BMW R 1250 RT vs. Harley-Davidson Road Glide Limited: Nejlepší dvouválcové cestování

Někdo v tom má prostě jasno – dva válce a nikdy jinak! A pořádné, samozřejmě, aby to na cestách odsejpalo a uvezlo to vás, maminu i tu půlku koupelny a šatní skříně, co si s sebou na každý výlet bere. Jenže ono to velkoobjemové dvouválcové cestování může mít různé podoby – bavorským RT počínaje a americkou Road Glide Limited konče.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Ač je trend poslední doby jednoznačně namířen směrem na dobrodružné motocykly, v kteréžto kategorii kdo dneska nemá své zastoupení, jako by na trhu nebyl, pořád je vás dost, kdož vědí, že pro ně GS nebo Africa Twin prostě nemají smysl. Protože vás nějaké plácání se bahnem a prachem nezajímá, vy chcete jezdit křížem krážem Evropou po asfaltových silnicích. Velká, klidně i těžká motorka, s pěknou výbavou, silným motorem a především spoustou pohodlí, protože když už se utrhnete z firmy a od rodiny, máte to vždycky na několik dní. A daleko. Podmiňte to dvěma válci, které jste si zamilovali už dávno, objemem aspoň dvanáct set a skončíte tam, kde už spousta jedinců před vámi – BMW, nebo Harley? My jsme to ještě pro zajímavost roztáhli dost finančně, když jsme si k RT vzali toho největšího Haryka – tahle „roudka“ je totiž ze všech sériových Harleyů (tedy s výjimkou limitovaných edicí CVO) ten nejtěžší, ještě o 7 kg těžší než Ultra Limited. Tohle není čistě srovnávací test, spíš takový nástin dvou různých přístupů v rámci jedné podkategorie.

První dojem

Kdysi jsem si myslel, že je RT velká motorka. Pamatuji si, jak jsem před cca 15 lety nadšeně nakráčel pro testovačku, tehdy ještě samozřejmě vzduchovou dvanáctistovku, a potom jenom vyjeveně stál před tou obrovskou almarou – tohle že je motorka? Jestli s ní nešlehnu už při vyjíždění ze showroomu, tak na prvních semaforech tutově… Od té doby jsem na erťáku jel už mockrát v různých jeho generacích a pokaždé se na to těšil jako malý kluk. Tahle cestovní motorka má totiž velmi necestovní chování, pokud se bavíme o ovladatelnosti a dynamice. Těžiště boxeru, Telelever s Paraleverem, relativně slušná kila na to, jak je velká, a nakonec charakterní a zároveň silný motor, to jsou zásadní pozitiva, která stojí za obrovskou oblíbeností téhle motorky. A to nejen u motorkářů, ale také u policejních a vojenských složek celého světa.

Ertéčko v téhle podobě přišlo na svět již v roce 2014, když převzalo hodně z designu tehdy zánovních šestiválců K 1600. Zejména ta přední kapota mi přijde ještě větší, než tomu bývalo u verzí se vzducháčem, opticky jste tady dostali více motorky. A tím, jak ji BMW nasměrovalo do designu šestiválců, taky více prestiže. S káčky si však ertéčko určitě nespletete, pořád má ty svoje typické znaky, především působí kratším a obratnějším dojmem a hlavně dole kouká boxer. Zatímco třeba u GTL nemáte vůbec chuť, pouštět se do nějakých sportovních akcí, a i to GT na první pohled hlásá, že se těší hlavně na táhlé zákruty a dálniční provoz, z RT úplně sálá jeho zatáčkový apetit. A to i v případě, že si ho pořídíte v téhle decentní metalíze. Před pár dny Němci představili novou generaci, která má design laděný ještě více do sportovna. Jelikož se kromě vzhledu ty hlavní změny týkaly vlastně jen elektroniky, a to ještě příplatkové, budou skladové zásoby stávající generace u dealerů pořád dobrou volbou, pokud je pro vás důležitý motor, podvozek i to, jak se na motorce jede.

Touringy od H-D, to byl pro mě takový druhý level. Když už jsem se aklimatizoval na RT, přišlo první svezení na Touringu, tehdy na klasice všech klasik, Electra Glide Ultra Classic. A zase jsem stál před těmi čtyřmi metráky železa, v puse mi vysychalo a hlavou mi běželo, že RT je proti tomuhle fakt dorostenec. Vyjíždění ze showroomu, nebo první semafor, tak kde… Naštěstí to tak zatím nikdy nedopadlo, ať už to byl Touring jakýkoli, od lehkého Road Kinga přes různé Electry až po to nejtěžší, což je právě dnes testovaný stroj – Road Glide Limited. Nicméně jestli je RT ve finále lehčí, než vypadá, tak Road Glide má vzhled i kila v rovnováze. Tohle je fakt monstrum, a i když to na fotkách vypadá, že RT si s ní po stránce velikosti moc nezadá, tak naživo, když vedle nich stojíte, tak víte jednoznačně, čeho je víc.

„Roudku“ dělá Harley-Davidson už léta letoucí, ale my jsme si ji do Evropy oficiálně pustili až s modelovým ročníkem 2015. Nejprve v jednom modelu, později ve více, aktuálně jsou v nabídce dva – bagger Road Glide Special a tenhle cestovní koráb par excellence Road Glide Limited. A vlastně ještě CVO Road Glide, ale to je trochu jiná kapitola. Každopádně Road Glide, to je vždycky ta specifická přední kapotáž, do níž se buď zamilujete, nebo z ní dostanete žaludeční neurózu. Je naprosto nezaměnitelná a oproti okoukanému Batwingu ze všech těch Electra Glide (ať už se jmenují jakkoli) i poměrně moderní – a především skvěle funkční, ale k tomu se ještě dostaneme. Náhoda tomu chtěla, že jsme z těch 12 barevných provedení, v nichž si „roudku“ můžete pořídit, dostali právě to, které bylo hodně podobné i testovanému ertéčku. Jen ještě trochu více decentní, neboť ta zvláštní zeleno-hnědo-zlato-cosi barva byla tmavší a kombinována ještě s černou.

Jak jsou pohodlné

Velmi, i když každá svým způsobem. RT je běžná motorka, jen prostě ve formátu XL. Sedlo si můžete nastavit do dvou poloh jednoduchým způsobem za pár vteřin ‑ já si do města, když často „vysouvám podvozek“, dávám nižší variantu, na běžnou jízdu ale nechávám tu vrchní, protože při ní nejsou tak zalomené nohy. Mít možnost jen jediné, volím tu vrchní, ale s tím, jak je to jednoduché, si výšku sedla opravdu měním klidně několikrát za den. Stupačky jsou gumové a přesně v místě, kde je hledáte (ani moc vpředu, ani moc vzadu), stejně tak řídítka, k nimž se musíte lehoučce předklonit. Ergonomie je příjemnou kombinací čistě sedací a sportovní, ale to se o RT ví už dávno. Můžete jak topit v zatáčkách, tak jet stovky kilometrů rovně a sezení bude pořád správné.

Už od prvního nasednutí víte, že to s těmi kilogramy není tak horké, jak jste si původně mysleli. Ty řeči o nízkém těžišti boxeru nejsou jen řeči, to je prostě fakt. Mezi nohama máte velkou 25litrovou nádrž, před sebou ještě větší kapotáž s typickými integrovanými zrcátky (já si je pokaždé nemůžu vynachválit) a obrovské plexi. Jeho polohu si štelujete elektricky čudlíkem z levého řídítka, a když zvolíte tu nejvyšší, máte před sebou monstrózní a skoro kolmou průhlednou stěnu. Nevypadá to moc hezky, ale funguje to, pokud chcete být chráněni opravdu celí. Jen počítejte s tím, že vás v tu chvíli začne to velké plégo přitahovat k sobě, úplně jako kdyby na vás zezadu tlačila neviditelná ruka. Inu, aerodynamika. Dělal to i předchozí model, u toho nového pro rok 2021 je to prý už lepší.

Road Glide nemůže být jinačejší. Harley je posezem cruiser s hodně nízkým sedlem, což je jedině dobře, protože abyste s těmi metráky železa dokázali manipulovat, potřebujete se fakt zapřít. Když se otáčíte na úzké silnici a musíte se pořádně předklonit, abyste dosáhli na pravé řídítko, jste rádi, že máte oporu v nohách. Motorku si ale samozřejmě nekupujete kvůli otáčení, a co se ergonomie pro jízdu vpřed týče, mohl by si Harley tuhle pozici nechat patentovat. Sedlo není sedlo, nýbrž křeslo, nohy máte na velkých plošinách, ruce na řídítkách natažených k vám. Funguje to na mých 174 cm a bude to fungovat i na habány. Já jsem dříve na Touringách míval trochu problémy s nohama, za což mohlo kolébkové řazení, které mi drželo levou nohu uprostřed plošiny, pravou jsem si dával na stejnou úroveň, abych neseděl nakřivo, a už to na mě bylo moc daleko. Teď Harley kolébky přestal montovat (fakt jsem ji nenašel na žádném Touringu) a pro mě je to skvělá zpráva, neboť si můžu chodidla posouvat, jak potřebuji.

Plexi na H-D je napevno, ale může vám to být jedno, protože je skvělé. Akorát za horkých letních dní ho občas proklejete, protože chrání tak dobře, že vás vítr nedokáže zchladit, neboť se k vám nedostane. Pod plexi je již tradiční uzavíratelný průduch, který moc nechápu – když ho zavřete, dostanete akorát turbulence. Zavřít nebo otevřít si můžete jednoduše i průduchy na nohy a je to hodně znát. Kapota před vámi je obrovská, připadáte si jak v autě, zejména tím, jak sedíte nízko. Road Glide je úplně jiný zážitek než třeba Ultra Limited s Batwingem. A není to jen o tom, že u Batwingu máte čtyři kruhové přístroje vedle sebe s displejem Boom! Boxu dole a u „roudky“ je navigace a spol. nahoře, což mi třeba vyhovuje víc. Hlavně je to o tom, že Road Glide má kapotáž napevno k motorce, neotáčí se zároveň se řídítky a co se ochrany proti větru týče, vždycky mi přišla lepší než Batwing.

A sezení pro spolujezdce? Bávo má všechny atributy pohodlného cesťáku pro dvoučlennou posádku ‑ prostorné pohodlné sedlo, dobře umístěné stupačky, velká madla. Jenže Harley má všeho ještě víc, tohle je místo, kde se vaše mamina bude chtít rozvalovat. Především kvůli tomu, že se má kde opřít. Asi by tam měli dávat i bezpečnostní pásy, když spolujezdkyně usne.

Čím jsou vybavené

BMW je hi-tech od pohledu, jenže on i Harley, ač vypadá jako stará škola, nabízí všemožné moderní vychytávky. A to už v základu. Je tady již zmiňovaný infotainment Boom! Box v nejmodernější verzi GTS, který nabízí audio včetně rádia, ovládání telefonu nebo třeba slušnou navigaci, přičemž věci si nastavujete buď dotykově přes displej, nebo joysticky z řídítek. Na tom levém máte také otočný ovladač vyhřívání rukojetí. Jelikož na kolech nevidíte žádné typické ozubené věnce a na řídítkách nenacházíte čudlík na motorové režimy, mohla by Road Glide působit dojmem chuďase, co se jízdních asistentů týče, ale to nemůže být dál od pravdy. Uvnitř totiž máte celou sadu RDRS, což je zkratka pro Reflex Defensive Rider Systems, která obsahuje náklonové ABS i náklonovou kontrolu trakce, která nabízí standardně aktivovanou „suchou“ a po zmáčknutí příslušného tlačítka se nastaví na mokré podmínky. Přední osvětlení je LED, stejně jako pásek na topcasu, zapalování už léta letoucí bezklíčkové. Nechybí ani monitory tlaku v pneumatikách, zásuvka na 12V, tempomat či alarm. A ty motorové módy? Žádné, díky bohu. U Harleye zřejmě pořád razí teorii, že jedna dobře udělaná mapa je to správné řešení.

To Bávo má motorové režimy v základu dva, nastavitelné na technokraticky pojaté přístrojovce se dvěma analogovými budíky a podlouhlým TFT displejem mezi nimi, k tomu to elektricky nastavitelné plexi – a to je asi tak všechno. Zato seznam příplatkové výbavy je dlouhý jak Lovosice, a to námi testovaný kousek neměl všechno, chybělo mu třeba rychlořazení nebo bezklíčkové zapalování. I tak příplatková výbava navýšila cenu o více než čtvrtinu: pakety výbavy Komfort (chromovaný výfuk, centrální zamykání kufrů a přihrádek, kontrola tlaku v gumách, alarm, 12V zásuvka), Touring (semiaktivní odpružení Dynamic ESA, příprava pro navigaci, vyhřívaná sedačka, tempomat) a Dynamic (kontrola trakce DTC, denní svícení, hlavní světlomet Pro, motorové režimy Pro) doplnil ještě audio systém, mlhovky, provedení Elegance a pětiletá tovární záruka namísto základní tříleté a hned tam bylo o 126 813 Kč víc. Namísto 468 000 Kč se tak cena přiblížila na dostřel šesti stům, což je sakra rozdíl. Ale Haryk si pořád udržuje pěkný cenový odstup…

A jak jsou na tom oba cesťáky po stránce výbavy úložnými prostory? BMW má dvě menší uzamykatalné, ale dost ploché schránky vedle řídítek a obrovské, snadno odnímatelné kufry, které jsou integrovány do celkového designu stroje. Harley má také dvě stránky v kapotáži pod reproduktory, které jsou podstatně větší, ale nejdou zamknout, no a potom klasickou trojici kufrů. Do těch bočních se hodí vyjímatelné tašky, abyste si s sebou v hotelu nebo kempu mohli věci odnést, do topcasu dáte v pohodě dvě integrálky a ještě na něm máte „zahrádku“. Američané udávají i celkový objem kufrů ‑ 132 litrů.

 

Véčko proti boxeru

Nastartujte BMW a už se neotřese zdaleka tolik, jako když uvnitř byl vzducháč a citelně to s vámi hodilo doleva, nicméně otřese se. To je ale prd proti Harleyi, kterého když nastartujete, tak máte pocit, že se otřásla i země pod vámi. Sledovat to obrovské véčko Milwaukee-Eight 114 při oživování je pro čumily vždycky hodně zábavné, máte pocit, že ten motor musí buď vyletět někam do nebe, nebo vypadnout dolů. Stejně tak při chodu na volnoběh je jeho optický projev velice živý, aniž by to řidiče nějak výrazně otravovalo. Jako jo, trochu to s vámi lomcuje, ale to vlastně chcete. Naopak boxer BMW běží klidně, a to taky chcete. Každý agregát se chová přesně tak, jak to k dané značce pasuje.

Harleye pohání vlastně hodně moderní motor, je to sice pořád rozvod OHV, ale už dávno čtyřventilový, hlavy jsou chlazené kapalinou (i když to není pořádně vidět). Jeho charakter se ale nemění, jen je takový vytříbenější, klidnější – a silnější. Cítíte, že kliková hřídel má snad tunu, a jakmile se motor Harleye začne vytáčet, nic ho nezastaví. Jen tak se líně povaluje, nemá problém ve městě na pětku jet na 1400 otáček, dva tisíce už je docela fofr (na šestku nějakých 90 km/h), ale když potřebujete předjet, otočíte heftem a „roudka“ se rozjede jako nákladní vlak – ne agresivně a briskně, avšak neodbytně. Nezákonná čísla na tachometru jsou hned. Reakce na plyn je měkká jako králičí kožíšek, ovšem kdyby se nějakému poťouchlíkovi podařilo zapřáhnout za vás při jízdě nepojízdného Mustanga (když už jsme u těch Amerik), nejspíš si toho ani nevyšimnete. Řazení je malý obřad, spojková páčka pořád spíše tužší, chod řadičky dlouhý a řazení pomalé a provázené občas výrazným zvukovým doprovodem, jenže já podezřívám konstruktéry, že oni to takhle ladí schválně. Že by to šlo udělat i „moderněji“, jenže to zákazník nechce. Nedivím se, takhle mi to u Harleye přijde naprosto správně. Má to charakter, přitom to není otravné.

Motor v BMW je z úplně jiného těsta. Němci svého kultovního boxera vyladili do absolutna a musím smeknout nad tím, jak se teď v téhle své poslední verzi s kapalinovým chlazením, větším objemem a především systémem variabilního časování ventilů ShiftCam chová. Pořád cítíte, že to je boxer, má to své lehké mravenčení i naprosto nezaměnitelný zvuk, ale průběhem výkonu připomíná elektromotor. Neskutečné, jak tohle táhne, hodnoty 136 koní a 143 newtonmetrů podepíšete po prvním otočení plynovou rukojetí, zejména když máte navolený příplatkový režim Dynamic. Ani na něj není reakce škubavá, ale cítíte, že je motor takový naspídovaný. Akcelerace je tak silná, že se vám z ní dokáže zamotat hlava – tohle že má být cestovní motorka? Řazení je kratičké a přesné, škoda chybějícího quickshifteru, který tomuhle boxeru moc sluší. Proti rozvážnému H-D je tohle úplně jiný zážitek, přitom RT nemá problém jet i po dálnici. Ale tam už se ten boxer nezapře, pořád je to lehoučká sbíječka. A pomalá jízda kolem kilíčka také není zrovna to, co by vyhledával. To Harley je na tohle špička – dokáže hltat nekonečné dálniční kilometry i se poflakovat okreskami, a když zrovna vy nechcete jet rychle, on vás ponoukat nebude. To u cestovní motorky je docela příjemná vlastnost.

Jak se na koních jezdí

Dalo by se říci, že přesně tak, jak se na nich sedí a o čem hovoří jejich hmotnosti, papírové i pocitové. A ty motory to jen podporují. BMW RT mě asi nikdy nepřestane udivovat, jak neuvěřitelně snadno se takhle velká cestovní motorka může vodit. Dokážete na něm jet jako prase v rychlých pasážích a držet se kluků na sportovních strojích, stejně jako vykrajovat tisící první vracečku alpského pasu s pořád stejným úsměvem a lehkostí. A do toho ty brzdy! Ovšem stejně tak dobře můžete strávit celou dovolenou v poklidném tempu a užívat si komfortního odpružení, ta Dynamic ESA má fakt něco do sebe.

I Road Glide Limited je schopna sportovní jízdy, i když v jiném podání než BMW. Musíte se jí dostat pod kůži a najednou zjistíte, že jí můžete věřit víc, než jste u takovéhle skříně čekali. Hlavně stabilita v rychlých zákrutách je nečekaně dobrá, stejně tak do vraceček se skládá příjemně. Pořád je to ale motorka, co váží přes čtyři metráky, takže se s ní do nahánění ertéčka nepouštějte. To je jiná kategorie. Nesmíte jet tvrdě, ale plynule a zdánlivě nenásilně, a potom jste rychlí. Brzdy jsou silné, ale opět, zpomalujete čtyřmetrákovou obludu, takže mají dost práce a víte o tom. Co mile překvapí, je komfort jízdy i na horším povrchu. Ač zdvihy odpružení nejsou zdaleka takové jako u BMW, Haryk i na boulích jen tak pluje. Opět jsme u té hmotnosti, která v tomto případě pracuje ve váš prospěch. Tuhle masu jen tak něco nerozhodí. Ovšem když už rozhodí… no raději nedomýšlet.

Stojí za ty prachy?

Řekněte kterémukoli sousedovi z vesnice, že tenhle Bavorák stojí šest set a Haryk dokonce o dvě kila víc, a buď dostane záchvat kašle, protože on kupoval Rapida za tři kila, nebo rovnou infarkt. I mezi motorkáři bude dost těch, kteří by za to tyhle peníze nikdy nedali, když Yamaha FJR je za čtyři kila a Kawa Ninja 1000SX za tři sta šede. Ale o „vstupních podmínkách“ našeho testu jsme se bavili už na začátku a ani BMW, ani Harley-Davidson nemají v popisu práce zaujmout nízkou cenou. Ne, u nich to jsou technologie, prestiž, komfort. Ertéčko si koupí člověk, který rád hltá dálky, ale má v sobě mladistvého ducha a vyžaduje od stroje sílu a skvělou ovladatelnost. A také je ten typ, který ujíždí na moderních technologiích. Nový model 2021 jich bude mít ještě víc, ale také bude stát víc peněz a u dealerů ještě najdete skladové motorky letošní generace často s hodně zajímavým zvýhodněním. A po stránce jízdy to bude skoro stejný zážitek. Harley-Davidson ty technologie šikovně schovává za svůj oldschoolový kabát, ale čiší z něj více opulentního luxusu. Tohle je motorka pro člověka, který miluje dálky a nekonečné cestování. Na RT dorazíte do cíle zpocení, protože jste si cestou dali tři rychlostní zkoušky a bylo to prostě boží. Na Haryku dorazíte o chvíli později s obrovským rohlíkem na puse a povznesenou náladou, protože to bylo taky boží. Zážitků kotel, jen jiného charakteru.

Informace o redaktorovi

Tomáš Procházka (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 177 cm
Jan Rameš (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 174 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)
Honza Fuka - (Odebírat články autora)

Který motocykl byste si vybrali vy?

  1. Hlasováno: 97x
  2. Hlasováno: 60x

Hlasování

Dotazník se zobrazí pouze přihlášeným uživatelům. Nejste bohužel přihlášení, tuto akci můžete provést v pravém horním rohu nebo se nově registrovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 90 Kč od 9 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):



TOPlist