První superbike: Kawasaki Z1

Jako první superbike bývá označovaná Honda CB 750, ale spíš by se dalo říct, že šlo o první velký čtyřválec. Pokud se budeme na superbike dívat jako na stroj, kde je technika na vrcholu a výkon za hranicí využitelnosti, pak by se dala jako zakladatelka této dynastie označit Kawasaki Z1.

Kapitoly článku

Zmínka o Hondě je však rozhodně namístě, zejména proto, že nebýt jí, možná by nebyla ani Z1. Kawasaki vyvíjela řadový čtyřválec v podobnou dobu jako konkurence, její projekt měl kódové označení N600. Nenechte se ale označením zmást, mělo jít také o sedmsetpadesátku. Jenže po premiéře Hondy na Tokyo Motorcycle Show v roce 1968 šly plány do skartovačky a bylo rozhodnuto odpovědět něčím větším, silnějším, dokonalejším. Projekt měl kódové označení New York Steak, jeho vývoj vyvrcholil představením na kolínské výstavě 1972 a pro veřejnost byl šokem ve všech směrech.

V první řadě v tom smyslu, že podobnou strojovnu nikdo neočekával právě od Kawasaki, která do té doby dělala hlavně dvoutakty, od menších po sportovní tříválec Mach 1. Čtyřtakt v modelové řadě sice byl, ale jen vzduchem chlazený dvouválec W1 s objemem 650 kubíků, který jako by anglickým motorkám z oka vypadl, konkrétně tehdejší BSA. Proč ta změna? „Z hodně důvodů,“ odpověděl v době představení na tuto otázku ředitel Kawasaki T. Yamada. „Kawasaki chtěla postavit krále motocyklů. Motorku, vedle které budou ostatní vypadat, jako kdyby se scvrkly, motorka která nechá doutnající jizvu na obličeji motorsportu. A to jednoduše neuděláte s dvoutaktem,“ vysvětlil vznik Z1 vedoucí továrny.

V roce 1970 byly připravené první skicy a v polovině roku vznikl tým, který měl dát dohromady motor a podvozek. Základ byl převzat ze zavrhnutého projektu N600, práce šly rychle a první prototyp byl připraven ke zkoušce na okruhu Yatabe v jednasedmdesátém. Objevilo se pár problémů, například s odvětráním klikové skříně a pístními kroužky, ale po odstranění se ve vývoji ukázalo jako dlouhodobě možné i zvýšení výkonu na 95 koní a posunutí maximálky přes 220 km/h.
Z Japonska se testování přesunulo do USA a kvůli utajení bylo použito neotřelé řešení – prototypy byly nalakovány do barev Hondy, včetně znaků na nádržích. Začátkem 1972 bylo dotestováno, „Hondy“ odvezeny do Japonska, rozebrány a jediné, co neslo známky vyššího namáhání, byly nadmíru natažené řetězy. Odpovědí na tento neduh bylo přidání automatického mazání řetězu a motorka byla připravená do výroby.

Co se týče vzhledu, odpovědnost za něj nesl Norimasa Tada, který vzpomíná: „K designu Z1 mě přidělili prvního března 1971 a termín dokončení modelu v měřítku 1:1 jsem dostal 31. března. Normálně takové projekty zaberou čtyři až šest měsíců a potřebujete k tomu několik asistentů, ale tady jsem dostal měsíc a byl na to sám.“ Přes veškerou péči o techniku se na vzhled lehce zapomnělo a Tada dostal za úkol vyplnit černou díru. „Po všech přesčasech a pracovních víkendech jsem měl za úkol prezentovat maketu a design Z1 vedení přijalo. Byl to nejšťastnější moment mého života a pogratuloval mi i prezident americké pobočky Hamawaki. Ten měl jedinou výtku, chtěl, abych motorku udělal trochu užší, protože moje maketa prý vypadala jako matka v očekávání,“ vypráví otec vzhledu Z1 a dodává: „Matku v očekávání jsem zeštíhlil zúžením nádrže, upravil jsem několik dalších detailů a začal jsem navrhovat barevná schémata. Následně jsem dostal v Kawasaki na práci dohlížení nad nastupujícími designéry, k navrhování motorek už jsem se tolik nedostal, ale na intenzivní měsíc navrhování Z1 často vzpomínám.“

Technicky sice na Z1 nebylo nic převratného, řadové čtyřválce nebo kotoučové brzdy už byly předtím, ale nová byla velikost balení, v jakém Kawasaki vrcholná řešení své doby doručila. S objemem 903 kubíků a výkonem 85 koní byl motor o 167 kubíků větší a 18 koní silnější než Honda a díky tomu nabízela takovou porci jednostopého vzrušení, jako nikdo předtím. Jako první dostali možnost osedlat krále motocyklů novináři v USA a neskrývali nadšení: „Z1 je nejmodernější motocykl světa. Je také nejrychlejší. První z nové generace strojů, se kterými můžete v poklidu jet městem a za chvíli nepochopitelně zrychlit na oblet kolem planety,“ psali například v časopisu Cycle v listopadu 1972. V anglických Motorcycle news byla Kawasaki zvolená motorkou roku v ročnících 1973-76 a dalo se říct, že motorkáři se tehdy dělili na dvě skupiny – ti, co Z1 měli a ti, co jí chtěli. Přesto, že objem i výkon byly na svojí dobu kosmické, průběh samotný byl příjemný a dobový tisk vychvaloval, jak stačí pět minut, aby se studený motor dostal do provozního tempa a fungoval jedna báseň. U tříválcových dvoutaktů H1 měla Kawasaki problémy s výdrží klikového ústrojí a tak bylo rozhodnuto, že u Krále motorek bude klika super odolná. Dostatečně dimenzovaná byla taky spojka, což zejména v Americe udělalo z motorky krále burnoutů. V americkém seriálu superbiků měly Kawasaki po úpravách firmou Muzzy výkon kolem 150 koní a díky její odolné klikové skříni se ve světě dragsterů začaly odehrávat děje, které měly předtím formu zázraku.

Jízdní vlastnosti nebyly nic, o čem byste po srovnání se současnou technikou psali z tábora domů. Trubkový rám byl uzpůsobený spíš pro padesátikoňovou motorku než čtyřválcovou devítistovku, vzadu dva tlumiče, vpředu vidlice s průměrem trubek 36 milimetrů a na drátěných kolech úzké pneumatiky. Na tehdejší dobu šlo ovšem o standard a na závody se rámy a kyvné vidlice často zesilovaly. Ovšem nesmíme se na konstrukci dívat z dnešního pohledu, v dobových testech jste se dočetli, jak dobře brzdí a se zatáčkami se vypořádá bez nejistoty a kroucení. Tomu měly přispět speciální „rychlostní“ pneumatiky Dunlop K103 a přesto, že brzdový kotouč byl na svou dobu velký, na vidlici bylo z továrny připravené uchycení i na druhý kousek.

Dominance devítistovky trvala skoro celé desetiletí, do příchodu Suzuki GSX 1100E se čtyřventilovou technikou. Ale odkaz Z1 žil i potom, základ čtyřválce posloužil pro GPZ 1100 a díky odolnosti klikové skříně se stal její motor základem pro dragsterové agregáty po celém světě.
Příchod Z1, která měla za úkol pokořit Hondu CB 750, je typickým příkladem souboje, který odvál dříve vévodící britské továrny do propadliště dějin. Namále měl po příchodu Z1 i americký Harley-Davidson, který rázem přišel o své jisté v kraji velkých objemů a nebýt radikální restrukturalizace a financování zvenčí, bylo po něm taky.

Informace o redaktorovi

Roman Kostelecký - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Autoři článku obdrželi prémie 80 Kč od 8 uživatelů. Prémie jsou již uzavřené, děkujeme.
Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (1x):
Motokatalog.cz



motoguzzi_kveten
Objednat reklamu
TOPlist