Muzeum Simsonů v Žabovřeskách aneb Simson není jen S 51 Enduro

Dovolím si trochu osobní odbočku. Jelikož jsem o něco mladší ročník, ikonického Fichtla jsem zažil pouze v roli dítěte-spolujezdce, kdy jsem poprvé usednul strýci na klín a přidržujíc se hrazdičky jsem absolvoval první motocyklové stovky metrů po vesnici, kde jsme měli chalupu. Řídítek jsem se poprvé pořádně chytil až u kamarádova Simsona o několik let později, a byla to právě východoněmecká padesátka, která mě začala pořádně formovat k motorkám.

Ten nebohý stroj tehdy kamarád sehnal od svých příbuzných na Slovensku a poměrně pěkný a velmi originální Simson S51 Enduro (nebo to byl možná přestavěný Elektronik – všichni chtěli Enduro a tak se Endura stala postupně téměř ze všech) s námi zažil těžké časy. Zběsilé výlety na pole střídaly ještě zběsilejší seance v garáži, kdy Simson postupně obdržel celou řadu vylepšení od žároviček pod nádrž, přes nové gripy, chopperovou opěrku a pár zásahů stříbřenkou. Co bych k tomu dodal… Kdo nebyl v šestnácti tuner, nemá srdce, kdo je jím ještě ve třiceti, nemá mozek…

Tahle raná část mojí motocyklové historie mi probleskla hlavou, když jsem stanul v prostoru jedné, ale velmi rozměrné stodoly, která je domovem Simson Muzea v Žabovřeskách. Nejsem tady nicméně prvně. Poprvé jsem muzeum navštívil v roce 2018, kdy se v Žabovřeskách konal první ze dvou českých srazů Simsonů. Přestože žádného Simsona nevlastním a byl jsem jenom na kukačku na buržoazním japonském dvoutaktu, byl to absolutně boží zážitek, a i návštěvu po letech jsem tedy absolvoval s nadšením.

Z tehdejšího srazu jsem našel jen pár fotek, navíc nejzběsilejších kousků, co byly k vidění

Petr Hradecký začal tak jako každý český sběratel motorek směsicí Jaw a pár motorek východního bloku. Usoudil ovšem, že by chtěl svou sbírku více soustředit na jedno téma, a tak se začal zajímat o bývalé NDR. I tady ovšem došel k tomu, že je počet značek a strojů pro jednu sbírku až příliš velký, a tak vykrystalizovala jedna značka – Simson.

Simson se u nás těší pochopitelně ohromné popularitě, ale pravdou je, že všichni znají jen malý zlomek toho, co původní fabrika Simson & Co, založená už v roce 1856, za svou dlouhou a barvitou historii nabídla. U nás byly nejpopulárnější pozdější typy padesátek S 51, vyráběné od roku 1980, v menší míře předchozí S 50 a skútry SR 50.

V muzeu v Žabovřeskách ovšem najdete naprosto kompletní portfolio motocyklů už od prvního předválečného modelu BSW 100, a prvního poválečného typu Awo, který vznikl už pod sovětským vedením. Nechybí plejáda mopedů zastoupená modely SR 1 a SR 4 Spatz, ale ani skútry řady KR nebo pozoruhodná invalidní tříkolka Simson Duo. Důvod, proč se k nám rané Simsony, ale i další východoněmecké stroje dostaly jen v malé míře, byl jednoduchý. Tou dobou – tedy v poválečných čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech, jsme měli v Československu dost vlastních motocyklů. Podstatná část exportu končila až dál na východě.

Proto se k nám dostaly až pozdější typy, zastoupené v největší míře právě zmiňovanými motocykly S 50 a S 51. Málo jsou známé také pozdější varianty – třeba výrazně modernější, byť technicky stále podobný typ S53, nebo nejmodernější z dvoutaktů původní koncepce, model MS 50 Sperber, který už má kotoučovou brzdu vpředu, pětirychlostní převodovku a zadní centrální tlumič s jeklovou kyvnou vidlicí.

Chronologickou prohlídku pak uzavírají poslední motocykly, vzniklé jen pár let před definitivním krachem továrny v roce 2002. Na zdi visí třeba oplastovaný malý motocykl MSA 50, vybavený dvoutaktním motorem z Taiwanu, a jsou tu také čtyřtaktní stopětadvacítky – naháč Schikra a ve Francii licenčně vyráběný motard SM.

Chloubou muzea jsou také prototypy. V samém závěru historie Simsonu to do finále nedotáhla kapotovaná stopětadvacítka Schikra Sport, vycházející z naháče. Zajímavostí je též prďácké enduro S 70 nebo trialka českého původu se zajímavým příběhem okolo vzniku. Dohromady je motorek v muzeu něco přes 40 kusů.

Motocykly pak v muzeu doplňuje spousta dalšího příslušenství – jeden raný skútr je třeba vystavován s originálním přívěsným valníkem, ale nechybí ani spousta dobových reálií, spjatých s motorkařením tehdejší doby či s fabrikou Simson. Prohlédnout si tedy můžete spoustu přileb a oblečení, také zbraně z éry války, kočárky, jízdní kola, hodiny, ale i samostatné motory, dopravní značky nebo čerpací stojany.

Simson Muzeum tedy ve výsledku nabízí velmi zajímavý a ucelený pohled do historie značky, která vyráběla sice obyčejné, ale o to populárnější motocykly, na nichž se učili jezdit mnozí z nás. Jak už to se značkami z této oblasti a éry bývá, její konec byl neslavný, to ale neznamená, že velká spousta motorkářů nevzpomíná na toho prvního Simsona S 51, kterému tehdy v garáži dopřávali první tuning, a on se jim za to odvděčoval prvními zkušenostmi za řídítky motocyklu.

A mimochodem jedna zajímavost na závěr. Pokud jste v nedávné minulosti zahlédli přes Česko jedoucí auto s plaťákem narvaným Simsony, tak vězte, že jsou to němečtí překupníci, kteří skupují zpátky ze střední a východní Evropy stroje, co Němci po sjednocení země levně odprodali. Simson se totiž dočkal podobného osudu jako Trabant – po pádu Berlínské zdi jej nikdo nechtěl a tisíce kusů končily na východě, dneska jeho cena hravě překonává 3 500 euro, a tak se tok otočil zpátky do Německa. Celé je to umocněno tím, že má Simson v Německu dodnes výjimku, a přestože je fakticky motocyklem, smí se na něm jezdit od patnácti jako na mopedu.

Muzeum Simsonů v Žabovřeskách nad Ohří má otevřeno soboty a neděle vždy od 10 do 18 hodin, ale podle potřeby se s majitelem lze dohodnout i na prohlídce ve všední den odpoledne. Všechny detaily najdete na stránkách muzea. Vstupné je dobrovolné, majitel nadšený, silnice v okolí pěkné a celkově je to výlet, který lze rozhodně doporučit.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE