Jízda s Ducati Panigale V4 S na okruhu v Mostě

Můj názor na rudou krásku rychlíci berte s rezervou. Na okruh se dostanu tak jednou do roka na pár dvacetiminutovek, takže se řadím mezi okruhové amatéry, kteří většinu času tráví na silnici a okruh je pro ně pouze takový zpestření. Tahle patnáctiminutovka byla navíc letošním prvním kroužením, vlastně skoro přesně po roce, a zrovna v sedle jednoho z top superbiků současnosti... A i když je Panigale V4S motorka prošpikovaná elektronikou navozující pocit sucha a bezpečí, stále tu visí cenovka 698 000 korun. Vysoká spoluúčast v případě tvrdého přistání v člověku taky dvakrát neprobouzí touhu po nějakém větším divočení, takže jsem k tomu přistupoval s vélikým respektem. Samozřejmě se to odrazilo na čase, který je na hony vzdálený tomu, čeho je tahle motorka schopná. Z podobných akcí nebo klasických okruhových dnů ale vím, že podobně to má víc lidí a budoucí majitelé V4ky taky nebudou ve všech případech čistí okruháři...

Atmosféra jako vždy výborná, zpestřená lehkou nervozitou z té rudé nahoře

Pro ně je důležité sdělení, že si jízdu na okruhu setsakramentsky užijou a že jim v tom Panigale bude 100% nápomocná. Možná i víc. Ona je to totiž v zásadě krotká kočička s user friendly ovládáním. Věc důležitá pro zlepšování kvalifikačních a závodních časů, ze které těžíme i my, méně zkušení „závodníci“. I přes respekt k té krásné rudé 214 koňové věci klikám mezi jízdními režimy, až nacházím ten s nápisem Race. K dispozici mám všechny koně s okamžitou a přímou odezvou plynové rukojeti, elektroničtí hlídači jsou nastaveni na polospánek, ABS hlídá jenom přední kolo a elektronický podvozek Öhlins se přenastavil na nejtvrdší nastavení.

Gumu ona ráda, hlavně tu zadní

Nádech, výdech a jdeme na to. První kola jsou klasicky ve vlažnějším tempu, abych si ji osahal, zahřál gumy, sebe a připomněl si tak nějak kudy vede ta mostecká stopa. Už tady je vidět obrovský potenciál motoru. Několikrát už jste si mohli přečíst, jak jede všude dost a platí to samozřejmě i na okruhu. Motor se sbírá s chutí už z nízkých a středních otáček, takže není problém, když náhodou někde necháte vyšší kvalt. Motorka si s tím poradí a ze zatáčky vás bezproblémově vytáhne. Pak už je jenom na vás, jak velký máte koule a jak dlouho podržíte na zakrouceném mosteckém okruhu plyn. Motor měl pro mě takovou nálož výkonu, že jsem ho na tomhle prvním okruhovém randíčku ani ze 100 % nevyužil. Když teď zpětně koukám na video, většinou mi stačilo ke spokojenosti 12 tisíc otáček. Maximální krouťák je totiž k dispozici už v deseti a vrcholný výkon ve 13 000 otáčkách za minutu. A tam už se dějou věci… Lekce pro zlepšení času číslo jedna není nic světoborného, než otřepané „nebát se a s.át tam víc plynu.“

Ne, to nejsem já. Odpoledne už to fotograf zabalil, takže se musíte spokojit s pohledem na Tomáše.

Lekce číslo dvě by mohla znít: „nebát se plyn na cílovce podržet a skočit na brzdy o hodně později, než si myslíš, že je to rozumné.“ Panigale totiž brzdí fantasticky. Z vyšší rychlosti, než tady jezdím běžně, brzdím ve stejným místě a před retardérem už nemám rychlost… Sakra jak je to možný?! Celá motorka je přitom stabilní a dělá, jako by nic. Na páčku nevyvíjím téměř žádný tlak a toho citu, kolik tu je! Motorka se jen lehce přikrčí a za chvíli stojí. Navíc je tady ABS o kterém vlastně nevíte, takže člověku téměř nic nebrání jít do toho naplno. Rozhoduje jenom dávka osobní statečnosti. Při tom musím ocenit i bezchybný quickshifter, kdy se o nic nestarám a sázím kvalty dolů bez spojky. Stejně jisté a stabilní jsou i nájezdy do zatáček. Panigale do nich padá s lehkostí a dělá vše proto, abych se cítil dobře a jistě. Supercorsy od Pirelli mají hromadu přilnavosti, takže i tady je to spíš o hledání vlastních limitů, než limitů motorky. Jediné, co já můžu Ducatce lehce vytknout a kdy jsem necítil stoprocentní důvěru, byl nájezd na cílovku. Tady je toho výkon zkrátka tolik, že při snaze udržet motorku v požadovaném směru si ještě při přeřazení z trojky na čtyřku v nějakých sto osmdesáti dovede slušně zavrtět řídítky. Ale sakra, je to motorka s výkonem, který ještě nedávno neměly ani tovární "bajky", takže to ani nemůže, a vlastně ani nechcete aby byla, hodná kočička!

Během jedné patnáctimitovky v sedle téhle zbraně jsem zjistil několik věcí:

1. je strašně moc míst, kde mám rezervy a kde bych mohl zrychlit
2. mít víc času s Panigale, nebyl by to problém
3. byl, protože bych za chvíli odešel fyzicky
4. na okruh to chce čočky a ne mít v přilbě brýle, který po zpoceném nose sjíždí dolů
5. kluci co jezdí opravdu rychle (republiku, evropu, svět) mají u mě ještě větší repsekt, když vidím, co s těma motorkama vyvádí
6. Panigale V4S si užijou i okruhový amatéři a budou díky ní v klidu posouvat svoje limity a zlepšovat časy
7. protože limity Panigale V4S leží dáááleko, dáááleko.

Je krásná...

Informace o redaktorovi

Tomas Mysliveček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 189 cm
Honza Zajíček (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 183 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE