ktm_srpen




Jawa 350 Scrambler: Z Týnce hurá na čundr

Trojice je kompletní, další modely už nečekáme. Fanoušci domácí značky dostávají po nablýskané klasice a emotivním sporťáku stroj, který láká na možnost jízdy nejen po asfaltu, nýbrž i v lehkém terénu. Jawa právě začala vyrábět model 350 OHC Scrambler, pojďme se tedy podívat, jak novinka jezdí.

Kapitoly článku

Sice už to musí znát v Česku úplně každý, ale i tak, pojďme si zrekapitulovat situaci. Po letech různých peripetií s vývojem a (ne)představením velké cestovní motorky se Jawa se před pár lety odhodlala k oživení svých prodejních čísel jednoduchým počinem – týnečtí nakoupili hotové čínské čtyřstovky Shineray XY400 (motor je licence Honda XR400), na jejichž základ začali montovat díly v typicky jawském provedení. V roce 2017 tak vznikl model 350 OHC, který i díky tvarované nádrži a kastlíkům odkazovala na notoricky známou dvoutaktní „třiapůli“ 634, respektive na její nejnovější inkarnaci 634 Retro. OHC byl mix jednoduché techniky, pěkného zevnějšku a k němu zcela dostačující kubatury, a zároveň potvrzoval pověst Shineraye jako „té lepší Číny“. Loni přitlačili na Brodcích na retro-pilu a vytasili se s novou verzí čtyřtaktní čtyřstovky, kterou byl tentokrát závoďák Special. Změny nebyly jen kosmetické, kapotovaná krasavice totiž díky pevnějšímu podvozku eliminovala některé mouchy prvního modelu. I Special se dočkal pochval, a tak Jawa v březnu představila třetí verzi kompletující tuto retro-řadu. Název je všeříkající – Scrambler je strohým, do lehčího terénu orientovaným strojem, přímo vybízejícím pustit se v jeho sedle do nevšedních dobrodružství. Na Brodcích o něm říkají, že je to vlastně „zlatá střední cesta“. Z OHC zdědil Scrambler přední 19“ kolo a brzdovou soustavu s menším předním kotoučem a vzadu bubnem, ze Specialu zase převzal kromě přizvednutých koncovek výfuku hlavně pevnější šasi, jmenovitě zesílenou přední vidlici (prům. 41 mm oproti 39 mm) a silnější zadní kyvku (jekl místo trubky) s lepšími tlumiči. Zadní kolo je sedmnáctipalcové, tím se Scrambler od obou sourozenců liší.

Jawská novinka jde svému stylu naproti pochopitelně hlavně vizuálně. Prostá žlutočerná kombinace dobře sedí k typické scramblerovské strohosti. Tady si určitě řeknete, proč není novinka, stejně jako její starší souputníci, v tradiční jawácké červeni? Důvod je ten, že sériová výroba Scramblerů právě nabíhá a námi testovaný model byl tudíž prototyp, sloužící mimo jiné jako mustr pro různá barevná provedení. Kdybychom bývali testovali o pár dní dřív, stihli bychom prý Scramblera ještě v klasické červené, s šedivými boky nádrže a zlatým linkováním ve stylu Kejvačka-lidovka. Třetí barevnou verzí by pak měla být vojenská zeleň. 

Když už jsme naťukli nádrž – ta je skutečně tvarově shodná se starou Kejvačkou nebo čtyřtaktním 125cm3 chopperem z konce 90. let. Vzhledem k dnešním zvyklostem ale už má zamykací víčko a v Týnci údajně ještě uvažují, že by na sériovce bylo hrdlo nádrže posunuto víc doprava, toliko pro pohodlnější tankování na bočním stojanu. Na přímou spodní linii dvanáctilitrové bandasky navazuje rovné sedlo jako z OHC, zde ovšem bez bílého prošívání a usazené napevno, bez zámku.

Oblé laminátové kastlíky jsou vlastně jen krytem akumulátoru a elektronického příslušenství. Jejich žluté terče spolu se stejně barevným středovým pruhem na nádrži zde jsou jediným, ale slušivým narušením jednolitě temného Scramblerova výrazu. Přední blatník je proti prvnímu modelu výrazně kratší, navíc jde jednoduše o kousek zvednout, aby vypadal ještě víc offroadově, zadní je naopak dle standardů podvozku ze Specialu vysoko nad zadním kolem. Orientaci na nezpevněné povrchy připomínají pneumatiky hrubšího vzorku i širší rovná řídítka s hrazdou, která by v sériovém provedení ještě měla dostat molitanový polstr.

Srdcem Scramblera je tentýž čtyřtaktní jednoválec, který pracuje v útrobách OHC i Specialu. V tomto případě je ale 397kubíkový čtyřventil vyveden celý v černé barvě, která podtrhuje výtvarnou jednoduchost stroje. Motor jsme chválili už v předchozích případech a stejně je tomu i tentokrát. Nakopávačka není ani přes přítomnost tlačítka elektrického startéru jen tak na efekt a spolehlivě probudí motorku k životu i za sychravého jarního rána. Jednoválec se ohlásí hladkým chodem a brumláním z koncovek. Stále platí, že při výkonu 27 koní (20,4kW/6500 ot.), respektive 30,6 Nm (5000 ot.) nemáte pod sebou žádnou pilu, ale zato je zátah jednoválce docela plynulý už od středních otáček.  Svou roli zde hraje jistě i úprava původně krosového motoru, který je z emisních důvodů živen nikoliv už karburátorem, ale vstřikováním. Maximální výkon tak šel dolů, ale jeho křivka se protáhla a vyhladila směrem do středního pásma.

Když si Scramblera jen tak na pohodu vodíte ulicemi, všimnete si nejen chodců otáčejících se za fešáckou motorkou, ale hlavně toho, že už v rozmezí cca 3-5 tisíc umí být jednoválec nečekaně milým a hladce se převalujícím hodňoušem, se kterým není potíž si to prdět 50 km/h na trojku i pětku. Rovnoměrný zátah středního pásma se začíná trochu drát vzhůru až za hranicí 5000 otáček, což je na pětku něco přes 90 km/h, a vydrží hnát zhruba k číslu 7500 na otáčkoměru. Motor ukazuje naplno svůj charakter, hlasitě ryčí a při zavření plynu umí i náležitě práskat do výfuku. A co je hlavní – nabízí chytlavou zábavu v podobě sportovně dynamické jízdy. Možná si klepe na čelo, podkoňovaná čtyřstovka a sportovní projev? Ale ano, slova zábava a dynamika jsou zde na místě, i když mluvíme jen o sedmadvaceti koních. Scrambler je totiž pocitově lehký a do ruky vám padne úplně intuitivně. Uvědomil jsem si to hned v Týnci, kam jsem jel přebrat Scramblera na své dvoutaktní třindě.

Obyčejná 640 z tamější produkce není svou ergonomií a rozložením hmotnosti žádné monstrum, běžně vzrostlý a silově vybavený motorkář si na ní celkem pohodlně zvykne a přitom má pocit, že pod sebou má opravdovou bytelnou motorku a ne nějaké prdítko. Scrambler má přitom proti třindě vyšší hmotnost i delší rozvor, jenže od setkání s óhácéčkem jsem už zapomněl, jak bylo lehkonohé a poddajné. A tak když jsem rovnou z třindy přesedlal na o fous nižšího sedla Scramblera, nestačil jsem se zas divit, jak mi ve vteřině padnul do ruky a s jakou lehkostí se nechal manipulovat na fleku a následně posílat do náklonů. I v pomalých utažených zatáčkách dolního Posázaví, kde ručička tachometru málokdy lízne trojcifernou hodnotu, dokáže nová Jawka vykouzlit široký úsměv pod přilbou. Zábavnost plynoucí z podvědomé ovladatelnosti byla velkou devizou už prvního modelu, ale Scrambler je na tom díky širším rovným řídítkům ještě o ždibec lépe. O poznání dynamičtější, sportovnější a ostřejší jízdní projev jde zas na vrub pevnějšímu podvozku.

Inu ovšem, můžete si občas poklidně brumlat na kochačku, to Scrambler zvládá na jedničku, ale kdo by se proboha tahle ochuzoval? Radši pěkně podřadit, nechat motor vyřvat a šup motorku z náklonu do náklonu. Zatímco podvozek OHC už ve vyšších rychlostech kdovíjakou pilu nedovoloval, tužší provedení Scramblera vás nenechá lítat na asfaltu jak nudle v bandě a místo toho si užíváte dynamickou jízdu pěkně s pocitem plného sucha a bezpečí. Tlumiče samy o sobě přitom nejsou nijak přetvrzené, na průměrně (ne)kvalitních lokálních silnicích leští nerovnosti spolehlivě a bez ztráty jízdního pohodlí. Zadní tlumiče jsou navíc stavitelné v pěti polohách, což dává prostor pro ladění dle individuálních potřeb, případně dle potřeb spolujezdce. Ten sice neokusí zdaleka takovou porci pohodlí jako řidič, ale ruku na srdce – cestování s pasažérem asi nebude důvod, proč si Scramblera pořídíte. Pohodlí sice není to hlavní, co zájemce o tuhle motorku bude hledat, ale je ho tu možná víc, než byste čekali, tudíž v příjemném sedle, na komfortním podvozku a v neutrální jízdní pozici není problém vydržet v kuse několik hodin jízdy ani pro urostlejšího řidiče. Podvozek i motor si tak nějak notují a shodně nacházejí svůj limit použitelnosti ve 130 km/h. Víc už to fakt nejde – motor kvílí a vibruje, podvozek se mele… V tempu trochu rychlejšího výletu, v rozmezí cca 90-120 km/h, však umí být Scrambler na asfaltu náležitě mrštný a svižný.

Limitem dravější jízdy v takovém tempu jsou tak leda čínské pneumatiky. Přední 19“ Timsun i zadní 17“ YuanXing (proč nejsou od jedné značky?) zaujmou lehkým enduro-vzorkem, ale celkem očekávatelně a logicky se hlavně na kvalitním hladkém asfaltu a v rychlejších zatáčkách umějí docela neklidně zavrtošit. Jinak ovšem překvapily absencí tradiční čínské kamenné směsi. Tzv. lisovaná tma se tentokrát nekoná, gumy se dokázaly poměrně rychle zahřát a změknout a ani na mokru nijak nadměrně neomezovaly. Brzdy nebyly už na OHC kdovíjakým předimenzovaným zázrakem a totéž platí i zde, byť se mi zdálo, že přední kotoučovka reaguje tentokrát s mnohem lepším nástupem (lepší destičky?). Pořád to není žádná jedovka, ale schopnostem podvozku a motoru úplně v pohodě stačí. Předku navíc zdatně sekunduje zadní bubnovka, která i přes hůře čitelnou ovladatelnost účinkuje nakonec dostatečně, jen je snad potřeba si chvíli zvyknout na její dávkování. Jelikož ABS funguje jenom na předek (nenechte se zmást přepínačem na řídítku, ten není na vypínání, nýbrž na diagnostiku), můžete si v terénu hodit i nějaký ten smýček...

Když už totiž na těch bocích svítí nápis Scrambler, nenecháme se přece svazovat sítí asfaltových komunikací. Různých polňaček a spojovaček je nejen kolem Sázavy hromada, tak tedy šup do stupaček a do širých lánů a hlubokých lesů. Čínské gumy se i přes nevelké špalky na štěrku a hlíně drží docela statečně. Ale stačí jen motor v nižších kvaltech pořádně protočit a zadek se bez reptání rozmotá a už za Scramblera ledabyle plive suchou prsť. Zatímco zadní bubnovka ve vyšších rychlostech na asfaltu funguje až příliš v režimu on/off, při pomalejších terénních průjezdech to vůbec nevadí a vašemu kontrolovanému smýkání nestojí, snad vyjma husté vegetace nebo geologických zlomů, vůbec nic v cestě.

Tlumiče snesou s jistotou i nějaký ten rychlejší přejezd terénních vln a díky širokým řídítkům máte všechno pevně v rukou. A když už vás příroda nepustí dál, vhod přijde i rozumný rejd. Tahle motorka zkrátka nemá svůj název jen tak na oko, módně, protože to zrovna frčí. Stačilo pár slušivých i funkčních úprav a z jednoduchého základu je Scrambler, jak má být. Lehkost, obratnost, průchodnost v terénu, přitom však jistota na asfaltu. Scrambler vás pobaví na asfaltu i v lehčím terénu a se stejnou jistotou zvládá být každodenním dojížděcím společníkem, stejně jako parťákem na nevšedních výpravách třeba na lesní chatu v jezerní kotlině. Tak nějak si představuju scramblera. A co na tom, že to je jenom čtyřstovka – tady jde o styl a pocity, ne o čísla.

Při univerzálnosti Scramblera vás však v každodenním provozu přece jen některá čísla zajímat budou. Spotřeba se více méně bez ohledu na převládající styl jízdy ustálila na hodnotě 3,2 l/100 km, takže mezi návštěvami pumpy se můžete potulovat klidně skoro 400 kiláků. Občas vyměníte olej a filtr (ty intervaly jsou takové divoké, první výměna 800 km, potom měníte ve 2000, 5000, 8000 a poté každé 4000 km) a po detailnější obhlídce zpracování a použitého spojovacího materiálu bych klidně věřil, že to bude tak nějak všechno. Motorka netrpí klasickými dálnovýchodními neduhy typu zelené šrouby nebo chybějící sváry zapatlané vrstvou barvy. A třeba takové uložení zadní kyvky si v Týnci montují sami, z kvalitnějších a pevnějších dílů dodaných mateřským Jihostrojem Velešín. Scrambler je v portfoliu jawských čtyřtaktních retro-bajků zlatou střední cestou nejen provedením, ale i cenou. OHC jako základ za 100 tisíc, Special jako prémiová chuťovka za 120 a Scrambler tak vychází na 110 tisíc, za které dostanete nejen hodně slušný poměr ceny a výkonu, ale hlavně sympatickou a neokoukanou motorku, která má mnohem širší škálu využití, než by se při jejím retro-ladění mohlo zdát.

Informace o redaktorovi

Jan Krajíček - Výška testovacího jezdce: 188 cm

Klady a zápory

+ agilita motoru ve středním pásmu
+ vylepšený podvozek
+ nízká spotřeba


- vibrace ve vysokých otáčkách
- tupější zadní buben
- stále ty "euronormované" katalyzátory výfuku...


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 114 Kč od 20 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):
Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist