ktm_rijen




Husqvarna Svartpilen 701: Tvrdohlavý individualista

Poslední dobou není silnice u Husqvarny až na druhé koleji a se „strýtovými“ mašinami se setkáváme stále častěji. Podle slov lidí z továrny tomu v budoucnosti nebude jinak a máme se prý na co těšit. Čtyřstovkové duo Vitpilen a Svartpilen letos doplňuje také sedmistovková řada šípů a my jsme se novému přírůstku Svartpilen 701podívali na kobylku. Je hravý, neskutečně zábavný a hlavně si jde svou vlastní cestou. Prostě individualista jako hrom, který netrpí nedostatkem charisma.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Velice rád vzpomínám na okamžiky strávené ve společnosti čtyřstovkových pilenů, protože jsem si s nimi hodně užil a do sytosti se vyřádil. Už tenkrát mi přišel o špetku zábavnější Svartpilen, a právě proto jsem se těšil na jeho většího bráchu. Ten se nám představil na milánské výstavě a bylo jen otázkou času, kdy mu někdo z nás skočí za řídítka. Než mu brnknu o startér a provětrám ho po jižanských klikaticích, pojďme si něco málo říct, s kým vlastně máme tu čest. Je fakt, že už toho hodně napověděl úvodní článek, stejně jako představení sériové verze v Miláně, tak to vezměme jen stručně.

Ať je to jak chce, Husqvarna má svou hlavu a její silniční modely si zakládají na originálním minimalistickém vzhledu, který ovšem nemusí padnout do oka každému. Není tajemstvím, že se temný Svartpilen inspiroval strohými flattrackovými stroji a jejich DNA si alespoň zlehka vypůjčil. Připomíná to hlavně pravá boční tabulka a nebo přední maska, které dominuje velké kulaté ledkové světlo. Zásadním rozdílem oproti silničně zaměřenému sourozenci, jsou široká řídítka, která u Vitpilena nenajdeme. Na předku se navíc objevuje osmnáctipalcové kolo, které obouvá pneumatiku Pirelli MT60 RS s hrubším vzorkem, a to samé platí pro pštipaprskové sedmnáctipalcové zadní kolo. Také pérování není na chlup stejné, protože dostalo o patnáct milimetrů větší zdvihy. Ve všem ostatním jsou si docela podobní a rozdíly tvoří maličkosti.

Příhradový rám je posvářen z ocelových trubek, ovšem kyvka davá přednost hliníku, stejně jako pětipaprskové disky z lehkých slitin. Pérování WP se zdvihy 150 milimetrů je plně stavitelné a to platí jak pro přední 43mm up-side-down vidlici, tak pro zadní monoshock. Brzdy tradičně dodává italská značka Brembo a na předku je pouze jeden plovoucí kotouč o průměru 320 mm, do kterého se zahryzává radiální čtyřpístek. Svartpilen má pochopitelně systém ABS Bosch 9M+, který se však nedá legální cestou vyřadit ze hry a to ani na zadku. Nádrž dokáže pobrat dvanáct litrů paliva a sedlo leží ve výšce 835 milimetrů nad zemí. Mimochodem, pokud vyjezdíte nádrž do poslední kapky a Svartpilen se ocitne na suchu, váží 158,5 kilo.   

Kapitolou samou o sobě je motor, tedy kapalinou chlazený jednoválec o objemu 692,7 ccm. Jak známo, jde o nejvýkonnější sériový jednoválec na trhu a jeho maximem je pětasedmdesát koní při osmi a půl tisíci otáčkách a krouťák 72Nm ležící zhruba o dva tisíce níže. Jen pro zajímavost, tento čtyřventilový úderník váží 43,4 kilo a servisní intervaly má naordinovány po každých deseti tisících kilometrech. Existuje také palivová mapa, která ho dokáže zkrotit na 35kW a tím pádem sedmikilo naservírovat majitelům řidičáků A2. Plyn je ryze elektronický Ride-by-ware a v převodovce je naládováno šest kvaltů. Nahoru i dolů se dá řadit bez spojky a motorka si díky elektronice vše pořeší sama.  

Seznamovačka s velkým Svartpilenem probíhá za ranní špičky portugalské metropole a už první okamžiky naznačují, že to dneska bude sakra výživný den. Prostě křest ohněm, protože ulice Lisabonu praskají ve švech a kdo ho někdy zažil po ránu, stoprocentně mi dá za pravdu. Každopádně je to celkem legrace, tím spíš, že se s tím portugalský vůdce absolutně nemaže a nejspíš zapomněl, že celá naše skupina musí zůstat pospolu. S naší partou vyráží Graham Jervis, tedy jeden z nejlepších jezdců extrémního endura pod sluncem a podle jeho slov sedí na silniční motorce vůbec poprvé v životě. Když jsme se ho ráno ptali, jak se těší, tak se jen suše ušklíbl a pronesl „I´ll try my best“. Na rovinu, nejspíš nejsem sám, kdo má pocit, že silniční mašině skočil za hefty poprvé a naposled. Když jsem zmínil křest ohněm, pro Grahama to na asfaltu platí dvojnásob.

Svartpilen mě vítá poměrně pohodlnou jízdní pozicí. Mají to na svědomí především výše položená široká řídítka a vlastně celkem rozumně postavený trojúhelník řídítka, sedlo a stupačky. Oproti silničnímu bráchovi je rozdíl veliký a bylo by divný, kdyby tomu bylo jinak. Celkově příjemně štíhlá motorka působí docela tuhým dojmem, sedlo 835 milimetrů nad zemí je hezky úzké a docela tvrdé, ovšem stále pohodlné. Je fakt, že neleží úplně nejníže, nicméně se svými 173 centimetry nemám problémem a věřím, že i menší postavy alespoň jednou nohou došlápnou. Mimochodem na prezentaci byly slečen a po této stránce bylo prý všechno v lati. Kulatý displej, to je kapitola sama o sobě. Podle mě je škoda, že zobrazující polej je vůči celkové ploše „budíku“ dost maé, tím pádem jsou některé údaje dost mizerně čitelné. Ano, rychlost i zařazený kvalt se čtou dobře, ale na ostatní informace už je potřeba více ostřit zrak. Mně by se líbilo, kdyby byl displej po celé ploše placky, tedy kdyby uměl zobrazovat až do krajů. Naopak musím pochválit stavitelnou páčku brzdy i spojky, ale zrovna tak docela dobře fungující zrcátka.

Ulice jižanského velkoměsta jsou plné temperamentu a to se Husqvarně očividně líbí. Díky nízké váze a úzké stavbě se kolonami prolétám s lehkostí motýla a s mašinou se mi dobře manévruje. Je fakt, že velký jednoválec nemá nízké otáčky zrovna v lásce a při popojíždění v kolonách to dává najevo nepříjemným cukáním, takže si sem tam nechá pomoci lehčím spojkováním. Chod spojky je příjemně lehký, stejně jako v převodovce zapadají kvalty. Jakmile se motor dostane nad čtyři tisíce, Vitpilen ožívá a upaluje jako z praku. V tu chvíli jsou vibrace minimální a vzhledem k tomu, že se jedná o jednoválec, musím před chlapíky z oddělení motorů smeknout. Samozřejmě, že nějaké vibrace cítit jsou, to ani jinak u jednohrnku nejde, ale za mě jsou zdravé a motorce prostě patří.

Jak už jsem zmínil, líbí se mi pocitově nízká váha a parádní ovladatelnost. Házet si motorku zprava doleva je hračkou, a to se ve městě opravdu hodí. Pérování WP je naladěno spíše do tvrda, a to pochopitelně dostávám sežrat pokaždé, když se dostávám na horší povrch nebo kočičí hlavy, kterých je tu požehnaně. Naopak v serpentinách za městem je všechno o něčem jiném a tuhému podvozku dávám oba palce nahoru. Svartpilen křičí na celé kolo, že tohle je jeho hřiště a že právě pro tohle se narodil. Přesné řízení a chuť se pokládat do zatáček dokáže člověka totálně pohltit a kromě podvozku v tom má prsty také neskutečně točivý jednoválec. Hlad po otáčkách je obrovský a tu lačnost bych vám přál zažít! Výjezdy ze zatáček se stávají návykovou záležitostí a garantuju vám, že kvůli tomu budete velkého Svarta milovat. Parádní je plynulý a výborně dávkovatelný motor a jeho hodně široký rozsah s úžasným vrškem.

Velkou peckou je řazení, které zážitek na asfaltu ještě umocňuje a naskakuje mi husina jako pralinky pokaždé, když tam láduju kvalty do plnejch a Svartpilen si neohroženě práskne do výfuku. Ano, Svartpilen dostal kontrolu trakce, ovšem tuto „elektrofičurinku“ jde obejít a stiskem spodního tlačítka na levé straně přístrojovky prachsprostě deaktivovat. Manuál jsem neviděl, ale mám pocit, že tenhle návod tam nejspíš nenajdete… Každopádně s citlivě nastavenou kontrolou trakce se dá fungovat velice rozumně a je pravda, že do hry nevstupuje příliš brzy a jezdce neotravuje nějakým přehnaným účinkem. Není ničím novým pod sluncem, že jednoválec se nenarodil jako kdovíjaký polykač kilometrů a nebo snad cestovatelský maratonec, jenže tam kde mu bylo ubráno, tam mu na druhé straně bylo přidáno. Ta obrovská porce zábavy v jeho sedle fakt stojí za hřích a věřte, že vám Svartpilen nedá pokoj ani po cestě pro rohlíky. Když sundáte helmu a s pusou od ucha k uchu přijdete do krámu, paní pokladní nebude věřit, že na něčem nefrčíte.

Také brzdy Brembo fungují velice dobře a je na ně maximální spoleh. Je ale fakt, že bych si přední brzdu dokázal představit o maličko citlivější a v první fázi účinnější. Také ABS nemá tendence kecat jezdci do řízení příliš brzy a o slovo se hlásí, když je opravdu třeba a za to mu dík. Každopádně je škoda, že nelze legální cestou poslat od „ofsajdu“ alespoň na zadním kole. I navzdory tomu, že Svartpilen dostal větší osmnáctkové přední kolo a zdvihy pérování jsou o patnáct milimetrů větší, jeho počínání na asfaltkách je sakramentsky dobré. Sám za sebe musím říct, že po této stránce nestrádám a přítomnost osmnáctky neberu jako překážku. Ergonomie Svartpilena mi sedla na první dobrou, a to především díky širším řídítkům. Ty zaručují parádní manévrování v nižších rychlostech, což jde na ruku především ježdění ve městě a rozhodně mi nepřipadají špatné ani při temperamentnějším lítání v  zatáčkách.

Ač by se to mohlo zdát, praktická stránka věci rozhodně není úplně na bodu mrazu a Svartpilen dokáže být fajn parťákem pro každý den. Pravdou ale je, že se všechno točí kolem emocí a nevšedního vzhledu, který podle prvních reakcí rozdělí motorkáře na dva tábory. Prostě svérázný design čapne za srdce okamžitě na první dobrou a nebo se tak nestane nikdy. Nedá se říct, že sedlo spolujezdce je vyloženě nouzovkou, ale zrovna se tak nedá říct, že by bylo ideální na nějaké velké vejletování. Ochrana proti proudícímu větru není pochopitelně žádná, což se dalo čekat stejně jako to, že charakteristika jednoválce není ideální pro cestování s denním nájezdem několik set kilometrů. Naopak hravost, cit pro detail a pořádná porce jednostopé zábavy jsou pořadu dne a mám pocit, že právě kvůli tomu se bude Svartpilen 701 prodávat.

Každopádně cena 260.000 Kč není zrovna lidová a z mého pohledu by jí slušelo, kdyby se dokázala dostat o nějakou tu pětku dolů. Pak by třeba zbyla nějaká ta kačka na některé doplňky z originálního příslušenství, které vypadají sakramentsky dobře. Ať je to jak chce, Svartpilen se ukázal jako velký individualista, který má svou hlavu a se kterým si člověk užije pořádnou porci jednostopé zábavy.

Parádní ovladatelnost v kombinaci s velkým jednoválcem jsou zárukou pekelné zábavy, která se jen tak nepřejí. Jasně, v sedle Svartpilenu si dojedete na kafe a obrazíte všechno, co ke všednímu dni patří, ale vůbec nejvíce si ho užijete na zakroucených silnicích, kde mu naložíte co proto a s pusou od ucha k uchu budete vykružovat jeden vingl za druhým. On to tak má rád a dokud to nedostane, nedá vám pokoj.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - Výška testovacího jezdce: 171 cm

Klady a zápory

+ motor
+ podvozek, pérování, ergonomie
+ ovladatelnost, hmotnost, přesné řízení
+ originalita a nevšední design


- cena
- displej
- pevné ABS na zadním kole
- ucukaný projev v nízkých otáčkách


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 18 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):
Motokatalog.cz



TOPlist