Ducati Scrambler Desert Sled: Desmo pacholek s terénním srdcem

Nejspíš se mnou budete souhlasit, že Ducati Scrambler Desert Sled není klasické filosofii Ducati vůbec nic dlužen a když se na něj podíváte, bude vám všechno v tu ránu jasný. Mám tím na mysli hlavně charismatitký vzduchem chlazený dvouválec usazený v ocelovém trubkovém rámu. Dost patrné je také to, že jde o scrambler s terénními choutkami, ovšem tak tomu bylo už od první chvíle, kdy novodobý Desert Sled spatřil světlo světa. Ano, jde o to, že je vysoký jako koza, a to má na svědomí offroadově laděné pérování s vyššími zdvihy. Než si ho proklepneme v terénu a na silnici, pojďme se mrknout na pár technických informací a novinek, které s poslední generací přicházejí.

Desert Sled staví na dvouventilovém elkovém vzduchem chlazeném dvouválci se zdvihovým objemem 803 cm³. Tenhle desmo úderník umí vyprodukovat pěkných 73 koníků a jejich čas přichází ve chvíli, kdy motor točí 8250 ot./min. Maximální točivý moment 66 Nm je posazen citelně níže, tedy už při otáčkách pod šesti tisíci, konkrétně při 5750 ot./min. Vzhledem k tomu, že je stále na trhu, musí splňovat parametry Euro 5 a je krmen elektronickým vstřikováním, které reaguje na podnět elektronického plynu. Možná už teď tušíte, že Desert Sled nebude úplným holátkem a funguje s elektronikou poslední generace.

Ano, ale dá se říct, že jí není až taková nálož a v porovnání například se supersportovní bestií Panigale nebo fungl novým cestovním endurem DesertX se o něm dá mluvit opravdu  jako o holátku. Máme tu dva jízdní režimy, a to Journey a Offroad, a zatáčecí ABS. Takhle je to ale víceméně všechno a zbytečně byste hledali například kontrolu trakce či motorovou brzdu nebo podobné elektronické pomocníky. Pokud se podíváme na servisní intervaly, výměna oleje je vzducháči naordinována každých 12 000 km (nebo rok) a desmoservis zrovna tak.

Pérování je v režii stavitelných tlumičů Kayaba s úctyhodnými zdvihy 200 mm, přičemž přední USD vidlice má průměr 46 mm. Desert Sled staví na ocelovém příhradovým rámu, a tak to má u Ducati být, co říkáte? Vzhledem k pérování offroadových parametrů leží inovované sedlo o něco výš než už zbylých modelů stejné řady, tedy ve výšce 860 mm, a jen pro představu, sedlo silničněji laděného modelu Scrambler Icon leží o celých 6 cm níž. Ruku v ruce s pérováním jdou rozměry kol s drátěným výpletem, takže nikoho nemůže překvapit přední devatenáctka a zadní sedmnáctka. Když už jsme u rozměrů a technických informací, dodám ještě, že s natankovanou 13,5litrovou nádrží váží Desert Sled 209 kilo.           

Tentokrát to vezmu z druhého konce a než Desert Sled protáhnu po okreskách, trošku si zablbneme v terénu. Myslíte, že tam tenhle Ital nepatří a je volovina ho v offroadu trápit? Ale kdepak! Má k tomu všechny předpoklady a o offroadové radovánky doslova škemrá. Koneckonců, ani já se nenechám dlouho přemlouvat a cestu z práce si rád okořením drifty a neodpustím si ani lehčí polety vzduchem. Je mi potom úplně fuk, že se cesta, kterou běžně zmáknu za dvacet minut, klidně o hoďku protáhne.

Není to nic složitého a nemá cenu nad ničím dlouho přemýšlet. Stačí svléct stupačky z gumy, vypnout ABS, zvolit režim Offroad a s chutí stoupnout do stupaček! Desert není proti a od první chvíle se za jeho řidítky cítím velice dobře. Pozice vestoje je přirozená, nemusím se hrbit k řídítkům a oceňuji jejich šířku, která odpovídá offroadově orientovaným mašinám. Jde o to, že jsou širší a díky tomu mám vetší páku a parádně se mi s motorkou manévruje v pomalých technických pasážích a dobře se vede v zatáčkách. Jasně, stupačky bych si dovedl představit ještě více terénního charakteru, protože tyhle nemají ostřejší hrany a za mokra na nich noha klouže. Při jízdě vestoje vnímám vyosený zadní tlumič, který tlačí do levého lýtka, a horní výfukovou koncovku škádlící pravý kotník. Ale dá se s tím žít a v terénu mě to až tolik netrápí.

Všechno přebíjí obrovská radost z jízdy, jednoduchá ovladatelnost a neuvěřitelně plynulý a kultivovaný motor. Na rovinu říkám, že bych takhle hladký a příjemný projev elkového vzducháče nečekal a oceňuji jeho pohodový charakter. Nechá mě v klidu projíždět pomalé úseky, kde je jemné dávkování výkonu potřeba jako sůl. K tomu přispívá také hydraulická spojka, která byla nasazena až s modelovým rokem 2019 a nejen za lehkou ovladatelnost a dávkování letí palec nahoru. Dneska mě to baví a opět se utvrzuji v tom, že Desert Sled do lehčího terénu jednoznačně patří. Prostě tam toho zvládá víc než dost a je s ním legrace až za humna.  

Vůbec není pochyb o tom, že offroadové radovánky podporuje kompletně stavitelné pérování s vyššími zdvihy a jsem si jist, že z tohoto pohledu Desert Sled patří mezi nejzdatnější Scramblery na trhu. Pérování si s chutí smlsne na rozbité cestě a s velkým apetitem slupne dopady po lehčích skocích. Tohle mi dovede vyčarovat úsměv na tváří a žene mě do dalších a dalších akcí. Klidně můžu jet celý den po rozsekaných polňačkách nebo lesních cestách a nijak netrpím. Samozřejmě, že cestovní endura nebo snad vyloženě terénní mašiny to umí u fous lépe, ale Desert Sled jim zdatně sekunduje a na kategorii scrambler jsou jeho dovednosti víc něž slušné. Je super, že není vyloženě těžký do ruky a dá se s ním v terénu hezky pracovat a podle potřeby si ho házet ze strany na stranu.

V klidu si ho driftem otočím kolem nohy a vůbec nemám pocit, že bych se s ním musel prát. Na rovinu, někdy je tahle varianta mnohem jednodušší, než normální otočka, protože Desert Sled nemá kdoví jaký rejd a otáčení malém místě potřebuje víc prostoru. Praktickou záležitostí jsou kovová madla v zadní části sedla a chválím také kovový chránič pod motorem. No dobře, pokud budu rejpal, tak bych mohl chtít, aby lépe chránit také výfukový svod i přední válec. Ale na rovinu, takto dobře chráněné břicho nemají dost často ani ryze terénní mašiny. Dobré je také pamatovat, že Taloši vyrobili přední blatník z relativně křehkého plastu a chce to na něj dávat bacha. Každopádně v terénu je Desert Sled zdatným společníkem, takže kdo se tam čas od času podívá, měl by si stylový scrabmler od Ducati minimálně vyzkoušet. Samozřejmě, že ho nejde brát jako vyloženě terénní nářadí, ale do role pohodového průzkumníka s offroadovým srdíčkem určitě ano.

Není pochyb o tom, že u nás prodané Desert Sledy najezdí většinu kilometrů na asfaltu, a ani já to nemám jinak. Také na silnici mám pusu od ucha k uchu a na plné kule si užívám tak trošku jinou motorku s obrovským fun faktorem. Tohle rozhodně není typická Ducati! Pohodový a učesaný motor neřadí Desert Sled mezi nabroušené divočáky, ale spíš mezi pohodáře, co člověka nechají se kochat krajinou. Vzduchové dvouválcové osmikilo působí velice kulatým dojmem, ovšem to neznamená, že by Desert Sled neuměl prásknout do koní a letět. Úplně v pohodě, když dostane pořádně pokouřit, letí jako splašený a má to grády. Chce to jen víc tahat za plyn a častěji řadit. Pravda, převodovka by zasloužila krapet víc přesnosti a z tohoto pohledu mají inženýři z Boloni ještě na čem máknout.

V sedle Desert Sledu si nejvíc chrochtám blahem na menších a pomalejších silničkách, kde jedna zatáčka střídá druhou a je mi šumák, že asfaltky plné záplat občas připomínají tankodrom. Radost do života z něj jenom čiší a já na tom nejsem jinak. Tady neexistuje, že bych se s něčím musel prát a do něčeho vysokého scramblera nutit. Ano, je pravda, že pérování je nastaveno spíš měkčeji a Desert Sled na silnici působí houpavým dojmem, takže se při ostrém brzdění potápí předek a v rychlejších zatáčkách motorka lehounce vlní. Popravdě, byl bych ale blázen, kdybych od něj očekával jízdní vlastnosti tuhého motardu. Holt pérování s vyššími zdvihy je nastaveno na kompromis mezi silnicí a terénem a řekl bych, že celkem vyrovnaným dílem. Vzhledem k tomu, že nabízí možnost individuálního nastavení, půjde ještě trošku přitvrdit a silničním radovánkám si ho přizpůsobit.

Dost podobně na tom jsou brzdy a zase říkám, že se továrně podařilo najít rozumný kompromis mezi terénem, kde okamžitý nástup brzd není dvakrát žádoucí, a silnicí, kdy je ostrá reakce při namáčknutí jedním prstem ku prospěchu věci. Zmínil jsem brzdy, zmínil jsem podvozek a zmíním také sériové pneumatiky Pirelli Scorpion Rally STR. Za mě jsou ideálním obutím, které maximálně odpovídá zaměření stroje, a fakt bych neměnil. Upravené sedlo leží ve výšce 860 mm nad zemí a to jenom napovídá, že jde o vyšší motorku, nicméně ani já se svými 173 centimetry nemám problém došlápnout. Každopádně je dobré s vyšší stavbou motorky počítat a dávat si bacha na krátkou nohu, zejména pak menší postavy a drobné slečny.  

Ducati Desert Sled má kulatý budík s LCD displejem a je klidně možné, že tahle kombinace vás dvakrát neuchvátí. Ani mě moc nebere, ale na druhou stranu, je jednoduchý, přímočarý a zobrazuje vše, co člověk k životu potřebuje, a volitelně nabízí i konektivitu DMS. Určitě je fajn, že mě informuje o zařazené rychlosti i o stavu benzínu v 13,5litrové nádrži. Displej také zobrazuje čas, zvolený jízdní režim nebo teplotu vzduchu. Mimochodem, když už jsem u té teploty, tak Desert Sled umí pořádně potrápit topením do stehen a v tropických dnech to není žádný med, tím spíš, když se člověk plíží ucpanou Prahou. 

Ale zpátky k budíku, který si našel své místo na pravé straně řidítek za hrazdou řidítek. Každý to máme jinak, mně by více vyhovovalo umístění na levé straně. A hledáte u řidítek zásuvku pro navigaci, telefon či další elektroniku? Tam ji nenajdete, budete muset pod sedlo, protože právě tam má Desert Sled schovaný USB konektor. Pokud jednodílné sedlo má jít dolů, je potřeba strčit klíček do zámku na spodní části podsedlovky, přesněji řečeno přímo nad zadním kolem. Asi nemá cenu dále rozebírat, že tohle umístění není vůbec šťastnou záležitostí.

Ducati Desert Sled mě opět přesvědčil, že je mojí krevní skupinou. Pár dní v jeho společnosti jsem si skvěle užil, a to bez rozdílu, jestli jsem brázdil okresky za městem, lehčí terén nebo rušné ulice matičky Prahy. Jde o neskutečně univerzální stroj pro každý den. Pokud tedy nepatříte mezi polykače kilometrů a spíš se rádi intenzivně vyřádíte kolem komína, doporučuji vám Ducati Scrambler Desert Sled vyzkoušet. Je to hodně zábavný kousek a navíc v testované modro-stříbrné nevypadá vůbec špatně, tím spíš v limitované edici Fast House v černo-červené kombinaci. Tu bych bral hned! Je jasné, že Desert Sled nebude nejlepším parťákem na dlouhé cesty, dálniční přesuny nebo cestování ve dvou. Od toho tu jsou jiné mašiny, a pokud nepůjdeme daleko, Ducati má pro náročnější offroadově zaměřené cestovatele parádní novinku, a tou je Ducati Desert X. Jaj, ta vypadá skvěle a už teď se teším, až si ji vyzkouším!

Ale zpátky k Desertu. V základu jde víceméně o stejný stroj, jako tomu bylo u předchozí generace, který jsme si vyzkoušeli po boku scramblerů od BMW a Yamahy. Oproti němu je o krok dále díky drobným inovacím. Mně se asi nejvíc líbí hydraulická spojka a displej zobrazující stav benzínu a ukazatel zařazeného kvaltu nebo jinčí sedlo. Pravdou je, že je dál také jeho cena, a pokud si ho budete chtít ustájit v garáži, připravte si 315 000 korun.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE