hsq_svartpilen_701




AJS Cadwell 125 & AJS Tempest Scrambler 125: Malá levná Anglie

Malé atraktivní retro stopětadvacítky s britským rodokmenem a nepřepálenou cenovkou, to zní lákavě. Není ale všechno anglické, co se třpytí. Tyhle malé strojky nemají svým původem s britskou půdou nic moc společného, ale nenechte se odradit. I tak mají totiž co nabídnout.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

Fanoušci jedné stopy s dřívějším datem narození budou značku AJS určitě znát, ty později narozené možná překvapí, že jde s rokem založení 1909 o jednoho z nejtradičnějších britských výrobců. Pravda, největší slávu značka zažila ve dvacátých a třicátých letech, ale tři písmena tvořící zkratku jména zakladatele A. J. Stevense rezonovala motocyklovým světem ještě dlouho potom. Ve čtyřicátých a padesátých letech to bylo pod křídly dalšího britského výrobce Matchless, který byl součástí skupiny britských výrobců motocyklů AMC. Po druhé světové válce ale začali zažívat britští výrobci problémy, zejména díky vstupu levných a kvalitních japonských motocyklů. Pro AJS potažmo celé AMC to vyvrcholilo v roce 1966, kdy se oficiálně skončilo s výrobou. Přesto to nebyl pro značku definitivní konec. Naopak se chystala možná ještě zářnější kapitola jejího života. Po bankrotu AMC převzala značku AJS skupina Norton-Villiers, kde tehdy vznikal dvoutaktní motor Starmaker. Od něj už bylo jen kousek k velmi slavnému a úspěšnému závodnímu terénnímu stroji AJS Stormer. Díky němu se podařilo značce přežít další krach, když v roce 1974 padnul celý koncern Norton-Villiers. Značka AJS padla do rukou Cliva Ellise a Fluffa Browna, z nichž hlavně ten druhý jmenovaný má zásluhu na tom, že dnes můžeme testovat nové stroje s logem AJS na nádržích. Během sedmdesátých a osmdesátých let neustále vyráběl díly pro terénní Stormery a stavěl repliky závodních strojů AJS z šedesátých let. V roce 1987 se k rodinné firmě Fluffa Browna připojil jeho nejstarší syn Nick, který se začal poohlížet po malých motocyklech vyrobených v Číně. Nový směr značky definitivně odstartoval malý terénní motocykl Jianshe Coyote 80, první importovaný motocykl z Číny firmou AJS, který se stal v Británii velmi oblíbený. K letošnímu roku to je 22 let, co vedle náhradních dílů na originální Stormery tvoří AJS výrobky z východních rozvojových trhů.

Pětistovka AJS H10 z roku 1927, AJS E90 „Porcupine“, který ovládl první ročník MS pětistovek v roce 1949 (test najdete tady) a Fluff Brown

Nutno říct, že jsou zde dlouholeté zkušenosti znát. Na první pohled byste zkrátka do posledních počinů AJS zemi jejich skutečného původu neřekli. Z dálky vypadají Cadwell 125 a Tempest Scrambler 125 moc pěkně, vlastně se nám s Honzisem v podzimním slunci dost líbí. Při bližším zkoumání člověk sem tam objeví obyčejný šroubek, zbytečně masivní páku zadní brzdy, nějakou drobnou chybičku v laku, ale když se řekne A, musíme dodat rovnou také B. Tyhle fešácké stroje vychází bez desetikoruny na 70 000 korun. Přes nějaké ty drobnosti ospravedlnitelné cenou, která by vzhledem ke konkurenci mohla být přeci jenom ještě o chlup nižší, působí celkově stroje bytelným a fortelným dojmem. Technický základ je pak v obou případech stejný. V útrobách obyčejného trubkového rámu bije žebrovaný vzduchem chlazený jednoválec ze známé Yamahy YBR125 vyráběný na Tchaj-wanu. Jako každý jiný jednoválec této koncepce, ani tenhle neoslní maximálními tabulkovými hodnotami. Pod položkou maximálního výkonu najdete 7,1 kW nastupujících v 8500 otáčkách, krouticí moment 9,5 Nm to doplňuje o dva tisíce otáček níž.

Celkově zpracování vůbec neuráží

Výkonové parametry jsou naprosto srovnatelné s konkurencí, přesto má AJS před některými navrch. Je to chod a charakter motoru. Už když ho nastartujete, odvážnější jedinci stylově našlapávačkou, všichni ostatní klasickým startérem, ozve se pěkný decentní bublavý zvuk. Největší pecka je ale to, že téměř nevibruje. A tak tam s radostí v sedle Tempest Scrambleru sázím jedničku, za doprovodu příjemného bubláku nechávám klouznout lehce jdoucí spojku a vyrážím. Motor má krásně kultivovaný chod a celé to vůbec nepřipomíná „levnou Čínu“. Chod řadicí páky je lehounký, odezva na plyn příjemná, žádné cukání a hlavně pořád nikde nejsou vibrace! Jasně, u vzduchem chlazené stopětadvacítky nemůžeme čekat žádnou převratnou dynamiku, ale i tak má tenhle agregát sympatickou chuť do života a v provozu se rozhodně neztratí. I s ohledem na koncepci nemá smysl ho hnát někam do bezvědomí, spíš si užívat kultivovaného chodu a řadit ve středu otáček kolem maxima točivého momentu. Motor ale nemá problém ani s těmi vyššími otáčkami, tam už se ale přecejnom nějaké vibrace ubjevují. Jediná škoda tak je, že se lehce jdoucí řadičkou nedostanete dál než na pětku. Šestka ve skříni chybí, a tak je ideální cestovní okresková rychlost kolem sedmdesáti, osmdesáti kilometrů v hodině.

Není to žádná extra střela, ale ani do kopce nepůsobí dýchavičně

Pro scramblera ideální kochací rychlost, protože právě na pohodové vyjížďky jsou tyhle stroje jako stvořené. Větší silniční divočinu motorka už dopředu odmítá svým špalkovým obutím, které se v náklonech umí pěkně ozvat svým žvýkáním a své tomu nepřidává ani nastavení, respektive chod podvozku. Při klidné jízdě, ke které motorky tohohle typu vybízejí, vás to ale vůbec nemusí trápit, to se motorka chová příkladně, nicméně trošku tvrdě. Už když jsem na motorku sednul, citelně si na zadku kecla, zatímco předek nic. Zadní stlačené tlumiče potom na nerovnostech už moc neměly kde brát, přední vidlice je celkově spíš tužšího ražení a výsledkem byla spíš trochu udrncaná jízda, než plavné houpavé překonávání silničních pastí. Škoda, že jsme během testu neměli při ruce klíč na dotažení předpětí zadních tlumičů. Bylo nastavené na minimum a utažení by motorce určitě prospělo, protože by se zvětšil pracovní rozsah tlumičů. Své k celkovému tvrdšímu dojmu z jízdy přidalo i sedátko. Mám rád tuhá sedla, která se neprosedí, ale tohle bylo ještě kousek dál za tímhle označením. Na krátké odpolední vyjížďky asi v pořádku, ale po delší jízdě už by se zadní partie těla určitě ozvala.

V takových náklonech je chování motorky příkladné

Zbytek ergonomie musím ale pochválit, a to vlastně v případě obou motorek. Na menším kafáči jsem se svezl jen pro zajímavost, a i když pro 183 centimetrů vysoké jedince opravdu není, je jeho posez překvapivě komfortní a vůbec bych se nebál na něm jet i někam dál. Pro větší lidi bude ale jednoznačně vhodnější Tempest Scrambler s delšími drahami odpružení a celkově dospělou stavbou, kde za širokými a vysokými řídítky najdete příjemnou vzpřímenou jízdní pozici s nepříliš zalomenými koleny. Dokonce je tu dostatek místa i pro případného spolujezdce nebo spíš spolujezdkyni adekvátních rozměrů k řidiči věkové kategorie pro řidičák A1. Menší postavy můžou kromě tvrdšího sedla pocítit i jeho ostřejší hrany a také tvarování nádrže o sobě umí svými hranami občas dát vědět. Poslední drobný škraloup ergonomie najdete v případě výletu mimo silnici. Tam byla řídítka už hodně blízko k tělu a stupačky moc vpředu, ale na nějaké extra divočení mimo asfalt tahle motorka stejně není. Můžou za to hlavně brzdy, kde najdete spojený brzdový systém, pro ježdění v terénu naprosto nevhodný. Šlápnete na zadní brzdu, on se vám rafne i předek a jdete na zem, ani nevíte jak. Dvojnásob v tomhle případě, protože účinnost brzd je na jedničku. Často u levných malých motorek brblám na jejich sílu a svým způsobem se to dá omluvit začátečnickým zaměřením, jenže tady je důkaz, že to jde i jinak. Prvotní zákus začátečníka nevystraší a neohrozí, a když za páčku nebo pedál vezme pořádně, dočká se razantního zpomalení.

Na řádění ve stupačkách to moc není, jinak ale dobře poslouží i urostlejším jedincům

AJS Tempest Scrambler 125 pro mě byl docela milým překvapením, protože ve finále jsem z jízdy měl fajn pocit. Ano, i tahle motorka má své mouchy dané svým původem a cenou, ale rozhodně není špatná. Mezi její klady patří hlavně kultivovaný a příjemně vyladěný motor, vzhled a účinné brzdy, mezi mínusy zase můžeme řadit tvrdší podvozek s tvrdým sedadlem a spojené brzdy nevhodné pro jízdu mimo silnici. Jako celkový balíček to ale není vůbec špatná motorka.

A teď už vzhůru do sedla zlato-černého kafáče!

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - Výška redaktora: 174 cm
Honza Zajíček - Výška redaktora: 183 cm

Klady a zápory

+ Motor
+ Dospělé rozměry
+ Účinnost brzd


- Odpružení
- Spojený brzdový systém
- Cena by v téhle třídě, kde se hraje o každou korunu, mohla být ještě nižší


POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 24 Kč od 4 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist