ktm_srpen




Honda Forza 125 vs. Yamaha Xmax 125 Tech Max: Maxiskútrová lekce japonštiny

Patří ke špičce ve své kategorii, skvěle se prodávají a nikdo z konkurence zatím nedokázal najít odpovídající ráznou odpověď na tyto dva Japončíky. Řeč je skútrech Honda Forza 125 a Yamaha Xmax 125, které letos přicházejí v ještě lepší formě. A vyvstává tradiční otázka – který z nich je lepší volbou?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Tihle dva se o pomyslný trůn přetahují už pěkných pár let a jejich kočkování připomíná dvě hlavní postavy z oblíbené pohádky Tom a Jerry. A stejně jako ve filmu si ani na silnici rozhodně nedarují nic zadarmo. Navíc pro sezónu 2021 přiostřili své zbraně a opět si to jdou rozdat k nám do srovnávacího redakčního testu.

Co který nabízí a za kolik

Oba testované stroje patří k tomu nejlepšímu, co lze v dané třídě pořídit, a to nejen po technické stránce, ale také cenově, čemuž by mělo odpovídat také základní vybavení. Jak si tedy oba skútry vedou na cenovém žebříčku a který z nich nabídne větší porci výbavy?

V základu nabízí Yamaha i Honda poměrně dost – bezklíčkové zapalování, vypínatelný systém kontroly trakce, kompletní LED osvětlení, vypínatelný start stop systém, velký úložný prostor pro dvě integrální helmy, motor se plnící emisní normu Euro 5. V základní výbavě Xmaxe za cenu 129 900 Kč ještě najdete variabilní řízení ventilů (VVA), zásuvku 12 V a osvětlení podsedlového prostoru. Komu by to bylo málo, může připlatit rovných 10 000 Kč a sáhnout po variantě Tech Max za 139 900 Kč, kterou máme v našem testu. Ta navíc přidává hliníkové stupačky, speciální sedlo, kožené vnitřní prvky, strojně obrobené rukojeti řídítek, kouřové zadní světlo, chromovaný rámeček rychloměru a hezčí lesklou černou úpravu hlavních vnitřních panelů plus volbu jedné ze dvou fajnovějších barevných provedení Tech Kamo či Power Grey.

Forza své sebevědomí dokládá mírně vyšší cenovkou základní verze 132 900 Kč, což je oproti loňsku malá změna, tehdy si obě značky cenu nastavily na stejnou úroveň. V této ceně oproti Xmaxu nabízí nově upravený elektricky ovládaný čelní štít s delším rozsahem posuvu o 40 mm a zásuvku USB typu C, která nahradila dosavadní 12 V. Zatoužíte-li po smart top boxu, který si v Hondě cení na přijatelných 10 000 Kč, vyšplhá se cena na konečných 142 900 Kč.

Asijská konkurence umí luxusně zaměřené stopětadvacítky o pár korun levněji. Tchajwanské Kymco New Downtown 125i ABS pořídíte za 126 990 Kč a model Joymax Z+ 125 konkurenční značky SYM za 119 900 Kč, popřípadě SYM CruiSym Alfa 125 za 124 900 Kč. Musíte se ale smířit s méně zvučným jménem a větší ztrátou v případě následného prodeje. Do dnešního souboje by mohl dost výrazně promluvit elegantní a dobře vybavený Peugeot Pulsion 125i GT v ceně 134 900 Kč.

Vzhled a dojem

Svými základními parametry jsou si oba skútry hodně podobné, a přitom hned při prvním letmém pohledu okamžitě bez sebemenšího zaváhání uhodnete, který je který. Nejdříve pojďme omrknout nový Xmax. V Yamaze se nejspíše drželi hesla, že nejlepší změny jsou žádné změny, a proto do vzhledu, který má tento model od modelového ročníku 2018, nijak nezasahovali. I proto může na někoho nový Xmax působit trošku staromódně. Já s tím ale problém nemám a v černošedé kombinaci se mi Yamaha moc líbí. K tmavým barvám vkusně zapadají zlatě lakovaná hliníková kola. K mání je ještě barevná kombinace šedé metalízy a modrých kol. Skútr je pěkně štíhlý a působí hodně dynamicky. Hlavně má stále ten charakteristický kukuč, díky kterému si jej nespletete s žádnou jinou značkou. Náš Xmax přijel do testu ve vylepšené verzi Tech Max, která celkový dojem ještě o dost zlepšuje, a skútr s výše uvedenými doplňky vypadá až luxusně. Zpracování a slícování všech dílů je na vysoké úrovni. Celkově mi přijde design Xmaxe jednodušší a čistější.

To Honda doznala více úprav, které jsou patrné již na první pohled. Změnila se přední kapotáž, zrcátka, boční panely a kryt motoru. Skútr je nyní celkově štíhlejší a měl by mít i lepší aerodynamiku. Hodně prostoru také nyní dostávají matné barvy. Naše matná červená metalíza působí moderně a navíc je příjemným osvěžením mezi tmavými plasty. Vybrat lze případně ještě jednu z dalších třech možných barevných kombinací – šedou matnou metalízu, perleťovou bílou metalízu nebo stříbrnou metalízu. Design Forzy se určitě hodně povedl, jen mi oproti Xmaxu přijde takový více komplikovaný. Spousta různých hran a záhybů sice vypadá moderně, ale například pravidelnou údržbu a čištění skútru to asi moc neusnadní. Také Forza je zpracováním detailů a provedením i slícováním všech plastů na vysoké úrovni, Xmax mi však přijde ještě o něco „fortelnější“.

Ergonomie a pohodlí

Jako první sedám na Yamahu a okamžitě se tu cítím jako doma. Prostoru přesně tak akorát i pro bezmála dvoumetrového chlapa, koleny nenarážím do plastů před sebou. Všechno je tu pěkně po ruce, ani vteřinu se nemusím zdržovat pátráním po jakémkoli ovládacím prvku. Uprostřed pod řídítky nelze přehlédnout multifunkční otočný „knoflík“ zapalování s dvojicí tlačítek pro otevírání nádrže a podsedláku. Sympaticky široká řídítka perfektně padnou do ruky. Chválím umístění zrcátek přímo na řídítkách, díky čemuž nabízí Yamaha dostatečný přehled o dění za vámi.

Třešničkou na dortu je pak speciální sedlo, které je výsadou pouze dražší verze Tech Max. Nejen že krásně vypadá, ale je i dostatečně rozměrné a neskutečně pohodlné. Za mě se jedná o nejluxusnější posezení ve své třídě. Před větrem a deštěm řidiče chrání dobře tvarované plexi, které je bohužel nastavitelné jen ve dvou polohách s pomocí imbusu. Svůj prostor si tu najde i spolujezdec, který sedí výše než řidič a nohy si může opřít o jednoduše výklopné kovové stupačky.

Také Honda nabízí dobře propracovanou ergonomii a proces zabydlování je dílem okamžiku. Při podobných rozměrech tady nacházím o něco méně pohodlnou jízdní pozici oproti Yamaze. Svou roli přitom dle mého názoru hrají řídítka, která jsou umístěna níže nežli na Xmaxu. Jinak tu ale všechno padne do ruky na první dobrou. Stejně jako u staršího provedení, i tentokrát mám výtku k umístění zrcátek, která sice vypadají efektně a trošku připomínají tykadla, ale právě jejich způsob umístění má za následek ne úplně optimální výhled. Naopak chválím možnost jednoduchého sklopení, které lze při troše šikovnosti provést i během jízdy.

Honda nabízí také prostorné a vcelku pohodlné sedlo, ale na to v Yamaze prostě nemá. Jestli má Honda v něčem navrch, pak je to elektricky posuvné plexi, jehož nastavení lze jednoduše obsluhovat „čudlíkem“ na levé straně řídítek. Navíc plexištít skvěle funguje i při rychlostech nad 100 km/h. V hodnocení prostoru a pohodlí je to tedy celkem „plichta“, i když já osobně bych se raději nechal rozmazlovat speciálním sedlem Xmaxu.

Přístrojovky – klasické uspořádání, které neomrzí

Honda ani Yamaha se při navrhování přístrojových desek naštěstí nepouštěli do žádných experimentů a zvolili to nejklasičtější a nejfunkčnější uspořádání, co mám rád – dva analogové budíky a mezi nimi panel s provozními údaji.

Otáčkoměr a tachometr na Yamaze bodují svou velikostí a díky vhodně zvolenému fontu a velikosti písmen nabízí skvělou čitelnost. Ve tmě jsou bíle podsvětlené a celkově k jejich zpracování nemohu vznést žádnou výtku. Mezi nimi inverzní LCD panel, který poskytuje všechny důležité informace k jízdě – stav paliva, teplotu chladicí kapaliny, tripy A i B, hodiny, údaje spotřeby či stav baterie. Schází mi tu pouze zobrazení dojezdu. Přístroje jsou orámované hliníkovými rámečky a vypadají doslova luxusně. Všechny údaje se přepínají tlačítkem na pravé rukojeti řídítek a zprvu si člověk na specificky „yamahovské“ ovládání musí zvyknout, ale mně osobně přijde ovládání tímto jedním tlačítkem lepší nežli vícetlačítkové ovládání palubního počítače u Hondy. Všechny prvky a knoflíky jsou pěkně po ruce a celkově je mi pojetí kokpitu Yamahy trošku bližší nežli Forzy.

Také Honda vsadila na klasiku v podobě analogového tachometru a otáčkoměru. Čitelnost přístrojů je taktéž výborná, ale grafika budíků X-Maxe mému oku lahodí o něco více. Stejně jako Yamaha využívá i Forza pro sdílení potřebných jízdních informací inverzní LCD panel, který je však o kus větší, takže se tam vejde více údajů a většinu informací z něj zjistíte bez nutnosti přepínání. Zjistíte tu maximum informací užitečných pro jízdu – tripy, spotřeby, dojezd, hodiny, voltmetr a mnoho dalšího. Také tady nemusí řidič při přepínání jednotlivých údajů sundat ruce z řídítek, ale na rozdíl od jednotlačítkového přepínání na Yamaze se vše děje pomocí dvou „knoflíků“. K ergonomii a ovládání Forzy vlastně nejde nic vytknout, všechno funguje, jak má a najdete to přesně tam, kde to čekáte.

Možná teď někteří budou brblat nad chybějící možností propojení s mobilním telefonem a s tím souvisejícími funkcemi. Ale ruku na srdce, není lepší si telefony vyřídit v kanceláři či v pohodlí domova a raději si užívat jízdu bez rušivých elementů?

Úložné prostory

Ostře sledovanou disciplínu praktičnosti a úložných prostor neponechal ani jeden z dnešních soupeřů náhodě. Xmax se v reklamních letácích chlubí obřím prostorem pro dvě integrální přilby. A jak jsme se mohli přesvědčit, fakt se tam ty přilby vejdou. Navíc nemusíte přemýšlet nad tím, jak je tam poskládat, protože vám při tom napomáhá dobře čitelný piktogram. Elegantní, jednoduché, funkční – prostě pecka.

Podsedlák se otevírá pomocí tlačítka a jak se na „prémiovku“ sluší a patří, je vybaven LED světýlkem. Chválím velký úhel otevření sedla a také možnost tento velký prostor rozdělit plastovou „stěnou“. Další odkládací místa pak najdeme před koleny řidiče v podobě dvou přihrádek, jejichž víka jsou krásně očalouněna. Jedna z nich je zamykací a vybavená 12 V zásuvkou pro nabíjení mobilu. Druhá není uzamykatelná, ale na maličkosti, kterých u sebe po kapsách člověk vždycky najde dost a dost, se určitě hodí. Ode mě dostává Xmax bez váhání jedničku s hvězdičkou podtrženou, a pokud není člověk vyloženě „kramář“, vystačí si naprosto v pohodě bez přídavného topcasu.

A jak na „hozenou rukavici“ odpoví Forza? Také podsedlový prostor Hondy se může pyšnit tím, že pojme dvě integrálky. Ale přijde mi, že už v něm pak nezbude tolik místa jako v podsedláku Yamahy. Otevírá se elektronicky a prostor lze chytře rozdělit plastovou stěnou, aby vám tam věci nelítaly. Dalším „simply clever“ řešením je pak velmi šikovná přihrádka na nářadí nacházející se uvnitř z boku. A tak jedinou výraznější chybkou je absence vnitřního osvětlení, což u „prémiovky“ za skoro sto padesát tisíc moc nechápu.

Další možností, kam odložit pár věcí je poměrně velká kapsa před kolenem řidiče. Je uzamykatelná, vleze se tam i půllitrovka s pitím a můžete si tam dobít mobil. Jen ta zdířka USB C mi nepřijde jako až tak moc dobrý nápad. Honda má oproti Yamaze sice vepředu o jeden kastlík méně, ale zase se může pochlubit, byť jen příplatkovým Smart Topcasem, s nímž se mění v přepravní speciál. Každopádně klobouk dolů, oba skútry v poměru ke své velikosti nabízí opravdu nadprůměrné možnosti přepravy věcí, a proto se s nimi můžete bez problémů vydat klidně na týdenní dovolenou a nebudete muset doma ponechat nic ze svých oblíbených věcí.

Motory

O pohon našich stopětadvacítek se starají kapalinou chlazené čtyřtaktní jednoválce. Ten v Yamaze má objem 124,66 cm3 a trošku překvapivě nabízí největší výkon pouhých 9 kW při 8000 otáčkách za minutu, což je oproti staršímu modelu o 1,5 kW méně. Nejvyšší hodnoty krouťáku 11 Nm pak dosahuje při 6 250 otáčkách za minutu. Nový motor Yamahy použitý také v modelu Nmax je vybaven variabilním časováním sacích ventilů VVA, které už nějakou dobu používá menší Nmax. Vzhledem k tomu, že Yamaha při loňské premiéře slibovala vyšší výkon i točivý moment, jsou parametry nového jednoválce docela zklamáním.

Motor Hondy jde do souboje naplno s objemem 124,9 cm3 a maximálním výkonem 10,7 kW při 8750 otáčkách za minutu. Také krouťák Forzy je větší, a to 12,3 Nm při 6500 otáčkách za minutu. Přiznám se, že jsem poměr výkonů čekal přesně naopak, a tak jsem hodně zvědavý, jak bude souboj probíhat v praxi, protože Yamaha za ten rok shodila slušných 9 kg, takže by to jízdní dynamice nemuselo být až tak moc znát. Oba motory mají vypínatelný systém trakce, což se může zdát u „osminkové“ kubatury jako zbytečnost, ale vězte, že i tito prckové na kluzkém povrchu dokážou pěkně prohrábnout zadní kolo. Novinkou je způsob startování Yamahy, která nyní stejně jako Honda využívá systém startování přes alternátor. V obou případech se jedná o naprosto tichou a bleskovou záležitost, až jsem se přistihnul, že mě start-stop systém, kterým jsou oba skútry vybavené, vlastně baví.

Podvozky a brzdy

Výkonným motorům zdatně sekundují podvozky a brzdové soustavy. Přesněji řečeno je značně převyšují. Není se čemu divit, vždyť oba skútry jsou k dispozici s většími a silnějšími motory a s naší nejmenší motorizací je téměř nemožné nachytat je na švestkách. Oba využívají velká 15“ kola vpředu a 14“ kola vzadu, což dává tušit, že hravě dokážou zamaskovat nejednu díru či kanál. V minulosti při vzájemném porovnávání těchto dvou skútrů Xmax platil spíše ten tužší a sportovnější. V tom se asi nic nemění, ale v Yamaze na podvozku hodně zapracovali a výsledný namíchaný koktejl jistého sportovního chování a neskutečného pohodlí nemá chybu. Když k tomu přidáme nastavitelné odpružení vzadu a pohodlné speciální sedlo verze Tech Max, máme tady jasného krále v této disciplíně. Yamaha obouvá pneumatiky Michelin CityGrip.

Také Hondu nabízí slušnou porcičku pohodlí a jízdní jistoty, ale na excelentní vyladění podvozku Xmaxu prostě nemá. Schází mi tu trošičku taková ta sportovní tuhost Yamahy, která dokáže změnit běžnou jízdy z bodu A do bodu B v zábavu s úsměvem na tváři. To určitě neznamená, že podvozek Forzy je špatný, i on funguje na jedničku, je pohodlný, přesný, jistý, ale v mých očích mu oproti Yamaze schází takový ten „fun factor“. Taktéž Honda nabízí možnost nastavení předpětí zadních pružin a je osazena pneumatikami Michelin CityGrip.

Oba skútry využívají ke zkrocení svých koníků jednokotoučové brzdy vpředu i vzadu s téměř stejně rozměrnými kotouči a systémem ABS na obou kolech. Yamaha brzdí perfektně, brzdy se krásně dávkují a páčky jsou víc „natvrdo“.  Také Honda brzdí perfektně a kromě měkčích páček lze jen těžko hledat chyby a zásadnější rozdíly v účinku oproti Xmaxu. Ani Honda, ani Yamaha nenabízí nastavitelné páčky.

Jízda – jeden válec stačí

Pojďme se tedy podívat, jak si stopětadvacítky vedou v provozu. Svými parametry jsou doslova předurčené pro každodenní městský provoz. Tady se obě cítí jako ryba ve vodě. Velká kola dokážou odfiltrovat většinu běžných nerovností, kterých je po městě více než dost. Vodit Yamahu Xmax městskými uličkami je čirou radostí, čemuž napomáhá parádně odladěný podvozek. Díky malé výšce sedla 775 mm si Yamahu v pohodě užijí i lidé menšího vzrůstu, přičemž díky pohotovostní hmotnosti 166 kg nebudou mít problém ani s manipulací na místě. Počáteční mírné pochyby směřované k menšímu výkonu motoru Xmaxe naštěstí vzaly za své, což okamžitě potvrzuje první rozjezd od semaforů. Inu, skútry jsou hlavně o naladění rozjezdové spojky a variátoru a ne o papírových maximech. Nový motor je krásně živý, takže za sebou budete pravidelně nechávat většinu čtyřkolých krabic. A to i v případě, že si ponecháte zapnutý systém start/stop, motor po otočení plynovou rukojetí naskakuje okamžitě.

Honda je na tom dost podobně, a kupodivu přestože je o píď lehčí a má výkonnější motor, při vzájemné konfrontaci Xmaxu nijak neujíždí. Také Forza se dokáže pohodlně a hbitě proplétat v městské džungli, ale z mého pohledu jí trošku schází jiskra zábavnosti, která dokáže vykouzlit i nějaký ten úsměv na tváři řidiče. Moc mě při popojíždění v letních kolonách baví možnost jednoduše spustit plexi do nejnižší polohy a nechat se chladit náporem vzduchu. Sedlo Hondy je položené o pár milimetrů výše, ale prakticky to člověk ani nevnímá, a proto se ani tady menší postavy nemusí bát, že nedosáhnou na zem. Plnotučná stopětadvacítka Hondy s výkonem na legislativní možné hranici se při rozjezdech z křižovatek srdnatě pere s dvoustopou konkurencí a na pražském nábřeží je jí schopna nadělit minimálně půlku vzdálenosti mezi jednotlivými semafory. Na perfektně vyladěný systém start/stop jsme u Hondy zvyklí a ve srovnání s Xmaxem lze jen těžko určit vítěze.

Největší výhodu našich stopětadvacítek ve stylu GT však poznáte ihned, jakmile minete cedule zobrazující konec města. Díky naladění jejich motorů se totiž směle můžete pustit i na delší vyjížďky. Svou nabídkou prostoru i pohodlí dokážou poskytnout tak komfortní cestování, které byste od nich možná ani nečekali. Jejich moderní výkonné motory se dokážou slušně rozparádit a není problém ani s jedním z nich držet si konstantní devadesátku kopec-nekopec. A když se před vámi objeví delší rovinka, není nemožné, aby ručička tachometru atakovala stodvacítku. V těchto rychlostech vás slušně ochrání jejich kapotáže a velká plexi. Pokud se s nimi pustíte do krajiny plné zatáček, větší legraci si užijete s Xmaxem, jehož podvozek je z mého pohledu hravější. Honda zase boduje celkovou vyvážeností a pohodovým a nezáludným charakterem. Dálnice v sedlech našich stopětadvacítek pak nepředstavují nic, co by člověk musel nutně prožívat každý den, nicméně v případě potřeby se skútry s vyšší rychlostí vypořádají s noblesou a tachometrovou stovkou dokážou uhánět pořád.

Spotřeba a provozní náklady

V dnešní době, kdy ceny paliv letí vzhůru raketovou rychlostí, přijdou nízké náklady na provoz vhod. Dle zkušeností z minulých testů obou modelů dle očekávání se vítězem spotřeby stává Honda Forza s průměrnými 2,2 l/100 km. Ani Yamaha vaši kapsu výrazněji nezatíží, a jejích výsledných 2,7 l/ 100 km je dobrá hodnota.

Podobně jsou na tom oba skútry i s dojezdem. Forza má sice k dispozici menší nádrž o objemu 11,7 l, ale Yamaha i přes větší 13 l objem nádrže doplácí na maličko vyšší spotřebu. Oba skútry tak jsou schopni na jedno natankování urazit kolem 500 km, takže u benzínek se budete stavovat spíš jen na kafe, než kvůli palivu.

Celkové hodnocení

Honda Forza 125 a Yamaha Xmax 125 dnes svedly velice těsný a vyrovnaný souboj, ze kterého je opravdu těžké určit jednoznačného vítěze. Oba skvěle vypadají, mají slušnou výbavu, naložíte do nich spoustu věcí a dokážou zprostředkovat svezení, které nikdo z konkurence prostě nenabídne. Honda působí modernějším dojmem, má elektricky nastavitelné plexi a smart topcase. Yamaha zase hýčká svou posádku naprosto fantastickým sedlem a excelentním podvozkem. Navíc je překvapivě o pár tisícovek levnější. Rozhodování tedy není rozhodně jednoduché. Pro oba platí jedno – svými vlastnostmi v daném segmentu stále patří na samotný vrchol. Pokud pokukujete po některém z nich, dejte prostě na své pocity, chybu neuděláte ani v jednom případě.

Informace o redaktorovi

František Hadt (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 193 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

Yamaha Xmax 125
+ sportovní, ale zároveň pohodlný podvozek
+ skvělé sedlo
+ kvalitní zpracování

Honda Forza 125
+ elektricky polohovatelné plexi
+ úspornější a výkonnější motor
+ dealerská síť značky


Yamaha Xmax 125
- plexi nastavitelné jen za pomocí nářadí do dvou poloh
- menší místo na natažené nohy

Honda Forza 125
- umístění zrcátek
- neosvětlený podsedlový prostor


Jaký skútr byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 48x
  2. Hlasováno: 45x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 30 Kč od 3 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist