reline_unor



Velká Británie 2012

Kapitoly článku

3.den - Stonehenge a Swindon

Ráno kosa a mlha, ale neprší. Nechce se mi vstávat. Chvilku se přemlouvám, ale nakonec se k tomu dokopu a bez snídaně vyrážím do Stonehenge. Název Stonehenge pochází ze staré angličtiny, ale není známo co přesně znamená.
Po chvilce začíná mrholit a to se mě drží až na místo. Můj optimismus, že jen tak nezmoknu, bere za své a motto měním na “suchého mě nedostanou“. Dojíždím k parkovišti a už zdálky vidím ceduli, že v pondělí mají zavřeno. Zkouším to u sekuriťáka, kolik by mě to stálo, aby mě tam pustil. Byl neoblomný, říkám mu že jsem přijel až z Čech. On na to, že je Rumun a že mají zavřeno ať si to vyfotím přes plot. Popřeju mu brzké vyhoštění (do větších akcí se raději nepouštím) a jak nějaká socka fotím kameny přes plot.

Stále ještě mrholí. Sedám na bike. Frčím na Swindon. Cestou asi stokrát zmoknu a stokrát uschnu. Přeháňky trvají maximálně 3minuty. Takže nepromok zůstává na místě batůžka v igelitce.
Cestou ve městečku Persey při odbočování vlevo vyjíždím automaticky na pravo před protijedoucí dodávku. Musím to maskovat zájmem o benzinovou pumpu. Nakonec jsem i s tankováním (1l/1.4libry) zůstal půl hodiny. A fotil.
Swindon bylo první město ve Velké Británii začínající s kruhovými objezdy. Ten, který jsem navštívil já, byl postaven roku 1972 a je zajímavý tím, že uvnitř je dalších 5 kruháčů. Né nadarmo se mu říká Magický kruhový objezd. Zastavuji před značkou upozorňující na kruháč a jdu do obchodu s pohledy. Pak čekám až pojede co nejmíň aut a pouštím se do dobrodružství. Ač jsem doma na pc trénoval opravdu poctivě, dává mi to zabrat. Nakonec jsem to projel,  jestli dobře nebo špatně nevím, ale zpocenej jsem byl až na kost. Pravda trochu jsem se bál policajtů, že až to uvidí, dají mi dejchnout a když nic nezjistí, udělají test na drogy. Ale nikde se žádný naštěstí neobjevil.
Pokud pojedete po dálnici hlídejte cedule s nápisem „sevices“ tam je vše: benzínka, restaurace, motel. Mažu to na Birmingham. Potřebuji natankovat a samozřejmě přijíždím na pumpu z druhé strany a tudíž v protisměru.Vůbec si to nedokážu vysvětlit.
Projíždím městem. Nejdřív jedu k vyhlédnutému ubytku na kraji města, ale hned jak ho uvidím, beru nohy na ramena a peláším pryč, tedy k druhé ubytovně. Situace je stejná, vzdávám to a jedu do centra. Taková socka nejsem. Dávám motku na parkoviště pro motorky a na popud policie si beru tankvak a jdu do centra. Ještě jsem si udělal fotku, to kdybych zabloudil, abych mohl ukázat kde parkuji. Bez mapy, buzoly vyrážím. Město pěkný, počasí taky. Suvenýry jsem nesehnal, tak se alespoň zastavuji v bufáči na kafe a housku se salámem.
          U motorky pak koukám do mapy a hned se přiřítí chlap jak hora a jestli mám nějaký problém. Vytahuje pádlo zapíná gps a ukazuje, kde je pěkný kemp. Nakonec mi svým velikánským autem razí cestu z města. Za městem začíná kapat voda z nebe. Za tři minuty je po všem a zas je sluníčko. Beru první odbočku na kemp útokem a dokonce 3 kruháče po sobě zvládám velmi bravurně.
Kemp je doslova a dopísmene boží. Majitel mladý kluk mi ukazuje, kam si můžu postavit stan. Říká si o 6 liber. V celém kempu je asi 15 karavanů a dva stany, z toho jeden můj. Sprchy a záchody čistý. Na umyvadle hadřík na uklízení, mýdlo a ručník. U sprchy mop na setření.
Udělal jsem si konzervu a kávu a vzhledem k tomu že bylo stále pěkně, začal jsem sušit věci. Natahuji se na trávu a vyhřejvám si kosti. Když v tom přijede ten trouba s traktůrkem a začíná sekat trávu která mi lítá až do lančmítu. V tu ránu je po pohodě. Vše házím do stanu a jdu za jeho starou, koupit si coca colu.

www.caravancampingsites.co.uk/shropshire/severnhouse.htm

Dnes ujeto:351,6 km

4.den - WALES

Ráno zataženo a pěkná mlha. V 10:30 našeho času (tam je o hodinu méně) odjíždím. Wales mě vítá jak jinak než sprškou, ale s deštěm to má společného jen to, že je to mokrý. Každou chvilku stojím a fotím nebo filmuji. V kopcích začíná opravdu pršet, tam jsem zmoknul pořádně, ale hlavně díky tomu, že jsem neustále něco fotil. O dalších 500 metrů už bylo zase hezky.
Začíná mě zlobit zmoklá mokrá kamera.
Nedaleko Oswestry v Shropshire fotím hrad (respektive to co zněj zbylo) Whittington.
A pak už jen rychlý přesun do LLANFAIRPWLLGWYNGYLLGOGERYCHWYRNDROBWLLLLANTYSILIOGOGOGOCH (doufám, že jsem na žádné písmenko nezapomněl).
Je to obec na ostrově Anglesey ve Walesu. Překlad tohoto jména zní přibližně takto: Kostel svaté Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia z červené jeskyně.
Mimo to je to obec s nejdelším názvem na světě. Fotím se u cedule s názvem-uvádějí jej zkráceně a pospíchám na nádraží, které je vlastně centrem všech turistů. Kupuji pohledy, nejdelší samolepku na motorku a nějaké drobnosti. Jeden pohled posílám domů s tím, že jsem zvědav na razítko. Pohled sice přichází, ale razítko je jen pár vlnek. Svítí mi sluníčko a je teploučko tak si to tam trochu procházím, ale hlavně fotím.

Dalším cílem je Liverpool. Po cestě opět několikrát zmoknu a uschnu. Do města přijíždím v 18 hodin. Bez problémů nacházím muzeum Beatles. Vrhám se do obchodu s pohledy a pak jdu přímo do muzea Beatles. To už má ale hodinu zavřeno. Co naplat, procházím tedy kolem zavřených obchodů (otevřeno mají pouze restaurace). Prohlížím a fotím přístav a nacházím čirou náhodou obchod Beatles se suvenýry. Úžasná záležitost, jen kdyby to nebylo vše tak drahý. Kupuji tedy nášivku za 3 libry, sedlám motku a jedu hledat kemp. Maličko bloudím, takže některý úsek jedu 2x, ale to jen proto že jsem nechtěl jet po dálnici a špatně jsem odbočil. Po vedlejších cestách je větší pravděpodobnost sehnat levnější kemp. Začíná zas pršet. A prší furt. To už nemá cenu ani oblíkat nemok. Okolo 22 hodiny přijíždím ke kempu. Závora dole, což o to, tu objedu, ale recepční nemůžu nikde dohnat. Naštěstí mi místní poradili, tak jdu rovnou za výčep a ptám se na nocleh. Vše je ok, já se omlouvám že mám mokrý peníze. Prý to není problém a ještě se ptá odkud jedu, že tady je celý den hezky..(toto jsem pak slýchával skoro ve všech kempech) platím 15 liber. Povídám jí, že až postavím stan, začne tu  taky pršet. Směje se. Ubytovat se můžu, kde chci. Postavím stan začnu si vařit ovesnou kaši a kafe a začíná pršet. Za chvilku prší jako u nás. Ve stísněných podmínkách si vylejvám kafe a tudíž nadávám. Jdu zkoumat wc a sprchy. Jsem unešen! Z reproduktoru se zde line hudba, voda teče krásně teplá.
Kemp se jmenuje Claylands Park

Dnes najeto: 384 km

5. den - Falkirk

Ráno čekám, až přestane pršet. Taky jsem si tu všimnul jedné věci. Vždy se se mnou baví otcové od otylých dcer a ještě otylejších manželek.  A tady to nebylo výjimkou. Balím mokrý stan, dělám si kávu a chleba se salámem. Zatím neprší. Přemýšlím o nepromoku.Nakonec ho nechávám na motorce a vyjíždím. Kousek za branou začíná pršet.Cestu jsem si vybral již večer, kousek po dálnici, kousek po vedlejších. Sám jsem pak byl překvapen, kudy mě to vedlo. Výjimkou nebyly cesty široké 2 metry ohraničené kamennými ploty zarostlými trávou. V jedné zatáčce potkávám místního traktoristu. Chudák se mě tak lekl že málem převrátil traktor. Za chvilku jsem opět na hlavní. Ve městě Carlisle zastavuji opět na zákazu a fotím úžasnou pevnost. Zatím je krásně, ale tady se to počasí mění jak nálady u ženský, takže za chvilu zas jedu v dešti, což už ani nevnímám.
Další městečko co mě zaujalo, bylo Moffat. Těsně před ním se udělalo hezky. Motorku nechávám na náměstí a jdu se pokoukat a nakoupit pohledy.
Opět sedlám motku a začíná pršet. Přestává až před Falkirkem. Trochu bloudím, ale nakonec vítězím. Do Falkirku se jezdí na lodní výtah, který propojuje kanály Forth a Clyde Union. Výškový rozdíl je 24 metrů (dříve zde byl systém 11 zdymadel). Jedna vana s vodou váží 302 tuny (jsou tam 2), přesto to pohání motor o výkonu 22.5 kw se spotřebou 1.5 kwh, který otočí rotorem o 180  stupňů za 15 minut. Hodinový výlet stojí 10 liber/osoba. Tolik technické údaje. Procházím Infocentrem samozřejmě kupuji pohledy, odznáček … a pak celou akci s otáčením natáčím. Najednou kolem mě procházejí Češi. Zdravíme se já se dozvídám že tu 20 let žili a že ten pán co stojí vedle mě studoval v Liberci (jsem z Liberce) Svět je malý!

Sedlám stroj a jedu hledat zas nějaký  kemp. Začíná pršet, což vydrží nějakých 15 minut. Ve městě Stirling potkávám Slováky na kolech, kteří jedou ze Skotska domů. Ptám se jak se měli. Furt chcalo. Přejeme si navzájem šťastnou cestu. Za městem se opět rozprší. Jedu na pumpu Esso tankovat (1l/1,379liber). A na kafe, platím jej u pokladny a u kávovaru jsem si jedno vybral. Ale ať jsem míchal jak míchal stále bylo hořké, až když jsem měl poslední lok všimnul jsem si že hned vedle je 6 druhů cukru… Nemám rád velký kafe bez cukru. Jdu na wc tady následuje další šok, je zde jen jedna (slovy jedna ) mísa pro invalidy, ženy a muže. A musím říci že né zrovna čistá. Jak to dělají, když přijede zájezd, to fakt nevím.
Za městem Stirling nacházím malý karavan camping. Kousek od kempu se nachází safari.

Přestalo pršet a já zkouším smlouvat cenu. Rozuměl jsem mu že noc stojí 20 liber. Zkouším to na něj bez dokladu za 10 liber. Po chvilku souhlasí s 12 librama. Večer zjišťuji, že je to normální cena za 2 lidi auto a stan. Už neprší a já nemám co dělat, tak šteluji spojku, piji kávu, pojídám polévku a pak pozoruji mladý pár, kde ona je na angličanku moc hezká.

Dnes najeto 354 km

6.den - Fort Augustus, Loch Ness, Skye

Večer trochu prší a je větší zima. Ráno po menší snídani balím a následně chci odjet, bohužel mnou seštelovaná spojka nefunguje. Tak zas vše rozdělat, spojku znovu seštelovat a znova vše přikurtovat na motku. Napodruhé se vše daří a já mířím na Fort Augustus. Je to historická vesnička, která dříve sloužila jako kasárna za povstání  Jakobitů roku 1715, nachází se  ve Skotském pohoří Highlands na nejjižnějším cípu jezezera Loch Ness. Co asi zaujme každého, je 7 po sobě jdoucích zdymadel, která jsou součástí Makedonského kanálu. Já měl zrovna to štěstí, že se most otáčel a do prvního zdymadla pouštěli lodičky. Zábava na celý den. Sluníčko, ale oproti Anglii chladno. Využívám času, kdy je most otočen a vydávám se kupovat pohledy a nějaké suvenýry. Z jednoho obchodu odcházím s pohledy, ale bez rukavic. Procházím město, když mě v tom osloví štíhlounká dívenka. Moc se omlouvá že mě obtěžuje, já si v duchu říkám že chce svézt (nebo svést?) a ona mi vrací moje rukavice a zas utíká pryč. Děkuji jí a ona jen zvedne palec a je ta tam .
Tady se můžete vydat buď okolo jezera Loch Ness nebo rovnou na ostrov Skye, což vřele doporučuji. Bude-li Vám někdo tvrdit, že cesta kolem jezera nestojí za nic, VĚŘTE MU. Má pravdu, jezero není ze silnice skoro vidět, jak je zarostlé stromy a centrum Loch Ness, krom muzea a velikánského obchodu nic mimořádného nenabízí. Vše si můžete nakoupit již po cestě. Přestože  je jezero  druhé největší ve Skotsku (dlouhé 34km a široké 1.5 km hluboké cca 230m) mi připadalo jako větší Mácháč. A musím říci, že ač bylo zas sluníčko byl jsem jím vcelku zklamán. Přístup k vodě veskrze žádný, jediný větší parkoviště u hradu bylo obsazeno autobusy.
Jedu na ostrov Skye. Cesta na ostrov je famózní, silnice čistá, parádní zatáčky u kterých můžete brousit stupačky, pokud tedy nechcete vidět nádhernou krajinu.
Ostrov je největším a nejseverněji položeným ostrovem vnitřních Herbridů. V galském jazyce jeho název znamená Okřídlený ostrov, ale je i nazýván Ostrovem mlhy. Je 80km dlouhý a 65 km široký. Nachází se zde známá palírna Whisky Talisker Distillery. Hlavním městem je Portere. Zde tankuji, ale na mou kartu můžu jen za 15 liber, důvod neznám. Projíždím  městem a už zase mrholí. Kousek za městem je kemp. V kempu karty neberou, tak paní mávne rukou, že můžu platit až budu mít, pak ukáže na kemp a povídá, kde se vám bude líbit, tam se ubydlete. Přestalo pršet. Rychle stavím stan, vařím vodu na polévku a kafe.
Midžís - otravné malé mušky na mě nešly do chvíle, než jsem se vykoupal. Ale do stanu nešly, smrdělo to tam totiž tak, že i já jsem to musel vystříkat voňavkou, abych tam vůbec vlezl. Je tu poměrně zima a moc tomu nepřidává ani moje mokré oblečení. Jdu se ohřát do sprch. Voda  teplá až moc, ale dost studená dlažba. Záchodky čistý s prkénky a s toaleťákem. Jen co vylezu ven,  midžís jsou tu.

Dnes najeto 391,6 km

7. den - Den volna, ostrov Skye

Pršelo v noci, pršelo ráno, čekám až přestane. Neustále něco v tom svým chlívu hledám a většinou to nacházím až když to nepotřebuji a to jsem v tom stanu sám. Dělám si vitamín C a malou snídani. Jsem v půlce mé dovolené, do práce se stále netěším a tak jsem si naordinoval den volna. Přestává pršet a jen s kamerou a foťákem  se vydávám do města do Skotské banky pro prašule. Velice sympatická slečna mě nasměruje k bankomatu a to i přes mé protesty. Nakonec bankomat vydá 200 liber a já můžu konečně zaplatit kemp. Nejdříve ale chci vidět na vlastní oči Kilt Rock.
Mažu si to tedy po místních silničkách už zase v dešti. Tady je už holt podzim. A zas hodně stavím a fotím, nikam nepospíchám, mám přece odpočinkový den.
První zastávku dělám u Old Man Storm (je na nejvyšší hoře Storm 719m, Old Man meří již jen 55 metrů, ale dříve byl o něco vyšší. A zdejší lokalita se nazývá Quiraing)
Stále prší. Vůbec netuším, o co jde a tak se ptám místních. A jak neumím řeč, rozumím jim jen, že to je nádherná vyhlídka, kousek od parkoviště. Tak samotná cesta v dešti a na rozblácených cestách byla utrpením, ještě jsem nebyl ani v půlce a byl jsem durch mokrej. V půlce jsem to chtěl vzdát. Prší, stejně nebude nic vidět, ale místní důchodci mě od toho záměru odrazují, prý je to jen kousek a možná než tam dolezu bude sluníčko. Poslední metry se už skoro plazím po kamení (na internetu jsem se doma dočetl že je to velmi příjemná cesta- nevěřte tomu). Stále chčije. Škrábu se do posledního kopce, do lesa křičím „Fucking steephill“ čím rozesměji jen jednu Japonku a jejího anglického přítele a naseru horu Storm. Už jsem skoro pod Old manem a přemýšlím zda-li má cenu, vydat se ještě ten kousek. Mám žízeň, pití co jsem si dělal ráno, jsem nechal ve stanu, cucám vitamín C,  jsem komplet mokrej a na pokraji zhroucení. Výhled žádnej, přes mraky není nic vidět. Nakonec se rozhodnu na chvíli se posadit a už se vidím, jak píši sms všem kamarádům a domů, jak je tu krásně a jak by se jim tu líbilo.
Pokládám tankvak na zem a na něj dávám půl roku starou přilbu (přilba se neodkládá na zem). Cesta nahoru mi trvala 2 a půl hodiny. A už koukám na  jediné suché místo a těším se jak si odpočinu. Přilba  je jiného názoru! Klouže po slídě tankvaku a skáče dolů s kopce po šutrech! V tu chvíli se o mě pokoušel nechtěný infarkt. Dech se zastavil, oči se vyboulily z důlků, pusa se otevřela (Kelišová, když už se něčemu divíte, aspoň zavřete hubu!) a já v němém úžasu zíral jak mi mizí přilba kdesi dole pod kopcem. Už se vidím, jak objíždím Skotsko a hledám prodejnu. Naštěstí se asi po 600 metrech zastavila u nějakých Japonců. Ty ji zdvihnou nad hlavu jako trofej, já zařvu že je moje, oni ji opatrně položí na nejbližší kámen a odcházejí pryč. Utíkám po šutrech dolů, sbírám rukavice, hada, kuklu, v duchu si představuji jak asi bude chudák vypadat. Ani ne do 5 minut jsem u ní. Jak je mokrá, není vidět že je doškrábaná total. Trochu nalomené otevírání, ale jinak vše funguje. Chytají mě křeče do nohou. Tak nejen, že jsem nic neviděl, ale přilbu jsem si zničil a navíc jediné teplé oblečení co mám na sobě je úplně mokré. Jsem trochu rozladěn. Na kopec se už nevracím a jdu za deště k motorce. Dolů to jde lépe.
Vyprávím motorce co se stalo a jedeme dál. Po cestě ještě zastavuji An Cailc. Až do roku 1914 se zde těžil diatomit, který se používal k výrobě dynamitu. Pod útesy se nachází zbytek elektrárny. Už svítí sluníčko, ale na mou náladu to nějak nezabírá. Cestou se zastavuji v jedné restauraci. Otevírá mi mladý kluk v čepičce s bambulkou a v červené zástěře. Ptám se po coca cole, zve mě dál, to že jsem durch neřeší, za chvilku mám studenou colu na stole. Ptá se, odkud jsem, kde bydlím a proč nebydlím u něj. Nemám slovní zásobu na to abych mu  vysvětloval, že balit mokrý stan se mi nechce a tak volím dobrosrdečnou lež, že jsem už na cestě do Čech. Loučíme se, platím 2 libry.  Zdravím se s cyklisty a jedu už konečně na Kilt Rock.
Krásné útesy vypínající se do výšky 60 metrů u jezera Loch Mealt. Naštěstí tu moc lidí není, víceméně jsem tu i na chvilku sám. Na křižovatce dumám, jestli má cenu objíždět ostrov nebo jet raději do stanu. Ale co, mokrej jsem už dost, bůh ví, kdy se sem zas dostanu a tak to mažu dál. Sluníčko zalézá za mrak a začíná pršet. Kousek za pomyslnou půlkou ostrova se dělá hezky a to co se rozprostírá přede mnou mi bere dech. Je to to nejhezčí, co jsem kdy kde viděl. Klid a půvab melancholické krajiny, kterou neruší ani původní bílá stavení, lemují místy útesy zdobené vyskládanými mohylami z drobných kamínků. Jen němě zírám a fotím. Míjím místní muzeum. Mířím do Portere, kde opět vydatně prší a kupuji si pohled Old Man Storm, který byl focen za hezkého počasí, abych viděl to, co jsem neviděl. Pak jedu zpět do kempu a platím 12 liber za dvě noci. Wifi je zde placená a vzhledem k tomu, že se netěším do práce, tak raději ani na e-mail nepolezu. Paní recepční vyprávím příhodu padající přilby. Směje se tak, že jí málem vypadává protéza. Chválí moji bravurní angličtinu a omlouvá se za počasí.Tak nevím jestli si ze mě dělá legraci nebo jsou natolik slušní..? Nakonec zjišťuji, že zde mluví trochu jiným nářečím, tož pak je jasné že má angličtina je bravurní…. První co dělám, je, že se vrhám k flašce s pitím a celou ji vyžahnu. Pak další dvě. Lehám si do stanu a vařím kávu a polévku. Skoro všichni v kempu mají na hlavách síťky jak včelaři. Jo midžís jsou svině. A lidi hloupí, kdyby se furt nemyli…. já mám kupříkladu klid. Ležím ve spacáku přikrytý dekou a jsem utahanej jak prase. Den volna se nějak zvrtnul. Hrozně mě bolí nohy. Asi i na chvilku usínám, pandž mě budí příjezd obytňáku. Jsou to helmuti se třemi uřvanými dětmi, navíc jim děsně vržou dveře. Jako správce budov  se přemáhám, abych jim je nešel namazat. Už to nemůžu poslouchat, tak se jdu ohřát do sprch. Úžasná záležitost.
Midžís mi dávají čoud. Na ksichtu mám hada, kuklu a čepici, vypadám jak arabská princezna a výhled mám jak z tanku.
Večer si jdu na vrátnici pro nabitou baterku do kamery a platím 20 centů, beru to přes wc. Na parapetu leží fungl nový tablet a dotykáč. Někdo si je tady nabíjí. Ještě že tu nebyli moje děti, ty by to určitě přinesly, že to našly na hajzlíku. Nechápu, že to tam někdo takhle nechá .

Dnes najeto 82 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (65x):
Motokatalog.cz


TOPlist