Jak se čte Växjö?

Středa 31.7. 284km

Po snídani jsme se rozloučili s Lindou a zamířili na jihozápad Kodaně do části Dragor, kde je bývalé opevnění Kongelund Fort. I když tu je poněkud větrno a hlučno, je odsud pěkný výhled na moře i na detaily podvozků letadel, startující z Kodaňskeho letiště Tarnby.

Chvíli jsme z vyhlídky pozorovali moře, racky a děcka blbnoucí na paddleboardech a když už jsme toho měli dost, doplnili jsme zásoby před cestou do Švédska, kde jsou prý ceny všeho ještě vyšší než v Dánsku (ale nebyly) a vyrazili přes Oresundský most do Malmö. Most je dlouhý 7800m, ale celý systém tvoří umělý ostrov, tunel a samotný most, což v součtu dosahuje 16km délky, 57metrů výšky a 900Kč ceny za průjezd motocyklem. Když jsme jeli po mostě, nechápal jsem, kam zmizel vlak, který jsme měli po pravé ruce a až později jsme se dočetli, že se přesunul do druhého patra pod námi.

V Malmö jsme si vyfotili impozantni most ze severu a pokračovali do Växjö. Cestou se nám pod koly vystřídaly různé typy silnic, ale ať to byla dálnice, okreska, nebo úzká zakroucená lesní silnička, vždycky měla perfektní povrch, značku "pozor los" a radar.
Nastal čas shánět nocleh, tak jsme poprvné vyzkoušeli skandinávskou apku Shelter Map (https://vindskyddskartan.se/)  a vyhledali přístřešek u jezera Hemmesjösjön. Trošku jsem podcenil příjezd. Tábořiště bylo určeno pro pěší a cyklisty a jelo se tam po lesní cestě. Cesta byla dobrá, ale na začátku jsem musel „přehlédnout“ zákaz vjezdu. Večer jsme strávili v blízkosti švédských teenagerů popíjejících limču na jejichž ohni jsme si opekli dánské bratvursty.

Čtvrtek 1.8. 254km

Když jsme se ráno vzbudili, byla už švédská mládež za horami. Po koupeli v jezeře jsme pokračovali dál na sever přes Jönköping, Tibro a Töreboda k Lyrestadu. Jeli jsme podle kanálu Göta, který připomíná Baťův kanál, ovšem ve skandinávském měřítku. Je napájený z jezer a díky systému zdymadel umožňuje souvislou plavbu z Göteborgu do Stockholmu. Podél kanálu vede cyklostezka a u zdymadel jsou malé kempy s hospůdkami. Jsou to moc pěkná a příjemná místa. My jsme si však vyhlédli travnatý plácek u řeky, kde už stál nějaký karavan se starším párem. Na můj formální dotaz, jestli tu můžem zůstat do rána paní kupodivu chvíli váhala než souhlasně přikývla. Vyšlo najevo, že pozemek má majitele, ona je jeho sestra a hlídá mu tady pasoucí se dobytek. Ochotně se rozpovídala a kromě detailů ke kanálu, kterým jsem úplně nerozuměl, nám řekla jak se čte Växjö. Bylo to něco jako "v:ch:rr". A že v neděli bude pršet. Měla pravdu.

Pátek 2.8. 252km

Ráno se z oblohy spustilo deset dešťových kapek. To aby nám drsný server připomněl, kdo je tu pánem a že tu není stále 22°C a polojasno jako dosud. Pak se ale postupně vyjasnilo a oteplilo, místy až na nevídaných 24 stupňů.

Cestu do Karlstadu jsme natáhli po vedlejších silničkach a byla to nádhera. Malé skupiny červených dřevěných domů s upraveným trávníkem, americkou károu v garáži a téměř vždy se stožárem a švédskou vlajkou. Borové a smíšené lesy i otevřená krajina. A všude koně nebo krávy. Karlstad, který nás příliš nenadchl, byl pomyslnou otočkou naší cesty. Po občerstvení na nábřeží jsme se stočili na západ a jeli do Nysäteru kde je Vikinga center s muzeem a venkovní expozicí v podobě dřevěných staveb, kde se pořádají historické trhy a slavnosti. Nechyběla vikingská loď kotvící na řece.

Oblast na západ od obrovského jezera Vänern je mnohem méně obydlená než východní břeh a vedlejší silnice jsou velmi často šotolinové, pláně nedozírné a lesy hluboké. Před Södra Högsate jsme nečekaně museli využít přívoz, když cestu přeťal vodní tok. Rozhlížel jsem se kde budu platit, ale kapitán na nás jen zamával ať se nalodíme, plavba byla zdarma.

Vrátili jsme se na hlavní silnici E18, kterou jsme opustili před Töcksfors a pomalu začali hledat nocleh u jezera Foxen. Strmé břehy nám zpočátku nepřály, ale asi 500m za mostem přes úžinu za obcí Västra Fagelvik se objevil krásný plac pod stromy, kde stálo několik aut a dva obytňáky. V jezeře se koupali lidé a nám bylo jasné že dál už nepojedeme. Zapadající slunce, skály na břehu a kostel na nedalekém poloostrově...no obrázek jak z katalogu cestovky.

Sobota 3.8. 385km

Po úvahách jestli cestovat zpátky na jih Švédskem, nebo to vzít přes 100km vzdálené norské Oslo, zvítězila touha, připsat si do seznamu další evropskou metropoli. Jak známo, méně je někdy více a putování švédskými lesy by bylo asi příjemnější, než cesta po norských dálnicích. Ale na to jsme měli přijít až později.

Nejdřív nás čekaly jiné zážitky.  Vstali jsme na nás velmi brzy. V 7 hodin jsme se sbalili, nasedli na motorku a...zjistili, že je prázdné přední kolo. Vše potřebné na opravu vozíme sebou, ale nepotěší to. Aby toho nebylo málo, při montáži náhradní duše jsem ji cvakl, tak se rozborka opakovala, tentokrát i s lepením. Holanďan ze sousedního karavanu mi nabídl kompresor a jeho paní nám dokonce přinesla kávu. Dobří lidé. Nakonec jsme vyjeli s vice než dvouhodinovým zpožděním.

Po šotolinách, na kterých byla rychlost omezena na 80kmh jsem nedokázal jet víc než 60 na trojku. Překročili jsme hranice Norska a po zprvu prázdných silnicích se blížili k Oslu. Na dálnici provoz zhoustl, ale celkově je hustota provozu v jižní Skandinávii podstatně nižší než ve zbytku Evropy.
Město jsme si díky zpoždění nestihli prohlédnout podle plánu. Zanechalo v nás dojem moderní elektro-kamero metropole. Kochali jsme se pohledy na Oslofjord s plážemi a koupajími se lidmi, loděmi všech velikostí a domy rozesetými po okolních kopcích jako v Monaku. Ve velmi členitém terénu bylo vše perfektně zorganizované a systém dálničních průtahů skrz město velice propracovaný.

Na jih jsme se vraceli po dálnicích. Cílem bylo ubytování v některém z přístřešků před Göteborgem. Štěstí jsme měli hned u prvního nedaleko Uddevalla. Byl volný, pěkný a dalo se k němu přijet na motorce. Záchod a teplá sprcha byly k dispozici u sousedního hřiště. Pěkné ohniště a množství suchého dřeva mě přiměly vrátit se do města pro nějaké maso na gril. Večeře byla výborná a večer teplý bez větru a bez komárů, což tady vždy neplatí.

Neděle 4.8. 105km

Ráno jsme vystartovali, až když přešla dešťová přeháňka. Jeli jsme šotolinami kolem jezer a opět začalo pršet. Vzali jsme jen nepromokavé vložky pod bundu a jelo se dál. Mokrá šotolina drží dobře, ale motorka byla zaflákaná až běda. U Lilla Edet začaly asfaltové silnice, dotankovali jsme nádrž a ujížděli před černými mraky do Göteborgu, kde déšť ustal. Zastavili jsme pod střechou ve World of Volvo. Času jsme měli dost na návštěvu muzea světoznámé švédské značky i na prohlídku lodí v přístavním muzeu Maritaman.

Volvo se vstupným 2x550+parkování za 110Kč mě po pravdě zklamalo. Byly tu vystavené pěkné vozy z historie i současnosti značky, včetně krásného P1800 a několika užitkových vozidel, ale sportovní auta žádná a velký podíl, často interaktivní expozice, byl věnován vztahu k ekologii a moderním technologiím, což pro nás i vzhledem k určité jazykové bariéře, příliš atraktivní nebylo.

Venku začalo zase dost pršet, tak jsme Maritaman škrtli z programu a v odpočinkové zóně vydrželi až do odjezdu trajektu. Přesunuli jsme se do přístavu, kde chlapec v check-inu chtěl vidět, kromě jízdenky i doklady od obou pasažérů, což se pro mou, jinak celkem akurátní spolujezdkyni, ukázalo jako problém. Bezvýsledně šátrala mokrými rukavicemi po kapsách a nervozita narůstala stejně jako fronta vozidel za námi. Občanku ne a ne najít. Nakonec musela slézt a navzdory dešti a plápolající pláštěnce se zanořila do kufru, odkud vítězoslavně vytáhla pas ukrytý na dně pro nouzi nejvyšší. Oddechli jsme si nejenom my a řidiči za námi, ale i hoch v okénku. Zjevně nechtěl mít na svědomí zpoždění obřího plavidla.

 Po krátkém čekání s ostatními motorkáři, již proběhlo nalodění bez problémů. Přikurtovali jsme stroje erárními vazáky a zaujali místa u stolku v jídelně. Oproti Rostocku jsme tady čekali pod střechou, což bylo v dešti velmi vítané. V Německu bychom na velkém parkovišti stáli hodinu na dešti. Do dánského Frederikshavenu jsme připluli ve 20:15. Déšť jsme nechali v úžině Kattegat a přivítali se starým známým dánským větrem a komáry. Nakoupili jsme potraviny a „normální“ pivo a jeli jsme hledat vhodné místo na nocleh. Po několika pokusech jsme vzali za vděk placem pro stan na parkovišti u moře s výhledem na lodi připlouvající osvětleným navigačním koridorem z norských a švédských přístavů.   

Pondělí 5.8. 117km

Před snídaní jsem si šel „zaplavat“ do mělkého moře a po návratu jsem zjistil, že nám paní z nedalekého domu nabídla kávu, což má dobrá žena nedokázala odmítnout.

Cílem dne a vlastně i milníkem celého putování byl mys Grenen na jehož špičce se srážejí vody Baltského a Severního moře. Vyjeli jsme vstříc této písčité naplavenině, avšak už po deseti kilometrech začaly vibrovat řídítka motorky a bylo jasné, že spravovaná přední duše nevydržela. Znamenalo to zastavit na vhodném místě, demontovat kolo, odstranit zbytky staré záplaty a duši znovu a dobře! zalepit. Vše jsme zvládli, ale zalepená dira byla skoro 1cm dlouhá a naprosto jsem neměl důvěru, že kolo další cestu vydrží. Začali jsme tedy googlit vhodný obchod a volal jsem i bráchovi do Počernic, aby přerušil pracovní nasazení a našel nám nejbližší motoservis nebo něco podobného. Pomohl a podle jeho instrukcí jsme se vrátili do města a v řetězci Thansen, zaměřeném na sortiment pro jednostopá vozidla, jsme zakoupili posledni 21"duši kterou měli. To bylo radosti, fotky se dělali i pivo jsem na oslavu otevřel, ale neříkej hop... Duše asijské produkce byla tak slabá a lepivá, že jsem ji při montáži 2x procvakl. S trpělivostí modeláře jsem zalepil díry a během chirurgicky precizní montáže jsem ji procvakl znovu. Musel jsem si přiznat, že v daných podmínkách nejsem schopen ji nasadit. Navíc došly fleky. Tehdy šel kolem mladík, který se zajímal o naše trable a poradil abych jel 40km do Hjorringu do servisu TKmoto, kde mi určitě pomůžou.

Vsadili jsme vše na jednu kartu, nazul jsem starou duši a opatrně s házejicim předkem (bál jsem se to přefouknout, aby zaskočila patka) jsme jeli na západ. Našli jsme servis a v něm velmi svérázného chlapíka, který bez zaváhání sáhl do regálu pro duši. Na můj dotaz jestli mi ji namontuje neodpověděl a mluvil o Čechách a závodech v Mostě, kde letos byl a skončil třetí. Pogratuloval jsem mu a tázal se na montáž znovu. Začal povídat dál, ale jeho posunek jsem si vyložil jako přikyvnuti a za pár minut jsem mu do dílny přinesl demontované přední kolo. Duši vyměnil profesionálně i kolo vyvážil, což předtím nebylo. Řekl si o 525 dánských korun. Podal jsem mu 600 s tím že mu nechám 550, ale on šest stovek strčil do kapsy a začal opět mluvit o závodění, tentokrát v Dánsku. Oprava tedy byla i s trojnásobným tuzérem za 2100kc a poučením: být důsledný a obouvat nové duše!

Na noc jsme našli prázdné shelterové tábořiště, kde přístřešky vypadaly spíš jako psí boudy, ale bylo tu ohniště a dost dřeva a speciální štípačka-reverzní sekyra. Zajeli jsme tedy do nejbližšího městečka pro maso na gril a večer byl nakonec příjemný a grilovaná panenka vynikající. Kemp disponoval pouze kohoutkem na vodu, který se navíc musel stále držet, ale unikátní byl záchod. Byla to kadibudka de Luxe s odvětráním, splachováním pilinami a výhledem do slunečnicového pole.  

Úterý 6.8. 168km celkem 2526km

Ráno před odjezdem jsme se zašli podívat na muflony do nedaleké obory, zasazené v zajímavě členitém a kopcovitém terénu. Pak jsme napodruhé vyrazili směrem Skagen-Grenen. Na parkovišti jsme nechali motorku a převlékli se za turisty. Společně se zástupy dalších poutníků jsme vyšli po pláži ke vzdálenému cíli. Míjeli jsme cedule upozorňující na kolonii tuleňů a informující, že k opuštěným mláďatům se nemáme přibližovat. Jedno jsme skutečně spatřili, obklopené hloučkem zvědavců, dýchalo, ale jak hodně bylo živé, nedokážu posoudit.

Nakonec jsme dospěli na vytouženou písečnou kosu a jako Mojžíš vstoupili společně s ostatními následovníky do vln. Když je na Grenenu málo lidí, prý je vidět, jak mají vody obou moří rozdílnou hustotu a mísí jen neochotně. My jsme přes hlavy ostatních viděli jen lodě na obzoru. Místo je ale působivé a určitě se vyplatí přivstat si a být tam dříve než dorazí zástupy. Rychlou koupačkou při pochodu zpátky jsme zjistili že Severní moře je slanější než Balt.

 

V přístavu ve Skagenu jsme si dali dva chody rybích specialit a naplánovali další trasu. Promarněný včerejšek nám bohužel chyběl a času bylo málo. Větrný mlýn, maják Rubjerg Knude i putující písečné duny jsme museli nechat na příště.

Zastavili jsme u Løkkenu, kde se nachází bývalá německá pobřežní baterie Furreby. Bunkry tu jsou rozházené po pláži jako kostky. Od roku 1945 moře pohltilo 90m pobřeží a betonové bloky se sesunuli z 20 metrů vysokého svahu do šplouchajících vln.

Na noc jsme našli shelter u kanálu nedaleko města Aalborg. Grilovali jsme pro změnu bůček a večer nám zpestřovala štrachající myš a drzá kavka. Byla vlezlá jak arabský trhovec. Když začala lézt i do spacáku, dostala klackem a odpotácela se pryč. Měl jsem vážné obavy, jestli jsme neurazili ducha kanálu, ale ráno už zase loudila pamlsky, jakoby se nic nestalo.

Středa 7.8. 263km

Zlatým hřebem středečního programu na ostrově Jylland měla být návštěva křídového dolu Kalkgruber nedaleko města Monsted. Trochu jsme váhali při placení vstupného jestli to bude stát za to, ale prohlídka podzemního bludiště dolu a velmi zajímavé továrny na výrobu vápna se nám líbila. V jiném cestopisu jsem tu četl, že to je ztráta času, tak je vidět, že co člověk to jiný názor.

Před odjezdem se nebe na obzoru zatáhlo černými mraky a po pár kilometrech začalo pršet a to velmi. Ukryli jsme se v autobusové zastávce a když se déšť trochu zmírnil, pokračovali jsme v nepromocích na západ, zpátky k moři. Jak jsme se blížili k pobřeží, déšť ustal a mohli jsme si vychutnávat jízdu po úzké šíji, oddělující zátoku Ringkobing Fjord od Severního Moře.

Nocleh jsme našli v maxipřístřešcích pro 20 osob u města u Henne Stationsby. Ubytování stálo 25dkk na osobu a od poněkud zvláštního pana domácího (guru Jára to snad nebyl) jsme přikoupili i dřevo na oheň za 50dkk. Čoudilo to jako v pekle a za ty prachy jsme byli vyuzení dokonale. Navíc dveře záchodu vrzali tak pronikavě, že majitel věděl zcela přesně, kolik jsme toho ten večer vypili.

Čtvrtek 8.8. 384km

Dnes nastalo definitivní loučení s mořem. V Esbjergu jsme mu zamávali pod čtveřicí bílých mužů, hledících na vzdálené lodě, bojující s vysokým příbojem za vlnolamem. Betonové sochy jsou vysoké 9 metrů a tvoří výraznou dominantu druhého největšího dánského přístavu.

Jako dárky z cest jsme ve městě nakoupili piva různých barev a typů, desatery rybičky s Dánskou vlaječkou a v oblíbeném Thansenu dárky pro naše odrostlé dětičky. Pro mou trpělivou spolujezdkyni jsem vybral zvlášť cenný suvenýr - typickou dánskou cykloblikačku, napájenou magnetem rotujícím ve výpletu kola, která bliká ještě minutu po zastavení! Ta udělá v Hradci parády.

Posledním úkolem před návratem domů bylo poklonit se v nejstarším vikingském městě Ribe královně Dagmar. Tedy soše přemyslovské panovnice, která se v Lübecku roku 1205 provdala za dánského krále Valdemara II. Projel jsem město křížem krážem, ale hledal jsem marně, až si ji ta moje Dagmar našla sama. Konečně jsem tedy mohl pokleknout před člunem unášející jmenovkyni mé souputnice.

Ještě jsme zastavili u vyhlášené vikingské vesnice v Ribe a pak nás čekala dlouhá cesta venkovskými silnicemi do německého Flensburgu, dálnicemi přes ucpaný Hamburk, až k vodáckému tábořišti bez vodáků ve Wichmannsburgu. Večer jsme pozorovali koně, pasoucí se na protějším břehu. Krysu šplhající ve větvích sousedního lískového keře a ledňáčka přelétajícího nad říčkou. Před půlnocí si s námi přišlo pohrát kotě místního tygra kočkovitého.

Pátek 9.8. 469km

Ráno pršelo. Když déšť v 9 hodin ustal, vydali jsme se po vedlejších silnicích směrem na Magdeburg. Na dálnicích kolem Halle už bylo polojasno a cesta utíkala přes Lipsko, Chemnitz, Bärenstein-Vejprty až do Kadaně. Kdo zná Kabáty, ví co se tam dělá. Na Nechranické přehradě proběhlo tradičně pivo a něco na zub v kempu u Pirani a na noc jsme se přesunuli na oblíbené místo na břehu Ohře. Večer proběhla u ohně malá oslava návratu u vína a poslechu muziky.

Sobota 10.8. 132km

V sobotu jsme se zastavili u bráchovi rodiny v Počernicích, kde nás všichni srdečně uvítali a vydatně pohostili a tak proběhla další malá oslava šťastného návratu.

Neděle 11.8. 120km

Návrat do HK a definitivní konec letošního vydařenéhé motovandru. Do Dánska se určitě chceme vrátit, ale jestli někdy vyrazíme dál na sever si nejsem jistý. Přece jen tamější počasí je pro silné a odolné jedince.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE