ktm_duke_890gp




Harley Davidson Nightster 975T: Nekoukej a jezdi!

Jedna česká hudební skupina v popěvku: “Nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo…” nostalgicky vzpomíná na staré dobré časy. A přesně tento úryvek z notoricky známé písně by se dal použít i na letošní novinku od Harley-Davidsonu. V dynastii Sportsterů skutečně nezůstal na kameni kámen a nová generace se snaží převzít otěže po té minulé velice sebevědomě. Bude motorkářská obec v rámci nově zavedených standardů tesknit po časech minulých, nebo vykročí vstříc zářné budoucnosti?

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Už v loňském roce vzbudil ohromný poprask nový Sportster S, u kterého značka z Milwaukee jasně ukázala směr, jakým se v budoucnu motocykly se sportem ve jméně budou ubírat. Místo řekněme „entry-level” motorky do světa Harleyů s technikou, která nebyla zrovna výstřelkem moderních trendů v čele s motorem o výkonu 49 kW, tu najednou stál hi-tech power-cruiser s 90kW vodníkem, ze kterého testosteron jenom stříkal. Bylo tedy otázkou času, kdy dojde i na menší „osm-osm-trojku”. A chvála Bohu, po roce tu máme vysportovaný Nightster 975T.

Už při pohledu do tabulek je jasné, že se Amíci snažili pořádně pochlapit. Logicky nejvíc je evoluční skok patrný na srdci motocyklu, tedy na motoru. Žebrovanou „prdlavku” s objemem 883 kubíků a výkonem skromných 39 kW nahradil kapalinou chlazený sportovec s 975 kubickými centimetry a 66 kW. To je tedy sakramentská porce výkonu navíc! Někdo by mohl namítnout, že cruiser není o výkonu, ale o točivém momentu. I tady se přisypalo ze 70 na šťavnatých 95 Nm. Náš „malý Sportster” nezískal jen hromadu páry navíc, ale i razantně shodil pivní mozol. Rafička váhy se u sytého Nightsteru ustálila na 221 kg, což dělá oproti předchozímu modelu úctyhodných 35 kg dole, wow! Už z těchto cifer se dá odtušit, že si místo bublání a koukání na dívčí ňadra v letních topech bude jezdec více užívat kroucení pravou rukojetí. Tak si pojďme toho krasavce pořádně prohlédnout.

Temná strana síly

Motorka má, jak se sluší na sportovní cruiser, hezky úzkou stavbu. Kdybych byl motocyklistická módní policie, řekl bych, že hitem letošního léta je jednomístné sezení, zrcátka na konci řídítek, štíhlé přední 19palcové kolo, sekundární převod ozubeným řemenem a kaplička kolem předního světla. Kdo chce být letos hvězdou každého motorkářského večírku, musí přijet na mašině ve stylu „Club style”. Oslnivý dojem nám uzavírá full-LED osvětlení vepředu i vzadu. Americká designérská škola se v poslední době pravděpodobně nechala ovlivnit scénou motorkářských klubů a musím uznat, že mi je tento styl velice blízký. Obzvláště pokud si výrobce zachová notnou dávku originality a nenechá své konstruktéry navrhovat nové modely stylem diplomových prací na nejmenované univerzitě z města s pivovarnickou tradicí „Ctrl+Cizí -> Ctrl+Vlastní”.

Romantika motorkářských klubů na dosah

Nightster je motorkou dvou tváří a samotní markeťáci z H-D dělí jeho strany na pohledovou a nepohledovou. Z té pohledové, rozuměj pravé strany je na něj radost pohledět, řekl bych pastva pro oči všem milovníkům čistého designu, alespoň na první pohled. Motor je krásně hladký, jak kdybyste ho právě vyloupli z plastového blistru. Jenže pak motorku obejdete a ocitli jste se rázem po vzoru Anakina Skywalkera na „temné straně síly”, marketingovou hantýrkou řečeno na „nepohledové straně”. A na té už pohled na motor rozhodně oku nelahodí. Tolik odhalených rour, trubek, hadic a kabelů jsem viděl naposledy při exkurzi v Sokolovské uhelné. Až jsem se skoro lekl. Tohle šlo zcela určitě udělat lépe a dojem z designové dotaženosti to dle mého názoru hodně sráží dolů. Jako hrst písku do očí pak působí uprostřed černého hadicového pekla megalomansky velká elektrická patice z bílého plastu. Když si vzpomenu, jak jsem nedávno tepal elektriku Royal Enfield Scram 411, tak proti tomu, na co se právě koukám, to byl jen lehký odvar indického Pigi čaje.

Trubky, dráty, hadice, to je nová tradice...

Z pravé strany na sebe kromě motoru strhává pozornost masivní výfuk, který mi svým tvarem nechal zavzpomínat na akční klasiku Predátor a příruční rotační kulomet M-134, známější pod přezdívkou „Bezbolestná”. Žel bohu tento kanón není stejně jako v hollywoodském trháku pouze bezbolestný, ale zároveň v první polovině otáčkového spektra prakticky bezhlučný. To je jednoduše daň za emisní limity Euro 5. Já vím, je to něco, s tím už nikdo nic neudělá a musím to brát jako fakt, ale u amerického véčka mě to vždycky rozesmutní. Budiž to důkazem všem ženám, kterým jsem v minulosti zlomil srdce, že nejsem jen dekadentní hovado bez kouska citu.

Co se mi skutečně líbí, tak to je zachovaná základní linie ve formě falešné nádrže tvaru „sportsteřího buráku”. Na místě, kde skutečně většina motorek mívá nádrž, je jen její imitace, pod kterou se skrývá airbox. Ten je navíc pro dokonalost iluze vyvedený z plechu, takže na něj klidně přicvaknete magnetický tankvak, což je super! Pravá, leč plastová nádrž se ukrývá nezvykle pod sedlem. Komu toto řešení přijde zvláštní, musím zdůraznit, že takto se posunulo těžiště proklatě nízko, čemuž vydatně přispívá i baterie umístěná na nejnižším možném místě, a to pod chladičem. Jestli mě vážně nakrkla levá strana motoru, tak tímto se pro mě páni Harley s Davidsonem zase dostávají do hry.

Tradiční burák here, ale benzín do něj nelejte

Ne však nadlouho, protože vám impérium vrátí úder v podobě laciných plastů. Takhle laciné, měkké a nelakované plasty nenajdete snad ani u základní verze Dacie. A najdete ho všude, kam se podíváte: kolem motoru, rámu, chladiče, baterie… Na airboxu, chcete-li falešné nádrži, kde je nejvíc na očích, ani pořádně nelícuje. Vyložených prasečin a nehezkých detailů je bohužel na motorce víc, než by se na cenovku na ní pověšenou slušelo. Zátka chladiče na vás čumí jak chleba z tašky, z boku tlumiče výfuku trčí lambda sonda. Proč z tlumiče, nebylo by lepší ji dát co nejblíže k válci? Nebo ji prostě schovat někam za krycí plech svodu? To samé platí o svorce na přechodu svodu výfuku a tlumiče. Jdete se pokochat pohledovou stranou motocyklu, lehce sklopíte zrak a bum! Do jednoho oka vás píchne lambáda a do druhého šroub svorky jako od důlního rypadla. Co má znamenat ta plácačka na konci blatníku v podobě držáku RZ, mi taky hlava nebere. Na druhou stranu tím, že je blatník opět plechový, na něj lze též přicvaknout magnetický vak, který se pak proti ztrátě bezpečně zarazí o zmíněnou „espézetku” :-D A nebude to vypadat tak nevzhledně jako na nádrži, resp. airboxu.

Za ty detaily by se ani rumunský automotive nemusel stydět

Čím víc kolem Nightsteru chodím, tím víc mám chuť klukům od rýsovacích prken nadělat na ruce a nepustit je k vodě. Celé to na mě působí jako náhodný slepenec ve stylu „Indian má nového Scouta, pojďme na to rychle vymyslet odpověď…” Trochu mě zarazila zrcátka, proč jsou tak vytelená do stran? Na každé PR fotce, kterou na netu najdete, jsou v této poloze. Pominu-li, že takové řešení značně omezuje výhodu úzké stavby, jinými slovy přicházíš o jistotu při kličkování v zácpách, pak by to neplnilo svého času ani platnou legislativu. Dle vyhl. č. 341/2002 Sb. §16, odst. 1a byla maximální přípustná šířka dvojkolého jednostopého vozidla 1 m. Vzal jsem si metr a přes zrcátka jsem naměřil 102 cm. Legislativa se nastěstí pro Harley změnila a vyhl. 209/2018 Sb. §7, odst. 1a šírku na 1 m omezuje pouze mopedy. Spoustě lidí (včetně mě) však ještě straší v hlavě ten metr, tak kdyby vás na STK na tom chtěl šťouravý komisař udělat, můžete ho po přečtení tohoto článku dovzdělat.

Méně je někdy více

Raketou na Mars

Ale dost už držkování, vnímání designu je z větší části subjektivní záležitost a co se jednomu nelíbí, s tím může být druhý v pohodě. Mrkneme tedy na to, jestli se na tom svérázném stroji dá alespoň jezdit. Po usednutí do sedla mě čeká hned několik příjemných překvapení. Manipulace na místě je díky ultra nízkému těžišti příkladná. Klidně bych řekl, že motorka váží o půl metráku méně. Tento fakt jistě ocení něžné pohlaví nebo jedinci slabší na prsa. Dalším cukrátkem, kterým se mě snaží Harley po předchozím rozčarování utěšit, jsou páčky. Ty jsou perfektní, nastavitelné a chodí jak po másle. Spojka jde lehce a funguje na jedničku s kašpárkem. Musel jsem se ponořit do Googlu, jestli náhodou není antihoppingová, protože ani při zuřivém podřazování jsem žádné rázy nezaznamenal. Přední brzdič je obyčejný čtyřpístek od Bremba, který šustí klasicky po 320mm kotouči, ale odvádí svoji práci velice slušně. Není to žádná jedovka s počátečním zákusem žraloka bílého, nicméně mi k brzdění stačil většinou jeden prst. To se rozhodně nedá říct o brzdě zadní, která přes svůj jednopístek 260mm kotouč jen něžně hladí. Dupal jsem na její pedál jak Pučmelout, ale pořádně brzdit jsem ji nepřinutil.

Stejné rozpaky jsem měl i z řadicí páky, která je díky přepákování poměrně vysoko. Tím pádem není její dráha optimální. Pokud jste při řazení zvyklí řadit kvalty nahoru kořenem palce nohy, nahrnuje se vám řadička na nárt, který ji tlačí kontra. Lépe to bude zachyceno ve videu. Celé to pak působí takovým tupým dojmem a je to něco, na co jsem si po celou dobu testu pořádně nezvykl. Paradoxně se mi mnohem lépe řadilo ve vysoké adventure holince než v letních motokeckách. Poslední výtku k ovládacím prvkům bych měl směrem k přepínači blinkrů. Chybí mi u něj zpětná vazba při vypnutí, takové to jemné cvaknutí pod palcem. Naštěstí mají směrovky funkci automatického vypnutí, která tento hendikep do jisté míry eliminuje.

Trochu zvláštní mi přišla jízdní pozice, v trojúhelníku řídítka-sedlo-stupačky jsem se musel chvíli hledat. Co musím pochválit, je pohodlné sedlo, stupačky nejsou cruiserovitě předkopnuté, ale jsou zhruba ve středu tak, že s vašimi koleny tvoří pomyslnou kolmici se zemí. Prostě jako jsme to znali z 883 Iron. K heftům se musíte pořádně natáhnout i v případě, že máte pazoury dlouhé jako klacky na dráždění opic. Zprvu jsem tomu nemohl přijít na chuť, ale pak jsem se dostal do zatáčkovitých stoupáků, kde jsem se k nim instinktivně přikrčil, a hned mi to začalo dávat smysl. V tomto režimu mě ale mírně zklamaly stupačky, resp. ta pravá. Když jsem se instinktivně naklonil k řídidlům, chtěl jsem si stoupnout na špičky, abych si v zatáčkách nehobloval boty o asfalt, a pravá pata mi narazila do svodu výfuku. Tudíž mi nezbylo, než jezdit „na lachtana”. Pravá strana je pro sportovní jízdu vůbec celá taková nedořešená. Chodidlu vadí svody a kolenu zase překáží kryt sání, vyvedený opět v laciném plastu. To je veliká škoda, protože motor jede jak Speedy Gonzales a k sportovním hrátkám přímo svádí, ale to trochu předbíhám. Tachometr je pojat velice stroze, analogový ukazatel rychlosti doplňuje malý LCD displej. Z něj lze vyčíst stav paliva, zařazenou rychlost, zvolený jízdní režim a další volitelně zobrazované položky jako jsou celkově ujeté kilometry, dva tripy, hodiny a digitální otáčkoměr. Ten mě zajímal nejvíc a měl jsem ho nastaven po většinu doby testování. Jen občas jsem si přecvakl na hodiny, které mohly být zobrazeny na displeji trvale.

Než pořádně roztočíte písty pod sebou pomocí bezklíčkového zapalování, můžete si na displeji vybrat ze třech jízdních režimů Rain, Road a Sport. Ani vám je nebudu dlouze popisovat, protože každý, kdo na Nightstera sedne, navolí během chvíle Sport a ten už mu tam zůstane nastálo. Dráha elektronického plynu je totiž dlouhá, díky čemuž se výkon dobře dávkuje i na nejostřejší režim. Komické mi na těch režimech přijde fakt, že si inženýři v Milwaukee dali práci s módem do deště a přitom nazuli na motorku pneumatiky, které lisují v Dunlopu pravděpodobně ze sazí z komína. Za sucha to ještě jde, ale stačí, aby před vámi projel kropicí vůz, a jste rázem v adhézním Mordoru. Jakékoli vodorovné dopravní značení se stane nesjízdné, trocha náklonu v zatáčce a jste jak na ledu. Poslední den zápůjčky mi celkem solidně sprchlo a několikrát jsem málem vykousl zadnicí díru do sedačky. To by mě vážně zajímalo, jak by se taková pojistná událost hlásila.

Plastový program

Vraťme se ale k tomu podstatnému, motoru. Jeho design je jedna věc, ale jízdní projev je věc druhá. Hergot fagot, takovou raketu jsem vážně nečekal! Při popojíždění městem v nízkých rychlostech, resp. otáčkách je palivová mapa trochu ukuckaná. Není to žádná trága, ale v porovnání Indianem je znát jistá neuhlazenost. Jakmile však otočíte plynovou rukojetí na doraz, začne to správné tóčo. Od 4000 ot./min v Nightsteru chytnou saze a vystřelí vpřed jak na gumě. Ale jak se dostane nad šest, promění se ve stíhačku a letí až k omezovači. Jako kdyby neměl strop, Top Gun hadr! I ten utlumený výfuk pak vrčí jako sportovní auťáky z osmdesátých let. Jo, tak tohle je absolutně návyková záležitost. Dáš jednou full-gas, už nebudeš chtít jinak a budeš ten „emerickej nesmysl” honit jak nadmutou kozu. Sakra, i teď když klepu tyhle řádky, mám chuť na ten krám zase sednout a jít si jen tak pro radost zatahat, fakt boží! Zároveň vás u řádění neobtěžují přehnané vibrace, tohle že je Harley? Na roztočenou čtyřku už svištíte 170 km/h, a to máte ještě dva kvalty ze špajzky v rezervě. Kam by ten motor letěl, kdyby ho ve 180 neklepl přes pazoury omezovač, to je otázka, která mi nedá spát. Vražte ten motor to sportovního naháče, vyhoďte omezení rychlosti a bude to rachot až na půdu!

Tahat a nekoukat co kde lítá, pak to do sebe zapadá

Při vyšších rychlostech je velice příjemná záležitost kaplička kolem předního světla. Nápor větru i navzdory minimalistickým rozměrům odvádí velice statečně. Jen její uchycení pomocí plastových zobáčků nepůsobí příliš trvanlivě ani stabilně. Co to udělá po pár letech, kdy na to bude prát slunce, ukáže teprve čas. V drancování pneumatik vás podpoří i tlumiče, které dodala firma Showa. Přední teleskopy o průměru 41 mm mají zdvih 114 mm a jsou nenastavitelné. Na zadních tlumičích se 76mm zdvihem poštelujete pouze předpětí pružiny. Tovární nastavení mi přišlo jako rozumný kompromis. Tuhé, ale ne zbytečně tvrdé, takže při přejezdu horšího povrchu českých tankodromů si nepřekousnete jazyk. V kombinaci s úzkým předním 19” kolem a točivým motorem se Nightster skládá do zatáček jedna báseň a z nich pak vystřelí jak raketa. Je to tak skvělá a návyková zábava, že během ní pravděpodobně zapomenete na všechny ty „fujtajxly”, které jsem popsal výše.

V klidu vás nechá i spotřeba, která se i při hodně svižné jízdě pochybovala kolem 5 l/100 km. Jen možná trochu škoda malé nádrže o objemu 11,5 l (i když takováto hodnota také ke Sportsteru patří odjakživa). Hladové oko vám naskočí po ujetí cca 180 km, i potom ukazuje displej stále 80 km do sucha. To je oproti Indianu daleko rozumnější hodnota. V letních měsících vás při jízdě taky moc nepotěší, jak pod vámi topí svody výfuku do pravé nohy. Obvykle v létě jezdím v kevlarových riflích a kožených motokeckách. Na cestu z Prahy jsem si ale neprozřetelně vzal kotníčkové ponožky a musím říct, že to bylo tak na hraně, než by mi pravé lýtko začalo vonět. V kraťasech na to nesedejte, ani když budete chtít  jen popojet na zmrzlinu. Na druhou stranu až vám vypnou v zimě plyn, můžete si jít posedět do garáže na nastartovaného Nightstera :-)

Krása nebo dravost?

Jsou motorky, které jsou naživo mnohem hezčí než na fotce. To mě za ta léta, co se kolem motorek pohybuji, tolik nepřekvapí. Ale občas natrefíte na motorku, která to má opačně. Pokud by chtěli být v H-D Cadillacem mezi motorkami, pak budou muset v případě Nightsteru 975T ještě hodně přitlačit, protože tenhle produkt na mě působí jako „americká Jawa”, a to mám Jawu rád. Není to rozhodně motorka, kterou si v zimě přitlačíte do obýváku a u kapra na ni budete s jiskrou v oku koukat místo štědrovečerní pohádky. Na můj vkus je u ní za cenu 15 500 €, což je v penězích zhruba 380 000 Kč, až příliš nedodělků a nepodarků. Pokud bych chtěl americký cruiser se sportovním nádechem, na který je radost pohledět, zvolil bych nejspíš hlavního konkurenta ze severoamerického kontinentu Indian Scout Rogue. Stojí sice o 40 000 Kč víc (plus 30 000 Kč za turistické tlumiče), ale u něj je na první pohled vidět, že se na něm nešetřilo. Kdybych však chtěl cruiser se sakra sportovní duší, u kterého se budu těšit na každé zatahání plynu a designové kudrlinky mě tolik neberou, měl bych v případě „devět-sedm-pětky” nad čím přemýšlet. Tam, kde Indian končí, tam zábava s Nightsterem teprve začíná a ve vyšších otáčkách dovede každému rošťákovi zamotat hlavu. Že bude jízda na něm taková zábava, jsem opravdu nečekal. Je tedy na každém z vás, jestli máte raději krutý polet, nebo trochu toho prsení.

Existují i úhly pohledu, ze kterých Nightster nevypadá vůbec špatně... :-P

Informace o redaktorovi

Roman Bureš (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 188 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Marek Štvrtecký - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

+ Sportovní projev motoru
+ Tlumiče
+ Spojka
+ Přední brzda
+ Sedlo


- Nepohledová strana motoru
- Nekomfortní dráha řadící páky
- Zadní brzda
- Nedotaženost detailů
- Cena


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 60 Kč od 2 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist