Honda CB600F Hornet

Design

Tenhle kousek se Hondě opravdu povedl. Myslím, že se přesně trefili do dnešního trendu i do „chuti“ spousty motorkářů. Hodně povedený design, kompaktní balení, přesně tažené a dopilované linie. Vkusné i praktické doplňky. Tohle se dnes žádá. To co u mě naprosto strhávalo pozornost od všeho jiného byla barva. Tahle oranžová „tygří“ metalíza (originální název je Bombay) je opravdu vyvedená.

Při dalším zkoumání jsem objevil obrácenou přední vidlici ve zlatém provedení, přepracované budíky, nový světlomet a mini kapotka, nová koncovka výfuku, zcela přepracovanou zadní část kapotáže, úplně jiné sedlo a čiré blinkry s oranžovými žárovkami.
Odemykání podsedlového prostoru se přesunulo na zadní kryt kola pod kapotu. Místo pod sedlem se jen nepatrně zvětšilo, ale velký sprej na řetěz tam nikdo nedá. Nářadí je tam v pořádku a na lékárnu se taky místo najde, při troše dobré vůle i zámek na kotouč najde svůj koutek. Ovšem další věci si raději dejte jinam, jinak nezapadne správně sedlo. Háčky pod sedlem pro upevnění „pavouka“ jsou velmi pěkně skryty a dle potřeby se aktivují otočením z pod sedla, na kterém jsou zacvaknuté. O tomhle stroji se dá říci v kostce, že je to opravdu sexy balení.

Posaz

Podle mého se posaz na místě řidiče trochu změnil, sedlo je oproti minulému modelu trochu hlubší a nohy jsou dost pokrčené, ale to mi na tomhle stroji vůbec nevadí. Pomyslný trojúhelník řidítka, sedlo, stupačky je poměrně vyvážený a mě padl do ruky skoro okamžitě. Myslím, že tu nebudou mít problémy i osůbky menšího vzrůstu. Zadní sedlo je provedeno v protiskluzové úpravě a na předělu je vymodelován hrbol proti sjíždění spolujezdce na řidičova záda. Na stupačky je také blízko, ale spolujezdkyni se sedělo velmi dobře (je zvyklá). To co vás zaujme je pohled k budíkům. Dostaly nejen dávku techniky, ale je zde vyvážen i ten ohled, kdy stále dost lidí preferuje ručičky aspoň na otáčkoměru. Výhled je ničím nerušený, jen zpětný pohled do zrcátek vám kazí vaše vlastní ruce od ramen dolů. Oproti předešlému modelu jsou zrcátka obdélníková a při troše snahy na nich nějaký tem obraz za vámi vykouzlíte.

Start

Sunu klíček do spínací skříňky a hle, i tento model dostal HISS. Další bodík na mém žebříčku k plusu. Po otočení do polohy ON si „ťukne“ ručička otáčkoměru o konec červeného pole a na multifunkčním displeji proběhne několik ukazatelů, včetně číslic rychloměru. Je zde palivoměr, rychloměr, kontrolka oleje, kontrolky blinkrů a dálkových světel. V otáčkoměru je zakomponován i teploměr. To vše se pěkně rozsvítí a člověk má pocit, že opravdu vidí vše co potřebuje. Pak zjistíte, že je tam i počet najetých km a dva trip-mastery. Palivoměr má naznačenou rezervu červeně. Doby kohoutů pod nádrží jsou už pryč. Co ovšem zůstalo je manuální sytič, bez něhož studený motor nenaskočí.

Mačkám standardně umístěný startér a motor se probouzí. Lehce zavrní a už si to šine do rychlejšího rytmu. To co registruji jako první je zvuk z koncovky. Úžasně zdrsněl oproti „vysavačovému“ standardu předešlých modelů, který jsem i já dotvářel jinou koncovkou. Teď si myslím, že by mohl dosti vyhovovat. A při jízdě je opravdu slyšet. „Sršník“ si trochu pobrukuje na bočním stojánku a zahřívá se. Na teploměru naskakuje 40°C a já neváhám, dopínám poslední zbytky oblečení a usedám do sedla.

Informace o redaktorovi

Marek Hrodek (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 180 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Lukáš Růžička - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE