Aprilia 850 Mana

Text: Filip Tichý | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 10.6.2008 | Zobrazeno: 50 376x

Kapitoly článku

Je čas vyrazit, takže honem do sedla, otočit klíčkem a stisknutím startéru probouzím vodou chlazený véčkový dvouválec o zdvihovém objemu 839 ccm. Pokud máte vysunutý boční stojánek, je nutné při startování jako bezpečnostní opatření ještě stisknout brzdu. Zvuk motoru nezapře sportovní rodokmen rodiny Aprilia a již při stání dokáže docela příjemně naladit na projížďku. Na displeji svítí nápis „DRIVE TOURING", takže stačí zaklapnout stojánek, pořádně vzít za plyn a Mana se s burácením docela drsně odpíchne od chodníku a se stejnoměrným řevem vás táhne ulicí. Skútry s mechanickým odstředivým variátorem při rozjezdu vytočí motor do vysokých otáček, aby pak s rostoucí rychlostí otáčky postupně klesaly. Variátorový převod u Many je ale ovládán elektromotorem a řízen počítačem, takže Mana nabere optimální otáčky a ty pak drží po celou dobu jízdy. Díky tomu svezení na tomto stroji plně postrádá pachuť skútru a vy najednou zjistíte, že toto řešení, které neustále drží motor v optimálním záběru a v žádné situaci vás nenachytá se špatně zařazeným kvaltem, má něco do sebe.

Pokud dlouhým stiskem voliče režimu na pravém řidítku přepnete do režimu SPORT, otáčky motoru se zvýší a přejdou do pásma nejvyššího výkonu. Motocykl má ve vyšších rychlostech více elánu, ale také začne do rukou i nohou vysílat menší vibrace, takže tento režim jsem přepínal opravdu jen ve chvílích, kdy jsem si chtěl trochu svižněji protáhnout nějaký úsek. V režimu TOURING motor šlape v otáčkách optimálního krouťáku a má stejný odpich jako u sportovního režimu, navíc vibrace téměř zmizí. K dispozici je ještě režim RAIN (Déšť), při kterém otáčky ještě více klesnou a navíc se v motoru se zabzučením aktivuje ještě nějaký omezovač, který zabrání prokluzu zadního kola třeba na mokré dlažbě.

Převod pomocí elektromotorem řízeného variátoru má ovšem také pár nevýhod. Monotónní otáčky motoru při ostřejším průjezdu zatáčkovité série trochu ubírají na pocitu z jízdy a naopak při pomalejší a klidnější couračce je z motoru slyšet slabý ječivý zvuk převodů, který ale nad 60 km/h už překryje proudění vzduchu, takže si toho všimnete spíš v obci. Proto jsem nakonec docela často využívat také možnost přepnutí na ruční režim, při kterém si můžete levým palcem nebo klasicky řadicí pákou řadit jednotlivé kvalty simulované sedmimístné převodovky.

Počítačem řízený variátor zdatně napodobuje vytáčení jednotlivých rychlostí a dokonce vám dovolí i lehké přetáčení motoru, které signalizuje postupným rozsvěcením tří zelených a nakonec jedné červené diody nad displejem, pak už zasáhne omezovač. Když zastavíte, převod se automaticky změní na jedničku, když příliš zpomalíte, počítač automaticky podřadí. Osobně mi sice trochu chybělo cvaknutí přeřazovaných rychlostí a řazení bylo dost nevýrazné, nikde žádné cuknutí či výrazné zrychlení při podřazení. Přesto ale v zatáčkách chutnalo ruční řazení s možností vytáčení motoru do maxima moc hezky a dva dny strávené na Šumavě patřily mezi motorkářskou nirvánu.

Variátor asi bude mít o něco nižší účinnost, takže z celkových hodnot 76 koní při 8000 ot/min a točivého momentu 73 Nm při 5000 ot/min se na zadní kolo dostane o něco méně než u řetězu. Pocitově však motor rozhodně nepatří mezi slabochy, naopak zátahem i zvukem dává znát, že jde o plnohodnotné osmpade od Aprilie. Z nula na sto jen kousek nad čtyři sekundy a až do rychlosti 150 km/h nebudete díky optimálnímu zpřevodování žehrat na nedostatek výkonu. Pak už rychlost roste pomaleji a maximálka 200 km/h se mi na displeji na dálnici objevila jen jednou a musel jsem na ni dlouhé minuty čekat.

Motor docela účinně brzdí motorem, dokonce si i při nastaveném automatickém režimu TOURING/SPORT můžete podržením voliče rychlostí zvýšit či snížit otáčky motoru a zesílit tak brzdný účinek nebo přidat na výkonu. Převodovka po zpomalení pod 30 km/h vyřadí na neutrál a pojíždění po městě nebo v kolonách se tak stává doslova pohádkou. Tady musím Aprilii opravdu pochválit, ovládání automatu i automatické vyřazování se jí prostě povedlo nastavit přesně tak, jak by si jezdec v každé situaci intuitivně přál.

Při manipulaci na místě působí Mana jako větší a těžší stroj, přestože suchá váha 203 kg (tj cca 220-225 kg s náplněmi) není tolik. Po rozjezdu ale díky nízkému těžišti pocit váhy úplně mizí, proplétání ve městě a také překlápění mezi zatáčkami jde téměř jako u lehké šestky. Příhradový rám v zatáčkách drží skoro jako skála, jen se mi pořád nedařilo v rychlejších táhlých zatáčkách najít to správné nastavení odpružení, ani po třech dnech jsem ale nedokázal úplně přijít na to, jestli je to příliš měkkým předkem nebo větším odskokem těžší zadní vidlice. Na kvalitním asfaltu ale vše fungovalo přesně podle mých představ, jen mě zarazilo, že přestože stupačky jsou pocitově docela nízko, v zatáčce si jimi jen tak neškrtnete. A podle neobroušených šroubů na spodku stupaček si neškrtly ani redakce před námi.

Přední radiální brzda má razantní náběh a zpočátku jsem si moc pochvaloval sportovní dojem, ale když za ni vezmete pořádně, najednou zjistíte, že přeci jen jde o výbavu určenou pro širší veřejnost a extrémní výkon z ní ani po větším stisku páčky nevymačkáte. Ale na použité cestovní pneumatiky tu bylo brzdného výkonu až dost. Trochu nevyváženě působila zadní brzda, která byla opakem přední a měla pomalý náběh, aby při pořádném stisku najednou zabrala. Škoda, že fabrika nestihla letošní sérii vybavit také systémem ABS, protože charakteru tohoto stroje by tato pomůcka jednoznačně slušela. ABS se pravděpodobně dočkáme příští rok.

Co na svezení na Maně bude říkat spolujezdec? Stěžovat si rozhodně nebude. Sedí docela vysoko nad řidičem - takže s mou dvoumetrovou postavou jsem v pohodě vidět na silnici i přes jezdce - takže se asi tolik neschová do závětří, ale jinak proti pohodlnému sedlu a uvolněné poloze nohou určitě nebude protestovat. Velkým pozitivem je také to, že odpadá cukání při řazení a rozjezdech, protože automat je doslova sametově jemný a klofancům do řidičovy přilby je tedy navždy konec.

O skvělém využití Many při cestování jsem se myslím již dostatečně zmínil, zůstává ovšem otázka spotřeby. Mana má totiž nádrž s objemem pouhých 16 litrů, nebude to na cesty málo? Jelikož jsem na maně najel přes tisíc kilometrů, dovolím si i tuto obavu vyvrátit, protože ani při svižných přejezdech po horách se průměrná spotřeba nevyšplhala přes 6 l/100km. Při poklidné dovolené se budete pohybovat spíše kolem pěti a můžete se spolehnout na bezpečný dojezd kolem 250 km na nádrž (výrobce udává dokonce 280). Jediné, co Maně z cestovního pohledu chybí, je palivoměr. Nahrazuje jej žlutá kontrolka a funkce na displeji, která odpočítává kilometry, které jedete na rezervu.

Co říci na závěr? Aprilia Mana je rozhodně povedená motorka, která dokáže nabídnout spoustu výhod skútru, aniž by ztratila z emocí jízdy na plnohodnotné mašině. Její bohaté univerzální a praktické využití, pohodlné řízení vždy s optimální zařazenou automatickou „rychlostí“, výbušný motor se skvělým projevem a kvalitní ostatní komponenty vám rychle dovolí zapomenout na těch pár chybiček. Něco mi říká, že Mana je hlasem budoucnosti a že se s podobnými netradičními stroji začneme setkávat stále častěji. A přestože jsem z takové vize měl původně strach, po víkendu stráveném řáděním po obou stranách Šumavy už vím, že i v budoucnosti bude s motorkami zábava.