Jak na enduro začátky: výjezd a sjezd

No řekněte sami, kolikrát jste stáli pod kopcem a říkali si, že tohle přece není možné na motorce vyjet. Pravda je ale taková, že ve stupačkách endura kolikrát vyjedete to, co byste možná po svých nevyšli. No dobře, trošku přeháním, ale něco na tom přeci je. Je vtipné sledovat tisíce videí, kde enduráci dobývají prudký krpál a při jejich pokusech létají motorky vzduchem takovým způsobem, že by se za některé kreace nemusel stydět ani ostřílený freestylista. Myslím si, že každý bahňák ví, o čem je řeč a pár podobných záhozů má za sebou. Já tedy ano a dobře si pamatuji exkurzi na Erzbergu, kde to odskákala řídítka nového Husara. Tenkrát si mě vzal do parády Giovanni Sala a vysvětlil mi, jak je v první fázi důležitý výběr stopy, zrovna tak akcelerace před výjezdem, následné udržování rychlosti, ale pochopitelně také práce těla a včasné ubrání plynu před vrcholkem.

Nyní se podíváme na základy techniky při výjezdu menších kopců a pochopitelně také na jejich sjezd. Opět je neskutečně důležitá práce s tělem, cit pro jemné ovládání motorky a rovnováha. Pokud budeme stát ve stupačkách jako poleno a ještě k tomu budeme agresivně tahat za plynovou rukojeť, je víc než jasné, že toho moc nevyšplháme a nejspíš se ve stupačkách motorky na vrchol nepodíváme. Proto se vše odvíjí od základní pozice ve stupačkách a přenášení váhy těla. Stejně jako při jiných enduro radovánkách je potřeba být uvolněn a správně dýchat a v žádném případě se nekoukat pod přední kolo, ale dále před sebe, lépe řečeno, na vrchol, který jsme se rozhodli pokořit. Zde se často chybuje a je až neuvěřitelné, co dokáže udělat pohled přímo pod přední kolo.

Výjezd se dá rozdělit na tři části, tedy akceleraci (oranžová), udržování rychlosti (zelená) a ubrání plynu před vrcholem (červená). Podle kopce je potřeba zvolit délku rozjezdu a potřebnou rychlost. Přesně tohle je okamžik, kdy je ideální před výjezdem zastavit a terén si důkladně přečíst. Podle terénu si určíme stopu a alespoň vizuálně zjistíme, zda za vrcholkem není nějaké nemilé překvapení v podobě rokle, skály či podobných zapeklitostí. Akcelerujeme v základním postoji, kdy je tělo posunuto nad přední kolo, a takovým způsobem přijíždíme k úpatí kopce. Zde se lehce prohoupneme do stupaček podobně jako při přejíždění pneumatiky či klády, protože i taková maličkost celkem hodně pomáhá lepší trakci zadního kola. Pak už za citlivého dávkování plynu upalujeme ve zvolené stopě k vrcholku a sem tam si pomáháme líznutím spojky. Podle terénu korigujeme jízdu tělem do stran a hlavně váhu těla situujeme výhradně nad přední kolo.

Právě teď není prostor pro jakékoliv zaváhání a spekulace typu: „Dám to nebo ne?“ Prostě jsme se rozhodli kopec zdolat a jdeme si za tím. Před vrcholkem ubíráme plyn a víceméně se převalujeme přes vrcholek. Po celou dobu je dobré mít ruku na spojce a jízdu si tím lehce korigovat, případně být připraven výkon utnout a předejít tak případnému záhozu motorky. Připravena ruka na spojce je také při zdolání vrcholku, protože právě tady se dost často nechtěně vrkne plynem a je téměř stoprocentní, že se na vrchol nedostanete za řidítky motorky, ale každý zvlášť. Pokud nastane situace, že dochází výkon a ztrácíme rychlost, je dobré být připraven motorku položit na bok, tím ji vlastně zachytit za řídítko a eliminovat přehození a následný pád motorky pana - orel. Kdo viděl závody Chýnovský kopec, přesně ví, o čem je řeč. Když se výjezd nezdaří, není dobré se snažit motorku zvednou a nějak to tam dorvat. Bezesporu lepším řešením je vrátit se dolů pod kopec a v klidu se do něj pustit znovu s potřebným rozjezdem. Pozor ale na ostatní borce, co to zrovna drtí nahoru.

Jakmile dojde na sjezd, je potřeba precizně pracovat s tělem, ovšem oproti výjezdu jde tělo naopak dozadu nad zadní kolo a ruce jsou téměř propnuty, ale ne však úplně. Pozice je vlastně docela podobná pozici při brzdění, kdy přenášíme váhu nad zadní kolo. Při sjezdu je důležité citlivě pracovat se zadní brzdou a dávat pozor, aby se zadní kolo hezky odvalovalo a zbytečně se nedostalo do smyku. Zadní kolo se prostě nesmí zablokovat a přes to vlak nejede. Přední brzda není úplně ze hry, a také na ni je potřeba jít s velkým citem a přední kolo si jen zlehka přibrzďovat. Opět je potřeba dávat pozor na zablokování kola a smyk, případně na výstup přes řídítka, který při sjezdech není ničím výjimečným. Tak pojďme trénovat, ať jsme zase o krok dále.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE