Co s sebou za palubní nářadí?

Ale někdo je prostě takovej, že si chce pomoci vlastníma prackama. Chce si dokázat, že má svojí mášu zmáknutou, nebo zkrátka nemá zbytí, protože ho cesta vede do oblastí, kde se z mobilu stává off-line kalkulačka a kartičkou asistenční služby si tak maximálně může rozetřít na krajíc chleba vypasenýho mloka z potoka.

Oukej – vítám všechny, co tuhle ctižádost mají. Předně doporučuju přečíst si knížku Zlato z bahna a kamení (těžkej antikvariát) – příběhy našich jezdců v šestidenní z nějakejch šedesátejch let. Tam načerpáte spousty duševní rovnováhy, případně se naučíte rozbíjet kryt řetězu kamenem a měnit válec v lese, kde je po kolena bahna.

Berme jako první předpoklad, že vaše mašina není nevyzpytatelná metalická poťouchlost, ale je pojízdná, nemá nahrazovaný šrouby svářečkou, místo držáků nemá tři otočky izolačkou a ani vázací drát není součástí hlavního rámu.

Ohlásí se sám tím, že změní mód ovládání vašeho bajku z “vycválaný motyky” na “gumovej člun na dálnici”. Šťastlivci zakotví u pangejtu a koumají, co teď. Aby mělo cenu něco podnikat, chtělo by to mít u sebe buď náhradní duši, nebo lepící sadu. Ano, existují různý lektvary z jater netopýra, co jsou buď jednorázově nalitý do kola a v momentě průpichu to zalepí, takže ani nepostřehnete, že se něco stalo, případně můžete vytáhnout sprej s latexem a pokusit se s tím pneu spravit bez demontáže. Je to obdoba Paragánský padiny – 50 na 50, že se to povede. Rozhoduje velikost defektu a jeho druh. Utrženej ventilek to nepřišije, ani protrženou duši. Šanci máte, pokud máte v kole ďobanec od hřebíku.

První položka v nářadí: klíč na matku osy obou kol + další klíče potřebný na uvolnění kola (svěrný šrouby na přední vidlici, velkej imbus na přední osu, nářadí k odebrání výfuku, pokud překáží vyndání kola, klíče k odebrání brzdovejch třmenů....před důležitou cestou se vyplatí domácí montérkový soustředění, kde si tohle drobet natrénujete. Dostupnost kafe, cigár a sedativ je pro trénink velký plus.).

Připravte se čelit trablům se zajištěním motorky na stojanu, aby bylo možný kolo vůbec shodit. Centrální stojánkáři jsou v klidu, ostatní můžou zkusit navalit motku na policajta a podepřít kyvku (nebo motor – podle toho, na jaký kolo se vrháte) nalezenou cihlou, kusem dřeva, nebo jí vysadit na pařez, případně vystouplej kanál. Když je nejhůř a kolem vás je jen Sahara, pojistěte přepady z bandy, baterky, motoru, chladiče – aby nic nemohlo vytéct a uložte zraněnou na bok. No jasně – hodí se o svý motorce něco vědět....třeba kde ty přepady má, kam vedou a jestli baterka není gelovka (to je bez starostí). Když je lano, dá se pacient přivázat za PEVNOU část třeba ke stromu.

Máme povoleno? Překážející třmeny, kryty jsou dole? U zadního kola s vytaženou osou pohneme kolem k motoru a vyvlíkneme řetěz. Možná spíš: řeknu kámošovi, aby ho vyvlík – je to dost špinavej job:-).

Čas pro další nářadí z palubní sady: montpáky. Čím jsou větší, tím líp to jde. Zároveň by měly mít úzký okraje, aby šla páka dobře zasadit mezi gumu a ráfek. Před oháněním se pákama si pořádně vydupejte vztek na gumě a podpatkem jí odšlápněte od ráfku. Bude tam mrcha jak přilepená, chce to grif a trochu síly. V ideálním světě je v sadě nářadí i plastový chránítko na ráfek...v reálným světě se člověk s pár škrábancema smíří...

Slyším křičet spoustu hlasů, že oni mají bezdušovky! Tam se dá dírka umlčet relativně snadno, bez sundavání kola, gumovým knotem namatlaným v lepidle. Lepší sady mají rovnou i bombičky na nafoukání kola. Bez nich sice máte pneu bez děr, ale pořád placatou... jo a bombičky potřebujou adaptér na ventilek. Optimisti si vozí malou cyklopumpičku. Jako ano, jen se připravte na roztrženej rukáv, bo budete mít po pumpování zadní stoosmdesátky ruku jak Pepek námořník. Laciný pumpy navíc neumí dostatečnej tlak a při polonafouklým kole začnou profukovat. Kolo dovede nafoukat I zmíněnej sprej s latexem.

Tip pro bajkery, co se chtějí stát legendou: prázdný kolo se dá naplnit slámou, trávou, nebo větvičkama a nouzově dojet...pouze pro otrlé.
Každopádně jízda na prázdný běžný gumě je pro ní jistá smrt – přehřeje se, kostra se rozemele na padrť a je po ní.

Spojka, plyn, zadní brzda, ojediněle přední brzda, u dvoutaktu přívěra a kladka olejovýho čerpadla – tam všude ty potvory pletený jsou. Super věc na cesty je opravná sada na lanka. Malá plechovka, nebo pytlík, tam dvě-tři lanka a nějaký ty koncovky. Komu se to zdá drahý, ten se vydá cestou pořízení cyklistickýho lanka na zadní brzdu (je nejdelší). V supermarketu ho koupíte za dvacku a zastane funkci stejně dobře. Koncovky si vyrobte z od plastu oholenejch elektrikářskejch čokolád – radši víc velikostí, aby to pokrylo různý uchycení.
Pro výměnu lanka plynu se musíme dostat do plynový rukojeti (obvykle dva šrouby) a do ovládacího prvku karbu (event. klapky vstřikování). Pokud nám stojí v cestě kapoty, musíme mít nářadí na jejich sundání.
Práce kolem karbu nejlíp zvládá gynekolog-hodinář, ostatní se alepoň ujistí, že se vybraným klíčem/šroubovákem v miniprostoru otočí a dokážou povolit a následně i utáhnout všechny spoje.
Na nouzovej dojezd se dá i nastavit šroubkem na karbu vysokej volnoběh motoru a ovládat si rychlost jen spojkou a řazením. Zážitek nic moc, ale lepší blbě jet, než dobře tlačit.

Dneska svíce obecně moc trablů nenadělají, ale dvoutaktáři vědí svý. Dobrej svíčák je pořád základní vybavení. Musí dosáhnout na svíci a musí se umět vytočit v prostoru motoru. Správnej průměr je snad jasnej, ne? Náhradní svíce by neměla chybět – špatnou neopravíte a mnohdy ani nepoznáte. Lepší je zkrátka prohodit a vidí se. Vozit se dá zastrčená ve svíčáku.
A znovu – když chci měnit svíčku v terénu, musím mít možnost provést všechny demontáže, abych se k ní dostal – podle toho volím nářadí.

V dosahu chci mít i indukční cívku, nebo alespoň šanci okem zkouknout, jestli jsou přívodní kabely cajk. Otázka je jasná: dostanu se k cívce, nebo budu muset něco sundavat?
Obdobně bychom se mohli bavit o palivovým čerpadle. To v lese asi nespraví ani McGyver, ale může se jen uklepat drátek, nebo jiná prkotina.

Z elektriky umí zazlobit popraskaný žárovky a na delší cestě se hodí mít na výměnu alespoň do hlavního předního světla a do zadní obrysovky. U světel se zdvojenou parabolou se dá nouzově prohodit žárovka z dálkový do potkávačky a když u běžnýho světla odejde potkávací vlákno, dá se lepenkou (americká páska rulezz!!!) přelepit spodní půlka světla, aby to neoslňovalo...ne vždycky se chce spravovat na cestě, že jo...
Prasklá zadní obrysovka je hnus. Nějakej votruba si vás může všimnout až ve chvíli, kdy si odře auto o vaše ledvinový kameny. Co přehodit konektory na brzdový světlo? Případně u přední páčky vysunout konektory spínače světla a spojit je? To by šlo, ne?

Ale zpátky k nářadí – měli bychom se dostat na všechny žárovky. Ukazovat celou dovolenou při odbočování rukou je mírně řečeno nekomfortní... když už typ žárovky nemáme s sebou, půjde koupit na nejbližší benzínce.
Dostat bychom se měli i k pojistce, kde bývá dobrým zvykem, že je zde uložená ještě jedna záložní. Mít další dvě se hodí: jedna praskne, dáme záložní. Ta praskne, protože nevíme, co pojistky pálí – a rázem čučíme do tmy, nebo cpeme dvoukorunu mezi dráty, což je cesta ke smradu spáleniny z útrob bajku jak vyšitá.

Docela šikovnej tip pro silniční kutilství provozovaný v noci je, vytáhnout obrysovou žárovku i s objímkou a svítit si s ní. Obrysovky míň vysávají baterku a na posvícení stačí.

Na dlouhý dovolenkový cestě se dá spadnout stejně snadno, jako na silnici za městem. Poradíme si s ulomenou stupnou, řadičkou, páčkou brzd, nebo spojky?
Starý a slabý motorky mají přední bubnový brzdy – toho se dá využít, když se ulomí spojková páčka a dá se převěsit lanko, nebo prohodit páčky – bez přední brzdy to opatrně jde, bez spojky je to horší.
Po pádu můžeme ocenit látací pomůcky, jako je zmíněná americká páska (stříbrná s vlákny), vázací drát (obvykle stačí cca 4 x obtočit dlaň), izolačka. Vaši kamarádi si pak v knajpě rádi poslechnou, jak páčku suplovala větev, klíč desítka, nebo dřívko od nanuka.

Když už se rozhodnete vláčet palubní nářadí, mělo by to mít smysl. Občas je i originální nářadí snůška náhražkovejch špurků s pevností plechovky od piva. Klasicky oboustranný šroubováky zasazený jen do plastový rukojeti – první tužší šroub a rukojeť je rozlousknutá. C klíče, co se otevřou, když se s nima zabere a žvejknou hrany matky – vyhodit!
Velice oblíbený multikleště jsou fajn, protože dovedou otevřít pivo, konzervu, mají nůž....ALE! nůž si musíte doma napřed nabrousit, u levnejch modelů nejde počítat s funkcí šroubováků, bo z nich jsou v mžiku ožvejkaný vrtule a po zabrání kleštěma si můžete zdeformovat i samotný rukojeti.
Klidně si je vožte, ale nepřeceňujte jejich kvality.
Praktici doporučujou vozit ty kusy nářadí, kterým provádíte běžnou údržbu stroje. Ve stresový situaci pak pracujete se známým vercajkem a to dost pomůže.

Co nějakej matroš? Může se hodit palivová hadička (někdy jde použít hadička přepadu karbu, nebo nádrže), plastový stahovací pásky jsou super, zmíněnej vázací drát, svíce, žárovky, americká páska.
Mašinu si můžete připravit trochu předem – sjednotit co nejvíc šroubů, aby nebylo potřeba tolika klíčů a šrouby s načatou hlavou rovnou zahodit. Někdo zeslabuje konce páček, aby se při pádu ulomily řízeně a se zbytkem se dalo motku ovládat. Kdo má dost peněz, napumpuje do kol protidefektovej pudink – sice to není samospásný, ale při dobrý konstelaci to zafunguje.

No a to je asi všechno. Vlastní set si každej seskládá podle svý konkrétní motorky, nebo si v nějakým luxus krámě koupí speciální sadu určenou přímo na jeho bajk (to už skoro vychází levnějc cvaknout si na boční brašnu nouzovej moped:-).
Dá se koupit i halda setů univerzálních, kde ovšem musíte počítat s tím, že nejspíš pár položek na vaší motce nepoužijete a jiný vám v hodině Há můžou chybět.

Hodně zdaru při šroubování pod širým nebem (když už to musí bejt ,-) ). ….jaký, že má číslo ten frajer s dodávkou?