yamaha_mt09




Velký test: 5x čtyřtaktní endura 450

Po testu nabroušených dvoutaktních třístovek se podařilo dát do kupy také test čtyřistapadesátkových ostrých endur. Několik týdnů předem se mailovalo a telefonovalo, aby se v bývalém lomu poblíž Brodku u Prostějova podařilo z dodávek vyložit pět soutěžáků se čtyřtaktním srdíčkem o objemu 450 ccm.

Kapitoly článku

Během mžiku vedle sebe stálo pět našláplých offroaďáků pocházejících z druhého nejmenšího kontinentu na světě a věřte, že pohled na Husaberg FE450, Betu RR 450 Enduro, Husqvarnu TE449, KTM 450 EXC a TM EN 450 F stál fakt za to. Naštěstí nezůstalo pouze u čumenda a mohlo se začít s přímou konfrontací velice oblíbeného čtyřtaktního nářadíčka třídy E2. Kdo by však čekal vítěze a poražené, bude nejspíš zklamán. V testu šlo především o to, aby každé enduro odhalilo svou pravou tvář a napovědělo, komu svou charakteristikou půjde na ruku.
Bude vyhovovat především hobbíkům, kteří se nehoní za každou urvanou sekundou, ale za řidítky endur si jak se říká „dělají žízeň“ nebo sedne profíkům, co potřebují nekompromisní a ostrý závoďák? Proto jsem si k testu přizval dvojnásobného mistra Evropy Zdeňka Gottvalda a naproti němu hobbíka, pro kterého je ježdění na offroadových mašinách výhradně víkendovou záležitostí.
Pětici Evropanek jsme vyrazili proklepnout do bývalého lomu nedaleko Brodku. Na obrovské rozloze je namotáno moře vyloženě enduráckých úzkých cestiček, příkrých výjezdů, ale nechybí ani tobogany, skoky a rychlé táhlé zatáčky, které mají blízko k motokrosovému lítání. Prostě naprosto ideální plácek pro oťuknutí velice oblíbených a zřejmě nejrozšířenějších čtyřtaktních soutěžáků.
Mimochodem, areál má pod palcem Martin Žerava, který by měl v nejbližších dnech s pánem v bagru postavit několik motokrosových úseků, kde bude ladit svou formu pro letošní sezonu.

KTM 450 EXC

První z pětice čtyřistapadesátkových endur dostávám pod zadek KTM 450 EXC modelového roku 2011. Na téhle rakušandě jsem se už párkrát povozil, a tak zhruba vím, co mě čeká a nemine. Oproti sérii má namontované bástry s výztuhou a fortelný kryt motoru. Příjemnou záležitostí je také nádrž z transparentního plastu, skrz který je vidět stav benzínu, ale i elektrický startér v kombinaci s klasickým kickem.
Pojďme ale k jízdě samotné. Mašina mi okamžitě padá do ruky. Na nic si nemusím zvykat a od prvního usednutí jsem schopen upalovat s velice dobrým pocitem. Motor funguje hned od spodku, takže razantní starty se neobejdou bez předního kola v luftu.
Kátéemka vyniká především díky motoru s velice lineárním nárůstem výkonu v celém spektru otáček. Po stránce výkonu se předvádí také jako jedna z nejživějších mašin dne. Stále je to ale v mezích endura…výkon se dá pěkně dávkovat, a tak se jízda v krkolomném terénu trialového charakteru nestává nepříjemnou záležitostí. Podvozek WP odvádí svojí prácičku jak má a celkově působí spíše tvrdším dojmem. Naprosto v klidu si poradí s motokrosovou pasáží, dobře spolyká doskoky a nenechá se rozhodit ani rychlejším průjezdem rozbitých rovinek.
V sedle oranžového čtyřipáďa se mi výborně trefují vyjeté koleje a nemám problém ani s rovnováhou při prudších výjezdech po úzkých cestičkách. Svůj podíl na tom jistě nesou široká řidítka. Brzdy, ostatně tak jak jsem si už u rakouských offrouďáků zvykl, patří mezi nejlepší ve třídě a hydraulická spojka svým jemným chodem jak by smet. Celkově na mě KTM působí velice vyrovnaným dojmem. Nemám s ní sebemenší problém jak na rychlých motokrosových úsecích, tak i při průjezdech technických enduro pasáží. Myslím si, že svým charakterem osloví jak hobbíky, tak závodníky.

Husaberg FE 450

Po KTM dostávám pod ruce jejího švédského bratříčka. Husar je víceméně v sériovém provedení. Navíc dostal tovární polepy a některé designové detaily, jako jsou víčka nádržek hydraulické brzdy a spojky, či víčko nádrže. Startuje se výhradně pomocí elektrického startéru a ve světě ostrých endur se vymyká konstrukcí svého sedmdesátistupňového jednoválce, jež leží v rámu jakoby vzhůru nohama, ale i plastovou podsedlovkou.
Nádrž má rozloženou pod sedlem a vzduchový filtr se nachází na dobře přístupném místě, tam kde ostatní motorky obvykle mívají nádrž. Díky příbuzenskému vztahu s rakouskou KTM disponuje velkým množstvím stejných dílů jako oranžové offroady.
Za řidítky Husabergu FE450 není šance tento vztah po všech stránkách zapřít. Husar oproti kátéemce působí o něco klidnějším dojmem, a to zejména ve spodních otáčkách. Proto se v těžším terénu velice dobře řídí plynem. Člověk nemusí mít strach z nepřiměřeně prudké reakce na plynovou rukojeť. Nicméně ve vyšších otáčkách se rozhodně nedá mluvit o nedostatku výkonu. Motokrosové lítání ve vysokých otáčkách nabízí dostatečné množství temperamentu a na trati se člověk ani chviličku nenudí. Rychlému tempu sedí také tvrdší odpružení, které působí dokonce ještě o chlup tvrději než u kétéemky. Díky dobrému podvozku se Husaberg pěkně vodí do zatáček, trefuje se do vyjetých kolejí a slušně vede v přímém směru na rozbitých rovinkách. K brzdám nemám výtku, což platí i o ovládání hydraulické spojky. Naopak bych přivítal lepší řazení neutrálu. 
Husaberg během testu rozhodně nezklamal. Svou charakteristikou má hodně blízko ke svojí sestřičce KTM, ovšem není ve spodku tak ostrej. Mě osobně se líbí podvozek, který se umí velice dobře popasovat s motokrosovým poletem. Svým charakterem určitě sedne hobbíkům a respekt si zjedná i u rychlých profíků.

Husqvarna TE449

Po rakouském a švédském nářadíčku přichází na řadu červenobílá Italka s německým přízvukem. Jak dobře známo, Husqvarna je už pár let pod taktovkou BMW, což se dost výrazně podepsalo právě na tomto modelu. Jde vlastně o první společný offroadový počin německoitalského sňatku. Motor je téměř totožný s tím, co pohání první ostré enduro BMW G450X a vyrábí se v dílnách Kymco. Zajímavým technickým řešením je řetězové kolečko v ose kyvky nebo nádrž pod sedlem.
K zahození určitě není otevřená koncovka od Akrapoviče v příbalu. Zvlášně bylo vyřešeno víčko nádrže za sedlem a nebo složitější přístup ke vzduchovému filtru. Čtyřtaktní jednoválec se startuje pouze elektrickým startérem a bez klíčku ve spínací skřínce prostě nezavrčí. Tuhle vychytávku má z pětice jako jediná.
Při jízdě působí Huska velice měkkým dojmem, ať už je řeč o motoru či podvozku. Mimochodem také sedlo má Husqvarna nejměkčí ze všech testovaných kousků. Motor funguje velice plynule od nejnižších až po nejvyšší otáčky. Každopádně jeho projev je poměrně mírumilovný a hned tak nevystraší vzteklou reakcí na plynovou rukojeť. Osobně bych přivítal více výkonu v nejvyšších otáčkách, což by vyšlo vstříc hlavně motokrosovému ježdění. Naopak při zdolávání náročných trialových překážek hraje jemný projev čtyřtaktního jednoválce do karet.
Při přesedání z motorky na motorku se ukazuje, že si na Husku člověk musí nějakou tu minutku zvykat. Teprve pak získá stoprocentní pocit z jízdy. Přední kolo působí odlehčeným dojmem a někdy mám hoňky dobře trefovat vyjeté koleje. Podobné je to i při jízdě po úzkých příkrých stezkách. V ostatních případech je ovladatelnost na dobré úrovni a poměrně dobře se řídí v rychlých táhlých zatáčkách plynem. Také stabilita v přímém směru na rozbité rovince je na vysoké úrovni, ovšem při větších výmolech se zdá být měkčí podvozek limitující. Kdyby mi stála huska v garáži, asi bych neváhal a namontoval si širší a vyšší řidítka.
Všeobecně působí Husqvarna TE499 jako klidná mašina, na které vydržíte lítat poměrně dlouho, protože vás svým výkonem během prvních okamžiků úplně neodrovná. Huska si zřejmě najde svoje místo především u hobbíků, kteří hoví expedičnímu celodennímu lítání, než u racingových střelců.


TM EN 450 F

Téemo je jako jediné modelového roku 2010. Podvozek, pérování i brzdy jsou však s jedenáctkovým modelem totožné a stejný je i základ motoru. Nejzásadnější změnou je přechod z karburátoru na vstřikování a tím pádem možnost přepínání palivových map, kterými model letošní disponuje. Další změny se týkají spíše designu. Tak třeba zadní blatník je u letošního modelu v bílé barvě a pod motor se sériově montuje chránič motoru. Testovaný desítkové EN 450 F se startuje jednak elektrickým startérem, ale i klasickým kickem.
u dvoutaktního tříkila očekávám, že ani čtyřtaktní čtyřipade nebude žádným beránkem. Hned první výjezd na trať mi tohle očekávání nemá šanci vyvrátit. Motor je ostrý jak břit a bere pěkně zhurta už od spodu! Konec konců, pořádný čardáš se odehrává v celém spektru otáček a rozhodně ve vršku nepolevuje. Na motokrosových úsecích je to v lati, ovšem jakmile dochází na těžší enduro pasáže, mám pravačku na plynové rukojeti co krotit a jen ztěží výkon cituji. Proto se hůř trefuji do kolejí, proplétám krkolomným terénem a čas od času si omylem vrknu a letím přiskokem vřed. Opravdu to chce nějaký čas si na tuhle temperamentní Italku zvykat.
Celkově motorka působí hodně tvrdým dojmem. To platí zejména o pérování, spojkové páčce, ale i sedlu. Už teď je jasný, komu tohle nářadíčko bude sedět na sto procent a kdo si ho zrovna neužije. Po brzdařské stránce tu dneska nemáme jedinou špatnou motorku a ani téemko není vyjímkou. Brzdy odvádějí skvělou práci a je na ně spoleh. Jak už bylo řečeno, pérování je spíše tvrdšího, troufám si říct až motokrosového charakteru. Od toho se odvíjí i ovladatelnost ve vyšších rychlostech, takže rychlé táhlé zatáčky se dají jet ve velkém kalupu. Mašinu hned tak nerozhodí ani hodně rozbitá rovinka a pevně drží zvolenou stopu. V pomalejším tempu na členitějších pasážích pak tvrdost není tím pravýmořechovým.
Z toho plyne, že TM EN 450 F je vyloženě racingovou záležitostí a nejlépe funguje ve vysokých rychlostech. Její silné stránky dokáže využít a ocenit hlavně profík, který už má nějakou tu motohodinu v paži. Hobbíky asi rychle obere o všechny síly a dlouho v jejím sedle nevydrží. Bez pořádné fyzičky to prostě nepůjde… takže pomýšlíte-li na modrou Italku, kupte si rychle permici do nejbližšího fitka.

Beta RR 450 Enduro

S touto značkou jsem doposud neměl sebemenší zkušenosti. Samotný název ve mně evokuje trialové speciály a zrovna tak Dougie Lampkina, který na posledním Erzbergu urval v sedle Bety třetí flek. Motor jedenáctkové Bety dostal dvě vačky, ale také dva oddělené okruhy oleje, takže se prodloužily intervaly výměny oleje až na 30 motohodin. Jako jediné ostré enduro je Beta RR 450 homologována pro dvě osoby. V příbalu tedy najdete mimo zrcátka, blinkry a kryt pod motor také stupačky pro spolujezdce. Když budete chtít nechat Betu promluvit, bude vám asistovat jednak elektrický startér, ale i klasický kick start.
Sedám do sedla naprosto sériového kousku, který do Brodku přivezl Roman Michalík. Pérování už na místě působí měkčím dojmem. Vyrážím na trať a okamžitě si všímám hodně jemného projevu čtyřtaktního jednoválce. Zpočátku se zdá krotký až moc, jenže to už otáčky letí skrz střední pásmo do vysokých otáček. Tam už je to o mnohem větší živosti a Beta pěkně upaluje. Jemný spodek má velké pochopení pro trialové pasáže a technické úseky, které se dají projíždět krokem téměř ve volnoběžných otáčkách.
Při ostřejším ježdění motokrosového stylu pak chce Betu držet pod krkem a nenechat otáčky klesnout. Pro ostřejší vypochodování ze zatáček mi k tomu napomáhá přimáčknutí páčky hydraulické spojky s lehkým chodem. Ovladatelnost této mašiny je na vysoké úrovni. Citlivě reaguje na každý podnět a jede přesně tam, kam jí pošlu. Bez problému trefuje vyjeté koleje a s velkou lehkostí šplhá po úzkých cestičkách. Z tohoto pohledu je podvozek a měkčí pérování v cajku. Když dochází na ostřejší jízdu po motokrosových úsecích s rozbitou rovinkou či skoky, je právě pérování do určité míry limitující.

Před tímto svezením jsem neměl sebemenší představu, jak bude Beta fungovat. Ve finále jsem byl mile překvapen a musím konstatovat, že tahle italská hadimrška své trialové kořeny prostě nezapře. Na její projev si člověk musí chvilku zvykat a každou najetou minutou ji bude dostávat hlouběji pod kůži. Vyhovovat bude hlavně endurákům „hračičkám“, kteří raději drtí krkolomné trialové pasáže, než rychlé tratě.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (21x):



TOPlist