Pětidenní cesta přes Alpy - Švýcarsko a Itálie, Rakouskem zpět domů

Příprava

Původní plán byl jet v pondělí / úterý po festivalu, ale všichni kamarádi se na to nakonec vyprdli a mně se nechtělo samotnýmu. Chtěl jsem ale vidět hlavně Dropkick Murphys, tak jsem se podíval na jejich šňůru, a viděl, že den před ČR hrajou v Německu, v Kemptenu. To je, dá se říct, na cestě do švýcarských Alp. Tak jsem hned upravil plán tak, abych v sobotu dojel na koncert. Mám z toho radost, nepřijdu tak o ně a navíc můžu vyrazit o den, dva dřív, můžu tak toho projet víc. Zvažoval jsem i RDGA, ale ocitl bych se najednou dole v Nice, a než bych zpátky dojel do švýcarskejch Alp, ztratil bych cestou další den nebo dva. Proto si dám "pouze" Alpy švýcarský a italský a na RDGA se vydám, až budu chtít strávit nějaký čas na Azurovém pobřeží.

Co se týká vybavení - během covidových let jsem objel naší malou republiku podél hranic a spal pod stanem. I když jsem počítal s cestou víceméně po penzionech / hotelech, pro jistotu jsem si ho na cestu taky zabalil. Jak se pozdějš ukázalo, byla to pěkná blbost a mohl jsem ho nechat klidně doma.

Jezdím na malým V-Stromu, model 2007, který má najeto necelých 70 tisíc km (po této cestě už přes). Mám ho 3 roky a jezdí výborně, nic s ním není, jen žere asi 3 decky oleje na 1000 km, záleží jak ho honím. Když má mašina olej na maximu, tak je řazení krásně hladký, ale s tím, jak olej ubývá, tak je potřeba řadit s větší silou a někdy to z jedničky na dvojku přes neutrál musím dát nadvakrát. Proto udržuju hladinku na F a na delší cesty vozím 1l lahev oleje, který postupně dolejvám.

Den předem - tedy v pátek, jdu ještě zkontrolovat mašinu, doplnit olej, namazat řetěz a tak. K dolití oleje chci zahřát motor, ale mašina nestartuje! Den před odjezdem, co teď? A je po vejletu, říkám si. Asi 15 minut chodím kolem mašiny, zkoumám všechno možný, až nakonec zjišťuju, že se jen vycvakl kabel na spínači u páčky spojky. Tolik nervů, kvůli takový blbosti. Trošku ohýbám kontakty, ať tam konektor líp drží, a je po problému. Dodělám údržbu a jdu zabalit a zase se těšit.

Balím věci tak, abych měl v jednom bočním kufru věci, který budu potřebovat každej den. Mejdlo, spoďáry, něco na převlečení apod. A v druhým jsou věci, který nebudu tahat do hotelu - spacák, karimatka, lahvička oleje a mazadlo na řetěz. 

Den 1 - Sobota, Kempten, Dropkick Murphys

Čeká mě necelých 500 km do Kemptenu, kde mám zamluven hotel. Nechci jet po dálnici, tak volím cestu po okreskách. Vyrážím v 7 ráno, takže u nás je na silnicích prázdno, pohoda. V Německu jsem co by dup. Ty jejich okresky, to je jiný kafe. Mají 3 pruhy a střídá se každých pár kilometrů, který směr má dva pruhy. Předjíždění traktorů a jiných šneků je tak mnohem jednodušší. Taky jedu kolem obrovských lánů chmele, tak si povídám, že ty Němci jsou přece jen kámoši, takoví pivaři, skoro jako my.

Jak myslím na to pivo, tak se musím zastavit někde na pořádnej šnicl s br. salátem. Zastavuju v jedný bavorský hospodě, tady to musí mít. Sedím venku a celou dobu cítím takovej divnej smrad, jako ze slepičárny. Venkov, říkám si. Mezitím koukám do menu a šnicl není, jen cordon bleu. Ale nabízí ho se salátem, takže aspoň je to blízko. Samozřejmě, že mi to přinesli s hranclema, že je nějakej problém s bramborama či co, nevím, němčině nevládnu. Takže z původního plánu se jídlo degradovalo na něco, co jsem si mohl dát i u nás v zaplivaný čtyřce. Při odjezdu vidím, že hned vedle parkoviště je holubník, tak odtud jde ten smrad. No nic, ať už jsem pryč.

Pokračuju po okreskách a už párkrát se mi stalo, že sice byla cedule zákaz vjezdu, že práce na silnici, ale místňáci tam přesto jeli, protože v sobotu se nemaká, tak tam nikdo nebude hlídat. Takhle jednou projíždím podobným zákazem a najednou na křižovatce zátaras. Na tohle už odvahu nemám, tak se chystám to otočit, ale v tom přijede místňák, vyskočí spolujezdkyně a zátaras dá bokem. Týpek projede a Němkyně na mě mává, ať jedu taky. Od teď budu říkat projetí zátarasem, že jedu “na Němce”. Každopádně křižovatka byla hotová, jen zbývalo namalovat čáry. Místní asi vědí.

Ve 4 jsem v hotelu, ubytuju se, motorku mi paní dovolí hodit do garáže. Dávám sprchu, plánuju cestu a ubytování na další den. Jak tak ležím v posteli, tak si říkám, že ten stan je pěkná blbost, tohle je fakt pohodička, po celým dni v munduru a na mašině. Dát si sprchu a natáhnout se do čistý voňavý postele. Jak tak koukám na ten Booking, tak ubytování je po cestě pro jednoho mraky a na tu jednu noc nepotřebuju žádnej luxus, prostě přespat. Často se dá najít bydlení s cenou pod 2000 Kč i se snídaní, takže začínám mít pocit, že stan asi nepoužiju.

Krátce ke koncertu - bylo to v centru Kemptenu, v podstatě “na námku” před místním zámkem, nebo co to je. Takže to bylo nakonec lepší, než na louce na festivalu. Zjistil jsem, že Němci jsou pěkný zvířata, ale v dobrým. Pogujou mladý, starý, chlapi i ženský. Nejedna statná Němkyně je tam rozstřelila jako kuželky :). Takže jsem si to užil, vyblbli jsme se tam s pankáčema německýma. Tak a od teď se budu těšit na ty slibovaný Alpy a průsmyky.

• Vyrazil jsem v 6:45, dorazil v 16:00.
• Ujeto celkem 496 km.
• Ubytování za 2700 Kč (objednán hotel v centru, ať nemusím chodit daleko na koncert)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE