120 let Husqvarny jsme oslavili v sedle novinek

Během tohoto výrazného životního jubilea se sluší a patří připomenout, kde se vzala sláva těchto severských motocyklů a stejně tak není od věci zmínit, že samotná značka Husqvarna vznikla o mnoho let dříve. To se tenkrát povedlo polnímu maršálovi a inženýrovi Eriku Dahlbergovi přesvědčit švédského krále, že ve Švédsku nutně potřebují vlastní zbrojovku. Král nakonec souhlasil a v roce 1689 vznikla společnost pojmenovaná po městě v jižní části této severské země. Fakt, že šlo o zbrojařskou firmu, je důležitý i pro dnešní motocykly. Kdo z vás totiž ví, co zobrazuje logo značky? Kde kdo si myslí, že jde o švédskou korunu, ale je to pohled do hlavně pušky, kde tři malé výstupky na vrchu symbolizují mušku na míření. Zajímavý je také fakt, že Husqvarna patří mezi nejstarší průmyslové firmy na světě vůbec, to se ale logicky motorek netýká, i když ke slávě značky značně přispěly. Vznik divize motocyklů se datuje k roku 1903, kdy vyjel první stroj s písmenem H na nádrži, tehdy šlo typicky spíš o kolo s motorem nakoupeným u jiného výrobce. První motocykl kompletně vyrobený Husqvarnou z továrny vyjel o 15 let později, zároveň se v té době začala Husqvarna zapojovat do závodů. Dnes můžeme říct, že je Husqvarna nejznámější svými terénními úspěchy, ale když se začínalo závodit, nic jako motokros neexistovalo. Ve dvacátých a třicátých letech se závodilo hlavně na silnicích, takže Husqvarna sbírala úspěchy na TT na ostrově Man a v dalších závodech po celé Evropě, což samozřejmě pozitivně ovlivnilo prodeje běžných modelů. Například v roce 1935 po čtvrté v řadě zvítězila ve švédské GP ve třídě pětistovek se svým dvouválcem, který navíc znamenal pokrok pro celé motocyklové odvětví – byl to první víceválec, který narušil hegemonii tehdy dominantních britských jednoválců.

Nejvíc slávy ale značka posbírala v motokrose, předcházela tomu ale ještě jedna důležitá událost – zrození stříbrného šípu, tedy modelu Silverpilen.  Dvoutaktní motocykl s objemem 175 cm3 a třístupňovou převodovkou zaznamenal ve Švédsku obrovský úspěch hlavně díky své váze. Tehdejší zákony totiž braly motocykly vážící do 75 kilogramů jako lehké stroje, které bylo možné řídit už od 16 let. Jednoduchý přesto spolehlivý motocykl se téměř přes noc stal mokrým snem každého náctiletého ve Švédsku, a že tento sen nebyl nedosažitelný, dokazuje 11 300 prodaných kusů mezi lety 1955 a 1965. Příběh tohoto motocyklu na jaře dopodrobna představil ve svém článku Roman Kostelecký, takže ho nebudeme opakovat. Jedno je ale jisté – příjmy z prodeje tohoto hitu mohly putovat zpět do vývoje a výroby, což se s velkou pravděpodobností podepsalo na zlaté éře motokrosu.

V roce 1957 mění motokrosový evropský šampionát své jméno a stává se z něj oficiální mistrovství světa pod hlavičkou FIM. Bohužel ale jenom pro vrcholnou třídu pětistovek. Menší dvěstěpadesátky nesou status mistrovsví Evropy ještě do roku 1961. Bohužel píšeme proto, že jsme mohli mít hned v druhém ročníku mistra světa. Jaromír Čížek v roce 1958 dokázal se svou Jawou šampionát vyhrát, v závěsu za ním skončil tovární jezdec Husqvarny Rolf Tibblin. Další rok už se Švédovi podařilo zvítězit (náš Čížek bral třetí místo) a v roce 1960 se přesunul do vyšší třídy, kde si tím pádem brousil zuby na titul mistra světa.  Měl ale smůlu, jeho týmovým kolegou byl protřelý „Buffalo Bill“. Ne tedy známý pistolník, ale Bill Nilsson, úspěchy ověnčený švédský motokrosař. V roce 1955 byl o bod druhý v mistrovství Evropy pětistovek, to nejvíc ale přišlo v úvodním ročníku mistrovství světa, které v roce 1957 vyhrál na své doma upravené AJS. Ve dvou dalších sezónách skončil druhý, aby se opět dočkal v roce 1960. To už byl ale na pozici továrního jezdce Husqvarny, které přivezl první světový titul a odstartoval tím zlatou éru značky. Během následujících deseti let posbírala švédská značka 14 motokrosových titulů, k tomu přidala ještě 24 titulů v enduru a 11 vítězství v americkém závodě Baja 1000.

V roce 1987 koupila motocyklovou divizi Husqvarny italská Cagiva a výroba se přestěhovala do Itálie. Pravda, ne úplně. „Rebelující“ bývalí zaměstnanci zůstali ve Švédsku, kde založili Husaberg, který vlastně předpověděl cestu svému mateřskému podniku. Zpětně by se dnes mohlo zdát, že k správnému nakopnutí značky v Itálii nedošlo, ale sportovní výsledky hovoří jinak. Od roku 1990 do roku 2003 byl jen jeden rok, kdy značka nezískala titul mistra světa v enduru, když ho ale získala, bylo to většinou hned ve více třídách. S jakou jinou značkou byste chtěli rozšířit své terénní portfolio než s takhle úspěšnou? Podobně asi přemýšleli v BMW, když se v roce 2007 rozhodli pro koupi Husqvarny. Ostatně to potvrzují i tehdejší vyjádření zúčastněných. V době začínající ekonomické krize Němci do Varese napumpovali spoustu peněz, což se projevilo na sportovních úspěších ale i na těch komerčních, ze kterých vzešly zajímavé silniční stroje. Z nich byl asi nejvýraznějším silniční sportovní naháč Nuda 900. BMW přesto přehodnotilo své plány a pro většinu lidí celkem nepochopitelně prodalo Husqvarnu koncernu Pierer Industrie A.G., tedy ekonomicky a majetkově složitému spletenci, kterému zjednodušeně říkáme KTM. Pod oranžovými křídly nejdřív došlo ke spojení s Husabergem a hned vzápětí se objevily první „modro-žluté KTMky“. Tehdy nešlo tak úplně o převlečené KTM, šlo o spojení techniky Husabergu a KTM a určité technické rozdíly jsou mezi motorkami občas k vidění dodnec, nicméně s postupem času se víc a víc spojovaly.

KTM po převzetí ale musela Husqvarnu nějak „zacílit“, a směr, který jí v Mattighofenu vybrali, byl prestižní. Husqvarna měla být tou lepší, dražší a luxusnější značkou, to nejlépe dokládá nově vzniklá silniční řada. Začalo to na podzim 2013 konceptem s technikou z jednoválcového 690 SMC, potvrdilo se to o rok později sériovým 701 Supermoto a koncepty 401 Vitpilen a 401 Svartpilen. Stylová řada neo retro klasiků zaujala svým vzhledem, který je po deseti letech více než aktuální a nezklamala ani jízdně, což platí i pro pozdější sedmistovkové verze. Vzít osvědčenou techniku KTM a dát jí zcela odlišný vzhled byla trefa do černého. Husqvarna žije dál, a když pomineme kompletní off-roadovou řadu, tak v jejím portfoliu najdeme aktuálně 7 silničních homologovaných strojů, na jejichž vrcholu stojí model Norden 901.

Ten pro letošní rok dostal navíc dobrodružnější model Expedition, který jsme si vyzkoušeli v rámci narozeninového výjezdu organizovaného československým zastoupením v Brně. Před místním dealerstvím se ale sešla v podstatě celá silniční paleta, takže nejen, že jsme mohli vyzkoušet nového Expeditiona, rovnou jsme ho mohli přímo porovnat se základní verzí a také projet „sedmsetjedničky“, které se dočkaly drobných inovací. V jejich případě to padlo hlavně na supermoto, protože nás čekala silniční trasa s vyvrcholením na polygonu brněnského automotodromu. Na naše jízdní dojmy si ještě chvíli počkáte, přineseme je totiž v klasických testech, ale motorky jsme prověřili důkladně. Vyjížďka nás dovedla až do Žďárských vrchů, ze kterých jsme se cestou zpět zastavili na steak v podniku Mitrovský Angus. Ten si rozhodně malou reklamu zaslouží, protože jejich steaky, které si předtím na pultu vyberete, si to prostě zaslouží. Středoevropská oslava 120 let Husqvarny (účastnili se jí také novináři ze Slovenska, Polska a Maďarska) se i přes nejisté počasí podařila, děkujeme za pozvání a přejeme Husqvarně minimálně dalších 120 let. Někdo sice může namítnout, že jde „jen“ o převlečené oranžády, ale ony jsou pořád své a je dobře, že jsou tady je. Všechno nejlepší!

Informace o redaktorovi

Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE