Honda CB125F: Pohádka o hloupém Honzovi a bezedné nádrži

Varování! Nikdy neplácejte do kamery až příliš odvážné plány, pokud jste si je předtím opravdu dobře nepromysleli. Já jsem si takhle loni na jaře při filmování novinek Hondy u nové CB125F furiantsky nadhodil výzvu, že jí při testu za dva dny vyjedu nádrž. Nakonec mi skoro nestačil týden! Tahle motorka si benzín snad sama vyrábí...

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Kolenovrt, Skot vyhnaný ze Skotska pro přílišnou šetřivost, držgrešle. Anebo taky študý chudent či spořivý důchodce. Pokud na vás nesedí některá z těchto charakteristik, nemá cenu, abyste četli dál. Tahle motorka nemá šanci vás zaujmout. Není krásná, není vzrušující, nestříkají z ní moderní technologie, i když uvnitř jich pár najdete, a její pořízení vám nezvedne sociální status, pakliže předtím nebyl opravdu hodně nízký. Tahle motorka je obyčejná jak listopadové dopoledne, nejvšednější ze všech všedních. Nejedete se na ní projet, abyste se projeli, nýbrž abyste někam dojeli. Tedy pokud nejste praštěný motonovinář, který přesně takovéto stroje bere jako vítané osvěžení po všech těch báječných výkonných moderních motocyklech, kterých máme každou sezónu plný dvůr. A aby to neskončilo tím, že dojedu z Hondy do redakce, třikrát objedu blok, udělám si malý výlet za Prahu a bude to celé, protože domů do východních Čech se mi na tomhle potrhu jezdit chtít nebude, tak jsem velkohubě plácl, že vyjedu nádrž. Protože tu má nové CB125F obrovskou 11litrovou a spotřebu mu Honda udává směšných 1,5 litru na sto. To je dojezd přes 700 km! Zrovna jsem nějak ležel v knížkách Pavla Suchého, a když jsem viděl ty šílené kilometrové denní nájezdy, co při svých cestách po světě dělal, přičemž rychlostně na tom jeho „třindy“ nemohly být kdovíjak lépe než cébéčko, nota bene na těch silnicích, po nichž jezdil, řekl jsem si, že to taky zkusím. Udělám tenhle test jinak. Budu jezdit, dokud nebude nádrž když ne suchá, tak aspoň na rezervě. Vypadnu na chvíli z toho kolotoče „vyzvednout motorku – zařídit focení – natočit – něco najet – vrátit“. Pojedu na výlet, budu koukat kolem sebe a třeba někde zastavím jen tak. Jo, to bude fajn. Asi je vám jasné, že to tak úplně nedopadlo, ale i tak jsem si právě tohle testování užil možná nejvíce z celé loňské sezóny. Můj zadek o tom vyprávěl ještě měsíc… Celý příběh najdete ve videu, tady probereme hlavně motorku jako takovou.

Co je zač?

Jedním slovem: mula. Motorka, která je tu na to, aby vás vozila od čerta k ďáblu, když to pěšky je moc daleko. Do školy, do práce, na ryby, na koníčky. Takové vaše sedmimílové boty, haha. Tohle kdysi cébéčka byla, akorát že jak se z motorky víc stávalo zábavné náčiní než dopravní prostředek, šla trochu jiným směrem. Takže dneska je tou puberťáky vysněnou stopětadvacítkou CB125R v neo-retro kabátku, s 11kW čtyřventilovým vodníkem se šestikvaltem, USD vidlicí a širokou zadní gumou, za kterou dáte skoro 120 tisíc, ovšem pro ty, kdo mají do kapsy hlouběji a hledají především dopravní prostředek, je tu CB125F. Jedno písmenko, úplně jiná motorka. Model CB125F nahradil v modelovém ročníku 2015 předchozí CBF125, což byl vlastně úplně stejný užitkáč, akorát že se sportovně laděnou pevně uchycenou polokapotkou. Ne že by extra kryla, její význam byl spíše designotvorný. Nástupnický model CB125F už dostal akorát malou masku kolem světla, ale pořád vypadal docela sportovně na to, že vlastně žádným sportovním talentem neoplýval. Loňská novinka už se konečně netváří, že jejím největším přáním je drtit závodní dráhy nebo jezdit po jednom kole v centru velkoměst.

A jak se tedy tváří? Inu, docela výrazně asijsky. Přiznávám bez mučením, fanouškem jejího vzhledu nejsem, ta Indie cébéčku (tam se ale jmenuje SP125 a má sárí-guard, celokryt řetězu a divoké barvy) kouká z jeho nové přední masky, která je pro mě vlastně tou jedinou věcí, která se mi vyloženě nelíbí. Protože zadek jinak ujde, nádrž s bočními kryty je vlastně velice hezká, ale ten rozšklebený široký čumák jak z litrové motorky, posazený vysoko nad nádrž, mě nějak irituje. Sám o sobě není ošklivý, ale sem prostě nepasuje. Možná kdyby byl posazený níž, jako mívala světlo předchozí generace, vypadalo by CB elegantněji. Jenže to by zase ta kapotka nebyla tak funkční, a o funkčnost jde u CB především. Což v bledě modrém platí pro přední blatník, konkrétně jeho délku a tvarování zadní části, to se v Evropě také nenosí, ale přitom kryje motor před odletujícím čurbajsem hlavně za mokra skvěle. Takže smolík-pacholík, ty estéte!

Neberte mě špatně, cébo není škaredé. Jen prostě nezapře už na první pohled, že je určené primárně pro jiný kontinent a že je to levná užitková motorka. Před školou ji do řady mezi Duky a MT-125 a CB125R hrdě nepostavíte, i když tohle není úplně česká realita. Vidíte uzoučké 31mm trubky přední obyčejné vidlice (moje horské kolo je má tlustší), úplně obyčejné stupačky spolujezdce, stupačky řidiče na kříži pod motorem, velikánskou páku zadní brzdy, ovládající táhlem bubnovku, titěrnou kyvku s dvojicí jednoduchých tlumičů, uzoučké čínské gumy… Na druhou stranu mám svým způsobem radost, že i takovýto pracant může vypadat relativně elegantně.

Pohoda? Ano, ale…

O tom, že CB125F definitivně přestalo tlačit na sportovní notu, přesvědčuje i ergonomie. Stupačky se přesunuly ještě více dopředu a ergonomie je tak zcela čistě sedací, ty nohy jsou vepředu citelně, řídítka tak akorát široká a vysoká, abyste se k nim museli jenom maličko sklonit, a o 15 mm vyšší sedlo znamená více místa pro nohy, aniž by to s nárůstem výšky na 790 mm znamenalo problém pro malé postavy. Tahle motorka je hlavně pro ty menší, je to taková drobotina, navíc ultra lehká. To je totiž zajímavé – cébéčko je sice strašně obyčejné, ale po technické stránce to vlastně byla snad největší loňská novinka Hondy, která v souvislosti s ním podala 19 patentových přihlášek! Nový model proti předchozímu zhubnul těžko uvěřitelných 11 kg, to fakt na jiných plastech nenaženete, a s plnou nádrží váží akorát 117 kg.

Takže pohoda? Skoro, ale ne úplně. Se sedlem se přeci jeden problém pojí – jak mi při představení přišlo divné, takové kulaté a pod měkkým vrškem tvrdý spodek, tak ten dojem při jízdě nezmizel a už po cca 100 km pro mě bylo sezení opravdu bolavé. To jsem byl na cestě z Prahy domů na východ a měl jsem hrůzu z toho, jak dopadnu druhý den, kdy jsem měl naplánovaný krásný dlouhý výlet až někam k Ostravě. Tak daleko jsem nakonec nedojel a sedlo bylo jedním z několika důvodů. Myslel jsem, že si na něj zvyknu, že si ho nějak „osedím“, ale za celý týden, co jsem na cébéčku ukrajoval stovky kilometrů, se tak nestalo. Tohle je po vzhledu čumáku pro mě druhé a již poslední velké negativum Hondy CB125F. A je to obrovská škoda, protože jinak by ta motorka na hltání kilometrů byla úplně super. Ne, fakt jsem se nezbláznil. Až na dřevěnou zadel jsem totiž byl vždycky úplně svěží. Jak cébéčko moc nejede, tak na něm ani tolik nefouká (ačkoli ta kapotka překvapivě funguje a vítr nejde na břicho) a sedí se na něm velice příjemně, vůbec z něj nebolí nohy, i záda jsou naprosto v pohodě. Vyloženě mě šokovalo, jak moc se mi na něm líbilo jet celý den. Až na to sedlo…

Výbava a přístrojovka

Dříve mělo CB125F dvojici analogových budíků, teď je zde jeden obdélníkový LCD displej, který sem stylem i údaji zapadne vlastně lépe. Otáčkoměr chybí a vůbec se vám po něm nestýská – poznáte bezpečně, kdy motor začne vadnout, a odspodu jede od volnoběhu, takže na sledování tady máte důležitější věci. Pro mě byl nejdůležitější palivoměr, u něhož každou ztracenou čárku jdete radostí zapít do hospody, dále je tu zařazený kvalt, hodiny a pochopitelně rychlost, v malém řádku nahoře potom přepínáte celkové kilometry, dva tripy a dokonce i průměrnou spotřebu, která se nuluje zároveň s tripem A. Poté, co z toho proklatého palivoměru ubyde první dílek, se do téhle lišty vloudí ještě dojezd. Ten je děsivý… Nahoře nad displejem v místě, kde má většina motorek diodu na správné řazení, hrdě září zelená kontrolka ekonomické jízdy. Ve tmě září až dost, naštěstí se dá vypnout. Mimochodem potmě jsem toho najel docela dost, rozhodně víc, než kolik bych chtěl (půlnoční návrat desítkami kilometrů opuštěných mokrých silnic mezi lesy a vzrostlou kukuřicí poté, co mě u známých uvěznila večerní bouřka, nebyl nic moc), a to přední LED světlo sice možná cébéčku nesluší, ale na poměry relativně pomalé motorky za 70 Palackých svítí fakt dost dobře. To jsem za něj byl opravdu rád. Dálkové světlo by mohlo být výraznější, ale to tlumené je opravdu dobré. Zbytek osvětlení už je žárovkový.

A co tam máme dále z výbavy? Moc toho není. Dobrá zrcátka, zadní tlumiče s pětipolohovým nastavením pružiny, pod sedlo dáte pár drobností, za ním najdete docela pěkné madlo spolujezdce. Proti indické verzi chybí kompletní zakrytování řetězu, to by pak vydržel věky, a docela dost mě mrzelo, že se zavazadlo na zadní sedlo síťkou kurtuje docela blbě. A že jsem ho při těch svých toulkách kurtoval mockrát. Rozhodně nedoporučuji chytat háčky do sebe pod sedlem v místě, kde má svou trajektorii při propružení kolo, opravdu tam chodí už při malém zhoupnutí. Chvíli mi trvalo, než jsem zjistil, co to je za podivný zvuk…

Město, zatáčky, dálky

Jízdní vlastnosti? Vzhledem k dosahovaným rychlostem, kdy v kolonce maximální rychlost v techničáku najdete údaj 95 km/h, je obyčejný podvozek úplně v cajku. Není tady cítit žádná nejistota, přitom ovladatelnost připomíná jízdní kolo. Opravdu, nepřeháním. Manipulace na místě a při nízkých rychlostech je snad ještě jednodušší. Je úplně jedno, kde s cébéčkem zastavíte, vždycky se vymotáte ven, nebo ho prostě vezmete za to madlo spolujezdce a otočíte. Snad ani se Simsonem se mi nemanipulovalo tak dobře.

A pocit až absurdní lehkosti pokračuje i při jízdě běžnými rychlostmi. Jak CB nic neváží a ještě má ty své uzoučké galusky o šíři 80 a 90 mm, nazuté na vysokých 18“ litých kolech, tak se s ním musí jet úplně jinak než třeba s CB125R a jemu podobnými. Žádné vysedání, fakt tohle je stylově na hony vzdálené velké motorce. Jen si tak sedíte pevně v sedle a lehce se nakláníte tělem, radši ne moc, protože prostě galusky a 117 kg a 1280mm rozvor, nicméně cébéčko dokáže to být opravdu hodně svižné v zákrutách. Líbí se mi, že tlumiče opravdu fungují, pruží i tlumí, tohle není žádné vyklepávátko, nýbrž praktická motorka i na naše silnice – opět mega škoda toho sedla. Čínské gumy  CST na suchu fungovaly přesvědčivě, na mokru jsem se bál, neboť byla tma, takže jsem jel opatrně, ale žádný problém s nimi nebyl. Já bych je neměnil dřív, než bych je ojel, takže asi nikdy.

A vlastně CB i příjemně brzdí. Soustava je sdružená, na ABS s touhle cenovkou zapomeňte, a zpomalování tu má na starosti maličký kotouč a buben. Jenže na takhle lehkou a relativně pomalou motorku to stačí a stačí to i na to, abyste si užili zatáčky dolů z Červenohorského sedla. Samozřejmě že se celá motorka potom kroutí a žvejká, ale brzdí. Tady prostě poznáte, že to je Honda. Sice levná, ale Honda.

11 koní na dietě

Před motorem smekám. Fakt jo. Nový dlouhozdvihový vzducháč, dvouventil, pouze pětikvalt, výkonové parametry 10,9 koně a stejný počet newtonmetrů. Říkáte si, že tady se těžko dá něco vymyslet, jenomže pozor, tohle je motor z kategorie eSP se sníženým třením, má přesazený válec, chlazení pístu samostatnou olejovou tryskou, ventilová vahadla v jehlových ložiskách, alternátorové startování a je o neuvěřitelných 7 kg lehčí! Hm, to je hezké, ale vás asi spíš bude zajímat, jak funguje. Když jsem cébéčko přebíral, vyjel z Vrbovky a po pár metrech měl cca ve 40 km/h zařazenou pětku a dál už to bylo jenom o plynu, docela jsem se při představě vyjíždění nádrže orosil. Hlavně aby to nebrnělo! A skvělá zpráva, ten motor je prostě super. Jasně, není to 11kW šestikvaltový DOHC vodník, tohle je ale ten správný pracant opravdu na kdykoli a kamkoli. Alternátorové startování znamená, že člověk ani neví, že motor běží, start-stop by tady nedával smysl. Hned vás zaujme velmi kultivovaný chod a pěkný dusavý volnoběh, který je ale hodně utlumený, takže CB je motorka, s kterou se dá přijet ke kočáru se spícím miminem. Otáčky volnoběhu by mě mimochodem zajímaly, jsou opravdu hodně nízké.

S tím ještě výraznějším dlouhozdvihem Honda udělala dobře. Odspodu na svůj objem a výkonové parametry táhne neskutečně. Mezi dvojkou a trojkou je docela skok, být tu šestikvalt, tak se to vyčistí, a já do zatáček občas dával raději hodně vytočenou dvojku, neboť jsem měl strach, že se trojka nesebere. Jenže chyba lávky, i do kopců z pomalých vinglů se sbírá nečekaně dobře a ve finále bylo vždy lepší, jezdit vyšší kvalt. A čím si mě malý jednoválec získal, jak statečně dupal do kopců. Máme tady jeden táhlý mnohakilometrový zabiják cyklistů, kde přichází čas na nejlehčí převody, a tady mi z původních cca 90 km/h spadla rychlost na 75. Vůbec těch 75 km/h bylo během testu v kopcích dost časté numero, u dalšího takového krpálu mi kamarád vyprávěl, že to na stopětasedmě Číze musel dole rozjet na 90, aby ho vyjel na trojku. Já tam měl v již počínajícím stoupání za koncem vesnice 65, pořád na pětku, jenom jsem otočil plynem a nahoře tam bylo zase těch 75 km/h. Když jsem potom při tom svém výletě po mé oblíbené silnici č. I/11 šplhal ze Šumprcu na Rýmařov, ty táhlé kopce dávalo cébéčko klidně 90! I jsem tam předjížděl nějaké tříválcové Fabie a podobné zdechliny. Neskutečné výkony a pro mě vlastně i obrovská zábava. Tohle na 200koňové motorce nezažijete…

Ten motor fakt nechápu. Maximálku má CB psanou 95 km/h, tachometr (kecá standardně) jsem dotlačil až na 109, nicméně naprosto běžná cestovní rychlost je stálých 90-95 km/h. Je teda znát, že se motor už dost točí, příjemnější projev má do 80 km/h, ale je to jen zvukem, vůbec ne vibracemi. Zaplaťpánbůh! Protože to bych asi zešílel, kdyby to vibrovalo, a ono ne. Jako ne že by motor běžel jako elektrika, ale vibrace jsou zanedbatelné a až po dlouhé jízdě po dálnici nebo rychlé okresce rychlostí pořád ke stovce se to trochu projeví v rukách. Jinak když se střídají režimy, nemáte šanci, aby vás to nějak ovlivnilo. Řazení je měkké, spojka jde jedním prstíčkem, motor dokáže jet 35 km/h na pětku a bez problémů a zaváhání zase zrychlí. Pro začátečníka požehnání, rozjede se bez plynu, neškube, prostě fajn.

No a potom ta spotřeba. Jaké to vyjíždění nádrže nakonec bylo martyrium, najdete ve videu. Palivoměr má sedm dílků a ten první dílek mi vydržel svítit celých 230 km! Chápete to? Tohle je vzdálenost, kdy na spoustě motorek začne svítit hladové oko a je to takový standard. Mně se rezerva rozsvítila při 680 km! Tankoval jsem hned vzápětí a do nádrže dostal rovných 11 litrů, přitom po rozblikání má být k dispozici ještě 0,8 l benzínu. Asi jsem ji narval víc, než vůbec Honda plánovala. Ale i tak to vychází na průměr 1,6 l/100 km! Na budíku svítil průměr 1,7, a to v tom byla spousta kilometrů i po dálnici, kde to stouplo na 1,9. Všechno reálné hodnoty, fakt jsem CB nešetřil, já jsem nejel na spotřebu, nýbrž na to, abych tu zatracenou bandasku už konečně vyprázdnil. Nicméně bylo v tom i cca 160 km najetých při dojíždění mezi vesnicemi pomalu, a tam to muselo spadnout snad na 1,4. Neskutečný.

Klobouček, cébéčko!

Závěr? Hluboká poklona nové Hondě CB125F a smeknutý klobouk až na zem. A já jsem jenom rád, že má ten připitomělý kukuč a trestnou lavici místo sedla, protože jinak bych jí neměl co vytknout a fakt bych si ji asi musel pořídit domů jako přibližovadlo. Když budete jezdit denně 10 km do práce po okreskách a vesnicích, tankujete jednou za dva měsíce. Při dnešních cenách pohonných hmot je tohle obrovská úspora v rodinném rozpočtu. Všechno na cébéčku vydrží léta, je docela elegantní, má fajn podvozek, dobré brzdy a vynikající motor – není zážitkové po stránce jízdních výkonů, jediný adrenalin tady je, když člověk přestane do zatáček brzdit, ale vždycky musím smeknout, když vidím, jak se tyhle levné slabé motorky snaží. A tohle je jejich královna. Motorka, kterou před kámošema budete schovávat za garáž, aby se vám nesmáli, ale když odejdou, budete na ní jezdit nejčastěji. Přidejte kufr a máte skoro praktičnost skútru, ale s motorkovými zážitky – design už moc nezhoršíte 😊

Informace o redaktorovi

Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ cena
+ užitná hodnota
+ ultra úsporný a zároveň docela silný motor
+ sice levná, ale pořád Honda


- tvrdé a zvláštně tvarované sedlo
- design čumáku


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 195 Kč od 7 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (3x):
Motokatalog.cz



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist