Ducati Monster 796

Text: Lukáš Růžička | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 5.9.2011 | Zobrazeno: 41 512x

Ducati Monster 796 byl představen na jaře 2010. Stejně jako v minulosti „S2“, se tak tento nový model stal rovněž členem nahaté famílie Ducati a doplnil tak celou řadu. Na první pohled vychází tento stroj ze silnější 1100, avšak je pohodlnější. Na pohled druhý technika, která je srovnatelná s 696, nicméně s živelnějším charakterem. Tak to je nový Monster 796. Jednoduše řečeno, dobře namíchaná výbušná směs, na každodenní „poježdění“.

Kapitoly článku

Vývoj, vzhled a výbava

Monster 796 byl představen v loňském roce na jaře jako první zástupce modelového roku 2011 boloňské značky. Zvýšená řidítka, pohodlné komfortní usazení a sedlo o 3 cm výše než na 696, které ve výsledku přináší jezdci o něco univerzálnější usazení. Ve standardní výbavě nechybí usazení spolujezdce, ale je zde chytře překryto fešnou krovkou. Za příplatek (2 772 Kč) lze dodatečně dokoupit madla spolujezdce. To vše pro zlepšení jízdního komfortu. Ducati svým zákazníkům naslouchat umí a naposledy nás o tom přesvědčila loni na podzim, kdy začala být montována vyšší řidítka i na 696. Jak nejmenší Monster, tak sportovní 1100 navíc dostaly možnost, po vzoru osmistovky, dovybavit svoji záď rovněž o příplatková madla.

Nám se v redakčním testu představil Monster v opravdu pěkné sněhobílé barvě. V této barevné kombinaci je ústředním motivem všeho dění dočervena vyvedený tradiční příhradový rám. Ten neomylně svírá, spolu s podsedlovkou v černé, dvouválcový vzduchem chlazený „L“ dvouválec s dvouventilovou technikou o objemu 803 ccm. Na první pohled kombinace, která spolu funguje již hezkou řádku let. Pokud se k tomu přidá letmo uložené zadní kolo, které našlo inspiraci v silnější 1100, dvojice mohutných koncovek výfuků, opticky useknutá záď a typický, pro tuto řadu určující, dělený přední světlomet, není co řešit. Monster je zde.

První usazení za širšími řidítky je příjemné a komfortní. Oproti předchozím modelům tak přichází výrazně přívětivější styl. Nicméně i zde se bavíme, např. oproti konkurenčnímu modelu Aprilia Shiver, o dostatečně sportovním usazení, což mimo jiné dokládají třeba i použité sportovní stupačky. S drobnostmi pod sedlo moc nepočítejte, vejde se tak akorát lékárnička. Nejedná se však o cesťák, takže zde bychom asi ani více nečekali. Dále potěší přívětivá hmotnost a celkově jednoduchá koncepce, kterou si stroj drží již od historických modelů. Technika je kompletně přepracována, ale na první pohled to není tak znát, což je myslím dobře. Známkou nové doby je zde kompletně digitální sdružený přístrojový panel s několika kontrolkami. Ten je schován za minimalistickou masku se štítkem. I přes lehčí počáteční obavy, však k němu nelze mít výhrad. Veškeré údaje jsou dobře čitelné i za ostrého slunce a po letmém seznámení se budete dobře orientovat.

Na řidítkách jsou dost výrazná zrcátka. I přes notně futuristický vzhled přináší dobrý výhled na dění za motocyklem. Jako dostatečné a bezproblémové se jeví i jejich možnosti nastavení. Jen je třeba počítat, že vzhledem k charakteru dvouválcové techniky, se do nich přes řidítka a koneckonců i do stupaček přenášejí mírné vibrace, ale vše je ve snesitelné míře. Co se týče ovladačů, jedná se o klasiku. Navíc je zde jen v levé části přepínač „MODE“, který jezdci zpřístupňuje možnosti palubního počítače a další funkce jako DDA, Lap, Trip aj. DDA (Ducati Data Analyzer) je v podstatě hw klíč, který během jízdy shromažďuje údaje jako rychlost, otočení plynové rukojeti, otáčky apod. Po jízdě (zařízení dokáže shromáždit data až z 6 h jízdy) se zařízení z motocyklu odpojí a po synchronizaci s PC přes usb kabel, si potom přes dodaný software můžete jednotlivé parametry své jízdy zpětně prohlédnout.

Vedle textových informací je vše vidět i v pěkném grafickém podání. Pro někoho věc přínosná, pro dalšího pouze informativní, pro ostatní asi bezpředmětná. Jisté je, že v základní výbavě toto zařízení Monster 796 nemá, je zde pouze příprava k připojení pod sedlem. Ve standardu má DDA např. superbike 1198, pro ostatní platí, že lze dokoupit za 9 000 Kč. Záleží tedy na Vás, zda ho zvolíte v rámci příplatkové výbavy nebo investujete své peníze do jiného příslušenství.

Názor na celkový vzhled je samozřejmě dost individuální záležitost, ale nezmínit při pohledu z boku pěkná 5-paprsková kola z lehké slitiny, by byl hřích. V testovaném provedení navíc ozdobené decentními červenými fofr pruhy s nápisem Ducati. Motocykl je standardně dodáván v testované bílé, červené a černé barvě. Pro nadšence lze navíc získat model v provedení Monster Art.

Motor a jízdní vlastnosti

Motor Desmodue 796 pochází z Hypermotardu, avšak to na škodu rozhodně není. Zábavný stroj s letmo uloženým kolem a příhradovým rámem nabízí maximální výkon 87 k při 8 250 ot/min. I když oproti konkurentům je zde papírově trochu méně výkonu, na silnici to příliš nepoznáte. Motocykl táhne pěkně odspodu a díky spektru použitelných otáček 3000-8000 ot/min jde o pořádnou porci zábavy. Určitý nedostatek výkonu se pocitově dostaví snad jen na příležitostných dálničních přesunech, možná výletu na okruh, kde Vás může častěji zaskočit omezovač, který zasáhne v 8500 ot/min.

Vzhledem k celkové koncepci a stavbě stroje zde však není trhání rychlostních limitů cílem, a jsem za to skutečně rád. Každodenní ježdění a zábava, to je to, pro co byl tento Monster stvořen. Stejně jako na 696 se o plynulý chod stará šestistupňová převodovka a hydraulická mokrá APTC „slipper“ spojka, která Vám mimo jiné výrazně ulehčí život při extrémnějším podřazování. Navíc je tu oproti klasické „suché“ spojce menší hlučnost, trochu nižší hmotnost, ale také třeba menší nároky na údržbu. Páka spojky jde pocitově dobře a zlehka, což jsem ocenil především při jízdě ve městě.

Mohlo by se tak zdát, že jednoduchá stavba, dobrá ovladatelnost a kvalitní podvozek bude pro každého, zde však Monster trochu klame. I přes svůj nepopíratelně hravý charakter může být pro někoho tento naháč možná až příliš individualistický. Monster a jeho podvozek poberou nevídané věci, ale sportovnější pojetí občas pocítíte i na své zadnici. Jízda po rozmanitě záplatované metropoli byla vcelku zábavná, nicméně hlavně zpočátku testu jsem musel vynaložit trochu více koncentrace než na obdobných strojích této kategorie. Chce si to zkrátka zvyknout na jeho styl. Motor se nejraději pohybuje pěkně v otáčkách a tak je třeba častěji řadit. Vzhledem k dvouválcovému charakteru se tak zpravidla ve městě pohybujete na 2-3 rychlostním stupni, případně přijde při pomalejších přesunech na řadu i 1, ale ta je již dost vyhraněná a díky spektru použitelných otáček je třeba si dost hlídat plyn a spojku.

I tak je však myslím slogan o „městské ikoně“ z reklamního letáku vcelku naplněn. Pravdou však je, že lépe si ho představím na rovných dlouhých milánských ulicích, než v klikaté kopcovité Praze na vyšehradských kočičích hlavách nebo v rozkopaném Brně na kolejích za šalinou při objížďce. Kde se však tento stroj cítí nejlépe, tak to jsou kvalitnější okresky. Zde si náležitě užijete celkové nastavení a poskládání motocyklu s dvouválcovou technikou. Vše reaguje v oblasti podvozku, alespoň z pohledu silničního ježdění, přesně a bezchybně. Nicméně, to je u této značky dobře zažitým standardem a bylo by spíše s podivem, kdyby tomu zde bylo jinak. Žádné záludnosti a nepředvídatelné chování, to už Vás více rozhodí nečekané díry a výmoly, které nemusí vždy sportovněji naladěný podvozek komfortně pobrat.

Co je třeba vyzdvihnout, jsou vpředu použité 4-pístkové radiální třmeny Brembo, zakusující se do 320 mm kotoučů. Výborný nástup a dostatečná výdrž bez pocitu úzkosti. Zkrátka jistota klidu a bezpečí, jak dětská plenka. V bezprostředním srovnání působí zadní záchranný dvoupístek poněkud mdle, nicméně v případě potřeby dokáže být rovněž zdatným pomocníkem v krizových situacích. V rámci příplatkové výbavy lze samozřejmě získat i variantu s ABS. I přes značně vylepšené pohodlí a otevření se tak širšímu publiku, jde stále spíše o individualistickou záležitost.

Pokud přemýšlíte o stroji, na kterém budete jezdit častěji se spolujezdcem, hledal bych asi jinde. Nezachrání to myslím v tomto případě ani příplatková madla, která v základu chybí. Jízda se spolujezdcem bude spíše na kratší vzdálenost, než na delší cesty. Celkově si však myslím, že zlobit se za to na konstruktéry nikdo rozhodně nebude. Z hlediska případného servisu je třeba rovněž vyzdvihnout přístup k běžně sepisovaným položkám. Jako dobře přístupný se jeví na první pohled např. olejový filtr, či „slave cylindr“ hydrauliky spojky. Spotřeba se v redakčním testu dostala na 6,5 l/ 100 km, přičemž palivová nádrž pojme 15 l paliva.

Závěr

Monster 796 má v cenové relaci kolem 230 000 Kč charisma a kouzlo, kterému se těžko odolává. Rozhodně se nejedná o tuctovou záležitost. Jakmile Vás chytne, už Vás nepustí. Rozhodně nezůstává jen chudým příbuzným v rodině korunované 1100. Pohodlnějším usazením otevírá možnosti širšímu publiku, nicméně srdcem je to nefalšovaná Ducati - plná radosti a stylu navazující na historické předchůdce.