Brixton Crossfire 500 X: Prostřední z trojčat

V našich končinách velmi málo známý brand Brixton se již nějakou dobu svými prodeji prezentuje na trzích celé Evropy. Věkem mladá značka vznikla v roce 2016 a jejím základním stavebním kamenem doposud byly hlavně jednoválcové motorky o objemu 125 cm³ a 250 cm³. Navzdory propojení na Dálný východ má dobré zázemí, Brixton je totiž členem KSR Group, který je vedle KTM druhý a významný motocyklový hráč z Rakouska. Rychlost, s jakou přináší produkční modely, navíc naznačuje solidní ambice, s nimiž přichází do boje o trh.

Modely Crossfire byly představeny jako koncept v roce 2018

My se dnes podíváme na motocykl střední třídy. Testovaný model Brixton Crossfire 500 X se již na stojanu tváří neokoukaně a sebevědomě, s retro/scrambler chytlavým vzhledem. Ten zapadá do motocyklového rozpočtového konceptu (a kompromisu) posledních let – návrh a vývoj na evropských rýsovacích deskách, moderní design, realizace výroby v Asii a ve výsledku nízká cena. Dokonce i dnes tak „moderní“ použití řadových dvouválců zůstává ve hře i v jeho případě. Verze X vychází ze základního modelu označeného jednoduše Crossfire 500, což je čistě silniční naháč, iksko se od něj liší hrubším vzorkem pneumatik, širšími řídítky a držákem RZ pod sedlem namísto uchycení na kyvné vidlici. Třetí verze XC je technicky výrazně odskočená, to už je scrambler se vším všudy.

Extrapolace klasiky a moderny

Na první pohled vypadá testovaný model velmi slibně, člověk zde rozhodně cítí evropský rukopis. Kvalita zpracování je na první dobrou nadmíru solidní - dýchá z něj doslova prémiovost. Úvodem zaujme nesporně palivová nádrž s netypickým vypracováním, kde její tvarování vytváří z boku písmeno X. Mně se velmi líbil i dominantní nápis 500. Vrchní část nádrže je skoro rovná a z bočního pohledu je neodolatelná. Vypadá to opravdu stylově a podobný kousek designu ve vaší oblíbené cafe racer kavárně nenajdete. Tedy alespoň do té doby, dokud na nich nebude jezdit více lidí. Že se Crossfire líbí, to potvrzuje můj zážitek hned z prvního dne testu. Při zastávce na čerpací stanici mě oslovil sympaťák na Tuono V4 Factory: „Promiň, co to je ta motorku? Tu jsem ještě neviděl, vypadá skvěle.“

Do povedeného designérského záměru značky přispívá trubková zadní kyvná vidlice, propojující se postupně také do celého rámu, s velmi pěkně vyvedenou podsedlovou konstrukci pokračující ve stejném duchu po obvodu celého sedla. Za mě by vzhledu možná pomohlo zadní odpružení ve stylu Kawasaki W800 či Triumph Speed Twin, jediná pružina osazená centrálně je ale také naprosto OK. Drátěná kola jsou také vzhledová pecka a jsou obuta do pneumatik Pirelli s jemným terénním vzorem. Originálně je řešené i masivní víčko nádrže, je stylové, ale bez pantu a musíte jej při tankování položit mimo motorku. Daň za skvělý vzhled ale rád odpustím, protože toto víčko je opravdu něco, co se k motorce skvěle hodí. Vzhledu vypomáhají také LED miniblinkry nebo moderní přední světlomet (s denním svícením) s efektně zapracovaným nápisem BRIXTON a napodobením loga značky (se čtyřmi světovými stranami připomínajícími kompas). Světlomet navíc není jednobarevný, ale má pěkný šedý pruh po celém obvodu, vypadající moc pěkně z bočního pohledu. Ostatně nápisy Brixton či písmeno „X“ lze najít i na trubkových řídítkách, bočních krytech rámu, i na gumách stupaček! I zadní světlo je moderní a v harmonii s linií zmíněného rámu.

Všudypřítomný cit pro detail

Prošívané ploché sedlo pěkně zapadá do zamýšleného drsňáckého vzhledu. Výfuk v sériovém provedení nevypadá špatně a skvělému dojmu dopomáhá jeho lesklý povrch i na svodech. Na poměry produkčních výfuků poslední dekády je i vzhledově pěkný. Zpětná zrcátka a jejich vzhled mohou otevřít menší námět k diskusi, jejich funkčnost v nulové rychlosti vypadá naprosto v pořádku. Nevšední nádobka na brzdovku vyzdvihuje produktivně strávený čas designéra, věnovaný detailu. Celkově mi Crossfire 500 X trochu připomíná svého času dosti odvážný designový směr Husqvarny Svartpilen či Vitpilen. Není to však jejich kopie, design je veden vlastní cestou.

Výbava hodná pozornosti

Brixton Crossfire 500 X pohání řadový dvouválec z dílny značky Gaokin o objemu 486 cm³ s 35 kW a 43 Nm, které na zadní kolo jdou přes šestistupňovou převodovku. Legislativně tak spadají do kategorie A2 a na své si tak přijde majitel již od osmnáctky. Odpružení v ničem nezaostává za konkurencí: nastavitelná Kayaba vpředu i vzadu, kluzáky vidlic na spodní části vypadají sportovně. V pohodě jsou i nenápadné blatníčky. O brzdy se postarala „španělská Bremba“ s radiálním třmenem J.Juan. Disponují jedním kotoučem vpředu i vzadu a ABS. Páčky mají standardní až masový vzhled, ale jsou fajn a jsou stříbrné, to se k motorce hodí. Chladič by v terénní náloži moc neuspěl, v základu je zde pouze boční krytí (děrovaným plechem), a to je v tento moment opravdu jen na okrasu. Mřížku do přední části chladiče však lze případně dokoupit jako příslušenství. Elektronická výbava neobsahuje žádné palivové mapy, při objemu a výkonu by to ani nemělo význam. Přístrojový panel kulatého tvaru je není přehlcený informacemi. Z pohledu užívání je velmi povedený, dobře čitelný i za slunečního světla. Horší to je s kontrolkami na jeho obvodu. Za slunečného dne je není skoro vidět (sám jsem si párkrát blikal směrovkami, i když už jsem nechtěl). Všechny jeho stupnice jsou pěkné a přehledné, info o zařazené rychlosti potěší (neutrál se nezobrazuje, ale rozsvěcuje kontrolku na obvodovém displeji). Ve výhledu na něj mě nic neruší, získává tak plusové body. Tlačítko nulování a režimů je na boku budíku a má ovládáním poněkud nešikovné, nebo to bude o zvyku. Slouží vlastně pouze k přepínání ODO, TRIP a nulování.

Jízda na pohoďáka

Po usednutí byste Crossfiru hádali rozhodně vyšší objem. Podobný pocit budí například Ducati Scrambler Icon, která má ale 300 kubíků k dobru. Široká řídítka padnou pěkně do ruky a páka od nich naznačuje, že by jízda mohla být pohodová. Ovládací přepínače jsou trochu jako ze staré školy, funkčnost je dobrá, nedá se jim nic vytknout, tady se na vzhled nehraje. No, možná přepínač blinkrů, ten i přes mládí motorky vypadá trošku jakoby už „vychozený“ ve své dráze.

Příjemně široká řídítka s velice funkčními zpětnými zrcátky

Udávaných 190 kg není znát. Geometrie a celková stavba mi přináší radost už v prvních dvou stech metrech, v pomyslném slalomu mezi dopravními šipkami na asfaltu. Facku mi však připraví brzdy. Člověk k jejich navnímání potřebuje čas. Prvotní pocit z nich je nejistý. „Co to má být, ty brzdy skoro nebrzdí!“ Úvodní dotek s páčkou mi připravil tedy nemilé překvapení. Časem se pocity lepší, za páčku je třeba pořádně chňapnout a připravit se na poněkud mdlý charakter. Během jízdy jsem se nezbavil dojmu, že vlivem otřesů páčka místy mění svoji polohu a otáčí nastavovacím kroužkem.
Ve zpětných zrcátkách je vidět vše potřebné a potvrdil se dojem z přebírání motorky. Na širokých řídítkách odvádějí dobrou službu. Jejich vzhled se mi s prodlouženou vrchní částí sice moc nelíbí, musím ovšem uznat, že to ale je i funkční. Při zamyšlení nad designovým záměrem jsem dospěl k tomu, že vlastně korespondují s atypickou nádrží a tak trochu kopírují její vzhled. Skutečně, ta nádrž je velmi originální i při opakovaném zkoumání. Hezky na ni navazuje ploché sedlo bez vyvýšení pro spolujezdce. Pocitově je široké, ale poněkud tvrdé, dá se však na něm během jízdy posunout pro změnu polohy a odpočinek. Nebude to ale nic moc pro majitele pod 170 cm. Já mám kousek nad touto hodnotou a pro dotek se zemí je to tak na hraně.

Terénní ambice Crossfiru jsou tak trochu reklamní tah, jak zaujmout. Už kočičí hlavy z náměstí malého okresního města naznačují, že patří pouze na asfalt. Tvrdší je i celkový charakter odpružení a mechanické nárazy odrazují od odvahy do terénní vsuvky. Mimo běžnou cestu jsem s ním ani nešel. Lehčí šotolina či louka k vaší lesní chatě by šla zkousnout, ale to zvládnete i na supersportu. Celý ten offroadový dojem je vlastně záležitostí terénního vzorku pneumatik, který naštěstí během jízdy nevibruje do řídítek ani do sedla. Ochrana větru zde není žádná, ale to patří k charakteru tohoto stroje.

Ovládací prvky jsou klasické a funkční, za nádržku brzdové kapaliny by se nemuseli stydět i známější značky

Dobrácký motor

Motoricky se Brixton 500 X trefuje v dané kategorii A2 do úplného středu terče. Ale řeknu vám, docela upřímně, i při opětovné obhlídce stroje mě jedna myšlenka prostě nemůže opustit. Ten motor je prostě kopírka Hondy.

Motor je nápadně podobný Hondě CB500F

Za jízdy se mu dá ale máloco vytknout. Zabírá pěkně už od volnoběhu, kultivovaným projevem odpustí vlastně jakékoli podtočení. Dá se s ním jít za 5 i v obci. Zkoušel jsem dokonce, jak se zachová v pohnutí z rychlosti kroku při zařazené 2 či 3, a vše zvládne. Z pocitu převodovky musím zmínit, že jednotka je velmi krátká, opravdu jen pro rychlý rozjezd. Převody zapadají spolehlivě, i když člověk není zcela důrazný na řadičce. Charakter plynu je trochu gumový, občas se potřebuje nadechnout, než motorka vyrazí, co v reálu vypadá jako půlsekundové zpoždění v reakci. Má docela dlouhou dráhu, kde je třeba si pro plný plyn přehmátnout. Ale asi to nevadí, protože v plynu otočeném na 2/3 a v plném plynu není vlastně v agilitě motorky žádný rozdíl. Dodávka paliva však bývá místy při pokusu o ostrou jízdu z nižších otáček nejistá a nástup výkonu nepravidelně trochu pocitově „vynechává“. Projevuje se to vaší pomyslnou nejistotou ve zrychlení. To ale neplatí a úplně se vytrácí ve vyšších spektrech otáčkoměru.

Moderní led technologie je použita také na směrovkách

Otáčkový strop má na 8500 ot./min. Nejlépe se cítí mezi 4000 až 7000 ot./min (periferně to poznáte v pozici nejvyššího bodu kulatého otáčkoměru). Ve městě se také neztratí. Naprosto ideální to je pro něj ale mimo město, na úseku pomalejších a středně rychlých zatáček. S převodovkou zařazené na čtvrtém rychlostním stupni otáčkoměrem atakujete nejživější spektrum a společně si tak užíváte parádních jezdeckých zážitků. Na tomto typu cest září. Je třeba ale brát v úvahu, že na předjíždění to obecně moc není. Dokáže to, je si to ale třeba trochu připravit. Pokud držíme otáčky v pomyslné „střelce“ otáčkoměru, umí pěkně a svižně vyrazit i v 80-110 km/h. Motor stačí s dechem také na dálniční přesuny a na předpisových 130 km/h si drží něco kolem 6000-6500 ot./min. Vibrace nejen tady, ale u celého spektra otáček jsou zanedbatelné, jsou vlastně i příjemné, že se pod vámi něco děje. Rozhodně nejsou rušivé. I zvuk je tady pěkný a pronikavý.

Potěší spotřeba. Nádrž je sice malá (při tankování na svítící rezervu jsem nabral vždy cca 9 litrů, výrobce udává celkový objem 13,5 litru), ale při udávané spotřebě 4 l/100 km má teoretický dojezd někde k 300 km. Já osobně jsem dal na jedno natankování 260 km, více jsem na již hodnou dobu svítící rezervu neměl úplně odvahu zkoušet.

Šachová partie s trhem

Motorka potáhla v šachové partii o zákazníka králem, na tahu je teď trh. „Má Brixton 500 X ambici stát se prodejním hitem?“ ptám se sám sebe při doušku kávy sledující praskající chladnoucí motor.

Model má slušně našlápnuto stát se prodejním hitem

Na vývoji v segmentu nižších objemů je strašně moc vidět, jak se doba skutečně mění. Zažil jsem časy, kdy byly etalonem začínajících jezdců šestkové Bandity, Hornety a Fazery. Prodávaly se jich celé nákladní vlaky. „A byly skvělé!“ Pokud to máte stejně, zřejmě vám také občas hlavou znějí tóny písničky „Goo Goo Dolls – Iris“, hitu z devadesátého osmého roku, z dob největší slávy těchto motocyklů... Schopnosti motorek právě této doby byly až ukázkově široce použitelné. Mnozí majitelé na nich i zůstali dlouhodobě a nebrali je jako přestupní stanici, tak moc byly dobré. Je to už ale doba minulá, stejně jako zmiňovaný hit americké skupiny.
Tato postupně umírající „stará“ střední třída potřebovala něco nového. Trh tedy začal před pár lety sázet na dva válce v řadě, (podle mého názoru možná i trochu náhodou, nečekaným příchodem ER-6n, která to celé možná odstartovala). Dnes hrají naprostý prim střední třídy. Nabízejí se v chic moderním designu (Yamaha MT-07, Kawasaki Z650, Honda CB500F, CFMoto 650NK, Benelli 502C a Leoncino 500), poté jsou zde retro ambice (Kawasaki Z650RS a Yamaha XSR700). A mezi nimi sebevědomý Brixton 500 X. Scramblerovský look v tomto segmentu skoro chyběl, nebýt Husqvarny a Ducati Scrambler Icon, ty ale nemají dva válce v řadě.

Silný hráč kategorie A2

Přímými konkurenty v A2 jsou Honda CB500F a Benelli Leoncino 500, oba za shodných 160 tisíc korun. Crossfire 500 X se nabízí za 153 900 Kč. Myslím, že jde od Brixtonu obchodně o skvělý tah. Má dobrou cenovku, vypadá nadmíru dobře, schopnostmi potěší. Optikou jezdce vyloženě nenadchne, ale nezklame. Až na ty brzdy tedy. Tam bych jako konstruktér do budoucna vylepšoval. A za tu cenu? Otázky ve vzduchu zůstávají už jen dvě: „Jak bude Crossfire fungovat za 5 či 10 let?" a „Je jeho rychlý příchod na trh dost přesvědčivý na to, risknout to s ním?“ To se dozvíme až za nějaký čas. Dnes bych ale odpověděl: „Ano, stojí za to.“ Zpracování vypadá být solidní, detaily neomrzí. Lidé si ho všímají a líbí se. Pro vyjetého matadora je to ale motoricky, společně s brzdami a charakterem, poněkud málo. Moje doporučení pro jeho nákup proto bude buď pro navrátilce do jedné stopy, nebo pro začínající jezdce s oprávněním A2. A vlastně, s tím, co nabízí, se může stát pro nového majitele i tou „novodobou konečnou stanicí“ na několik následujících sezon.

Informace o redaktorovi

Tomáš Scherer - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE