Jawa kolem světa II: on-line rozhovor s Pavlem Suchým

Před pár dny se Pavel Suchý vrátil z Austrálie, kde na postarším stroji nasbíral další desetitisíce kilometrů do svého projektu Jawa kolem světa. Průběh cesty nejspíš znáte z jeho poutavých a podrobných reportáží, které jsme na tomto místě pravidelně zveřejňovali, ale určitě se najde i spousta nezodpovězených otázek. Těm dáme prostor právě tady a teď, a vy se můžete Pavla v našem on-line rozhovoru ptát na všechno, co jste se o jeho putování Austrálií na Jawě 350-638 zatím nedozvěděli.

Jawa kolem světa II: on-line rozhovor s Pavlem Suchým

Proti první etapě, kdy Pavel na Jawě skutečně objel planetu kolem dokola, vypadá druhá australská část jako nedělní výlet. Ale zdání klame. Za 81 dní najezdila Jawa 350/638 po nejmenším kontinentu 27 925 kilometrů, z toho přes 5 000 km pouštními a nezpevněnými cestami, a to celé v teplotním rozsahu od 8 do 46 °C. Takže zas taková brnkačka to nebyla, což se můžete dočíst v sérii reportáží na tomto webu, nebo v podrobněji sepsané knížce, která by měla vyjít na podzim. Autora celého projektu se také můžete ptát přímo ve formuláři pod tímto článkem.

Abychom Pavlovi i vám trochu ušetřili práci, uvádíme odpovědi na nejčastější dotazy. Průměrná spotřeba sériového motoru 5,6 l/100 km, mazání 1:40 nejlevnějšími převážně 4T oleji třídy 20w50, cestovní tempo kolem 100 km/h. Motor bez oprav, původní lanka, brzdy, ložiska. Potíže byly jen s nedotékajícím benzínem vlivem bobtnajících pryžových dílů palivových kohoutů (bioethanol v benzínu). Vyměněn 1x sekundární řetěz, spotřebovány 3 ks zadní pneu, dvě sady svíček, tři vzduchové filtry, 2x výměna oleje v převodovce a předních tlumičích. V knižním zpracování výpravy bude podrobnější vyčíslení včetně nákladových položek a snad i graf výkonu po cestě a detaily z rozborky motoru.

A tady jsou zodpovězené otázky, které dorazily mailem nebo po sociálních sítích.

Petr, Nejdek: Proč Austrálie? Co tě žene do dalších dobrodružství?

Cestuju na motorce od mých 17 let, takže hledat odpověď na druhou část otázky budu jenom těžko. Vždycky, když si po návratu myslím, že toho už bylo dost, přijde dřív nebo později chvíle, kdy zjistím, že prostě musím dál. A v případě rozjeté Jawy kolem světa to platí dvojnásob. A tím jsme u Austrálie – jde o jeden ze dvou kontinentů, který původní trasa „kolem dokola“ minula a přitom jde o místo, kam není třeba se nechávat očkovat. To je vzhledem k mým nedávným zdravotním trablům zásadní věc, protože u mně očkování už nepřipadá v úvahu.

Vlado: Kdy bude knížka? A kde se bude prodávat? Bude mít víc fotek? A bude i na Slovensku?

Druhá knížka je naplánována na podzim tohoto roku, už se na ní maká. Prodej bude stejnej jako u „jedničky“ – tedy přes e-shop Jawy kolem světa s podpisem, tady na Motorkářích a u některých dalších partnerů, hlavně pak v knihkupectvích po celém Česko-Slovensku. Posílání do zahraničí je trochu složitější kvůli ceně poštovného, ale dá se to většinou nějak vyřešit po dohodě mailem. A jestli bude víc fotek? To záleží na kalkulaci, na to neumím dneska odpovědět – fotky na křídě jsou drahý, fotky na obyč papíře nemají smysl. Kdo chce vidět fotky, musí na nějakou z přednášek.

Boris: Jak to děláš, když máš rodinu? Musí to být náročný i pro ně a jak to zvládáš finančně? Máš už sečteno, kolik taková expedice stojí?

Mám nejlepší ženu a syna na světě. Bez toho a bez výpomoci prarodičů by to nešlo. Pro kluka je to fantastický dobrodružství na dálku a já doufám, že i velká inspirace do života, aby jednou věděl, že svůj čas tady nemusí utratit jen zoufalým čekáním na to, až bude líp, chozením do práce, hromaděním klumpů, sledováním televize a ustrašeným chozením k volbám. A moje žena? Sama kdysi ještě beze mě řídila svou motorku na cestách do Irska, Estonska a severní Afriky a dobře chápe, že toulavý boty lze zdržet, ale ne zastavit.

Finančně vyšla Aussie skoro na ¾ cesty kolem světa a byla dražší, než jsem očekával. Vyčíslení bude zase v knížce. A recept na to, jak to zvládat? Kdyby tohle někdo uměl zformulovat tak, aby to bylo aplikovatelný pro všechny ostatní… Za mě osobně: snažit se a neutrácet za blbosti – a pak už je na každým z nás, zda si koupí novou fabii nebo cestu kolem světa.

Kráťa, Praha: To se nebojíš jezdit na takovém střepu? Co kdyby ti to někde vypovědělo službu – vždyť v některých místech Austrálie by šlo o život!

Kdyby mi to vypovědělo službu někde na Plenty highway anebo na Holland tracku, půjde skutečně tlustý do tenkýho, s tím do toho člověk jde, že některý věci nemusejí dopadnout dobře. Pravděpodobnost, že se tak stane, ale nijak nesouvisí na tom, s čím jede, ale na tom, jak to má připravený a co je schopen v případě poruchy dát do pořádku. A v tu chvíli je pečlivě připravená Jawa, kterou znám do šroubku, lepší než moderní „hop-trop“ plný elektroniky. Osobně jsem na svých cestách viděl hodně majitelů BMW, KTM a dalších s hlavou v dlaních nebo s motorkou na korbě pickupu. Jawa nemusí bejt střep. A pokud je, není to vina její, ale majitelů. Jawa kolem světa je toho dobrým důkazem.

Ivo: Jaké jsi měl očkování a co zdraví při té zátěži?

Už jsem to zmiňoval, u mě očkování nepřipadá v úvahu a do Aussie naštěstí není nic potřeba. Zdraví, zdá se, drží – uvidíme v květnu na pravidlené „stk“!

Honza, Rakovník: Tvoje knížka je super. Máš jedinečný pohled na svět a navíc ho umíš dostat na papír a doplnit super fotkami. Nepřemýšlel jsi někdy o filmu? A jak zvládáš ty kilometry cestou necestou a ještě do toho fotit a psát?

Jsem rád, že to lidi baví, děkuju. Krátký videozáběry točím, ale upřímně – na film to nikdy nebude. Švec se má držet svého kopyta – a já umím psát a fotit, film mě neláká. Psaní deníku na cestě je jasná nutnost, bez toho by žádná knížka nebyla. A zodpovědný každodenní psaní jde praktikovat jen díky tomu, že člověk jede sám.

Radek, Týnec nad Sázavou: Podporuje tvé cestování nějakým způsobem továrna Jawa, pro kterou v nové době nikdo neudělal víc, než právě Jawa kolem světa? Proč jezdíš na starých jawách, když by ti fabrika mohla poskytnout novou?

Nepodporuje – rozhodla se „zůstat stranou tohoto projektu“. Víc není třeba to komentovat. Jezdím na starých, protože mě to baví a protože si je vždycky připravím sám – nevěřil bych motorce nachystané někým jiným. A už vůbec ne novotám z údolí Sázavy.

Pavel B.: Proč Jawa 638?

Dostal jsem jí od tchána jako skorovrak motorky, na které on projel Evropu od Tunisu po Nordkapp, takže motorka má zajímavou minulost a nikdy nezradila. Navíc se mi nechtělo poslouchat, že je 638 hroší než 634, která objela svět. Takže se to přímo nabízelo a já nelituju. Do horkých dálek Austrálie je motor 638 možná vhodnější než 634.

Lenka: Proč jezdíš sám? Nebývá ti smutno? Není to nebezpečné?

Kdysi to vyplynulo z nutnosti. Na cestu kolem světa jsem měl jen jedinýho kámoše, za kterým jsem mohl jít a chtěl jet s ním. Jenže ve čtyřiceti má skoro každý tolik závazků, že jsem rychle pochopil – budu-li čekat na kamarády, strávím zbytek života v čekárně. A tak jsem do toho šel sám. Dneska vím, že to bylo dobrý rozhodnutí. Smutno člověku občas bývá, ale to by bylo i s kámošem, protože všechny své blízké si s sebou nevezmeš. A nebezpečí? Celej život je nebezpečnej a jistota je jediná – nikdo z nás ho nepřežije.

Jiřin, Šternberk: V závěru tvé cesty jsem měl pocit, že už to trochu nebylo ono, jako bys měl naspěch? Nechtěl jsi tam původně být delší dobu?

Dobrej postřeh – závěr na východním pobřeží už byl dost civilizovanej a to mě tolik nebaví. Chtěl jsem ještě projet Strzelecki track, býval bych potřeboval dva tejdny navíc, ale vízum je neúprosný. Nechtěl jsem riskovat potíže s úřady – hlavně kvůli nutnosti odbavit bednu s Dingem na zpáteční cestu.

Dave: Absolutně nechápu některé tvoje kilometrové nájezdy. Jak jde na jawě v poušti ujet třeba 600 kilometrů? Tomu se skoro zdráhám uvěřit.

Je to jednodušší, než to vypadá. Pouštní cesty v Austrálii nejsou pouštní cesty někde v Mongolsku. Tam jsem najížděl tak 300 – 350 km za den, někdy ale taky jen 14 km! Na západoaustralském Holland tracku jsem taky 200 km jel dva dny, ale hlavní pouštní cesty dovolují (za sucha!) svižnou cestovní rychlost 90 km/h. Vedro přes 40°C a mračna much ti vezmou chuť stavět a někde se povalovat ve stínu. Naučil jsem se za jízdy pít i jíst, takže pak už je to jen o odsezených hodinách v sedle. Šest stovek pak člověk dá jako prd. Jen se nesmí bát držet plyn na té roletě, ať si motorka tancuje.

FJR: Z knížky jsem pochopil tvoje zdravotní potíže. Není další takový výlet rizikem? A jak zdraví drželo?

Odpovědi na všechny tyhle otázky už vlastně zazněly – riziko je všecko, jakmile člověk spustí nohy z postele. Díky za optání, zdraví zatím drží.

Mirča, Plzeň: I tentokrát jsi prodával Rybičky-nožíky v limitované edici a navíc se o výtěžek dělil s onkologií, kde tě léčili. To je super přístup. Dají se ještě sehnat?

Když se člověku daří, měl by bejt vděčnej a v případě plzeňskýho onko není co řešit, bez nich by žádný pokračování nebylo. Rybičky ještě nějaký jsou, ale čísla už jsou přebraná. Všecko lze dohledat na e-shopu jawakolemsveta.cz.

Lucka: Žiju v Darwinu. Jaký máš pocit ze současné Austrálie?

Do Darwinu jsem nedojel, zastavilo mě období dešťů na zavřených rozblácených cestách u Fitzroy Crossing. Chceš pravdu nebo něco hezkýho? Aussie je great! Pravdou ale je, že jsem čekal trochu víc srdečnosti, za což můžou cestopisy starý 40 let… Rozbor Austrálie by zabral hodně místa a navíc by byl hodně subjektivní, takže stručně mýma očima – dobrý, pro motorkáře veliká výzva, jak se dnes moderně říká, ale žádnej ráj na zemi, jak se nám z Evropy může zdát, to rozhodně není. Skvělá je bezpečnost. Lidi dobrý, úředníci v pohodě, než dojde na poplatky, hňupi žijou všude na Zemi. Samostatnou kapitolou je australská Angličtina, první měsíc jsem si fakt užíval, bylo to hodně srandovní.

Petruše: Jsi nejspíš jediný z českých motorkářů, který Austrálii takhle důkladně prošmejdil. Zůstalo tam něco, co jsi třeba nestihnul? A vrátil by ses kvůli tomu do Austrálie znovu?

Vzhledem k najetým kilometrům asi ano, i když to nebylo cílený – prostě to jen naskakovalo a já chtěl vidět co nejvíc. Jak už jsem psal, nestihl jsem třeba Strzelecki track, nedojel jsem na Far North, všecko je vždycky určitým kompromisem. S vlastní motorkou se už ale dolů vracet nebudu, jednou to stačilo.

Hanka: před odjezdem jsi někde zmiňoval, že největší obavy máš z úředníků a krokodýlů. Jak to bylo ve skutečnosti a co jiná zvířátka?

Jo, tak nějak jsem to formuloval. Děsuplné historky o australských úřednících se na mně valily ze všech stran a jedovatou havětí je Aussie známá. Skutečnost je nakonec vždycky o dost prozaičtější, než různí vypravěči líčí. S úředníky nebyl problém, ti jsou v Austrálii skutečně pro lidi, ne naopak. Výše poplatků je jiný příběh. Já měl motorku za dva dny na silnici. Samozřejmě s pomocí místních lidí, kterým patří velký poděkování.

A zvířátka? Z krokoušů mám vždycky respekt, na rozdíl od pavouka nebo hada, si „crocs“ umí člověka vytáhnout i ze stanu. Had se radši spakuje, když dostane šanci a před pavouky se může člověk mít na pozoru. Nakonec jsem tam toho ani tolik nepotkával. Paradoxně mají víc životů na svědomí klokani než hadi a pavouci – motají se po silnicích a způsobují hodně vážných nehod.

Jarda: Jak jsi přišel na nápad jet do Tasmánie? A proč ne NZ?

Předpokládám, že NZ je Nový Zéland; moc rád bych ho taky projel, ale časově a finančně to už bylo za limitem, člověk nemůže mít všecko. Tasmánie tak byla trochu náplastí za Zéland, byla všemi výpravami dost opomíjená a přitom málo probádaná, úplně jiná než Austrálie a navíc – žije tam Tazzy, tasmánský čert. Chtěl jsem ho vidět a hlavně slyšet, chtěl jsem si sáhnout na starou Van Diemenovu zemi, která bývala v minulosti bránou do pekla jako kolonie pro nejtěžší zločince. Dneska je to jeden z nejkrásnějších kousků Země, který jsem měl možnost vidět.

On-line rozhovor: Pavel Suchý

On-line rozhovor byl již ukončen. Děkujeme za otázky.

Dotazy můžou přidávat jen registrovaní a přihlášení uživatelé.

Otázky a odpovědi

laďa-prášil
Dotaz od laďa-prášil položen 13.03.2017 v 15:31

Ahoj Pavle! Možná nebudu sám, koho by zajímalo, jaká další úprava, kterou jsi před cestou neudělal, Tě ještě napadla, co Ti chybělo z toho, co je reálné udělat?

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 10:14

Ještě na poslední chvíli jsem si nechal před odletem udělat duralový podložky pružin na předek, že je namontuju, až motorku vyndám z bedny, ale nebylo to třeba. Naopak by to chtělo mírně podložit pružiny zadních tlumičů. Nebyl jsem tolik přeloženej jako minule, ale stejně by to 2-3 mm sneslo. Jen pro úplnost - zadní tlumiče jsou origo 638 koupený někde na bazoši za pětikilo, dostaly jen neoprenový návleky proti prachu a fungují i po Austrálii. Z věcí, které by chtěly dodělat, bych jmenoval palivový kohout(y). I v Aussie dávají do benzínu bioethanol a gumičky v kohoutech, ač se výrobci dušují, že vydrží, stejně bobtnají. Nedotékající benzín je pro 2T vážnej problém. A pak opět padající spodní nohavice řetězového krytu. vyřešily to fofrpásky, ale chci zkusit tam naroubovat nohavici z Trampa - je delší a mohla by sama líp držet.

hrnous
Dotaz od hrnous položen 13.03.2017 v 19:18

Čágobélo, proč si na cestu nepoužil Jawí motor ze SOUČASNÉ produkce, tak jak se dnes vyrábí a montuje ? Bylo by to alespoň malé vodítko pro potenciální majitele dnes prodávaného "souboru náhradních dílů" jak se dnes prodávaná 640 nazývá. Předpokládám, že by ho výrobce v rámci propagace poskytnul.

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 10:16

Tak předně proto, že jsem měl vlastní motor, který jsem si navíc sám svědomitě udělal a odladil. Proč riskovat, když to fabriku navíc vůbec ani trochu nezajímá?

Jeňula
Dotaz od Jeňula položen 13.03.2017 v 19:53

Vítej doma Pavle!
Gratuluju k úspěšnému návratu a mám dotázek ohledně Tvé Jawy. Ani se mi nechce věřit, že Tvoje krkolomné dobrodružství přežila pouzdra a plastmetalové vložky kyvky. Snad každý, pravidelně, po několika tisících km, musí tuhle sestavu měnit. Nebo jsi je nějak upravil? Ono by se asi dalo jet i s pořádnou vůlí kyvky, ale držet stopu na mizerné silnici, by musel být docela nervák. Díky za odpověď a měj se fajn.
Honza

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 10:25

Díky za gratulaci. S uložením zadní kyvky je to u Jawy podobně jako s jejím motorem - nerozumím tomu, co kdo furt řeší, prostě jezdím a ono to drží. S výjimkou minulé 634, kde jsem se na cestu kolem světa ani neobtěžoval uložení repasovat, mi všechny ostatní jawy s tímhle uložením slouží dost dlouho na to, abych si tím lámal hlavu. Po celkových 31 000 km, které má Dingo od složení, je na zadním kole minimální vůle daná navíc i součtem vůlí v ložiskách. I na japonské motorce po takových kilometrech rozhodím komplet zadní uložení a namažu všechna jehlová ložiska, protože výměna zrezlých čepů je tam drahá - je to běžná údržba. U Jawy totéž - a jestli po 30tkm vyměním ty dvě vložky za padesátk kaček, nebo kolik stojí, to neberu jako tragédii.
Pro úplnost ještě k té 634 - tam mi pravděpodobně uložení zarezlo (po mongolských brodech to měsíc stálo v Koreji v přístavu a na lodi přes Pacifik) a já si toho nevšimnul. Začal chodit čep v rámu a zničil uložení. To je ale spíš než chyba konstrukce zanedbaná údržba, tedy moje chyba.
Osobně se setkávám spíš s tím, že když si lidi stěžují na nestabilitu Jawího rámu a kyvky, jezdí na přefouknutejch gumách (nová doba - tlaky od výrobce se zdají nemoderně malé) a motorka je pak neklidná a možná to dává i větší štosy do ložisek řízení a uložení kyvky, to je moje teorie.

mira592
Dotaz od mira592 položen 13.03.2017 v 20:41

Jaké je třeba dělat "woo-doo" aby tohle vydržela jednak jawa technicky a taktéž jezdec fyzicky, přeci jen tento stroj není konstrukce na cesty okolo zeměkoule. A ještě je tu přítěží mazání klikovky směsi benzínu a oleje.

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 10:33

Jezdec je zvyklej a má na prdeli nehet. A Jawa? Byla konstruovaná, aby odolala sovětskýmu vesničanovi... Fakt si myslíš, že cesta kolem světa s příčetným řidičem je horší? :D Jawa, když je dobře připravená a používaná tak, že jí člověk ještě bude zejtra potřebovat, není co do životnosti tak mizerná, jak se mezi motorkářema rádo vypráví. Motor je konstrukčně dimenzován na 50 000 km a když se k němu člověk chová jako k vlastnímu, dá bez GO 80 - 100 000 km, za tím si stojím. Vždyť Dingo má válce a písty původní, před Austrálií měly mým tchánem naježděno už 50 000 km, takže dneska mají přes 80 000 kiláků a ta motorka pořád bez problémů jede. Mazání kliky je v pohodě, když je mazána dostatkem oleje dobré viskozity - což určitě není moderní předředěná barevná "low smoke" vodička s viskozitou SAE20, kterou tam kde kdo v dobré víře lije, aby motoru prospěl a aby mu to nekouřilo... Celou Austrálii jsem odjel prakticky na 4T oleje řady 20w50 v poměru 1:40 při okolních teplotách až 46°C. Po mých zkušenostech té motorce věřím víc, než kdejakýmu modernímu zázraku.

friday
Dotaz od friday položen 13.03.2017 v 22:11

Ahoj Pavle,
Gratuluji k další úspěšně etapě. Sleduji te od samého začátku. Knížku jsem přečetl ted za dva týdny a moc se mi líbila. Pokud bude další,rad si ji prectu. V Austrálii jsme odjeli deset tisíc km autem. Na severu vedro a na jihu v horách sníh. Jak jsi zvládal rozdíly teplot a ty nekonečné rovinky ( pozitri odbocka doleva?) Při cestě kolem sveta jsi mel celou dobu původní svíčky,jak to ze jsi ted tak měnil? Ještě me zajímá,jak to ze mas stejnou SPZ z původní motorky? Díky, at se daří. S pozdravem Aleš.

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 10:42

Děkuju, jsem rád, že ta knížka lidi baví a inspiruje. Další bude na podzim a v hlavě nosím pár dalších zajímavých nápadů, snad na ně dojde. Ty vzdálenosti tam dole byly občas hodně nudný. Rozdíly teplot se na motorce snášejí možná líp než v autě, které tě chrání. Na motorce se postupně přizpůsobuješ, ale občas byly ty rozdíly velký. Halt vytáhneš ten svetr, kterej vezeš dva měsíce dole v kufru...
Ty svíčky mi byly trochu záhadou. Nejdřív jsem to tipoval na množství síry v australském benzínu (ověřený fakt), ale příčina byla jinde. Ani natavený prach to asi nebyl. Dingo měl někdy problém s nedotékajícím palivem a jak se ukázalo později, ty kuličky natavené na elektrody svíček, byl hliník. Odkud? Z pístů! Já byl kousek od kukátka v pístu, naštěstí mám na Dingovi kohouty dva - takže jsem pak jezdil na oba, které v součtu daly dostatečný průtok i pro rychlou jízdu.
Jawa 634 z cesty kolem světa pro odpočinek v muzeu značku ani papíry nepotřebuje, naopak Osmečka byla bezpapírák - takže normální přestavba, žádný čáry.

Vomi
Dotaz od Vomi položen 13.03.2017 v 22:49

Ahoj Pavle, gratuluji k další vydařené cestě. Vím, že po cestě nebyly žádné závažné technické problémy. Ale i ty malé prkotinky dokáží člověka zdržet, naštvat nebo zadělat na problémy větší. Kdybys měl vylistovat ty věci, které ti ztěžovaly život v sedle, co by to bylo? Díky

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 10:48

Děkuju, už jsem na to vlastně odpověděl nahoře - nejvíc mě serou gumičky v kohoutech, které dodavatelé nejsou schopni vyrobit z materiálu odolávajícího biosložkám v benzínu. Lidstvo létá na Mars, ale gumičky nám v kohoutech bobtnají jak amarouny. V důsledku toho nestíhá ve vyšším tempu dotékat palivo do karburátoru, což je pro 2T kritický. To je vlastně asi jediná věc, která mě potrápila. Jo, a vlastně vejfuky. Utažením matic na té závitovce, která tu hitparádu drží celou pohromadě, jsem přitáhl poslední díl tlumiče na doraz a pak si lámal hlavu tím, proč to hůř jede. Připisoval jsem to oleji a zarostlým výfukům - když jsem to ale otevřel, byly tlumiče raltivně čistý, v přední části úplně. Problém jsem vyřešil za pár minut a Jawa zase jela. Ty výfuky zkusím pro příště vymyslet úplně jinak.

romla411
Dotaz od romla411 položen 14.03.2017 v 06:20

Ahoj Pavle. Děkuji ti za čtivé a zajímavé reportáže o cestě. Budeš na své stránky dávat kompletní fotoreportáž jako v případě cesty kolem světa? Dále mě zajímá, zda si na cestě používal funkční prádlo, jakou značku a jak si s ním byl spokojen.
Děkuji a těším se na knížku. Roman

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 10:52

Na fotky na web asi nedojde - tam odsud nešly posílat velké soubory a tady už mám jiné priority, než ztrácet čas ládováním fotek do systému. Možná časem. Fotky budou nachystány pro přednášky, možná časem bude i nějaká ozvučená prezentace. Dělám to všecko sám, taklže je to hlavně o prioritách - a tam je na prvním místě knížka.
Jel jsem to nakonec celý v jednom (pravidleně praném!) vlastním bavlněném tričku Jawa kole světa II. - to je funkční i po 28 000 km :D

Mike70
Dotaz od Mike70 položen 14.03.2017 v 12:20

Ahoj Pavle, pozorně jsem sledoval celou Tvoji tříměsíční cestu a občas mě napadlo, jak se asi cejtíš po večerech v takový vzdálený cizině a sám. Neměl jsi někdy chuť to "otočit a hajdy domů"? A co Dingo, ten bude zase jezdit nebo půjde do muzea? Jo a kam to bude příště a na čem pojedeš? Díky za odpovědi. Michal (alias Ichmal)

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 10:58

Otočit a hajdy domů nikdy, ani při cestě kolem světa - to prostě nepřipadá v úvahu, bylo by to "nečestné a nesportovní"... Ale občas má člověk chvíle, kdy si říká: Co tady vlastně hledáš, vole? Doma máš rodinu a tady dáváš všanc holej život... Po večerech je člověk většinou tak utahanej, že nemá na podobný myšlenky kdy, prostě si najde flek, napíše deník, přebere fotky a odpadne. Rána bývají skoro vždycky optimistická, ale když se něco nedaří, tak musí bejt člověk ve střehu, aby nepropadl "trudomyslnosti" :)
Dingo není motorka, o kterou by mohl mít nějaký muzejník zájem, je to bastard - a bude sloužit dál. Na to, kam příště, a zda s jinou motorkou, je ještě dost času. Nápady jsou, ale jak říkám, bylo by to předčasné.

Bakoun
Dotaz od Bakoun položen 14.03.2017 v 23:01

Ahoj, zaujaly mě ty přední boční minibrašny. Z čeho jsou a nemáš detail uchycení? A co to opletení kolen, bylo to nějak znát např. na usazování karbonu? A jak se osvědčila předni devatenáctka?

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 11:07

Ty přední brašničky jsou od Lojza, tuším, že to byly původně taštičky na padáky pro KTM nebo GS. Uchycení je nahoře na suchej zip za rampičku navařenou na zvětšené nádrži, dole očkama a fofrpáskama za rampy našroubované vedle motoru. Udělal bych to dneska trochu jinak, ale spíš jen z estetickýho hlediska, aby ty brašničky nebyly tak "vyvrácený".
Opletení kolen byl v první řadě způsob, jak dát starým orezlým rourám nový život. Sliboval jsem si teplejší výfukové plyny a menší kouřivost, což se moc nepotvrdilo, ale je pravda, že navzdory používaným 4T olejům nebyly tlumiče výfuku nijak tragicky zahnojený. Nelze ale s určitostí říct, zda to je díky opleteným kolenům anebo díky vysokým teplotám obecně, v tom outbacku bylo běžně 45°C, motor si jen bzučel, takže teplota výfukových plynů musela být výrazně vyšší tak jako tak.
Přední 19" kolo bylo kompromisem. 21" by bylo lepších, ale nevešlo by se do blatníku a musel bych už dělat úpravy na geometrii, to se mi nechtělo. Subjektivně si myslím, že proti 634 se Dingo líp vedl pískem, ale je tam i rozdíl hmotností. Na asfaltě Dingo nepadá klasicky do rejdu jako všechny jawy, chová se dospěleji. takže jí tam nechám, jen bych rád výhledově přešel na hliníkový ráfky.

FilipTenere
Dotaz od FilipTenere položen 15.03.2017 v 08:45

Pavle díky za skvělý reportáže a knihu z cesty kolem světa! Tvoje psaní mě baví a velice inspiruje. A to Nejen pro motocesty, ale i cestu životem, kterým se proplétá motorka jako zlátá nit. Navíc "objevil" jsi pro mě Jawu. Přeju Ti pevný zdraví a ať se Ti daří!

Velice rád bych přišel na přednášku, plánuješ letos nějakou udělat? Kde bude příp. kalendář?

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 11:10

Rádo se stalo. Jsem rád, že to lidi zvedá ze zadků - plní se tím ten úplně první úkol Jawy kolem světa, a to ukázat lidem, že to jde a že to jde i levně a vlastně na čemkoliv. Děkuju i za přání, snad to chvíli vydrží. Přednášky budou, kalendář veřejných akcí bude zase na mém webu jako vloni.

Wenca24
Dotaz od Wenca24 položen 15.03.2017 v 08:59

Ahoj Pavle, gratuluju ke zdárnému dokončení. Cestu jsem sledoval a těším se na knížku a zase nějakou přednášku... Mám jeden ryze praktický dotaz: kde kupuješ kvalitní díly na přípravu jawky?

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 11:14

Díky, část je zodpovězená nahoře. K těm dílům, je to dneska dost dobrodružství už jen vybrat kvalitní nový díl. I proto jel Dingo na starých pístech a se starými spojkovými lamelami z nějaké "čtverky", co se mi válely doma, protože nové lamely byly tenčí a klouzaly... Náhradní díly beru od prodejců, kteří jsou partnery projektu, protože mám k nim důvěru, že mi neprodají úmyslně šunt, ale jak vidíš na té spojce nebo gumičkách do palivových kohoutů, ani oni nic nesvedou, když nejsou zdroje. Jmenovitě jsou to Motodíly Pokorný, Montyjawa, Partdeck a Fichtlkrámek.

milantc
Dotaz od milantc položen 15.03.2017 v 16:31

A co "rybičku" ? Měl jsi sebou ?

Odpověď od Pavel Suchý z 16.03.2017 v 11:17

Samozřejmě, že měl! Bohužel jsem jí ale ztratil už v prosinci někde v Albany, takže se na fotkách ani nestihla objevit. Ani si neumíš představit, jak jsem byl na sebe naštvanej! Mimochodem, pár rybiček je pořád ještě v nabídce:
http://jawakolemsvet...olem-sveta-ii-detail

Jak se Vám líbil tento článek?
Průměr: 1.00
Známkováno: 9x

Motokatalog.cz

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.



TOPlist