Krátké srovnání: Honda XL750 Transalp vs. Yamaha Ténéré 700

Dunlop představil novinku pro cestovní endura Trailmax Raid, která je v jeho portfoliu vlastně gumou s nejhrubším vzorkem a dá se klidně říct, že její rozložení předpokladů pro jízdu na silnici/v terénu je téměř ve stejném poměru. Teď asi nemá cenu připomínat, že tyhle pneumatiky jsou homologované pro silniční provoz a předpokládá se, že budou jezdit hodně kilometrů po silnicích. Více jste si o Trailmaxech Raid mohli přečíst v tomto testu, ovšem teď se pojďme podívat na dvě mašiny, na kterých byly při pneumatiky obuté. Je bez diskuze, že obě motorky hodně lidí zajímají a pochopitelně chtějí znát, kolik toho mají společného a v čem se naopak rozcházejí. Kilometrů nebylo mnoho a není to regulérní redakční test, to je bez debat, ale berte to spíše jako první ochutnávku, která toho napověděla docela dost.

Kontrast mezi Hondou a Yamahou je daleko větší, než to je v případě Aprilie Tuareg vs. Yamahy Ténére, který proběhl také v rámci jedné pneumatikařské premiéry. Už přesedání před svezením jasně říká, že je Honda nižší, širší a do jisté míry komfortnější motorkou než Yamaha, která se tváří spíš jako rally mašina. To znamená, že je vysoká jako koza, tím spíš ve verzi Extreme, krásně úzká a její sedlo je podřízeno spíš pohybu a přenášení váhy těla, než pohodlí na delších štrekách. Teď je ale potřeba dodat, že se mi pro srovnání dostala do ruky Yamaha Ténéré ve verzi Extreme Edition, což znamená pérování KYB, jako používá verze World Raid, a o něco výš položené sedlo, které pocit vysoké kozy ještě umocňuje. Ano, v Itálii byla také verze Explorer, která je naopak nižší, má standardní pérování s nižšími zdvihy a rozměrnější štítek. Právě verze Explorer je ve videu jako statický figurant při natáčení videa a verze Extreme ve videu jezdí. Aby toho nebylo málo, doma v garáži mám na zajíždění standardní verzi pro rok 2023 a ta je přesně mezi nimi.

Proto teď nebudu tolik řešit ergonomii, ale spíš motor, displej a elektroniku, ovšem klidně můžu vycházet také z čerstvých pocitů z úplně standardní T7. Přesně tomu odpovídá hodnocení ergonomie, kdy sedlo standardní Ténéré leží ve výšce 875 mm nad zemí a sedlo Transalpu ve výšce 850 mm. Rozdíl výšky je znát, a to samé platí o šířce sedla, kdy je Honda citelně širší. Po stránce hmotnosti ale tak zásadní rozdíl nevnímám, což vlastně potvrzují také tabulky technických údajů, tedy 205 kg pro Yamahu a 208 pro Hondu. Ano, při prvním přesednutí si nelze nevšimnout, že těžiště Yamahy je pocitově o něco výš. Obě motorky neplatí za mastodonty a je fakt, že Honda působí drobnějším dojmem, takže si s ní mnohem lépe poradí menší motorkáři a nejspíš zaboduje i u drobnějších slečen. Přesně to se ukazuje i za jízdy, kdy se mi její trojúhelník řídítka, sedlo, stupačky zdá víc utažený než ten u Yamahy. Šířka řídítek je srovnatelná a alespoň mě dávají užší řídítka u Hondy větší smysl než u Yamahy, kde bych odjakživa chtěl alespoň cenťák na každou stranu víc.

Hodně mě teď zajímá motor a jeho projev. Transalp je hezky lineární a musím říct, že působí velice gumovým dojmem v dobrém slova smyslu. Je ale pravda, že bych očekával o něco mohutnější spodek a dynamiku na vrknutí plynem. Naopak jadrné střední pásmo mě víc než překvapuje a hodně se mi líbí, stejně jako parádní vršek. Prostě Honda se umí rozohnit, a když dostane napít, letí jedna radost. Kdepak, nepočítejte s tím, že Transalp bude krotkým beránkem a temperament motoru zaslouží palec nahoru. Chut do života ve středních otáčkách a ve vršku mě posadila na zadek a na rovinu říkám, že jsem ji v celém spektru otáček čekal o něco rozvážnější. Projev motoru Yamahy je jiný a mám pocit, že mi Ténéré přijde o něco živější a údernější při prvním otevření plynu. Hned má chuť vystřelit otáček. Také střední pásmo té-sedmičky je slušné a dá se říct, že nijak nestrádám, nicméně vršek není až tak šťavnatý, jako je tomu u Hondy. Ta se pyšní o chlup větším a výkonnějším motorem, a to prostě za jízdy nejde přehlédnout.

Co se ochrany jezdce týče, tak je na tom o něco lépe Transalp, který má rozměrnější plexi štítek než Ténéré se štítkem ve stylu rally. Koneckonců, pohled na obě motorky jasně napovídá, že Honda chce být vyrovnaným pohodlným cesťákem s dostatkem pohodlí a Yamaha naopak divoškou, která se cestování nebojí, ovšem s chutí se popere s nějakou offroadovou výzvou, a tomu odpovídá i její užší a vyšší stavba. Dost podobně je tomu z pohledu displejů. Kdy Yamaha sází na přímočarost a jednoduchost, což jí jednoznačně ulehčuje minimum elektroniky, konkrétně volitelné ABS, kdy je aktivní na všech kolech nebo pouze na předku či vůbec. Honda toho nabízí o hodně víc a teď je na každém, jak tohle vnímá. Je to plus nebo mínus? Každopádně displej zobrazuje spoustu údajů a musím přiznat, že jsem se s ním musel nějakou chvilku sžívat. Přehlednost a uspořádání jsou průměrné a chce si na to chvíli zvykat, což platí i o ovládání skrz ovladač na levém řídítku. Je dobré, že jde vypnout kontrola trakce i ABS na zadním kole, ovšem je potřeba vlézt do menu a nastavit v režimu User. Tři definované režimy jsou pevně dány a editace není možná.

Na silnici vnímám rozdíly ve výšce a tím pádem jinak vysoko položené těžiště. Pochopitelně nižší Honda je o něco ochotnější při překlápění ze zatáčky do zatáčky než vyšší Yamaha, ale rozhodně se nedá říct, že by Yamaha disponovala horší ovladatelností a řízením. Obratnost a pocitově nízká hmotnost je u obou znát a je radost si je vést po italských klikaticích v docela svižném tempu. Když dojde na brzdy, tak Honda tahá za delší stranu provazu, nicméně není to až tak propastný rozdíl. Teď už se dostávám do lehkého terénu, tedy na širší šotolinové cesty, kam obě mašiny rozhodně patří a musí si s nimi poradit. Honda potřebuje přenastavit do enduro režimu a aby byla větší zábava, vypínám jí ABS i kontrolu trakce. Při jízdě ve stupačkách okamžitě vnímám relativně drobnější stavbu a hlavně utaženou pozici, kdy mám docela blízko řídítka, které bych si dokázal představit o něco dále. I tak se na Hondě cítím dobře a při jízdě vestoje nemám většího problému.

Ani tady nemám problém s charakteristikou motoru a využívám hlavně střední pásmo. Pravda, pokud bych měl k dispozici o krapet mohutnější spodek, určitě bych se vůbec nezlobil a bodlo by to například na výjezdech z utažených zatáček. Tady se mi lépe pracuje s výkonem Yamahy, která reaguje pružněji. Na Ténéré se mi také líbí o něco víc jízdní pozice vestoje, kdy mám pocitově víc prostoru, a díky tomu se mi lépe pracuje tělem, což je v terénu hodně důležité. I tady se zkrátka potvrzuje zaměření obou mašin a nutno dodat, že stavba i design potvrzují jejich celkovou charakteristiku.

Prostě Yamaha platí za cestovní enduro s charakterem rally mašiny a tomu odpovídá její užší a vyšší stavba, ale i jednoduchost. Naopak Transalp lze považovat za velice univerzální cestovní enduro zaměřené na pohodlné cestování v nejrůznějších podmínkách, které nabízí pohodlí, ochranu jezdce a docela dost elektroniky, což k této kategorii dnes patří.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Erik Bošnák - (Odebírat články autora)

Hlasování

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE