journeyman_unor




Motokrosy Yamaha 2020 na vlastní kůži

Také v letošním roce udělala Yamaha velké tovární testování motokrosových modelů pro nadcházející sezónu. Celý podzim jezdil po Evropě kamion s „dvacítkami“ a jednu z posledních zastávek měl i na Slovensku. Jak funguje nejen nová YZ450F?

Kapitoly článku

Letošní pro nás nejbližší zastávka Yamaha MX Pro Tour proběhla na slovenské trati Veĺké Uherce kousek od Partizánskeho, a proto jsme na ni vyslali mladého slovenského motokrosaře Jakuba Talaše, který jinak jezdí slovenský mistrák ve třídě MX2 a již s námi mnohokrát testoval různé motokrosové modely. Hlavní novinka Yamahy pro rok 2020 je jasná, nová YZ450F. Její detailní představení jste si mohli přečíst již tady, takže jen v rychlosti – lehčí a výkonnější motor, samozřejmě stále s dozadu zakloněným válcem, upravený rám, silnější brzdy. K otestování byly připravené i další modely řady YZ, tam se kromě grafiky nezměnilo nic. Nebylo to potřeba, vždyť menší YZ250F prodělala velkou modelovou údržbu loni. Tedy vlastně letos. Na Slovensku byly k otestování ale také dvoutakty, a to od nejmenších YZ65 a YZ85, které Kuba z logických důvodů vynechal, až po YZ125 a především vzteklou YZ250. A jak motocykly viděl sám závodník?

Trať, na níž jsme motorky testovali, mně osobně dost sedí. Je hodně rychlá a má pěkné dlouhé skoky, které se mi líbí, mám podobné tratě v oblibě. Nicméně tady jsme všichni testovači pocítili to samé, a sice že na takto rychlou trať jsou motorky v základním nastavení dost měkké, ponořovaly se už v nájezdech. Ale ladit individuálně na každého pilota nebylo možné, jen jsme prostě zkonstatovali, že je to měkčí, ale jezdit se dá i tak. Naopak všechny testované stroje musím pochválit za příkladnou stabilitu, na skocích jsem nikdy neřešil, že bych je musel musel tahat víc na předek nebo zadek. Pro mě mají Yamahy dost nízký předek a nízko umístěná řídítka, na což jsem si musel chvíli zvykat, ale zatáčelo se mi s tím nakonec super.

Jako první jsem se dostal hned na novou YZ450F v sériové podobě. Na vlhké trati mě hned vycvičila pořádná kopa výkonu, což jsem od tohoto modelu také čekal, a jelikož bylo na začátek dost bláta, tak jsem se jen tak nalehko seznámil se stavem povrchu a moc jsem netlačil na pilu. Ale už takhle na první oťuknutí to bylo příjemné svezení. Druhá testovací jízda pro mě skončila záhy, protože té dvoudobé potvoře YZ250 stačila pouze dvě kola, aby mi ukázala, kdo je tady pánem – je to vážně síla a na tuhle motorku potřebuje mít jezdec dost zkušeností a techniku, aby si dokázal jízdu užít. Zarazily mě také obrovské vibrace od motoru přes řídítka až do rukou, takže jsem raději zajel předčasně do depa.

V další rundě jsem se dostal na YZ250F s tovární úpravou GYTR, a na tu jsem byl teda hodně zvědavý. Upravené zapalování, hlava, mapa, výfuk, jiné páčky a dekly motoru… Motorka byla celkem příjemná a lehká, samozřejmě tam byl její typický zvuk, i když trochu jemnější než u sériovky, na níž jsem jezdil vzápětí. Rozdíl mezi oběma verzemi byl poznat, ale zase ne nějak extrémně. Nejvíce jsem to pocítil na dolétávání dlouhého trojáku, kde jsem na sériovce musel motorku víc potáhnout tělem, na GYTR byl dolet jednodušší a v závodě to ušetří dost sil.

 Sériovka vs. GYTR

Poté přišla na řadu největší střelba, jakou jsem měl kdy možnost okusit – YZ450F GYTR. Po několika nájezdech na skok jsem nepochopil, na co je komu takový výkon :-) Motorka byla extrémně citlivá a agresivní na plyn, proti sérii to byl obrovský rozdíl a přidat víc než půl plynu bylo složité, neboť jsem okamžitě přepaloval dopady za skoky. Výkon, výkon, výkon, to byla prostě mantra téhle motorky. Připadal jsem si na ní jako hobík, neměl jsem kde dát plný plyn, neboť s mojí hmotností mi hned ulítávala pod zadkem a výkon mě stahoval ze sedla tak, že jsem se bál, že mě motorka ztratí. A po celou dobu jsem si říkal, jak na tomhle může někdo závodit – úprava GYTR je proti sérii extrémní rozdíl. Pro mě je toho výkonu prostě moc, já bych byl spokojený se sériovkou, která je podstatně hodnější. Proti YZ250F byla samozřejmě cítit vyšší hmotnost, složit motorku na skoku a následně ji vrátit bylo o dost namáhavější, musel jsem se do toho víc opřít.

Na závěr jsem vyzkoušel ještě dvoudobou YZ125, ale jak jsem zvyklý na čtyřtakt, tak mi prostě vůbec nevyhovovala. Celou dobu jsem se soustředil akorát na motor, jestli řadit nebo podřazovat, a za pár kol jsem měl toho šlapání po páčce plné zuby. Na trať jsem vlastně vůbec nemyslel a jen vršil chybu za chybou – a když jsem dával pozor na trať, zase jsem neuměl chytit tempo na motorce, buď jsem ji přetáčel, nebo naopak podtáčel. Co se ale výkonu týče, myslím, že jezdec zvyklý na dvoutakt nebude mít problém.

Takže pro mě měla Yamaha MX Pro Tour jasného vítěze – sériovou YZ450F 2020. Super průběh motoru, fajn pérování, trošku mi překážel akorát ten zvuk z airboxu, ale to byla jen maličkost.

Jakub Talaš

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autor článku obdržel prémii 6 Kč od 1 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (0x):



TOPlist