Srovnávací test elektrobiků: patero elektrických emocí

Musím se přiznat, že před pár lety jsem elektrobiky vnímal s pořádným despektem a měl pocit, že pokud mašina namísto nervózního dvoutaktního jekotu, případně čtyřtaktního basu, bzučí jak autíčko na setrvačník, musí s ní být zábava na stejné úrovni jako její zvuk. Jo, pokud chcete dojet ráno pro rohlíky, tak bude elektroskútr možná dobrý řešení, ale adrenalin a emoce jsem si zkrátka s tímhle pohonem spojit v žádném případě nedokázal. První červík v mém přesvědčení zahlodal ve chvíli, kdy jsem zaregistroval zmínky o tom, že v Mattighofenu připravují KTM Freeride E, kterou budou namísto Naturalu 95 pohánět volty a ampéry a tyhle pochybnosti byly definitivně rozprášeny na novinářské prezentaci v Barceloně, kde jsem tuhle oranžádu poprvé vyzkoušel jak ve verzi supermoto, tak enduro. Můj vztah k elektrice se upevnil ještě víc po týdnu stráveném ve společnosti stroje Bultaco Brinco R, který se mi svým pojetím na pomezí cyklistiky a motorkaření vryl hodně hluboko do paměti. Protože dovozce Brinca, firma EmotionBikes, svoji nabídku podstatně rozšířila, rozhodli jsme se udělat srovnávačku těchto strojů a seznámit vás s tím, s jakými druhy elektrobiků se můžete v současnosti setkat.

Nejdřív si ale musíme přesně vymezit segment strojů, kterým se v následujících řádcích budeme věnovat. Budou to biky určené hlavně k vyplavování potu a adrenalinu v terénu a na kratší (jak je to ošidné a relativní slovo!) vyjížďky, jejichž cílem je v první řadě zábava. Pokud tedy hledáte stroj, se kterým budete každodenně jezdit do obchodu pro rohlíky, případně na dovolenou strávenou na asfaltových cyklostezkách kolem třeboňských rybníků, jste tady špatně.

Nebude to srovnávák, ve kterém bychom srovnávali dva podobné stroje a vyzdvihovali jejich přednosti či nedostatky, tím spíš si nebudeme všímat detailů těchto motorek. Od toho tady jsou (či budou) jejich konkrétní testy–dva z nich jsme už měli k podrobnému prozkoumání a na další se chystáme. Vzali jsme pětici rozdílných strojů a porovnáme je mezi sebou, abyste měli ucelený obraz toho, s čím se v téhle nabídce můžete setkat a případně si natipovali motorku přímo podle svých potřeb. Proto jsme vybrali i čtveřici rozdílných riderů a zatímco já s Vláďou spíš inklinujeme k offroadovým strojům, tak redakční kolega Tomáš je naopak pravověrný silničář. Kvarteto doplňoval další Tomáš, který sice nemá s motocykly moc zkušeností, ale o to líp jezdí na freerideových, endurových a downhillových kolech.

Cyklistu jsme nevybrali do naší čtveřice náhodou–vždyť právě elektrobiky jsou tak trochu kompromisem mezi koly a motocykly a mohly by také být přestupnou stanicí mezi těmito dvěma světy. Chvíli jsme si pohrávali i s myšlenkou, že k testu přibereme „čisté“ elektrokolo, ale nakonec jsme tak neučinili a protože jsme motorkářský web, museli mít všichni účastníci samostatný plyn, kterým se dají elektrokoně kočírovat. Vezmeme je pěkně popořádku, od elektrokola až po čistokrevné enduro.

Bultaco Brinco R

Poté, co jsme vyloučili elektrokolo s příšlapem, se Bultaco Brinco R dostalo na začátek tohoto žebříčku, protože má ze všech srovnávaných strojů nejblíže ke kolu. Má sice autonomní plyn, ale stále má namísto stupaček cyklistické pedály a pocity z jízdy na něm mají daleko blíž k cyklistickým, nežli motorkářským.

Stejně tak výstroj na Brinco se lépe hodí stejná jako na kolo–krátké šortky, cyklistická helma, případně páteřák. Ten rozhodně doporučuji, protože musíme mít na mysli to, že je to kolo, které však i po rovině jede bez problémů 50 km/h-v kraťasech a „malé“ helmě! Zážitek, který si odnášíte po jízdě s Brincem, je tedy sice cyklistický, ale dostává jiné rozměry-rychlost a hlavně lehkost, se kterou této rychlosti dosahujete, jsou opravdu podmanivé. Po týdnu stráveném s ním jsem opět osedlal MTB kolo a najednou mi všechno připadalo moc pomalé a náročné... Byť elektromotor má „pouhé“ dva kilowatty, tak bez něj jsem měl najednou pocit, že musím odevzdat strašně moc práce a přitom dostávám málo zábavy, dalo by se říct: málo muziky za hodně peněz.

U tohoto testu ale zůstalo Brinco trošku stranou–od ostatních strojů se totiž nejvíc odlišuje a ten, na něhož právě připadlo, nebyl ostatním rovnocenným parťákem. S ostatními stroji se totiž musí jet jako s motorkou a tomu odpovídaly i cesty, po kterých jezdí–s Brincem vybíráte cyklistické a na těch vhodných pro motorky se prostě trápíte. Ale to nebyla chyba Brinca-zkrátka je to stroj jiného ražení. Pokud by se testovala elektrokola, bokem by stál naopak jakýkoliv stroj ze zbylé čtveřice. Ve škále „motocyklových“ pocitů, kdy kolo dostává 0 bodů a motocykl 10, bych Brincu dal dvojku.

RevX Reaper

Elektrobike RevX Reaper sice na první pohled nemá daleko od Bultaca a také váhově jsou si celkem blízké, ale tady už zmizel nejcharakterističtější cyklistický atribut-pedály. Pokud jsem před chvilkou napsal, že Brincu na zbylou čtveřici chyběli koně, tak u stroje vyráběného firmou Mrázek nic podobného rozhodně nehrozí. Stačí, když uvedu dva nejdůležitější technické údaje: hmotnost 47 kilo, výkon ve špičce 17 kilowattů! Tenhle počin, jenž zcela vyšel z tuzemských dílen, je bajk, který tady nemá zatím konkurenci a pokud jsem se vloni při testu Kubergu Freeride dovolil zamyslet nad tím, jestli by nebylo vhodnější postavit větší stoj (nazval jsem jej Kuberg XXL), měl jsem na mysli právě toto.

Jestli jste někdy jeli na „gravity“ (freerideovém, endurovém nebo dokonce downhillovém) kole, tak víte, že na něm si užijete stejně velkou porci zábavy jako na motorce, ale pouze jedním směrem–z kopce dolů. Jenže lanovka na drtivé většině kopců není a tak se cestou nahoru buďto trápíte úmorným šlapáním, nebo případně vše řešíte „tlačenkou“. S tímhle ryze českým bikem však zažijete velmi podobné pocity, jenže nejsou podmíněné tím, že frčíte směrem dolů, ale stejně tak (možná ještě víc) se bavíte i při výjezdech či trialových překážkách na rovině. Tahle strojovna ale není nic pro terénní jízdou nepolíbené začátečníky–naopak! Pětadvacet koní v kombinaci s muší vahou, masivní příděl krouťáku zcela od nuly, tak typický pro elektromotory, dává tomuhle biku ohromnou dynamiku a při jízdě s ním musíte být velmi obezřetní při práci s pravým zápěstím.

Budete také muset přehodnotit naučené či intuitivně vnímané brzdné body, protože díky nízké trakci pneumatik spolu s velmi nízkou váhou a vysokým výkonem není jízda s Reaperem podobná ničemu, na co jste ze světa motorek zvyklí. Určitě jste se už x-krát setkali s přirovnáváním ovladatelnosti motocyklu k horskému kolu, ale tady to sedí skoro stoprocentně. Jeho ovládání je velice jednoduché a veškeré ovládací prvky jsou ruční: klasický plyn spolu s přední brzdou ovládá pravá ruka, levá pak brzdu zadní. Mašina využívá také rekuperaci, která při zavřeném plynu během jízdy z kopce či brzdění před zatáčkou funguje nejenom jako dobíjení akumulátoru, ale také jako motorová brzda.

Stroj, který jsme měli pro test k dispozici, byl zatím funkční prototyp a chyběl mu například displej nabití akumulátoru, ale vydrží na jízdu v rozmezí 1,5–2,5 hodiny a pokud zvolíte vhodný terén a nejedete jak s hnojem, ručím vám za to, že budete mít co dělat, abyste ji vůbec využili–„Mrázek“ je totiž pořádně peprná strojovna! Až bude k dispozici definitivní model, který bude k prodeji, rozhodně ho podrobíme důkladnému redakčnímu testu a už teď se na to moc těšíme. Předpokládaná cena bude kolem 185.000,-Kč a už teď je jisté, že ReVX Reaper bude zpočátku nabízen bez silniční homologace–zkrátka čistý hardcore offroadový bike. V desetistupňové škále „motozážitků“ ode mne dostává pětku, ale rozhodně to neznamená, že by to byla pouhá polovina–je zkrátka přesně na pomezí motorky a kola, takže stejný počet bodů dostává i ze škály zážitků cyklistických.

Electric Motion Escape

S Reaperem a také trialkou EM Escape jsem najezdil nejvíc kiláků z celé testované pětice. Jednak jsme s dovozcem během úvodní seznamovačky obě mašiny pěkně potrápili na lesních pěšinách kolem Otavy a také během týdne, kdy jsem je měl k dispozici ve svojí garáži. Přestože byly tyhle dva kousky schopné společné vyjížďky (narozdíl od Brinca), jsou každý zcela jiný. Jednak nabízejí odlišné zážitky, ale hlavně proto, že každý z nich vyžaduje jiný přístup a odlišné zkušenosti s terénním řáděním.

Zjednodušeně by se dalo říct, že kde EM Escape končí, tam teprve Reaper začíná. S Escapem je totiž jízda daleko jednodušší a i naprostý hobík si na něm připadá jak Toni Bou–neřeší žádné řazení, volbu kvaltu, využívání spojky–jen točí heftem a užívá si klidný a sametový chod motoru, skvělou trakci trialových pneumatik a adekvátně fungující podvozek i brzdy. Na jednodušších překážkách (pojem „jednodušší“ je samozřejmě velmi relativní!) je se 79 kilogramy opravdová hračka a těžko najdete motorku, s níž byste se lépe naučili trialovým základům. Jenže jeho strop je poměrně nízko a pokud už máte s podobnou jízdou zkušenosti, brzo narazíte na jeho limity. EM Escape poskytuje dvanáct kilowattů a sedmadvacet newtonmetrů, ale převod je opravdu trialový, takže veškerou síla je směřovaná na nejnižší rychlost a krátké technické úseky. Výrobce udává maximální rychlost 60 km/h a tak na rychlejších endurových sekcích nebo během přesunů mezi technickými úseky byl ze všech testovaných strojů (včetně Brinca) nejpomalejší.

EM Escape mi ale byl velmi sympatický svým pojetím a ergonomií. Ta se sice nachází na pomezí mezi trialovým a endurovým motocyklem, ale přeci jenom má o fous blíž k trialce s tím, že malé sedlo umožňuje relativně pohodlnou jízdu během přejezdů mezi technickými pasážemi. Přesně tohle pojetí jednostopé zábavy je z mého pohledu a pro moje potřeby nejzábavnější. Stačí, když máte za barákem les či lom, zahradu s narovnanými paletami, případně skateboardové hřiště, a s tímhle bikem tady za hodinku ježdění zažijete tolik zábavy, že máte na měsíc o motocyklové zážitky vystaráno.

Navíc můžete jezdit s klidným svědomím-díky tichosti elektromotoru o vás nikdo nebude vědět a pokud ano, rozhodně tyhle stoje nedráždí tolik jako klasické motocykly. Vyzkoušeli jsme to na vlastní kůži, když jsme spolu s Reaperem vyrazili podél řeky Otavy, po jejichž březích byli roztroušeni rybáři. Ti sice většinou patří k nejútočnějším motobijcům, ale žádný konflikt jsme nevyvolali-buďto nás vůbec nezaregistrovali, nebo zůstávali pěkně v klídku v souladu se svými rybami. Přestože je EM Escape určený hlavně do terénu, tak je homologovaný i pro silniční provoz s řidičákem skupiny A1. Aktuální cenovka tohoto biku je 224.900,-Kč.

Electric Motion Etrek

Další kousek od francouzského výrobce EM Moto jsme sice původně do testu vůbec nechtěli zahrnout, protože se trošku vymyká pojetí ostatních strojů, ale nakonec jsme rozhodně nelitovali. EM Etrek se vymyká hlavně proto, že zatímco ostatní jsou stroje určené převážně pro zábavu, tenhle stroj je konstruovaný spíš pro praktické využití-byť zábavy si s ním užijete rozhodně také dost. Vedle toho s ním ale můžete vyrazit do zaměstnání, na nákup nebo na ryby.

Ze všech testovaných mašin má největší jízdní dosah, nejvyšší maximální rychlost (85 km/h) a nejpohodlnější jízdní pozici pro jízdu vsedě, přesto ale dokáže překvapit svoji dynamikou i v terénu. Jízda na nejvyšší stupeň (celkem jsou tři) je velmi podobný druhému stupni u KTM Freeride E-XC a řekl bych, že do delších a táhlejších výjezdů stoupal líp nežli trialový Escape, přestože při stejném točivém momentu poskytuje o tři kilowatty méně.

Některé věci bohužel zaostávají–například tvar plastů, které místy omezují při jízdě vestoje, úzké stupačky a hlavně pak nesmyslné propojení přední a zadní brzdy, naprosto nevhodné pro terénní jízdu. Při ostřejších sjezdech, kdy je lepší mít přebrzděné zadní kolo totiž byl problém s tím, že do smyku šlo i kolo přední–a to fakt nechceš! Hodně by se mi líbil kříženec mezi EM Escapem a jeho sourozencem EM Etrekem, v němž by se skloubilo trialové pojetí a ergonomie Escapu se zpřevodováním Etreku, jenž by umožňoval vyšší rychlost. Každý z nich měl jiné uspořádání brzd, kdy Escape využívá klasické uspořádání se zadní brzdou ovládanou nohou, zatímco Etrek má ruční ovládání známé ze skútrů.

Po vzájemném porovnávání musím uznat, že ruční uspořádání mi v terénu vyhovovalo více a nejoptimálnější by byla kombinace ovládání zadní brzdy jak levou rukou, tak nohou. Občas se totiž stane, že si ve výjezdu (sjezdu) chcete odpočinout, protáhnout a „vyklepat“ ruce a pokud musíte neustále jednou rukou přibrzďovat, není to možné–tady by se hodila i nožní páka. Cena 224.900,-Kč, silniční homologace i potřeba řidičáku skupiny A1 je shodná jako u sourozence EM Escape.

 

KTM Freeride E-XC

Zaměření převážně na terén, homologaci pro silniční provoz a potřebu řidičáku A1 najdete také u stroje z Mattighofenu, tedy KTM Freeride E-XC. Tenhle oranžový kousek je na pomyslném vrcholu v pořadí testovaných strojů z pohledu pravověrného motorkáře a pokud jsem Brincu v desetistupňové škále „motocyklových“ pocitů udělil dvojku, KTM Freeride E dávám osmičku.

Jak už všichni víme, vychází s benzínových sourozenců, s nimiž má shodné prakticky vše vyjma pohonné jednotky a s ní souvisejících částí. Podobný je i její výkon a hmotnost, a protože podvozek WP je samozřejmě na špičkové úrovni, tak není divu, že pokud by na tyhle stoje sedl zatvrzelý a pravověrný motorkář, odmítající jakékoliv jiné směry, bude mu tahle oranžáda vyhovovat nejvíc. Na věc ale můžete nahlížet i z jiného pohledu–pokud budete mít doma klasické „benzínové“ enduro a pořídíte si k němu elektrický Freeride, budete mít dva velmi podobné stroje pouze s odlišnou pohonnou jednotkou.

Její výkon je 16 kilowattů a tenhle údaj ukazuje, jak jsou papírové hodnoty ošidné–přestože Reaper má ve špičce 17 kW, tak KTM i přes podobný výkon a dvojnásobnou hmotnost prostě frčí víc. RevX jsem v souvislosti s Freeridem nezmínil náhodou–oba stroje se totiž dostaly do mého užšího výběru a mezi nimi bych si vybíral svého favorita. Cenou jsou na tom dost podobně (KTM 196.000,- vs. Reaper 185.000,-) a zatímco pro oranžádu hovoří její tradiční motocyklové pojetí, pro Mrázkův počin zase neotřelost a nové zážitky. Sám nevím, který z nich bych preferoval, ale velký argument by pro mne byl určitě větší dojezd Reaperu, protože zatímco s ním můžete vyrazit na vyjížďku, který trvá minimálně hodinu a půl, s Freeridem končíte zhruba na polovině.

Resumé?

U mašin poháněných benzínovými motory by asi nikoho nenapadlo porovnávat motokrosový stroj s trialovým nebo soft endurem. Jenže jak je vidět, tak podobně pestrá začíná být i nabídka strojů s elektrickým pohonem a vy tak musíte před případnou koupí nejdřív vyřešit dilema, kdy hlavní otázka bude znít: „Jak budu mašinu využívat?“ Přes společné zaměření na terén a mnohé společné prvky jsou už i v nabídce elektrostrojů velké rozdíly a každý z nich míří na vlastní skupinu zákazníků. Proto také nejde říct, který z testovaných strojů je nejlepší či který nabízí nejvíce zábavy.

Já jsem sice do svého užšího výběru zařadil RevX Reaper a KTM Freeride E-XC, ale pokud bych s nimi vyrazil na vyjížďku po svižných cyklostezkách, na kterých jsem si vloni s Brincem užíval skvělé a adrenalinem nabité vyjížďky, tak s Reaperem bych se na nich spíš trápil nežli bavil a ještě horší by to bylo s Freeridem, s nímž by to byla nejenom otrava, ale navíc bych skončil v půlce cesty s vybitou baterií. Tím spíš to platí o EM Escape a kdybyste vyrazili s touhle trialkou společně s kámošem na Brincu, vyjížďka by v lepším případě skončila hádkou, v horším rvačkou–společnou řeč byste rozhodně nenašli. Takže nejdřív si vyjasněte cíl a určení motorky, poté zkontaktujte prodejce, prodiskutujte všechny detaily a určitě i vyzkoušejte rozdílné stroje. Pak se teprve rozhodujte–pokud sáhnete vedle, budete se trápit, ale když se trefíte, na elektriku už nedáte dopustit. Jestliže vás tenhle článek zaujal, můžete se určitě těšit na další voltáž. Co byste řekli na podrobný test Reaperu, kde budou také názory zkušeného „Dakaráka“ spolu s postřehy bikera, jenž brázdil downhillové tratě ve světovém poháru? Nebo by se vám víc líbil srovnávací test EM Escape s hobby trialkou Montesa 4Ride? Nás totiž tyhle strojky hodně baví a určitě v jejich testech budeme i nadále pokračovat, tak nám dejte do komentářů tipy, na které stroje, případně testy se máme zaměřit.

Jak to viděl cyklista?

"Tak předně musím říct, že mě to fakt moc bavilo, i když trošku se bojím toho, že kdybych na těchhle strojovnách jezdil častějc, nechtělo by se mi pak na kolo. Trialku EM Escape moc hodnotit nemůžu–na ní jsem jezdil totiž jen chvilku, než jsem si stačil zvyknout na to, že jedu na motorce. Jediný, co si u ní vybavuju, tak to, že mi jako nemotorkáři vyhovovala zadní brzda na nohu. Na řidítkách byla prostě jen přední a měl jsem jasno, u těch otočených jsem se musel totiž pořád hlídat, že mám prostě navyklou pravou ruku na zadek a občas jsem zmatkoval. Jenže to je jen specifická věc pro cyklistu, motorkář s tím asi mít problém nebude a já jsem se s tím ke konci taky už postupně srovnával. Na první nasednutí pro mě jako nezkušenýho byla nejlepší EM Etrek, fakt je to ideální strojek pro motorkou nepolíbenýho týpka, naprostej pohodář. Jen mi tam vadily ty sdružený brzdy, naštěstí se to dá předělat, protože ta motorka v terénu očividně zvládá hodně a tohle ji dost degraduje.

Další v pořadí by byla KTM. Krásný svezení, opět je to stroj, kterej na mě byl docela hodnej, ale bylo vidět, že když se chce, tak umí dost. Nejezdil jsem na nejvýkonnější mód, takže nevím, jaký to má reakce, ale v terénu, nebo na lesních a polních cestách jsem se na ni cítil lépe, než na Etreku. Bylo to i díky nepropojeným brzdám, to je věc, která podle mně na motorce nemá co dělat, nebo možná na nějakých skútrech.

No a pak Mrázek, neskutečně živá hračka, ale vůbec bych ji neřadil k těm motorkám, je to podle mě úplně jiný pojetí. Tam je to fakt stroj, kde se mu musíš hodně přizpůsobit, ale dokáže nabídnout pořádnou porci zábavy. Viděl bych v tom fakt dobrý potenciál, jen by to chtělo doladit podvozek. Proti těm velkým motorkám byl znát ten handicap užších gum. Hodně se mi líbilo to brzdění motorem, myslím, že to dává smysl a je to dobře vymyšlené. Na začátečníka je ale dost ostrej–jednou jsem si nedával bacha na pravý zápěstí a už jsem se válel na krovkách!

Bultaco je úplně jiná kategorie, doopravdy spíš výkonnější elektrokolo, pomalejší sjezdy bez velkých skoků, spíš bobovky. Tam to kolo bude úplně v pohodě, ale když jste dávali ty výjezdy, tak mně nezbývalo nic jinýho nežli si to mírnějším kopcem objet a dát si to s vámi jenom směrem dolů. Ale když jsem se od vás na chvilku odpojil a vyrazil sám po cyklistických trailech, tak to bylo super!"

Informace o redaktorovi

Martin Hakl - (Odebírat články autora)
Vláďa Novotný - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE