Loncin Spitzer 125

Proč jsem v úvodníku nechal slovo „značkovém“ uzavřené v uvozovkách? Protože řada lidí má stále zažitý názor, že co je z Číny, je neznačkové a nutně nekvalitní, a právě český importér Loncin se snaží dokázat, že se časy rychle mění a právě značka Loncin je opravdu značka. Nás v redakci příjemně překvapil již testík skútru Loncin TH125A, který za svoji cenu nabídl opravdu slušnou kvalitu i vlastnosti.
Námi testovaná silniční stopětadváca navazuje na loňské působení značky Loncin v nejslabší kubatuře 125cc v seriálu MotoGP, v rámci které si v sedle závodního speciálu této značky zajezdil i náš mladý závodník Jakub Kornfeil. Tato účast v nejprestižnějším závodním seriálu pomohla slušně posílit renomé značky Loncin, kterému také nemalou mírou přispívá fakt, že si Loncin vybrala továrna BMW jako dodavatele pohonných jednotek do své řady G650.
Na parkovišti před námi stojí ryzí supersport s dvěma výraznými světlomety a poctivými bočními kapotami, které díky zajímavému tvarování s vyseknutým volným trojúhelníkům nechávají nahlédnout na dvojitý ocelový páteřový rám. Srdce teenagera také zaplesá při pohledu na obrácenou přední vidlici, přesně po vzoru moderních sportovních mašin dnešní doby, to samé platí pro dvoudílné sportovní sedlo či moderní zadní svítilnu vyvedenou v diodovém LED provedení. Civilnější zaměření prozrazují jen klasická zrcátka na řídítkách namísto na kapotáži.
Podezíravé oko redaktora hned kontroluje lícování plastů, uchycení hadiček či sváry a opět je na místě příjemné překvapení, až na pár trochu nepravidelnějších svárů je kvalita velmi dobrá! Jediný kaz na kráse je poškrábané sklíčko displeje z předchozích testů, které ukazuje na trochu měkčí materiál. Pohled na přístrojovku nabídne otáčkoměr na hlavní pozici doprovázený menším budíkem palivoměru napravo a digitálním ukazatelem rychlosti a dalších údajů nalevo. Právě tachometr sice trochu „kecá do plusu“ a rád ukáže i rychlost přes 100 km/h, byť reálná maximálka je kolem 85 km/h, na druhou stranu ale právě tohle srdce cílové skupiny náctiletých jezdců možná potěší. Jinak jsou všechny ovladače na standardních místech a fungují, jak se od nich očekává, což platí i pro slušně fungující zpětná zrcátka.
Jakkoli se Loncin SBR 125 Spitzer tváří jako nekompromisní supersport, posaz v sedle je spíše vzpřímený se stupačkami relativně vepředu. Bude skvěle vyhovovat pravděpodobnému hlavnímu využití takových mašin, tedy jízdám po městě, do školy a se slečnou na koupaliště. Na delších trasách už by to asi sneslo trochu měkčí sedlo, na klasické dojíždění bude v pohodě. Při prvním kontaktu mě také překvapila nezvykle úzká stavba celého motocyklu.
Při startování studeného motoru je nutné vytáhnout páčku sytiče, Spitzer je totiž jedním z posledních jedinců svého druhu - vzduchem chlazených mašin s karburátorem - které úředníci z EU postupně vytlačují z našich trhů. Motoru chvíli trvá, než se zahřeje a začne ochotně spolupracovat. Emisní limity jsou pravděpodobně také důvodem, proč je pohonná jednotka seškrcena na maximální výkon 7,7 kW (10,5 koní), zatímco kapalinou chlazená konkurence se vstřikováním může své agregáty ladit až na legislativní mez 10 kW. Dobrou zprávou pro mladé mechaniky ovšem je, že díky širokým možnostem štelování karburace asi nebude problém si svoji mašinu časem poladit na vyšší výkon a třeba dát o kousek menší rozetu, abyste při projížďkách s ostatními neztráceli na maximálce.
Motor svým projevem prozrazuje, že asi nepůjde o nejmodernější agregát vyvinutý Loncinem pro MotoGP. Jde o jednoduchou koncepci vzducháče, který je konstruován spíše na nasmrtenou životnost než na jekot vysokých otáček. Zátah je soustředěn do středního pásma a zatímco menší podtočení si motor nechá v pohodě líbit, na přetáčení reaguje spíš nárůstem vibrací než nějakou sportovní špičkou. Co mě ovšem u tohoto stroje nezřízeně nadchlo, je krásně naladěnný výfuk. Práskavé dunění skvěle podkresluje vytáčení a řazení jednotlivých kvaltů a dokonale posiluje dojem z každé projížďky.
Převodovka sice občas dá najevo, že vyžaduje řádný tlak na řadičku a žádné lechtání, jinak ale perfektně odpovídá silným středním otáčkám. V sedle Spitzeru máte záruku, že se naučíte pořádně řadit, a řazení bude také patřit k požitku z jízdy, přestože občas je řazení doprovázeno klepnutím do páčky.
Měkčí odpružení sice velmi dobře vyhoví při jízdě po městě, při jízdě ve dvou nebo nešetrném nájezdu na zpomalovací prah se ale snadno dostane na své limity, taky by nějaká základní možnost nastavení neuškodila. To se projeví i v rychlejších průjezdech zatáčkami, kdy náklony postrádají ten správný jistý pocit pojkytovaný podstatně dražší zavedenou konkurencí, a nakonec i při brždění. Brzdy samotné vcelku v pohodě odpovídají lehkému stroji a dosahovaným rychlostem, ale měkká přední vidlice se citelně potopí dopředu a zhorší odezvu od předního kola.
I přes pár zmíněných neduhů si myslím, že jde vzhledem k až neuvěřitelně nízké ceně dosahující méně než poloviny dosavadních etalonů v této oblasti, o velmi dobrou koupi. Kdo má kapesné sto tisíc, ať určitě sáhne raději třeba po špičce v podobě Yamahy YZF-R125. Pro ostatní mladé jezdce nebo rodiče, kteří mají v kapse naspořeno právě zhruba čtyřicet tisíc, bych doporučit spíše než koupi ojetiny z páté ruky dovezené z ciziny zvážit koupi nové mašiny za stejné peníze. Začátky na krásném novém stroji spojené s jistotou záruky a servisu za to určitě stojí.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE