Jawa 350 Special: Totální magnet!

Neodolatelný. Bez diskusí. Special na sebe prostě strhává veškerou pozornost, ať je kdekoli. Během testování mě překvapilo, kolik lidí tuhle motorku zná. Hodně z těch, kdo ji okukovali (a že jich bylo fakt dost, ani Harley za milion nebudí takové pozdvižení), vědělo, co je to zač a jen si ji chtěli prohlédnout zblízka. Taky mě potěšilo, že reakce byly vlastně jen pozitivní. Žádný flusanec za to, že je to jen převlečená Čína, si Special nevysloužil.

Přitom v porovnání s OHC je tohle opravdu skoro celé čínské. Jedinou optickou změnou proti Mashům TT40 jsou boční kapoty, vyráběné u moravské značky Motoforza. Ale to je přesně to, co dělá Speciala Specialem. Původní Mash je prostě hezký kafáč s odkrytým motorem, ovšem Special v zářivé červené, kombinované se stříbrnými bočními kapotami, vypadá jako opravdová stará závodní Jawa. Na tomhle se prostě CHCETE svézt. Sakra, jaké to asi bude? Už dlouho mě tak nesvrběly ruce…

Jedním slovem? INTENZIVNÍ! Rozhodně jeden z mých nejsilnějších motozážitků nejen tohoto roku, ale tak nějak všeobecně. Cože, na čínské motorce s logem Jawa a starým, relativně slabým endurovým motorem?! No jo, je to tak. Bez přehánění, jel jsem na stovkách motorek včetně skutečných závodních speciálů a jen málokterá mě dokázala tak chytit za pindíka. Jen si to představte: je pozdně letní odpoledne, pod sebou máte motorku, co vypadá jak z dob Františka Šťastného, a stojíte v Hořicích u věže. Startujete ten vzducháč (startpáka jako u OHC už tady není, musíte se spolehnout čistě na elektriku), zaklapáváte plexi, dáváte jedničku…

Tenhle okamžik má obrovskou magii, i když fotíme v běžný pracovní den za plného provozu, tudíž po městě to šudlám víceméně předpisově a i mimo Hořice respektuji, že dneska není závodní den (což ovšem nikdo neřekl tomu borcovi v černém Seatu, co tu lítal od škarpy ke škarpě, jako by nemělo být žádné zítra). Chvíli si od Zajocha půjčím jeho testovaný stroj, blíže nespecifikovaný japonský naháč střední třídy s čtyřnásobným výkonem a dvojnásobnou cenovkou, ale ač objektivně o světelné roky kvalitnější motocykl, tomu zážitku ze Speciala se nedokáže přiblížit ani vzdáleně. Je to hlavně o tom, že tahle motorka nejenže vypadá jako závoďák Františka Šťastného, vy se jako ten Franta i cítíte. A to je obrovská přidaná hodnota ke stroji, jenž vlastně z dnešního pohledu nejede, nebrzdí, má diskutabilní zpracování a je ostudně nekomfortní. Jak na něj sednete, je vám všechno jedno.

Začíná to posezem. Je spousta café racerů, co se tváří na obrázku hrozně přísně, ale když se na ně posadíte, zjistíte, že je to jeden velký kompromis. Hlavně aby majitele nebolely pacinky… No tak to není případ Speciala. Přehodíte nohu přes krásné prošívané sedlo s rozumným polstrováním, složíte nohy na dozadu umístěné sportovní stupačky, natáhnete se přes parádní tvarovanou nádrž (o 3,5 litru větší objem než u OHC) se stylovým víčkem a čapnete „clip-ons“ pod horními brýlemi. A hnedle víte, že na tomhle teda v pražské zácpě jezdit nechcete. Chyba? Naopak, konečně motorka, co se nebojí stát si za svým vzhledem a není vlezdoprdelkově euro-přívětivá. Vypadám jako starý závoďák, takže se tak chovám!

Na řídítkách nemůžete minout v koncích uchycená zrcátka, maličká, ale potěšitelně funkční, a před řídítky dvojici budíků, známou už z OHC. Nevím, jak to v té Jawě (nebo Číně) dělají, ale ani u téhle motorky nesvítily kontrolky v pravém budíku zdaleka tolik, jako v tom levém, stejně jako u loňské testovací OHC. Ale to je detail. Chromované obroučky, bílé pozadí, červené ručičky, to ke Specialu krásně sedí a ten malý digi-displej s celkovými a denními kilometry vůbec neruší.

Vy se ale stejně celou dobu soustředíte na tu kapotu. Je tak velká a dobová! Takhle vysoká plexi z dnešních superbiků neznáme a je to skvělý pocit za tohle zalehávat. Boční „forzácké“ kapotáže jsou vystrčené do stran jen decentně, nejsou to žádné jawácké „revmaplechy“, a musím je jen pochválit za jejich krásné tvary.

Pojďme cvaknout jedničku a jezdit. Převodovka. Pětikvalt s normálním napřevodováním, nepřišlo mi, že by to byla endurová převodovka s krátkou jedničkou. Odstupňování je fajn, krátký chod taky, akorát se kvůli přepákování hledá neutrál hůř než na OHC. Nechci to moc rozpitvávat, vím, jak krásně řadí óhácéčko, na tomhle testovaném Specialu to taková sláva ale nebyla. Nicméně můj soukromý tip je, že jako u každé, nejen staré motorky platí, že dobře zajet se musí i převodovka…

Motor jako takový je prostě fajn. Milujete klidný tichý chod, plný výkon bez propadů a pořádný zátah? Tak dál nečtěte, tahle motorka není pro vás. Já ale mám doma třicet let starý japonský jednobuch, a tak mi tahle čtyřstovka musela vykouzlit úsměv na tváři. Že má jen 28 koní? Upřímně, je to zcela jedno. To je jen číslo. Důležitější je charakter a způsob, jakým tohle statečné letité jádro dává stroji dynamiku. A musím říct, že se fakt snaží. Akcelerace je samozřejmě úměrná 30 newtonmetrům a 167 kilogramům, ale na to, abyste se svižně odlepili z křižovatky a na okresce si zapředjížděli málo statečné plechovkáře, to stačí bohatě. Coby starý motor nemá tenhle jednobuch na vyšší kvalty příliš v lásce nízké otáčky, takže navzdory poměrně krátkému napřevodování (při stovce na pětku tam máte asi 5000 otáček) je po městě příjemnější jezdit na čtyřku, byť pětka to občas taky dá bez reptání, ale vy po tom městě stejně pojedete jen nouzově, vás totiž zajímají okresky.

U cedule konec obce skopnete kvalt, možná i dva, otočíte plynem…a od té chvíle už se nikdy nepřestanete smát! Poklidné bafání zvednutých výfuků se změní v celkem halasný jednoválcový pokřik a celý motor začne být mechanicky hlučný, navíc vámi začnou probíhat typické jednoválcové vibrace. Nejsou velké a nejsou nepříjemné, ale jsou tam, cítíte je a vlastně z nich máte radost. Ono to jede, ono to žije a žene se to kupředu s neurvalostí malých spratků! Kolem pěti tisíc je motor takový nejhrubší, když ho ale budete držet u huby a točit do nesmyslů, vibrace trochu zmizí. Ovšem zmizí i výkon, je cítit, jak za svým maximem vadne, to už jste tam dávno měli mít další kvalt…
Celé tohle divadlo se na zatáčkovitých okreskách odehrává v rychlostech kolem stovky, když se hecnete, můžete tam držet pořád kilo-dvacet, tachometrová maximálka je ještě o dvacku výš. Zoufale pomalé? Možná tak na dálnici nebo širokých prvotřídkách, ale jinak máte z jízdy na Specialu hodně dramatický pocit i poblíž zákonných limitů. Na soudobých supersportech je vše pod 150 km/h nuda a jakmile si za projížďku nedáte dvanáctkrát kolínko a třikrát stometrové wheelie, máte pocit promarněného odpoledne. Na Specialu ne, tam si to prostě užíváte a je vám úplně jedno, kolik ukazuje tachometr.

Co se týče podvozku, je znát, že tohle není OHC. Starší ségra je fajn na běžnou kochací jízdu, ale Special je jednoznačně sportovní. Nažeňte ho do vinglu trochu splašeněji a pocítíte, že je tady tlustší vidle a lepší kyvka. A taky menší přední kolo, byť co se výběru pneumatik týče, asi bych Kendy se stylovým retro vzorkem vyměnil za něco důvěryhodnějšího. Nastavení odpružení je spíše měkčí, což jen vítám, protože s tímhle posezem a tvrdými tlumiči byste už nemohli jezdit opravdu jinde než na dokonale rovné závodní dráze. Na to, abyste Speciala vzali na autodrom, obuli ho do slicků a pořádně vymetli každý rychlý protahovák, tenhle podvozek stavěný není, ale na sportovně laděnou jízdu po obyčejných silnicích rozhodně ano. Takový road racing. Dřív se taky závodilo na veřejných komunikacích, pro ten den uzavřených, takže je to cajk.

A co brzdy, proti OHC opravdu výrazně posílené? Tam, kde na naháči brzdíte i očima a přemýšlíte, že vysunete podvozek a začnete brzdit „na pekaře“, stačí na Specialu jen trochu víc přitlačit na páčky. Velký rozdíl. Ale ne tak velký, jak by mohl být. Zadek je oukej, tam je ten přesun z bubnu na kotouč citelný ve všech směrech, ale k předku mám lehké výhrady. Účinek velkého kotouče a čtyřpístku je v pohodě, síly je tu dost, avšak chod brzdové páčky je příliš dlouhý a ve finále brzda zabírá skoro až u řídítka. Být Special můj, vezmu pár Palackých a pořídím mu k Ježíšku nějakou pěknou radiální pumpu s nastavitelnou páčkou. Málo retro, hodně funkce.

Ale to by vážně byla jediná věc, kterou bych na téhle Jawě-nejawě měnil. To je tak dokonalá? Svým způsobem ano. Je dokonalým generátorem blažených pocitů spojených s jízdou na relativně slabém, sportovně zaměřeném jednoválcovém motocyklu s velmi silným retro nádechem v designu i konstrukci. Na Specialu nehledejte praktičnost, tu mu odoperovali už před narozením. Nebudete na něm jezdit do práce, nepojedete na poklidný výlet s manželkou. Tohle je motorka na krátké intenzivní projížďky, během nichž si dokonale vyčistíte hlavu a vrátíte se s pusou do rohlíku a možná taky trochu umazaní od šmíru (my řešili prasklé spojkové lanko). Má větší „wow-efekt“ než Panigale V4 nebo Harley FXDR, které si kupujete často z podobných důvodů, a přitom stojí pětinu.

Pro hodně českých motorkářů zůstane nepřekousnutelnou hořkou pilulkou, že tahle motorka vlastně není Jawa. Nechtějí si kupovat Čínu, která se jako Jawa jenom tváří. Je to relevantní názor. Pokud to ale vezmete tak, že za svých 120 tisíc dostanete neoddiskutovatelně přitažlivý retro stroj, jehož pomocí se Jawa pokouší udržet naživu, aby jednou třeba mohla vyrukovat s pěknou, plně českou motorkou, tak se Special jeví jako dobrá nabídka. No, ještě jich letos zbývá devět…

VIDEO: Test Jawa 350 OHC Special

 

PS: Ty „krátké intenzivní projížďky“ berte s rezervou. Tyhle dvě Jawy na obrázku, OHC s PAVem a Special, daly 910 km do Chorvatska za jediný den, a to s průměrnou spotřebou 3,2 a 3,0 litru na sto…

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE