Kentoya Winner 250 4T

Vývoj, design a historie

Výrobcem je čínský koncern Zongshen a celosvětově je motocykl znám spíše pod označením Zongshen GS250. To však, stejně jako jistá podobnost se starší GPZ250, není zas tak překvapivým zjištěním.

Koncern Zongshen působí od roku 1992. Jedná se o velmi úspěšnou společnost, která z ekonomického a exportního hlediska patří do čínské “Top Ten“. Zongshen ročně vyrobí kolem 2 000 000 motocyklů, a kromě nich působí i v dalších odvětvích, jako je výroba minivanů, lodních motorů apod. Se svojí roční produkcí motocyklů patří mezi největší výrobce v Číně. Od roku 1999 má i vlastní závodní team, který se účastní závodů kategorie Endurance. Jde však spíš o propagaci, než o vlastní techniku. Team jezdil stroje Suzuki a v současné době sedlá motocykly Honda.
Motocykl působí skutečně dospěle, a na první pohled byste ho rozhodně tipovali na větší objem než “dvěpade“. Celkové zpracování je na motocykl z čínské produkce poměrně slušné, nicméně zejména u některých dílů použité materiály přímo korespondují s pořizovací cenou motocyklu.
Obecně však je patrný určitý vzestup kvality oproti minulosti, kdy některé stroje vypadaly po této stránce opravdu zběsile. Z technického zákulisí importéra se nám podařilo vytáhnout nejčastější nešvary tohoto motocyklu. Údajně se dost vytahují originální sekundární řetězy, rovněž originální soudružské obutí má své mouchy a je lepší ho vyměnit za nějaké na trhu běžné gumy. Sice prý díky tuhosti takřka neztrácí vzorek, nicméně v důsledku toho nemá požadovanou přilnavost a trochu klouže. Horší kvality je rovněž elektroinstalace, a to především spínače, které občas odchází stejně jako CDI. Naštěstí motocykl nemá ještě tolik elektroniky jako současné novinky renomovaných výrobců.
Motocykl mi zdaleka nejvíce připomíná historickou GPZ250, přesto nevypadá tak úplně jako replika z osmdesátých let. Je zde patrný určitý posun k moderním křivkám. Důkazem toho je např. svítilna s čirou optikou, která má i slušnou svítivost. Plasty vypadají po stránce vzhledu vcelku k světu, jsou však dost tuhé a k prasknutí nemají rozhodně moc daleko, což mi následně při vrácení po testu potvrdili i technici. Vše, co se týče kapotáže, je však rozumně poskládáno a vyřešeno tak, že nikde nic nečouhá, nechrastí ani neplandá. I díky tomu stroj na první pohled vypadá k světu a funkčně.
Námi testovaný motocykl měl najeto kolem 2000 km, takže byl v podstatě nový. Přesto nešly přehlédnout pryžové podložky pod šroubky v kapotáži a další podobné součásti z gumy, které vypadaly dost zpuchřele. Bylo patrné, že jde pouze o jeden materiál, protože ostatní součástky jako hadičky a různé krytky drátů apod. tímto očividně netrpěly. Na funkčnost to samozřejmě vliv nemá, ale první dojem to trochu kazí.
Usazení je vcelku sportovní, ale stále dostatečně pohodlné a příjemné díky dobře čalouněnému sedlu. Jezdci menšího vzrůstu ocení jeho nižší umístění. Není problém vyrazit na kratší výlet a přibrat navíc sebou spolujezdce, aniž byste na cestě výrazně trpěli nepohodlím. Pro nohy je dostatek místa, prostorné stupačky potěší i spolujezdce. Ty se nejdřív zdály naprosto bez problémů, ale po delší cestě se přeci jen projevily vibrace v pravé části, kde je držák stupačky součástí uchycení koncovky výfuku.
Pod sedlem spolujezdce se skrývá menší zavazadlový prostor, kam je možno uložit menší nářadí a pár drobností. Za fatálně nedořešená lze považovat madla spolujezdce (držák zavazadel). Ta jsou umístěna nesmyslně blízko kapotáže, takže spolujezdec má i bez rukavice problém pod madlem vůbec ruku protáhnout. Za zdařilé lze naopak považovat ovladače na řidítkách a budíky. Ty Vás výrazně nepřekvapí nějakou invencí, nicméně vše je na svém místě, jak byste očekávali a klasické provedení ručičkových budíků je dostatečně přehledné a komfortní. Zajímavé je jejich červeno-zelené podsvícení.
Motocykl v testovaném černo-šedivém provedení v kombinaci s třípaprskovými ráfky z lehkých slitin nevypadal špatně. Velice komfortní dojezd Vám zaručí 20 l plechová nádrž, která má klasický letecký uzávěr. Ta svým tvarem dobře zapadá do celkových tvarů motocyklu a nelze k ní mít sebemenších výhrad. Sportovnější charakter dokreslují kotoučové brzdy a vidlice upside-down. Nerezová koncovka v lehkém hliníkovém plášti má na takto dimenzovaný jednoválec překvapivě jadrný zvuk. Škoda jen nízko umístěných svodů, které při jízdě prudší zatáčkou i při sólo jízdě znatelně trpí.

Motor a jízdní vlastnosti

Winner je poháněn vzduchem chlazeným jednoválcem o skutečném objemu 230 ccm. S výkonem kolem 17 k při 8000ot/min nejde v tomto objemu rozhodně o žádné ořezávátko. Motor je posazen spíše do síly a táhne, jak se na jednoválec sluší, pěkně od spodu. Příjemná je zvuková kulisa a svižné rozjezdy s dostatečným potenciálem na městské křižovatky a výjezdy z bočních ulic velkoměsta. Pětistupňová převodovka pracuje bez problémů a lze říci, že motor spolu s převodovkou jsou největšími přednostmi tohoto stroje. Vzhledem k cestovanějšímu zaměření a naladění spíše do síly je maximální rychlost motocyklu někde kolem 110 km/h. Příjemným zjištěním je fakt, že podobný režim jízdy si lze udržet i při plném zatížení se spolujezdcem. Stroj jen tak něco neunaví.
Je však pravdou, že k tomu, aby ukázal co v něm opravdu je, mu musíte náležitě pomáhat a nebát se ho podržet pěkně pod krkem ve vyšších otáčkách. I přes vpředu použitou převrácenou vidlici vzadu doplněnou o centrální tlumič není celkový dojem s odpružení není příliš příznivý. Motocykl je celkově dost měkký a často jde odpružení opravdu na doraz, s nepříjemnými rázy, které jezdec náležitě pocítí. Měkčí naladění podvozku se tak občas odráží i při jízdě v zatáčkách. Jinak jde o bezproblémově ovladatelný stroj a nebýt velice měkkého odpružení neměl bych k jízdě výraznějších výhrad.
Motocykl je vybaven vpředu dvojící brzdových kotoučů doplněných o dvoupístkové třmeny. Vzadu je potom vše rovněž doplněno kotoučovou brzdou. Účinnost brzd není zrovna nejvyšší, nicméně na objem a rychlostní potenciál tohoto motocyklu bohatě dostačuje i při plném zatížení. I přes jisté výhrady k materiálům použitých v kapotáži, je její aerodynamika na velice dobré úrovní a jezdec je dostatečně chráněn. Z cestovního pojetí mě příjemně překvapila i použitá do kapotáže integrovaná zpětná zrcátka, která se nijak zvlášť při jízdě nechvějí a poskytují dostatečný přehled o dění za motocyklem. Motocykl se jeví jako bezproblémový stroj na kratší vyjížďky, kde se asi nejvíce uplatní jeho univerzální charakter. I přes určité neduhy, kterými čínská produkce stále trpí, musím konstatovat, že tento stroj je jednoznačně krokem kupředu. Příznivá je rovněž průměrná spotřeba, která se nám v testu i přes plné zatížení nedostala přes 4l/100 km.

Závěr

Především poměr cena vs. užitná hodnota jsou asi největšími přednostmi tohoto motocyklu. Kentoya Winner 250 patří jednoznačně mezi velice univerzální motocykly na každodenní ježdění. Jeho největší přednost “cena“ a zároveň původ ho bohužel odsuzují k určitým problémům s kvalitou, kde je stále co zlepšovat. Celkově však lze říci, že zde je patrný určitý posun, který přibližuje tento motocykl blíže ke svým konkurentům renomovaných značek. Osobně jsem byl příjemně překvapen vitálním a bezproblémovým chodem motoru, na druhou stranu mě vcelku zklamalo na první pohled kvalitně vyhlížející odpružení. Zde mají soudruzi oproti konkurenci opravdu co dohánět. Celkově však musím konstatovat, že za cenu 59 990 Kč jsem byl docela překvapen.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE