Objektivem v jedné stopě
Text: Jarda Ducháček , Filip Tichý , Radoslav Holan | Zveřejněno: 2.3.2007 | Zobrazeno: 9 671x
Osmahlý drsný sympaťák v orvané kombinéze, která prozrazuje, že její majitel se nebojí jezdit na doraz. Osmahlý drsný sympaťák s dlouhým foťákem na krku, který se krčí v zatáčkách závodních okruhů a potkáte ho na každé motorkářsky atraktivní akci. To jsou dvě tváře Radka Holana, čtyřiadvacetiletého fotografa a kolegy novináře, kterého většina z vás zná pod přezdívkou Jim.
My jsme s ním před časem udělali krátký rozhovor. Jim totiž zahajuje svoji první výstavu fotek s motorkářským zaměřením. Na fotografie se můžete zajít podívat osobně, případně si vybrané fotky i koupit. Více se ale dozvíte v našem rozhovoru...
Radku, již pěknou řadu let se potkáváme na všelijakých motocyklových akcích. Nevzpomínám si, že bych tě někdy viděl bez foťáku. Jak dlouho už fotíš a jak jsi začínal?
Za focení považuji to, co začalo v roce 2003 pořízením digitální zrcadlovky. Před tím jsem od roku 2000 fotil prvními digitálními kompakty a kdysi dávno jsem měl obyčejný kinofilmový automat. Z toho mi ale moc fotek nevyšlo a spíš mě to od focení odrazovalo.
A co se týče techniky, jaký byl vývoj a čím teď fotíš?
První digitální zrcadlovkou byl Canon EOS 300D, po něm následovalo 20D a nynější 30D.
Hodně jezdíš na mašině, vejde se ti to ještě všechno do batohu? A máš na to něco speciálního vyztuženého, nebo běžný turistický bágl?
Tady mám trochu výhodu v nevýhodě. Kromě poloprofesionálního těla totiž nemám nic „na úrovni“. Nevlastním ani systémový blesk, ani profi objektivy. Takže celá moje výbava se vejde i s dalšími věcmi do malé motorkářské krovky Horsepower.
V současnosti spouštíš tvou první výstavu fotek. Kde je možné prohlédnout si tvé snímky?
Víš, vždycky se vše snažím udělat trochu jinak, než ostatní. Má výstava tak není ani časově omezené a ani se neomezuje na jedno místo. V současné době je možné ji navštívit v pražské prodejně Bikers Crown na Karlovarské a také v motorkářském hotelu Troníček v Žampachu.
Co nějaké webové stránky, kde by se dal prohlédnout tvůj katalog?
Pro účely prezentace výstavy byl vytvořen web www.motofotky.eu, kde jsou kompletní informace nejen o důvodu vzniku výstavy, ale také o jednotlivých expozicích a všem, co k tomu patří. Náhledy fotek ale nikde na internetu nejsou. Myslím, že by se lidé neměli na co těšit…
Jak to je s komerční stránkou tvojí dráhy profesionálního fotografa. Na kolik asi tak přijde originální fotografie z tvojí dílny?
Neberu to až tak komerčně. To slovo, po pravdě, ani nemám moc v lásce. Focení tě vždy musí bavit, jinak se nedá dělat kvalitně. Stálý odbyt fotek mám ve své domovské redakci ČMN. A pro výstavu byla stanovena jasná pravidla hry. Tedy snímky 1-15 za 990,- a 16-150 za 490,-. Jde o fotku 30 x 45 cm ve skleněném klip rámečku 60 x 40 cm. Když si sečteš náklady na tisk a cenu rámečku, zjistíš, že to až zas tak komerční není.
Dá se nějak stručně popsat, co je na focení motorek za jízdy nejtěžšího?
Určitě. Nejtěžší je naučit své ego přijímat nepovedené snímky. Jakmile to dáváš, nejsou žádné překážky. Vše je jen otázkou cviku.
Co focení za jízdy z druhé motorky? Je to těžší, nebo to je spíš o hubu, helmu přitom asi zrovna vozit nejde, nebo ano?
Párkrát jsem z druhé motorky fotil. Zkoušel jsem při tom sedět v obou směrech, ale v provozu je to dosti nebezpečné. Mám rád sebe i svůj foťák. Raději k takovým snímkům využívám techniky využívané profíky – tedy z auta.
Chystáš se třeba také na studiové focení motorek?
Již mám něco málo za sebou, když se fotily titulní strany v kombinaci modelek s motorkami. Nemám ale k dispozici studiovou techniku, takže to je spíš trápení, než radost. Netajím se tím, že mnohem raději, než naaranžované krásné věci fotím realitu. Prostě nevidím důvod s šutrem na zemi otáčet, když už tam takhle leží. Musím holt najít ten správný úhel pohledu. Lidé fotící v ateliéru mě za tenhle výrok asi sežerou, ale pro mě je focení o zachycení reality.
Co říkáš na kombinaci holek a mašin na fotkách, myslíš že to jde k sobě?
Jasně, holky a mašiny, znáš to :o). Je to krásná věc, ale opět na to mám svůj náhled. Než fotit ve vyumělkovaném ateliéru, radši vezmu holku a motorku do nějaké staré fabriky proti z půlky ohnilé zdi. Ale neříkám, že to musí být po vkusu každého. Saudek se taky nelíbí všem, ale o tom to je.
Jak to vidíš do budoucna, nelákalo by tě třeba jezdit po světě a fotit po všech MotoGP?
Tak teď jsi samozřejmě udeřil na hlavičku. Stát se fotografem Dorny by bylo asi to největší fotografické uznání, které by se mi v oblasti motorek mohlo dostat. Obávám se ale, že to je hodně o kontaktech. Člověk by nejdřív o sobě měl dát trochu znát, aby ho okolí bralo a respektovalo a pak se uvidí. V současnosti si nemám nač stěžovat. Jsem sedm let v redakci ČMN a mám profesionální zázemí.
Díky za rozhovor a za server Motorkáři.cz ti přeji "dobré světlo".
Informace o redaktorovi
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)
Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Radoslav Holan - (Odebírat články autora)
Jak se Vám líbil tento článek?