Ducati Monster 797: Uhlazenej vzducháč

Když jsem před lety psal o ojetém Monsteru, lehce jsem se v jeho historii ztrácel. A to i přesto, že jsem si jako hrdý majitel prošel rozhádanými karburátory šestikila, výbornou S2R až po šťavnatou S4Rs. Modelů, objemů i dražších verzí na Öhlinsech už bylo tenkrát celkem dost. Vždy ale platilo, že vzducháč byl pravověrný Monster, který chtěl od řidiče trochu víc. Výkonu nebylo mnoho, a tak jste se museli snažit. Pod objem 800ccm se říkalo, že jde o Monstera pro holky, což nebyla pravda. Lehoučká - úzká stavba, aktivní přístup motoru okamžitě po překročení nízkých otáček a hutný kroutící moment se v rukou odvážlivce měnil na nezastavitelnou a hlavně přesnou střelu. Osmikilo pak bylo logicky ještě lepší.

Teď tu stojím u modelu 797, který je vzduchem chlazený, nabízí podobný výkon jako kdysi řada 800 a mám z toho dobrý pocit. Design je už léta rozpoznatelný. Nový styl Monsterů vychází z typického klasického stylu, kde se vždy hrálo na kulaté světlo, baculatou nádrž, široká řídítka, dvě kola a nic víc. Moderní doba si ale žádá své a design se zkrátka musel posunout vpřed. Pokud však vedle Monstera postavíte konkurenčního naháče, tak u díla z Itálie jde stále o čistý design, který to s linkami nepřehání. Nalézt zajímavé detaily nutí více se zadívat a zpracování je ve většině případů skvělé. Bavíme se tu o motorce s cenovkou zhruba 220 000,-Kč. Jen je trochu škoda postranních plastových krytů, které nenechaly motor více odhalený. Nicméně schovávají klakson a chladič oleje, takže to tak muselo být.

Paráda je však velký přehledný displej, který v této třídě nebývá samozřejmostí. Navíc se zde dočkáte již tradičně ovládání v pohodlí z levé rukojeti jediným přepínačem. Listování a resetování údajů tak probíhá intuitivně. V menu na budíku naleznete hodiny, teplotu vzduchu, napětí na baterii, dvě denní počítadla, počítadlo rezervy paliva, upozornění na servis a nastavení ABS. Řídítka jsou fajnově široká a ani tady nemůžu říct křivého slova. Sedlo je pro mě v ideální výšce 805 mm nad zemí. Je to tak akorát a dám nohu celou plochou na zem. Celkově se pak zde výrobce odklonil od výraznějšího nahrbení dopředu a tuto pohodlnější pozici beru ihned jako další plus.

 

Na fotkách z jízdy ze zatáčky to ale není tak vidět, jelikož špičkové vedení předního kola nutí řidiče se tlačit na řídítka a drtit vingly. Jakmile však zvolníte, tak už je vše jasné. Posed je velice uvolněný a opět se ukázalo, že Ducati už není to co dřív. Oddělení, které navrhlo design je v úzkém spojení s partou, co mají na starost ergonomii. Pro mě jako zastánce starých Monsterů je tohle trochu podbízivé, ale spíš už jen z nostalgie. Rád zavzpomínám, když jste se museli pro řídítka natáhnout dopředu, ale pro každodenní ježdění a pro méně zkušené je 797 lepší.

První rozjezd je velice příjemný, spojka je hladká jak samet, a to jak pocitem dávkovatelnosti na páčce, tak později se ukáže i pevně spjatá s přesnou převodovkou. Jedná se o spojení, kdy řidič dostane jemnost chodu na spojkové páčce a zároveň musí řadičkou udávat jasné a rázné povely. Řazení rychlostí probíhá u každého kvaltu se stále stejnou odezvou a jde doslova jen o cvakání. Vaše jediná starost je se s tím moc nemazat, protože italský styl chce za řídítky odhodlaného řidiče. S tou podbízivostí to tedy není nakonec zas až tak horké, protože už převodovka napovídá, že půjde o jízdu, která má rozhodně sportovnější náboj.

Motor se podařilo naladit velice jemně a na vzduchem chlazený dvouválec od Ducati až nebývale. Pro pohyb po městě, anebo do zatáček, kde to neznáte a nevidíte do výjezdu se Monster hodí skvěle. To nebývalo zvykem a v této disciplíně ztráceli Italové body. 797 vám sedne do ruky ihned a má na to vliv právě i motor. Jemný chod dal sice trochu zapomenout na starý dobrý drsnější charakter desmodromu, ale pokud jste zákazník, co chce univerzálního naháče a nechcete cukání v nízkých otáčkách a těsné spektrum použitelných otáček, tak je to skvělá volba. Oproti konkurenci je tu nicméně stále dost odlišností, takže ty ortodoxní jezdci vyloženě smutnit nemusí.

Od spodních otáček motor nastoupí nezáludně a jak už jsem zmínil, tak ve městě si budete libovat. Příkladné vstřikování, příjemně tuhý/jemný (záleží z jaké motorky přesedáte) chod plynové rukojeti a jemně dávkovatelná spojka. Střední spektrum je pak to nejlepší, co vás tady může počkat a cítíte, že motor využívá svých skromných 55 kW do posledního dechu. Na hodnotě lehce pod 6 000 otáčkami k tomu dorazí na pomoc šťavnatých necelých 70 Nm. A přesně tady se budete bavit nejvíc a zavzpomínáte na staré dobré časy. Monster si ponechal stále svoji menší nadutost, kdy po vás chce abyste si otáčky hlídali. Dneska je všechno ale o level jinde, takže spektrum využitelnosti je pěkných 6 000 otáček někde mezi dvěma a osmi tisíci, kde je konkrétně na 8 250 ot/min již zmiňovaný maximální výkon. Pro někoho to bude i tak malé pásmo, pro druhého ale víc než dřív a společně se mnou zvedne palec nahoru. 797 balancuje dokonale na hraně obou světů, kterými jsou novodobá uhlazenost versus starej dobrej vzducháč, co potřeboval pořádně před jízdou zahřát. A proto vlastně ani nemusíme zacházet do krajností, protože už když Monstera natočíte, poznáte větší vstřícnost. Pomalu totiž můžete vyrazit a nestane se, že by vám pacholek chcípnul při prvním ubrání plynu jako se to občas stávalo.

Já na tuhle hru od 797 přistupuju, protože se Ducati podařilo udělat skvělý kompromis, kdy si libujete v pohodlí, krásně se proplétáte městem bez špetky zaváhání a přesto víte, že sedíte na Monsteru. Podvozek se totiž nese v klasickém duchu, kdy je cítit příkladná tuhost. Úmyslně najíždím na kanál a tvrdší ducnutí 175 kilogramů suché váhy, které nepřináší pazvuky ani větší rozhození motorky se k Monsteru prostě hodí. Není to rozhodně měkkota, protože jakmile nebudete na nerovnost připraveni, pocítíte to víc než na japonské konkurenci. Jenže přesně tohle očekáváme od Ducati, jakmile totiž přijdou na řadu zatáčky, karta se obrací.

Samozřejmost, s jakou funguje zdejší podvozek ve spojení s nepřekoňovaným motorem si každý zamiluje. Nikdy nemáte pocit, že má jeden nebo druhý navrch. Oba fungují skvěle, odkazují na italskou tradici, ale jsou použitelné do dnešního provozu plných zmatkujících řidičů a šílených silnic. Co se samotného podvozku týká, mám rád tu bezprostřednost a perfekcionismus, kdy se 797 ani nehne. Není to tak aktivní jízda jako nabízel model 796, který těžil ze sportovnější geometrie a z nepatrně silnějšího motoru, ale zas tu máte daleko větší klid a neutrálnost ve všech směrech. Delší rozvor, měkčí tlumení a pohodlnější jízdní pozice s prostornějším sedlem jsou použitelné pro daleko více jezdců. Přesto si tady můžete dělat co chcete, a rozvlnění nebo nepřesnost jakou občas předvádějí motorky ve stejné cenové hladině tu nedostanete. Informací o dění máte požehnaně a vždy víte, co se pod vámi děje.

Nicméně mínus dávám za to, že jste ochuzeni právě o peprnější sportovnější pocit kvůli shora uvedeným změnám. Nakláním se tedy nad přední kolo kdykoli můžu a možná to až někdy přeháním, ale takhle nakonec dostávám to, co chci. Není to stará škola, ale Monster mě poslouchá, oba se snažíme ze sebe dostat maximum a jakmile se dotknete hranice přilnavosti dává to brzo vědět. Značný podíl na informovanosti mají samozřejmě pneumatiky Pirelli Rosso dvojky. Potřebují sice zahřátý asfalt, ale pak fungují perfektně. Motorka poslouchá a vaše impulsy do řízení jsou pokaždé splněny. Nejsou to ale univerzální pneumatiky a proto jsem kdysi raději jezdil Pirelli Angel, starší i novější model. Pokud motorku používáte na dojíždění do práce, na cestování, když je mokro nebo teplota vzduchu nepřekročí patnáct stupňů, jsou zkrátka lepší volby.

Po praktické stránce se z Monstera stal lepší stroj. Při manipulaci a otáčení v těsném prostoru nebo v pomalé rychlosti si budete libovat. Motor, spojka a lehká stavba jsou jednoznačně pro. Pohodlí máte zaručené a spolujezdec má k dispozici opět prostor v podsedlovém rámu, kde se může chytit. Od zadního kola ale bude podsedlovka v dešti ohozená. Se spotřebou to bylo vždycky u Ducati v pořádku, takže 5 litrů je zaručeno, a to se nebudete krotit. Vibrace necítíte do rukou ani do nohou žádné, vyjma těch příjemných od motoru. V zrcátkách by toho mohlo být vidět víc, ale není to tragédie a pokud si pootočíte zrcátko v objímce dá se správná poloha najít. Od brzd jsem čekal větší zápal, ale ve skutečnosti jde o pocitivej zákus. Dřív jste měli díky naklonění dopředu víc informací z předku, a to jak od pneumatiky, tak od brzd, což dnešní 797 a její uvolněná pozice tak trochu degraduje. Nicméně zákus je silnej a většinu jezdců plně uspokojí. Dávkování brzdy je čitelné a rozhodně se nejedná o necitlivost jako když mačkáte gumu. Monster i zde balancuje na tenké hraně mezi sportem a přívětivostí. Olejový servis je po 12 000 km nebo 12 měsících, desmoservis je rovněž po 12 000 Km.

Ducati se povedlo vyladit to, na co léta novináři a někteří majitelé prskali. Když jste měli Monstera ve srovnávacím testu, tak se u kladného hodnocení vyzdvihoval sportovní styl, charakter motoru a přesnost vedení v zatáčkách. Jako mínus jste měli nepoddajný motor, který žádal v nepřehledném provozu vaši snahu, v oblasti pohodlí to bylo víc váhy na rukou a celkově se jednalo o méně praktický stroj. Teď jsme tohle všechno dostali a pro nového kupujícího, který se rozhoduje, co pořídit, bude Monster 797 s pěknou cenovkou lákavá nabídka. Jedná se o každodenního naháče, po všech stránkách ve skvělé formě. A i přesto, že temperamentu lehce ubylo, stále je u něj italský styl rozpoznatelný. Já se bavil a znovu jsem si připomněl, že k tomu abyste si jízdu užili není potřeba víc.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE