yamaha_demo_tour




Další příšera v rodině se jmenuje Ducati Monster SP

Byla to jen otázka času. Prakticky všechny modely Ducati, s výjimkou Scramblerů, mají své lepší, vybavenější a exkluzivnější verze. Výjimkou byl jen předloni představený Monster. To už ale neplatí, i on se dočkal svého lepšího já s nižší váhou a lepším podvozkem.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen přehrávačem.

Kapitoly článku

U příležitosti druhého pokračování Ducati World Premiere v Bologni na předem položenou otázku „Ready for More?“ odpověděli sloganem „Mad for fun“. Ne, opravdu mi nevypadlo písmenko, Monster SP není stvořený pro zábavu, ale je do ní úplně šílený. Tak nějak by se dala marketingová slovní hříčka volně přeložit. Každopádně o té zábavě nemá vůbec smysl pochybovat, nový Monstřík je totiž zábavný až na půdu nejvyššího věžáku ve městě. Jeho točivý motor s výkonem 111 koní, krouťákem 93 newtonmetrů a dramatickou špičkou dokáže pobavit i zkušené jezdce, zatímco začátečníky povozí díky dobře kontrolované dodávce výkonu a nízké váze 188 kilogramů. Začátečníky ale dnes můžeme nechat stranou, Monster SP míří na ty zkušenější, kteří ocení prémiové podvozkové komponenty a o dva kilogramy nižší váhu natankovaného stroje.

Když jsme u té zábavy, pobavte se prací levé ruky testovacího jezdce,
který si jí kvůli loktu na zemi málem vykloubil :))))

I když by vlastně mohla být verze SP i pro ty jenom o něco málo zkušenější. Standardní Monster sice nemá vůbec špatný podvozek, dokonce je dost složité ho na silnici dostat do úzkých, ale znáte to, když si chcete něco nechat „napořád“, je dobré mít větší rezervu. Až se dostatečně vyjezdíte, začnete třeba navštěvovat okruhy, tlačit víc a víc na pilu, pak už to možná nebude úplně ono, jenže motor vás baví, design vás baví, tak začnete řešit lepší podvozek… No a přesně o tomhle novinka je. Tady ho jen tak řešit nebudete, maximálně si ho od někoho zkušeného necháte naklikat, protože na rozdíl od základu tady můžete kroutit téměř vším, co je v dnešním jednostopém světě možné. Téměř proto, že tu není oddělená rychlá a pomalá komprese, jinak můžete ladit zmiňovanou kompresi, útlum a samozřejmě předpětí pružiny. A i kdybyste nepotřebovali ničím klikat a vlastně ani pořádně nevyužívali potenciál těch komponentů, tak se jimi budete moci kochat. Zadní tlumič u standardu není vzhledově a ani zpracováním žádná hitparáda, zato kluci z Öhlinsu, ty to umí vyrobit tak krásně…

Samozřejmě to ale není jenom o vzhledu, i když na přední zlatou vidlici NIX30 se dívá krásně dvojnásob, dokonce trojnásob! Jednak vás hřeje fakt, že jste ušetřili 0,6 kg, pak taky proto, že na jejím spodním konci se blýskají radiální čtyřpístky Brembo Stylema se sintrovanými destičkami, které střídají běžně montované třmeny M4.32. Ty se zakusují do 320mm kotoučů, to je stejné, ale oproti standardu jsou na Espéčku lehké hliníkové unašeče. Takže zpátky k funkci. Půl kila ušetřeného na středu kol je půl kila ušetřeného na rotujících hmotách, takže Ducati slibuje hbitější ovladatelnost, což přijde vhod hlavně při překlápění levá pravá, kde půjdete do větších maximálních úhlů. Ony totiž podvozkové komponenty nejsou jenom lépe fungující, ale oba konce mají o 10 mm vyšší zdvih, předek chodí po 140 mm, zadek po 150 a logicky to krom větší volnosti v náklonu poznáte i na sedle, které se posunulo výš dokonce o 20 čísel na výsledných 840 mm. Spolu s tím se také zvýší zatížení řídítek, na která je oproti základnímu modelu jezdec víc orientovaný.

Když jsme se přesunuli do sedla, nepřehlédneme další vychytávku SPčka, kterou je standardně montovaný tlumič řízení, ten by při celkovém zlepšení ovladatelnosti měl přidat na stabilitě. Po otočení klíčku pří prohlídce menu objevíme nový jízdní režim Wet, který vystřídal městský Urban u základního modelu, ale tohle je spíš věc kosmetická, protože si všechny jízdní režimy můžete libovolně upravovat dle svého gusta. Elektronická výbava je jinak identicky bohatá - náklonové ABS, kontrola trakce, lauch control, oboustranné rychlořazení, kontrola trakce, antiwheelie, to všechno najdete už i u základního Monstera. Monster + se chlubí navíc předním štítkem a krovkou místo sedla spolujezdce, to máme samozřejmě i u Espéčka. U něj ještě navíc pod zmíněnou krovkou nenajdete klasickou baterii, ale lehkou Lithium-ionovou, všechny plasty jsou pak samozřejmě ve speciálním barevném provedení. Tady budu stejně jako u Monstera samotného potřebovat trochu času na zvyknutí, na první dobrou mi to přijde až moc divoké, ale takový Monster umí být, tak proč ne. Podobně rozporuplný názor mám na homologovanou dvoukoncovku Termignoni, každopádně svezení to bude úžasné tak jako tak. Na další novinku se můžete těšit 29. záři, kdy se máme připravit na velké drobrodružství, čili něco v segmentu adventure.

 

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist