Gas Gas EC 250 Cami

V Šiklově mlýně se všechno točí kolem ostrých endur modelového roku 2014. Kromě nich mě zajímá také červené enduro, které postává tak trošku ve stínu ostrých soutěžáků. Během chvíle se od importéra dozvídám, že jde o lehké enduro Cami, které ještě donedávna bylo záležitostí pouze brazilského trhu, kde se vyrábí. 

Cami je postaveno tak, aby zákazník dostal za co nejméně peněz co nejvíce muziky. Poradit si musí jak s běžným terénem, tak s rutinou každodenního života. Aby vyhovovalo co největšímu spektru jezdců, je osazeno pérováním s nižšími zdvihy, níže položeným sedlem a na údržbu nenáročným čtyřtaktním jednoválcem. Prostě musí sednou pantátovi, který si v jeho sedle zajede na ryby, ale i mladému divochovi, co na něm bude lítat do školy a rád si střihne něco málo offroadu za městem. Pochopitelně nesmí chybět stupačky spolujezdce, aby mohl ukázat kočkám z nižšího ročníku, zač je toho loket. A když holky skočí rovnou za hefty, je potřeba aby v klidu došláply, nemusely se prát s nepřiměřenou váhou a aby po ostřejším přidání plynu neseděly na zadku na zemi, zatímco by mašina mizela v dáli.

Je fakt, že Gas Gas EC 250 Cami nevypadá jako žádné ořezávátko. Dá se říct, že vzhledem má blíže k dravějším soutěžákům, než civilním endurům. Rám je posvářen z ocelových profilů a geometrie podvozku vychází z Gasů modelového roku 2011. O odpružení se starají nestavitelné tlumiče značky Ollé. Přední USD vidlice o průměru 41 mm disponuje zdvihy 250 mm a zadní centrál ještě o deset milimetrů více. Sedlo se podařilo dostat do výšky 92 centimetrů nad zem, což by mělo být ještě únosné i pro menší postavy.

Cami bez náplní váží 117 kilo. Nádrž dokáže pobrat 7,6 litrů benzínu a pro čtyřtaktní čtyřventil je připravován klasickým karburátorem. Ten je možné přivést k životu jak elektrickým startérem, tak klasickou nakopávačkou. Když se kapalinou chlazený jednoválec rozparádí na 9000 ot./min. dosahuje maxima 28 koní. Převodovka dostala šest rychlostních stupňů.

V Šiklově mlýně se mi dostává pod ruce jeden z prvních vyrobených kousků. Výrobní číslo tři mluví za vše. Očekávám, že pro Cami budeme mít připravenou speciální trať lehčího charakteru. Jenže omyl, importér se toho nebojí a posílá nás na stejný okruh jako natáhl pro ostrá endura. Jsem opravdu zvědav, jak si Cami poradí s rozbahněnou tratí a jestli to v následujících chvilkách nebude spíš o trápení. Přeci jen, mnohem menší výkon, kratší zdvihy pérování a nižší světlá výška by mohly dělat problémy. Bohužel, ať chci nebo ne, náročná trať a předchozí čas ve společnosti ostrých soutěžáků svádí k nespravedlivému porovnávání nesrovnatelného. Na druhou stranu si říkám, že když Cami zvládne tohle, tak pak už všechno…

Při usednutí za stříbrné bezhrazďáky je znát o něco níže položené širší a měkčí sedlo. Startér rozdráždí čtyřtaktní jednoválec a můžeme jít na věc. Už první okruh mě přesvědčuje, že jsem Gasíka podcenil. Až nečekaně dobře se pere s cross country terénem a bahnem se hrne jako tank. Problém nemá ani s ošemetným výjezdem, který mě jednou ve stupačkách ostrého tříkila pěkně vyškolil a původně jsem se mu chtěl na Cami vyhnout obloukem. Výkonu sice nemá na rozdávání, ale jak se zdá, dokáže s osmadvaceti koníky a fungl novými Metzelerkami divy. Je to dáno také dobře odstupňovanou převodovkou a poměrně silnou jedničkou. Čtvrtlitrový jednoválec se cítí asi nejlépe ve středním pásmu. Spodek je na tom také docela dobře, ale v těžších pasážích se spojkování nevyhnete. A vršek? Ten pochopitelně není kdovíjaký zabiják. Suma sumárum, motor se podařilo naladit přesně tak, jak se na lehké enduro sluší a patří. Žádná agrese a žádná nepřiměřená reakce na plynovou rukojeť. Proto se začátečníci nemusí bát, že při nechtěném vrknutí okamžitě Gasíka nepostaví do svíce a nebudou ho muset nahánět mezi smrčky.

Mechanická spojka jde poměrně ztuha a zrovna tak  na páčku přední brzdy je potřeba vyvinout větší tlak. Vše je ale v limitech a pozvolnější nástup přední brzdy není od věci. Opět je potřeba myslet na začátečníky a běžné uživatele, které by ostrá brzdy mohla nepříjemně vyškolit.
Podvozek v pevném továrním nastavení jasně říká, pro co je Cami určeno a co po něm nemůžeme chtít. Je jasný, že když ve fofru vlítnu na skok, musím počítat, že se při dopadu pozdravím s dorazy. Pokud si ale dávám záležet a skáču jen „pijánko“, vše je v lati a s mými sedmdesáti kily nemá Cami problém. Ve chvílích, kdy dochází na průjezdy hlubokých kolejí, které tu zůstaly po endurovém mistráku, chytám sem tam za břicho. Bez toho se neobchází ani zdolávání ostré hrany. Celkově si ale podvozek nevede špatně, protože dnešní trať není žádným peříčkem. I to napovídá, že v běžném terénu nebude mít Cami problém.

Mimochodem, při pohledu na vylomeniny co předvádí Roman Körber, je jasný, že Cami dokáže hodně. Samotná ovladatelnost je velice slušná. Motorka zatáčí jak má, dobře drží v přímém směru a člověk ji k ničemu nemusí nutit silou. Při jízdě v terénu mi vadí dvě věci. Jsou to jednak držáky stupaček spolujezdce, o které se kopu do paty a pak startovací páka, která se nepodařila schovat tak, aby lícovala s rámem. Všechno ostatní se zdá být v lati.

Závěrem musím říct, že to Cami nemělo při prvním setkání se čtrnáctkovými Gasíky vůbec lehké. Vzali jsme to totiž z druhého konce a Cami dostalo do těla v dost těžkém terénu, kde se běžně až tak často pohybovat nebude. Od toho jsou tu ostré endura řady EC Racing. Gas Gas EC 250 Cami bez debat patří do běžného terénu, pro který je zrozen. Přesně tam by měl ukázat své nejsilnější stránky a jezdci přinést užitek a zábavu. Věřím, že ještě na test v „normálních“ podmínkách dojde, protože teprve pak bude zajímavé zjistit, jak si Cami poradí s rutinou všedního života.

Gas Gas EC 250 Cami je dvoumístné lehké Enduro pro všechny, kteří nemají ambice závodit, ale rádi si zajezdí v terénu a zároveň obrazí vše, co ke každodennímu životu patří. Právě tyhle stroje jsou na trhu potřeba jako sůl. Vždycky u nich bude kladen důraz na univerzálnost, spolehlivost, ekonomický provoz a co nejmenší náročnost na údržbu. Důležitým faktorem je pochopitelně také pořizovací cena. Cami se podle informací bude prodávat do 135.000 korun. Na rovinu přiznávám, že jsem cenu tipoval o něco blíže ke sto tisícům… Pak by Cami asi ještě o kus více zatopilo Hondě CRF250L, Yamaze WR250R nebo Kawasaki KLX250 či AJP PR5 250.