globalmoto_duben_nolan




První svezení na Husqvarnách 2014

Hodně se o zásnubách Husqvarny s KTM napsalo a hodně se o nových modelech napovídalo. Vše rozsekla až mezinárodní prezentace čtrnáctkových Husqvaren ve Švédsku a my jsme byli při tom.

Kapitoly článku


Jak už bylo dávno avizováno, Husqvarny modelového roku 2014 si premiéru naplánovaly na začátek října. Vše si holky dobře pohlídaly a odhalily se až při světové premiéře ve Švédsku. Možná proto, že právě tam se před sto deseti začala psát žlutomodrá historie.

Do poslední chvíle nebylo stoprocentně jasné, jak bude offroadová řada vypadat, a z čeho vlastně budou Husqvarny vycházet. Svůj typ jsem pochopitelně měl, nicméně po prvních oficiálních fotkách jsem musel uznat, že jsem se netrefil do černého. Kompletní offroadová řada totiž vychází ze strojů Husaberg, které už loni dostaly motory KTM. Když se teď dívám zpětně, všechno je celkem logické a člověk bohužel nemohl očekávat nic jiného. Jelikož se značka teprve v březnu dostala pod křídla KTM, dalo se předpokládat, že:
  1. v Mattighofenu nebudou spoléhat na cizí technologie
  2. v Mattighofenu nevytasí z gruntu nové modely
  3. v Mattighofenu nenamíchají offroadovou řadu Husqvarna z rakouských a italských mašin
Dnes jsou kostky vrženy. Husaberg má své dny sečteny a místo něj se v Mattighofenu vyrábějí Husqvarny. Podle informací Olivera Goheringa (Managing Director Husqvarna) se dá v budoucnosti očekávat, že se Husky vydají svou vlastní cestou. Motory ovšem budou s největší pravděpodobností stejné, jako mají jejich oranžové sestřičky. Oliver vysvětlil, že pokud by Husqvarna vyráběla choppery, kde se nejde po maximálním výkonu, asi by její motory byly odlišné. V případě motokrosových a soutěžních mašin, po kterých se vyžaduje maximální výkon a spolehlivost, nemá cenu vymýšlet něco jiného, protože to nejlepší má KTM již vyšlechtěno a na tratích funguje podle představ. Profesionální závodník tento fakt s radostí přivítá, ovšem hobbík a fanda ještě nedávno italské značky se s tím nejspíš bude chvíli rovnat.

A jak tedy čtrnáctkové Husqvarny vypadají?

Endura staví na ocelovém rámu, který je doplněn hliníkovou kyvkou a podsedlovkou z polyamidu. Pérování našlo svůj původ u značky WP. Přední kolo je odpruženo pomocí čtyřkomorové vidlice s uzavřenými cartridgemi. Vychytávkou této vidle je možnost vše nastavovat nahoře bez použití šroubováku. Řídítka je možné nastavovat do čtyř poloh a jsou připevněna na CNC frézované brýle. Zadek má pod palcem centrální tlumič WP DCC (dual compression control) s přepákováním.
Černé ráfky pochází z dílny DID a náboje jsou frézovány na CNC mašině. Brzdy jsou svěřeny značce Brembo. Kromě stopětadváci mají všechny dvoutaktní i čtyřtaktní endura elektrický startér. Dvoutakty mají navíc ještě klasický kick start. Nádrže jsou z transparentního plastu, takže se dá kdykoliv rychle zjistit stav benzínu. Všechny dvoutakty dokáží do nádrže naládovat 11 litrů řízného benzínu. Čtyřtaktní dvěpade a třipade devět a půl litrů benzínu a čtyřipade s pětikilem devět. Všechny čtrnáctkové Husky mají převodovku se šesti rychlostními stupni. Husqvarna TE 125 váží 96 kg, TE 250 104,4 kg, TE 300 104,6 kg, FE 250 107,5 kg, FE 350 109,2 kg, FE 450 113 kg a FE 501 113,5 kg. Sedla dvoutaktů leží 960 mm nad zemí a čtyřtaktů ještě o jeden centimetr výše.

TE 125 / 250 / 300

FE 250 / 350 / 450 / 501

Dvoutaktní i čtyřtaktní motokrosy jsou na tom po stránce podvozku úplně stejně jako endura. To znamená ocelový rám, polyamidová podsedlovka a pérování od značky WP. Na předku je čtyřkomorová vidlice s uzavřenými cartridgemi o průměru 48 mm a její zdvih je 300 mm. Zadní centrál WP s přepákováním disponuje zdvihem 317 mm a spolupracuje s hliníkovou kyvkou. Řídítka i zde mají možnost nastavování ve čtyřech polohách a jsou připevněná na nástavcích k frézovaným brýlím na CNC mašině.
Dvoutaktní motokrosová dvěstěpadesátka má možnost přepínání mezi dvěma režimy zapalování. Ostatní čtyřtakty mají možnost přepínání palivových map pomocí přepínače vedle startéru. Právě elektrickým startérem je možné nastartovat všechny čtyřtaktní motokrosové Husqvarny. Čtyřtaktní FE 250 dokáže točit až 14000 ot./min, a její maximální výkon se pohybuje někde nad čtyřiceti koníky.
Třipade je ještě o deset koní silnější a točí 13000 ot./min. Čtyřistapadesátka dokáže vyprodukovat dokonce 60 koní někde kolem 11500 ot./min. Všechny čtyřtakty, tedy FC 250, FC 350 a FC 450, ale i dvoutaktní TC 250 mají převodovku s pěti rychlostními stupni. Pouze dvoutaktní dváca má ještě o jeden kvalt více. Všechny ale shodně dostanou do nádrže maximálně 7,5 litrů benzínu. Se suchou nádrží váží TC 125 92,3 kg, TC 250 97,8 kg, FC 250 104,1 kg, FC 350 106,4 kg a FC 450 107,6 kg. Sedla mají všechny motokrosové Husqvarny shodně ve výšce 992 mm.

FC 250 / 350 / 450

Husqvarna myslí i na motokrosové juniory, a tak jim připravila dvoutaktní TC 85. Je možné dostat pětaosmdesátku na menších kolech (17“ a 14“) a zrovna tak na větších kolech (19“ a 16“).

TC 85 / 125 / 250

Doposud není známo, za jaké ceny se budou nové Husqvarny prodávat. Jisté je ale to, že by se měly na prodejnách objevit někdy v listopadu po výstavě EICMA v Itálii.
Teď ale pojďme skočit čtrnáctkovým Husqvarnám do stupaček a trošku se povozit. Více v další kapitole!

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (11x):



TOPlist