hsq_listopad




Harley-Davidson Electra Glide Standard: Touring pro puristy

Barevné displeje, elektronické podvozky, multimediální systémy, integrované navigace, kontroly trakce, automatické převodovky… Možnosti cestovních motorek jsou dnes obrovské. Jenže co když všechny tyhle moderní vychytávky vlastně vůbec nepotřebujete, co když hledáte prostě a jednoduše pohodlný stroj jako ze staré školy? Díky bohu, ještě existují.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Harleyáři vám budou tvrdit, že nic lepšího na cestování než jejich Touringy s charakteristickou kapotáží Batwing neexistuje. My ostatní samozřejmě víme, že to není pravda, že existuje spousta jiných motocyklů, na kterých se dají ukrajovat kilometry minimálně stejně dobře, nicméně ano, Touringy jsou v té nejužší špičce turistického segmentu. Zejména po modelovém ročníku 2014, kdy byl spuštěn tzv. Project Rushmore a Touringy se zvnějšku změnily lehce a zevnitř razantně. Vlastně pořád stejné, a přitom mnohem modernější. A tam to možná pro některé puristicky laděné motorkáře vzalo špatný směr. Jasně, rádio k Harykům s Batwingem vždycky tak nějak patřilo, ale ne bezpodmínečně a najednou se jednotlivé modely začaly prát, který má lepší a větší Boom! Box s barevným dotykovým displejem. A tohle lepší a tamto větší a tahle barva ještě barevnější… Hele, fakt to je nutné? Co když chci prostě a jednoduše motorku, která bude mít nějaký úložný prostor, funkční kapotu a dojedu s ní pohodlně na druhou stranu Evropy, aniž bych musel při každém startování potvrzovat prstem, že jsem při smyslech? Odpověď přichází v letošním roce a nese jméno Electra Glide Standard. Výstižnější asi být nemohlo. Electra Glide, pod tím každý ví, co si představit – prostě Touring s kapotáží Batwing. A Standard, protože tady opravdu není nic navíc. Možná jste si toho ani nevšimli, ale po nějakém čase se nám zase jméno Electra Glide vrací, před pár lety ve vší tichosti vymizelo, zůstala jen Ultra Limited. Jenže Harley bez Electry Glide není Harley.

 

Když tedy pořád omílám, že tu není nic navíc, co to vlastně znamená? Vzpomněl jsem si na slavný Ford T a taky říkám, že Electru můžete mít v jakékoli barvě, pokud bude černá. Haha. Nevadí, černá Electře vždycky slušela. Vidle, výfuky, padáky, to vše je chromované, nehraje se tady na žádnou temnou stránku. Vpředu je Batwing s vyšším plexi, Electra nemá být bagger ve stylu Street Glide, a je to poprvé, kdy tady není uzavíratelný průduch pod plexi. Je tam jen díra a nevidím v tom problém, beztak na všech ostatních modelech s Batwingem máte ten průduch otevřený, jinak vám kapota dělá velké turbulence. Vlastně jednou jsem ho zavíral, to když hodně lilo a potřeboval jsem, aby mi ty turbulence čas od času očistily plexi na helmě.

Z opačné strany přední kapotáže chybí kromě ovládání průduchu ještě jedna věc, které si všimnete podstatně dříve. Vlastně hned. Žádný infotainment! Místo něj je otevřený šuplík a tady se tedy na tvůrce hodně zlobím – úložný prostor je fajn, ale to sakra nemohl být pod nějakým deklem?! Tady je prostě díra a první, co mě napadlo, byla Fabia Junior. Tahle jediná drobnost, která by stála ve výrobě tři dolary, sráží celou motorku a je to hrozná škoda. Jedete, před sebou máte plexi, pod ním ty krásné kulaté budíky a pod nimi – prásk – černá bakelitová díra. Grrr. Přitom vedle ní je malá uzavíratelná schránka, kterou mají všechny ostatní Batwingy. Ach jo. Mně je Electra velmi sympatická absencí infotainmentu, rád jsem se zase po čase svezl na motorce, která je taková poctivá, ryzí. Nepotřebuji tam mít barevnou televizi. Navigaci mám svoji v telefonu a hudbu na motorce neposlouchám, naopak jezdím se špunty v uších. Ovšem koukat pokaždé celou dobu na takovýhle nevkus, to by mě coby majitele asi hodně mrzelo.

Další věcí, která tuhle Electru charakterizuje a nedá se přehlédnout, je absence sedátka spolujezdce. Jasně, motorka pro sólisty! Proč ne, když víte, že naposledy jste na motorce vezli vnadnou sousedku, když ještě neměla děti, a teď už má vnoučata. Samozřejmě, bohatý doplňkový program Harley-Davidsonu dokáže i z Electry Glide Standard udělat dvoumístný motocykl, ale někdo prostě rád jezdí sám. A aspoň můžete odpálkovat vlezlé haranty, kteří by chtěli svézt. A poslední věcí, která zůstala v regálu, je kolébka na řazení. Tedy myslím tu druhou, zadní páku, kterou na ostatních Touringách řadíte patou vyšší rychlostní stupně. To byl pro mě celkem šok, Touring bez kolíbky, ale zvykl jsem si opravdu rychle. Pořád se mi teda řadí na tomto druhu motocyklů nahoru trochu lépe patou, ale dostatečně to kompenzuje volný prostor pro nohy. Pravidelně na Touringách vrčím, že by ta zadní páka měla být sklopná, protože když jedu dlouho po dálnici, mám botu uvězněnou v jedné poloze mezi přední a zadní pákou. Na Standardce si mohu nožku vlevo posouvat dle libosti a je to fajn, můj kotník tvůrcům děkuje. Když už mluvím o řazení, musím zmínit poměrně přátelskou spojkovou páčku, na kterou stačí dva prsty. Po hodině městského provozu už bych teda asi nějaký přidal, ale při běžné jízdě stačí dva.

Všechny ty nepoužité položky se samozřejmě odrazily na ceně. Nejásejte předčasně, Electra Glide Standard není levná motorka, pořád je to Harley-Davidson řady Touring. Nicméně za cenu jen o pár desítek eur převyšující cenu Road Kingu dostanete cesťák s Batwingem. Hm, to zní dobře. Oukej, Road King nabídne jak kolébku na řazení, tak sedátko pro spolujezdce, ale jinak ani on nemá infotainment, takže co se výbavy týče, jsou na tom oba modely vlastně stejně. Ba co víc, ony jsou na tom stejně, i co se týče podvozku! Jelikož Harleye jsou jedna velká skládačka, dalo by se říci, že Electra Glide Standard je Road King s Batwingem. Bacha, Road King, ten s plastovými kufry, nikoli Road King Classic na vyplétaných kolech a s koženými brašnami. To je rozdíl. Road King i Electra Glide Standard mají identické rozměry pneumatik, tedy vzadu šestnáctku, vpředu sedmnáctku.

Proč byste si tedy měli koupit Electru, když je Road King to samé a má i kolíbku a místo k sezení navíc? Ona totiž Electra zdaleka není to samé, když přijde na jízdu. Road King s tím svým velkým průhledným plexi, dozadu nataženými řídítky a přístroji na konzoli je prostě velký pohodář. Motorka na kadle-kadle. Electra je naopak sportovec. No dobrá, tak možná ne úplně sportovec, ale ráda jezdí svižně. Jestliže na Rouďasu občas hrozí pokuta za bezdůvodně pomalou jízdu, protože v jeho sedle se neustále kocháte, na Electře vám permanentně hrozí flastr za speeding. Jo, i na dálnici. Vyloženě jí sedí svištět o desítky kilometrů za hodinu rychleji, než je náš dálniční limit, ale to už musíte držet plyn sami, tempomat totiž klasicky končí před stopadesátkou. Samozřejmě že se to nesmí, ale test je test, a kdybyste náhodou zabloudili na německé dálnice, tak ať víte…

Posez je krásně uvolněný, a i když sedátko není to opulentní křeslo z Ultry, je pohodlné dost na to, abyste hltali kilometry po stovkách. A je krásně nizoučko, níž než na Road Kingu. Vůbec je celá Electra taková nízká, a přitom z ní nemáte pocit baggeru. Je jiná než Street Glide, o Street Glide Special s vysokým zadním kolem nemluvě. To menší přední kolo a vyšší plexi dělá strašně moc. Street Glide jsem měl vždycky ve velké oblibě, ale vadilo mi, že má jen nizoučké plexi. Jasně, je to cool a sexy, jenže na to prdím, když mám po půl dni cestování pocit, že jsem vytáhl hlavu z mixéru. Electra moje problémy řeší, když sedím ležérně (prostě se tam vykydnu), mám hranu plexi na úrovni očí a vůbec na mě nefouká. Tedy, shora na mě nefouká. Odkud tradičně fučí, je zespodu. Nejsou tady kryty holení ani naklápěcí deflektory na Batwingu jako na Ultře, a tak je na palubě celkem průvan. Pokud chcete, můžete ho eliminovat buď tím, že cvaknete tempomat a postavíte větru podél nádrže do cesty svoje ruce, anebo si hodíte nohy na padáky. Ještě je třetí varianta, že se s ním prostě smíříte. Já jezdil ve vedru, takže jsem si ten vzduch užíval. A užíval jsem si ještě jednu věc, která mi občas na cesťácích chybí – že cítíte okolí. Projíždíte mezi lesy a čicháte. V okolí bioplynek nebo prasečáků to zase taková výhra není, ale ve většině případů jsem prostě rád, že nejsem od okolí odříznutý.

Podle čeho taky docela spolehlivě za jízdy poznáte, že nesedíte na Streetce, je to menší přední kolo. Electře tahle kombinace 17/16 palců náramně pasuje, je na Touringa opravdu hodně obratná. Když k tomu přidáte, že váží 372 kg, což je sice z pohledu průměrného japonského motocyklu hrozně moc, ale mezi Touringy je nejlehčí, vyjde vám, že tohle bude celkem mrštný cesťáček. Žádný děsivý topcase vzadu, žádné nadbytečné kapotáže, malá kola, nízké sezení, Electra proti Ultře působí jako tříčtvrtka, i když na váze je ten rozdíl jen pár desítek kilo. Nenadřete se tolik při manévrování ani při jízdě a nenadřou se ani brzdy, které jsou tady moc příjemné, silné a stabilní. Úplně vás ponoukají, abyste jeli sportovně, kdyby něco, ony vás zastaví včas, bez obav…

Když si i podvozek přisadí, že jemu rozhodně svižnější způsob jízdy nebude proti srsti, je načase zeptat se motoru, co on na to. V Electře najdete namontovaný motor Milwaukee-Eight 107 a není to žádné překvapení, že sem Harley nedal stočtrnáctku. To by nedávalo smysl, udělat co nejzákladnější motorku a nacpat do ní velký motor. Jenže můžu říct, že jsem tomu jen rád. Už jsem na pár Harleyích jak se 107, tak se 114 jel a musím říct, že se mi nějak to menší jádro líbí víc. Je takové točivější, jemnější. Jasně, stočtrnáctka má větší zátah, ale ne tak dramaticky, abych to chtěl upřednostnit před skotačivějším charakterem, který se k Electře navíc skvěle hodí.

Na pětku není problém nechat spadnout otáčky pod patnáct stovek a ručičku tachometru pod šedesátku, v tom je Milwaukee-Eight ještě lepší než starý Twin Cam, a za městem jen otočíte plyn a vuááá, dvouválec se krásně pružně sebere. Za příjemného zvukového doprovodu tam za chvíli máte o tisíc otáček víc, což odpovídá zhruba 100 km/h, jenže tou dobou je zátah motoru tak krásně silný, že se vám asi nebude chtít povolovat. Jenže 3500 otáček už znamená 150 km/h a ty jsou tam podezřele rychle, takže zase prrr. Pokud se chcete užít ten parádní óhávéčkový tah motoru, raději podřaďte, ať neskončíte v márnici nebo lochu. Točit motor až nahoru nemá smysl, ač se jedná o čtyřventil a vršek má jednoznačně veselejší než Twin Cam, pořád je to agregát laděný na střední otáčky. Když se budete pohybovat mezi dvěma a půl až čtyřmi tisíci, bude z Electry nečekaná střela.

Ač bych to na začátku testu nečekal, musím říct, že ve finále mě Electra Glide Standard chytla hodně za srdíčko. Možná nejvíc ze všech Touringů, z čehož jsem sám doteď vyplesklej. Oukej, dát skoro 650 litrů za motorku, co má ve vašem zorném poli škaredý plastový šuplík, je na pováženou, ale to je jediná vážná výtka, kterou proti Electře mám. Pro mě ztělesňuje ideální kompromis mezi Road Kingem, Street Glidou a Ultrou. Proti Road Kingu má sportovní náboj, proti Streetce lepší ochranu a proti Ultře je neporovnatelně ovladatelnější. Co potřebujete na cestovní motorce? Dobrou ochranu proti povětří, pohodlné sedlo, kufry, tempomat, to všechno má. Je obratná, svižná, pěkně brzdí, motor mě baví a infotainment mi nechybí. Za ušetřený peníz proti ostatním „glajdám“ bych si dokoupil sezení pro spolujezdce (občas ho využiji) a zbytek projezdil. Jo a ještě nějaký hezký kryt na ten šuplík, ten mě prostě irituje…

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - Výška redaktora: 174 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 138 Kč od 17 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist