Srovnávák devatenáctkových motokrosů MX2: Hodně silná trojka

Text: Vláďa Novotný | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 25.12.2018 | Zobrazeno: 20 020x

Kapitoly článku

Martin Žerava

Dneska jsem si vyzkoušel tři zbrusu nové dvěstěpadesátky modelového roku 2019. První je KTM a ta je fungl nová a zdá se mi, že ještě není úplně zajetá. Každopádně jsem na ní teď jel potřetí a zdá se mi, že si vše sedlo a motoricky je určitě lepší. Ze všech tří motorek se mi připadne, že jede nejvíc a je nejpříjemnější od spodu. Brzdy fungují perfektně, podvozek zrovna tak a na to že je pérování ve standardním nastavení, je opravdu fajn. Určitě by se ale dal ještě nastavit a poklikáním trošku upravit.

Husqvarna jede taky moc pěkně a dá se říct, že velice podobně, akorát se mi zdá, že je od spodu o něco hodnější motorkou. Nicméně ve špici působí, jako by točila o něco dál, protože například na KTM ještě pár metrů před zatáčkou musím řadit další kvalt a naproti tomu Husqvarna snese ještě točit dál. Yamaha mi sedla lépe do ruky… je to prostě Japonka, která je nepatrně nižší a je pocitově hodně hravá, řekl bych celkem podobná Suzuki. Naproti tomu u ní nepatrně pokulhává výkon, ovšem bavíme se o malinkých rozdílech. Když jezdím po světě, často vidím, že rakouské mašiny mají sériové výfuky. U japonských motorek potom stačí namontovat jiný výfuk a tím se KTM a Husqvarně téměř vyrovnajía to by určitě platilo také o této Yamaze.

Líbí se mi, jak se motorky chovají a jak v sériovém stavu fungují... fakt na nich moc hezky jede a mají velice dobré pérování. Všechny tři jsou krásně úzké a skoro je pod sebou necítím. Na Yamaze se musí více řadit, KTM jede trochu více a nemusí se tolik v zatáčce spojovat aby vystřelila a Husqvarna pocitově více točí. Závěrem musím říct, že na dvěstěpadesátkách jsem už strašně dlouho nejel a svezení mě mile překvapilo!

Je pravda, že si osobně zvyknu na ledasco a také je pravda, že KTM a Husqvarna jsou kapánek vyšší motorky. To je také důvodem, proč jsou mé výšce 173 cm blíže právě nižší japonské motorky na kterých mám lepší kontakt se zemí a to hlavně v zatáčkách. Yamaha mi připadne malinko ovladatelnější, ovšem je potřeba dodat, že po této stránce se KTM hodně zlepšila. Když jsem na tom za mlada závodil, tak si pamatuji, že to byly takové těžkopádnější mašiny, ale zase hodně jely. Když jsem zhruba před třinácti lety přesedl z KTM na Yamahu, tak mi přišlo, že Yamaha krásně zatáčí. Potom jsem po roce zkusil naladěnou Hondu Míry Kučírka a ta mi přišla ještě lepší. Po ní jsem vyzkoušel Suzuki a ta mi výborně sedla do ruky. Osmnáctka je ale úplně jiná a musel jsem si na ni zvykat.

Dominika Hejdová

Ahoj lidi, před pár týdny mě kluci z www.motorkari.cz nabídli, jestli bych s nimi nechtěla společne otestovat pár nových motorek na příští sezonu. Nevím jak vy, ale já měla hned jasno... proč si neudělat Vánoce už v říjnu. Hodila jsem ve škole "áčko" a vyrazila na naši domácí trať. Jednalo se o následující tři kousky KTM, HUSQVARNA, YAMAHA. Sama jsem přesedlala ze dvoutaktu teprve před rokem, takže se můžu ještě směle považovat za relativně čerstvou čtyřtaktnici. To byl myslím i jeden z důvodů, proč kluky zajímal můj názor na vybrané exempláře, neboť právě tyhle motorky bývají nejčastější přestupní stanicí ze dvoutaktů.

První dojem a design. To co je pro kluka možná to poslední, je u většiny holek dooost zásadní. Každá z nás chce na mašině vypadat co nejlíp, no a vytuněný make up pod helmou to asi moc nezachrání. Takže motorka musí prostě dobře vypadat. Jasně, design je věc subjektivní, něco se dá zachránit jinými plasty, něco zamaskují nové polepy, ale když se ani skvěle placenému firemnímu designérovy po letech vývoje nepodaří udělat úplně atraktivní kousek, tak nečekejte, že dokážete doma v garáži udělat zázraky. Po téhle stránce jsem měla největší problém s Husqvarnou. Přišla mi prostě moc Macho. Pro pořádného chlapa OK, ale pro holku spíš nee. U KTM vše při starém dobrém, dynamicky tvarované plasty, možná taky spíš maskulinní tvary, ale všechny proporce tak nějak pasují dohromady. Za mě nejhezčí design.

U Yamahy jsem si musela hned vzpomenout na moji starou YZ dvácu. Motorka působí oproti konkurenci výrazně subtilněji, z části to bylo jistě způsobeno celkově nižším nastavením zkoušeného exempláře, ale i přesto YAMAHA vypadá nejméně o číslo menší než ostatní dva kousky. Díky obrácenému motoru se konstruktérům z YAMAHY navíc podařilo celkem elegantně ukrýt koleno výfuku. Tím z mého pohledu zabili dvě mouchy jednou ranou. Za prvé, tohle řešení zásadně prodlouží životnost mých kalhot – momentálně mám jediné „sváteční“ bez propálených děr od výfuku. Za druhé, není třeba řešit při šlechtění hnusné připálené fleky na koleně výfuku, jakož i jeho estetickou degradaci v důsledku ostřelování kamením od předního kola.

Vzhůru do sedla. První dojem neklamal. Husqvarna je na mých 169cm dost na hraně, sedlo i tvar nádrže jsou OK, řídítka a páčky taky, ale potřebovala bych to všechno tak alespoň o 5cm dolu. Bohužel nemáme dnes tolik času abych si nechala motorku přestavět na sebe, takže to budu muset zvládnout takhle. U KTM jsem doma, sama ji momentálně jezdím, takže není moc co řešit. Možná i tady bych snesla snížení o pár centimetrů, ale jinak všechno fajné. No a YAMAHA. Díky nižšímu nastavení prostě pohoda, všechno jak má být, včetně snadné manipulace s motorkou na místě. A to co je pro holky hooodně důležité, YAMAHA dostala konečně startér!!! KTM a Husqvarna nabízejí startér již několik let, a kdo jednou zkusil již nechce nikdy jinak.

Hurá na trať. Nejdříve jsem zkusila KTM. Bohužel nastavení nebylo pro mě úplně idealní a s motorkou jsem se trochu trápila. Nejsem ale ještě tak zkušená, abych byla schopná během pár minut vysvětlit klukům od KTM co by bylo třeba změnit na settingu, abych si jízdu náležitě užila. Motor, převodovka a veškeré ovládání jsou samozřejmě top, ale podvozek je na mě prostě dneska moc tvrdý a nepoddajný. U Husqvarny už je to lepší, pérování je nastavené o poznání měkčeji, a tak se s ní nemusím tolik prát. Ale i tady bych snesla vzhledem k aktuálnímu stavu mých obratlů, ještě trochu plavnější nastavení. Dočkala jsem se u YAMAHY. Od prvních metrů mě dost překvapila. Ovladatelnost, dávkování výkonu, brzdy, ale hlavně ten měkoučkej podvozek mě úplně dostaly. Ti kluci Japonský se prostě dost přesně trefili do mého gusta, a dnešní nastavení zkoušené motorky bylo prostě senzační. Je jasný, že hodnocení jízdních dojmů za těchto okolností je naprosto neobjektivní a je pravděpodobné, že podobný zážitek z jízdy by bylo možné dosáhnout i u obou dalších strojů, ale přeci jen ta jemnost olejových tlumičů YAMAHY byla prostě famózní.

Moje shrnutí. Pod vlivem těchto dojmů a s vědomým toho, že mě asi kluci z našeho KTM-Teamu ukamenují, nemůžu jinak :P V dnešním Testu pro mne prostě jasně zvítězila YAMAHA. Povedený design, vychytaná technika, perfektní ovladatelnost, jednoduchá obsluha a především hrozně příjemný podvozek, to jsou parametry, které u mne rozhodly. KTM se mi velice líbí po designové stránce a z hlediska ovládání, údržby a výkonu na trati se jí nedá nic vytknout, jen je třeba si pohrát pořádně s nastavením. A Husqvarna, určitě perfektní motorka pro větší kluky co za to chtějí hodně tahat, ale pro mě dneska hlavně kvůli designu až třetí místo.

Děkuji moc Vláďovi Novotnému a klukům od Motorkáři.cz, že mi dali takovou skvělou příležitost zkusit něco nového. Byl to super zážitek i poučení! Díky moc kluci a klidně se zase ozvěte.Dominika Hejdová #46