TomTom Rider - GPS navigace pro motocykly
Text: Filip Tichý | Foto: Filip Tichý | Zveřejněno: 28.8.2006 | Zobrazeno: 46 887x
Na trhu se za poslední rok objevila široká nabídka přístrojů GPS s různými možnostmi silniční navigace. Motorkář má dvě možnosti - buď prostudovat celou nabídku, posoudit všechna pro a proti různých řešení a pořídit si přístroj GPS či PDA, nebo dokonce třeba jen mobil s modulem GPS a dokoupit potřebné doplňky pro instalaci na motocyklu a vše sestavit dohromady. Nebo může sáhnout po zatím jediném specializovaném přístroji pro motocykly, kterým je právě TomTom Rider. Díky společnosti RRC-CZ s.r.o. jsme měli možnost tento přístroj otestovat a podělit se o poznatky a dojmy.
Kapitoly článku
TomTom Rider je odvozený od přístrojů TomTom GO určených pro automobily. Změnila se konstrukce pro upevnění na motocyklu a ovládání dotykového displeje v rukavicích, přístroj dostal vodotěsné pouzdo a sadu Bluetooth do helmy (naopak nemá žádný interní reproduktor). 
Další užitečnou funkcí (podrobný popis dále v článku) je propojení s mobilním telefonem pomocí spojení Bluetooth, kdy Rider plně zajistí ovládání funkce handsfree a zobrazí volajícího a umožní i vytáčení. Veškeré ovládání probíhá prostřednictvím dotykového displeje s úhlopříčkou 3,5" (9 cm) s rozlišením 320x240, jedinou výjimkou je vypínač na boku. Slot pro paměťové karty SD (Rider nemá žádnou vlastní vnitřní paměť) a konektory miniUSB, nabíječky a resetu jsou pod malým víčkem na dolní straně s gumovou krytkou. Nabíjení za jízdy ze speciálního držáku je realizováno pomocí nízkonapěťových kontaktů na zadní straně přístroje, kterým by neměla vadit ani voda.
Přístroj má vestavěnou anténu a podle odborných posudků zvládá příjem signálů GPS na výbornou - 12 satelitů najednou - takže dokonce ani nemá konektor pro externí anténu.
Ale zpět na začátek - po rozbalení krabice je třeba TomTom Rider připojit k nabíječce, zasunout paměťovou kartu SD s přiloženou mapou a nechat přístroj po zapnutí inicializovat - to znamená vyhledat si satelity systému GPS a zorientovat se. Tato první inicializace může trvat delší dobu (třeba i 10 minut - ale jen poprvé, při dalším zapnutí už to Rideru trvá opravdu jen asi 5 sekund) a nevýhodou je, že rozbalování krabice a první seznamování s přístrojem člověk absolvuje většinou doma. Může tedy být nutné vylézt před barák, aby přístroj hezky „viděl“ na satelity. (Koho by zajímaly podrobné informace o systému GPS, viz článek zde). Ale zatím všichni mi potrvdili, že i daleko od okna přístroj chytne 5-6 satelitů.
Hned na začátku musím zmínit snad jedinou podstatnou výtku, která mě u Rideru štvala - vypínač. Hlavní vypínač je na boku přístroje v gumové obrubě a jeho stisknutí vyžaduje dost síly a je nutné jej mačkat přesně na střed a nejlépe nehtem. V rukavicích a s přístrojem umístěným v držáku na motorce je to téměř vyloučeno! Jak říkám - snad jediná výtka a ještě taková blbost jako vypínač (který se navíc téměř nepoužívá, protože Rider se aktivuje automaticky po vložení do držáku s napájením), ale o to víc to u mašinky nabušené skvělými motorkářskými funkcemi a spoustou chytrých nápadů zamrzí.
Po rozbalení je nutné zadat čas a pár základních nastavení, jako je jazyk nabídek na displeji (čeština je samozřejmě v nabídce). Pak už je ovládání opravdu skvěle zpracované a jednoduché - bez jakýchkoli příruček či tápání každý zvládne zadat první cíl výletu a vyrazit na cestu! Ještě předtím ale budou nutné tři věci - osadit držák Rideru na řidítka motorky, připevnit handsfree sadu s připojením Bluetooth do helmy a ještě jedna záležitost nutná pro české uživatele - z přiloženého disku CD nahrát do přístroje přes počítač český hlas navigátora „Milana“ - v základním předkonfigurovaném nastavení totiž český hlas chybí.
V zásadě se nabízejí dvě možnosti - montáž na hrazdičku nebo trubku řidítek, nebo montáž pod upevnění zrcátka. Vše je slušně znázorněno na přiloženém letáku a i technický antitalent zvládne mechanickou stránku věci za deset minut. Součástí jsou i gumové bloky, které poskytnou odtlumení od vibrací. Trochu složitější je elektrická stránka věci - držák totiž také zajišťuje napájení přístroje a je nutné dovést kabel od držáku někam ke zdroji napětí - klidně až k baterce - a připojit oba kabely ke správnému pólu. Osobně ale doporučuji investovat stopadesát korun do vodotěsné autozásuvky (konektory typu zapalovač) a nechat si tuto zásuvku od odborníka (zde bych rád poděkoval za skvělou službu Motoshopu v Novém Strašecí) zapojit přes pojistku přímo k baterii. Zásuvku pak můžete použít i pro nabíječku mobilu a celou řadu dalších aplikací. Dále je třeba promyslet vedení kabelu k řidítkům a dát velký pozor na to, aby kabel nemohl bránit otáčení řidítek.
Samotný držák ve tvaru L je plastový s gumovou objímkou, která drží přístroj. Po straně přístroje je ještě úchytka na poutko pro skeptiky, kteří mají přesto strach z vypadnutí přístroje z držáku. Držák sice působí docela solidním dojmem, ale plast je jen plast a po internetu už jsem zaznamenal stížnosti na prasknutí v místě spojení šroubů. Pro použití na enduru by tedy asi bylo vhodné sáhnout po držáku od Touratechu, který nabízí stejné řešení napájení, ale v kovovém provedení s odpružením. Tomtom Rider je samozřejmě možné na brát sebou i do auta, jen si budete muset dokoupit ještě jeden napájecí kabel pro zapojení do autozásuvky.
Ridera lze ale v pohodě používat i bez napájení, oficiální údaj slibuje výdrž 5 hodin při plné navigaci, ale šetrnějším používáním (vypínáním na dlouhé dálniční úseky, snížením kontrastu a vypnutím hlasové navigace) se lze dostat i na dvojnásobek, což by mohlo na víkend stačit (pokud tedy pořáde jenom nejedete).
V krabici najdete hned dvě sady - za prvé klasický špuntík do ucha, který se do helmy neupevňuje - prostě zastrčíte do ucha, maličkou krabičku s modulem Bluetooth zastčíte do náprsní kapsy a jedete. Mikrofon se volně houpe u brady
Druhá možnost je placaté sluchátko s mikrofonem, které se suchým zipem napevno zachytí k výstelce helmy v místě ucha, mikrofonek někde u tváře a při sundavání helmy prostě odpojíte prodlužovací kablík, který má na druhém konci modul BT.
Další užitečnou funkcí (podrobný popis dále v článku) je propojení s mobilním telefonem pomocí spojení Bluetooth, kdy Rider plně zajistí ovládání funkce handsfree a zobrazí volajícího a umožní i vytáčení. Veškeré ovládání probíhá prostřednictvím dotykového displeje s úhlopříčkou 3,5" (9 cm) s rozlišením 320x240, jedinou výjimkou je vypínač na boku. Slot pro paměťové karty SD (Rider nemá žádnou vlastní vnitřní paměť) a konektory miniUSB, nabíječky a resetu jsou pod malým víčkem na dolní straně s gumovou krytkou. Nabíjení za jízdy ze speciálního držáku je realizováno pomocí nízkonapěťových kontaktů na zadní straně přístroje, kterým by neměla vadit ani voda.
Přístroj má vestavěnou anténu a podle odborných posudků zvládá příjem signálů GPS na výbornou - 12 satelitů najednou - takže dokonce ani nemá konektor pro externí anténu.
Na začátku
Ale zpět na začátek - po rozbalení krabice je třeba TomTom Rider připojit k nabíječce, zasunout paměťovou kartu SD s přiloženou mapou a nechat přístroj po zapnutí inicializovat - to znamená vyhledat si satelity systému GPS a zorientovat se. Tato první inicializace může trvat delší dobu (třeba i 10 minut - ale jen poprvé, při dalším zapnutí už to Rideru trvá opravdu jen asi 5 sekund) a nevýhodou je, že rozbalování krabice a první seznamování s přístrojem člověk absolvuje většinou doma. Může tedy být nutné vylézt před barák, aby přístroj hezky „viděl“ na satelity. (Koho by zajímaly podrobné informace o systému GPS, viz článek zde). Ale zatím všichni mi potrvdili, že i daleko od okna přístroj chytne 5-6 satelitů.
Hned na začátku musím zmínit snad jedinou podstatnou výtku, která mě u Rideru štvala - vypínač. Hlavní vypínač je na boku přístroje v gumové obrubě a jeho stisknutí vyžaduje dost síly a je nutné jej mačkat přesně na střed a nejlépe nehtem. V rukavicích a s přístrojem umístěným v držáku na motorce je to téměř vyloučeno! Jak říkám - snad jediná výtka a ještě taková blbost jako vypínač (který se navíc téměř nepoužívá, protože Rider se aktivuje automaticky po vložení do držáku s napájením), ale o to víc to u mašinky nabušené skvělými motorkářskými funkcemi a spoustou chytrých nápadů zamrzí.
Po rozbalení je nutné zadat čas a pár základních nastavení, jako je jazyk nabídek na displeji (čeština je samozřejmě v nabídce). Pak už je ovládání opravdu skvěle zpracované a jednoduché - bez jakýchkoli příruček či tápání každý zvládne zadat první cíl výletu a vyrazit na cestu! Ještě předtím ale budou nutné tři věci - osadit držák Rideru na řidítka motorky, připevnit handsfree sadu s připojením Bluetooth do helmy a ještě jedna záležitost nutná pro české uživatele - z přiloženého disku CD nahrát do přístroje přes počítač český hlas navigátora „Milana“ - v základním předkonfigurovaném nastavení totiž český hlas chybí.
Připevnění na řidítka
V zásadě se nabízejí dvě možnosti - montáž na hrazdičku nebo trubku řidítek, nebo montáž pod upevnění zrcátka. Vše je slušně znázorněno na přiloženém letáku a i technický antitalent zvládne mechanickou stránku věci za deset minut. Součástí jsou i gumové bloky, které poskytnou odtlumení od vibrací. Trochu složitější je elektrická stránka věci - držák totiž také zajišťuje napájení přístroje a je nutné dovést kabel od držáku někam ke zdroji napětí - klidně až k baterce - a připojit oba kabely ke správnému pólu. Osobně ale doporučuji investovat stopadesát korun do vodotěsné autozásuvky (konektory typu zapalovač) a nechat si tuto zásuvku od odborníka (zde bych rád poděkoval za skvělou službu Motoshopu v Novém Strašecí) zapojit přes pojistku přímo k baterii. Zásuvku pak můžete použít i pro nabíječku mobilu a celou řadu dalších aplikací. Dále je třeba promyslet vedení kabelu k řidítkům a dát velký pozor na to, aby kabel nemohl bránit otáčení řidítek.
Samotný držák ve tvaru L je plastový s gumovou objímkou, která drží přístroj. Po straně přístroje je ještě úchytka na poutko pro skeptiky, kteří mají přesto strach z vypadnutí přístroje z držáku. Držák sice působí docela solidním dojmem, ale plast je jen plast a po internetu už jsem zaznamenal stížnosti na prasknutí v místě spojení šroubů. Pro použití na enduru by tedy asi bylo vhodné sáhnout po držáku od Touratechu, který nabízí stejné řešení napájení, ale v kovovém provedení s odpružením. Tomtom Rider je samozřejmě možné na brát sebou i do auta, jen si budete muset dokoupit ještě jeden napájecí kabel pro zapojení do autozásuvky.
Ridera lze ale v pohodě používat i bez napájení, oficiální údaj slibuje výdrž 5 hodin při plné navigaci, ale šetrnějším používáním (vypínáním na dlouhé dálniční úseky, snížením kontrastu a vypnutím hlasové navigace) se lze dostat i na dvojnásobek, což by mohlo na víkend stačit (pokud tedy pořáde jenom nejedete).
Handsfree do helmy
V krabici najdete hned dvě sady - za prvé klasický špuntík do ucha, který se do helmy neupevňuje - prostě zastrčíte do ucha, maličkou krabičku s modulem Bluetooth zastčíte do náprsní kapsy a jedete. Mikrofon se volně houpe u brady
Druhá možnost je placaté sluchátko s mikrofonem, které se suchým zipem napevno zachytí k výstelce helmy v místě ucha, mikrofonek někde u tváře a při sundavání helmy prostě odpojíte prodlužovací kablík, který má na druhém konci modul BT.
Informace o redaktorovi
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?