Husqvarna Vitpilen 401 vs. Svartpilen 401: malý šíp = spousta zábavy

Už podle první charakteristiky si můžete říct, kdo z nich je vám bližší. Zkuste hádat, kdo je kdo, myslím, že to nebude složité. Jeden nosí kostkovanou flanelku, vyšisovaný levisky a kanady, který vypadají, že v nich někdo šel dvakrát kolem světa. Jsou ale nový a stály tolik, kolik chodí jeden rodičovský příspěvek, hlavně ale dobře vypadají u ohně na instagramu. Druhý do lesa moc nechodí. Když to vypadá na déšť, ven vlastně radši nechodí vůbec. To by se mu mohli zašpinit jeho tenisky a splihnout účes, jehož vytvarování trvalo nekonečné hodiny. Je jenom jediné místo, kde je ochotný ohrozit to nejdůležitější, a to trávník fotbalového stadionu. Je to takový klasický metrosexuál - fotbalista, zatímco jeho brácha je takzvaný lumbersexuál - dřevorubec. Sociologický rozbor stylu mladých už máme za sebou, tak se pojďme podívat na samotné motorky.

Originální vzhled, cit pro detail a kulatý světlo. Tohle můžu

Ať je to ten, či ten, jedno mají oba společné. A to KTM 390 Duke. Nemusí se to továrně líbit, ale tohle budou připomínat a porovnávat všichni a pořád. Přitom na tom není nic špatně, protože Duke je sakra povedený strojek. Jelikož daroval většinu základních komponentů svým bratrancům se švédským rodokmenem, máme tu zaděláno na dva další skvělé malé motorky. Je tu stejný trubkový rám s identickou geometrií, přední vidlice WP má ten samý průměr 43 mm a i zdvihy mají stejnou hodnotu. Platí to i pro zadní centrální tlumič a kotoučové brzdy ByBre s dvoukanálovým ABS. Jádro, které tohle šasi pohání, se samozřejmě také nezměnilo. Vrtání 89 mm dává osvědčenému jednoválci společně s 60mm zdvihem 373 kubíků, ze kterých pak přes šestikvaltovou převodovku putuje na zadní kolo 32 kW a 37 Nm.

Na první pohled by člověk neřekl, že jde o "stejné" motorky

To, co je tady jinak, se ocitá nad rámem a nad motorem. V první řadě vás určitě trefí do očí design. Ten už jsme hodnotili několikrát, takže jestli chcete, najděte si starší články anebo si udělejte názor sami. Mě osobně se líbí. Silniční Vitpilen je v bílé barvě takový uhlazenější a celkově větší hezounek, Svartpilen se díky zubatým gumám, černé barvě a nosiči na nádrži naopak tváří drsněji. V našem případě to podtrhuje ještě příplatková mřížka předního světla a zadní madlo. Méně viditelným rozdílem je výbava. To vychází z rozdílných přístrojovek. Duke má TFTčkový displej s intuitivním systémem menu a podmenu, můžete si připojit telefon k aplikaci My Ride a ABS má mód supermoto, který vypne ABS na zadním kole. U Vitpilenů je o dost jednodušší kulatý budík s LCD displejem vybaveným základními údaji a ABS můžete pouze vypnout dvouhmatem známým z velkého Vitpilena. Zjednodušení se nese přesně podle filosofie Simple Progressive, kterou se Husqvarny řídí.

V případě Husqvarny si připlácíte za jednoduchost

Posledním a nejdůležitějším rozdílem je ergonomie. Svartpilen a Vitpilen mají sedlo ve výšce 835 mm a i když je to jenom o 5 mm víc, než má Duke, rozdíl je velký a nepotěší zájemce menšího vzrůstu. Dvojice Pilenů je díky širší přední části sedla pocitově o dost vyšší. Já jsem to se svými 183 cm měl tak akorát. V pohodě jsem dosáhl oběma špičkama na zem, a přesto, že motorky působí drobounkým dojmem, byly mi tak akorát. Na Dukovi jsem se mohl i kousek svézt a musím říct, že jsem se na Pilenech cítil lépe. Nesedíte tolik v motorce, spíš hodně na ní a rovné sedlo dává hodně životního prostoru. Na Dukovi člověk sedí víc v motorce, před sebou má vysokou nádrž, za sebou vysoké sedlo spolujezdce a celkově sedí po motardovsku blíž u řídítek. Vitpilen a Svartpilen mají stupačky řidiče o kus víc vzadu než KTMka a tahle poloha nohou mi přišla přirozenější, člověk sedí víc jako na normálním naháči. Nebo chcete-li kafáči.

Rozdíly v posezu jsou markantní

Tím je totiž bílý Vitpilen, a to ho sráží na druhé místo za svého drsnějšího bráchu. Jízdní pozice je totiž hardcore cafe racer. Řídítka jsou namontovaná v horních brýlích, takže jsou hooooodně dole a vpředu. Jízdní pozice mi přišla dokonce šílenější, než u velké 701. Na to, že je to prezentováno jako městská motorka, jde o velmi odvážný počin. Sedlo je tvrdé, podvozek taky není příkladem rozměklé motorky, takže tu máme zaděláno na "pěkný" městský zážitek. Naštěstí je tu ale ten výborný točivý motor se spoustou elánu, takže když honíte kostičky otáčkoměru zleva doprava, dokáže i městskou torturu zpříjemnit. Připravte se ale na to, že u toho nepojede jako člověk. Rychle vystřelit od semaforu a u dalšího být co nejrychleji. Rychle se protáhnout kolem aut a při každém odbočení naplno otevřít plyn. To je recept, jak ve městě ulevit vašim zápěstím. V opačném případě, třeba v tunelu při sedmdesátce, si budete už po 10 minutách protřepávat ruce.

Podívejte se, jak výrazně níž ty řídítka jsou

Věc, kterou na Svartpilenovi nezažijete. Ten má parádní kónická řídítka s hrazdičkou v normální výšce i vzdálenosti. Díky tomu nejen, že vydržíte v sedle celý den, ale uvidíte i něco v zrcátkách (mimochodem vypadají stále neuvěřitelně otřesně, hlavně jejich nezakrytý šroub u řídítek). Jak jsem si totiž na Vitpilenovi „lehnul“ do jeho závodní polohy, tak jsem měl zrcátka kousek od rukou, které jsem si tak mohl detailně prohlédnout. Při pohledu na budíky jsem si zase nejprve prohlédl přední kolo a až potom našel budíky. Terénní scrambler má všechno tohle tam, kde má mít, což rozhodně prospěje každodenní pohodě v sedle. Sice na něm nevypadáte tak krutě stylově a závodnicky, ale to bych oželel. Vysoká široká řídítka totiž mají i další plusy. Ve vzpřímené poloze je tu lepší přehled o provozu kolem, roztažené ruce mají větší páku, takže je motorka i o něco hravější a protože sedíte uvolněně, nemusíte neustále jezdit stylem stop and go. Díky stejnému motoru to ale není problém a benefity přinese jiná ergonomie i těm, kdo chce zlobit. Svartpilen jde díky méně zatíženému přednímu kolu líp na zadní a celkově má větší talent ke zlobení.

Příjemnější pozice je jasně vidět, stejně jako radost z ní čišící. Nesmíte si ji ale kazit zrcátkama...

Vitpilen se svým zatíženým předním kolem totiž bere jízdu moc vážně. Jestli vás baví jezdit rychle a máte za barákem svoji oblíbenou silnici, pak to oceníte. Když budete lítat nahoru dolu, nejen, že se ucítíte jako závodník Moto3 (nízká váha a úzké pneumatiky, to je radost vodit), budete si ale jistější, v zatáčkách přesnější a ve finále i rychlejší. Svůj podíl na tom taky mají pneumatiky, ze špuntů na černém teréňáku nikdy nedostanete pořádný pocit, ale poloha těla a rozložení hmotnosti je v tomhle mnohem důležitějším faktorem. Přesně v ten moment si taky pořádně užijete ten motůrek, který má enormní radost ze života. Cítíte, že chce jet, že se chce vytáčet, dere se nahoru a vy držíte plyn. Garantuji vám, že jestli tohle koupíte synovi nebo manželce na vyježdění, čas od času si to půjčíte a půjdete se vyblbnout. Je to totiž strašně zábavný.

Tady se Vitpilen dere dopopředí, je to takový malý závoďák. Ještě aby ne, když má řídítka stejně, jako KTM RC 390

Každý ale tenhle ideální stav s dokonalou silnicí nemá a musí k ní většinou dojet. V tu chvíli se zase do popředí dere Svartpilen, který vás tam doveze ve stavu, že budete schopní si samotné ježdění užít a ještě v pohodě odjedete domů. Nebojte se přitom, že si serpentýny neužijete. I Svartpilen snadno a přesně zatáčí a když nebudete mít přímé porovnání, nebudete si na nic stěžovat. Maximálně na brzdy. Ty, když jsem hobloval silnici nahoru a dolu, u obou po chvíli lehce zvadly. Ale sakra, mluvím tady o motorce převážně pro začátečníky! K nim jsou brzdy vřelé, jemné a čitelné a do úzkých je pravděpodobně hned tak nedostanou.

Brzdy ByBre odvádí dobrou práci, jen nejsou úplně stavěné na závodění a pocit je trošku gumovější. Pro nezkušené jezdce jednoznačně plus

Posledním, vlastně už na první pohled jasným benefitem, je offroadový apetit černé motorky. V jejím sedle nejste limitování v objevování světa jenom po asfaltu, můžete skočit na polňačku a užít si to i tam. Přiznávám, že jsem těžký terénní panic, proto vám k tomu víc řekne Vláďa. Mně stačilo to, že jsem se na nezpevněných cestách cítil stejně dobře a jistě, jako ve městě, dovolil i si trošku zablbnout a motorka v tom byla vstřícná po všech směrech. Je totiž lehká a snadno ovladatelná. Na takové scramblerování by možná snesla měkčí podvozek, oni jsou WPčka totiž vcelku natvrdo. Pak by ale asi nedával s přehledem menší skoky, jak Vláďa předváděl. Jediná věc, která by mě v terénu štvala (a nejen tam), je zadní blatník. Tada spíš to, že tu žádný není. Zadní zástěrka u značky to nezachrání, takže stačí, aby lehce sprchlo, a jste komplet od bláta. Jak vy, tak motorka.

Máte to v ruce nebo dostatek odvahy? Svartpilen není vůbec proti!

Tak už víte, kdo je kdo? Já myslím, že to je jasný. Jestli nad těmahle dvěma přemýšlíte, tak už byste měli vědět, kdo je vám bližší. Já bych pro univerzálnost bral Svartpilena. Kluk, co se špíny nebojí mi je bližší a vím, že s ním bude spousta srandy. Pak je tu ale taky třetí, oranžový, který to s nižší cenou a o něco lepší výbavou může ještě celé trochu zamíchat. Jenže pokud se zamilujete do neoretro vzhledu Husqvaren, těžko budete přemýšlet nad oranžovým hmyzákem. Ať už si vyberete kohokoli, chybu neuděláte a budete se královsky bavit.

I když se mu moc nechtělo, nakonec i Vitpilen zvládl efektní svíčku :)

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Který model byste si vybrali vy?

1. Vitpilen 401
   Hlasováno: 17x
2. Svartpilen 401
   Hlasováno: 88x

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE