Jak se čte Växjö?

Na konci července jsme tedy zabalili kromě běžných věcí i nový nepromok, repelent a moskytiéru a vyjeli vstříc novým dobrodružstvím.

Pátek 26.7. 250km

Startovní výstřel padl v 16:00 pod zataženou oblohou. Za lehounkého deště jsme dojeli přes Liberec do Zittau. Tady jsme na pumpě potkali dva německé cyklisty na krásných karbonových kolech. Jednomu se však roztrhl plášť a byl na ráfku tak nafest, že nešel sundat a ani „já“ jsem mu nedokázal pomoci. Ale prý už si pomoc zavolali a že pro ně nějaký Trabant z NDR přijede. Cesta dál svižně ubíhala. Projeli jsme kolem závodního okruhu Lausitzring a první etapu zakončili v německé vsi Drochow. Utábořili jsme se u zrekultivovaného hnědouhelného dolu z něhož je nyní průzračné jezero. Trochu nás znepokojilo že v něm není téměř žádný život, ale po vykoupání jsme ani nesvítili, tak snad voda ničím kontaminovaná nebyla.

Sobota 27.7. 369km

Ráno nás vzbudil lehký deštík. Když ustal, sbalili jsme stan, na dětském hřišti udělali snídani a opět za drobného deště vyrazili po dálnici nach Berlin. V jeho centru se chystal spolkový sraz LGBT komunit za důkladného dohledu policie a všech složek bundesIZS. Lidi to byli (pokud vůbec) velmi výstřední, všech možných barev oblečení, vlasů i kůže, o pohlavích nemluvě. Rychle jsme prokličkovali okolo uzavřeného centra a uháněli směr Rostock. Cestu po dálnici provázely četné a místy i vydatné dešťové přeháňky, ale u moře se počasí umoudřilo a nalodění na trajekt proběhlo za slunečného počasí a příjemných teplot. V přístavu bylo vše přehledně značeno a dobře organizováno. Jen to čekání se trochu protáhlo. Čas vyplutí byl v 18:00 ale plavidlo mělo 35 minut zpoždění. Cena za trajekt Rostock-Gedser bukovaná týden dopředu byla 2080 Kč. Vzdalujici se pláže Warnemunde jsme zpočátku nadšeně sledovali z horní paluby, ale postupně se vítr rozfoukal natolik, že jsme rádi vyhledali úkryt v jídelně uvnitř lodi mezi dánskými dětmi. Jejich rodiče uplatňují moderní metodu nevýchovy, tak bylo na dvě hodiny o zábavu a hluk postaráno.

Pobřeží dánského ostrova Falster nás přivítalo dvaceti stupni, větrem a komáry. Ubytovali jsme se nedaleko přístavu v přístřešku zarezervovaném ještě v ČR za 312Kč. Měli jsme naistalovanou aplikaci Udinaturen pro vyhledání kempovacích míst, kde jde pomoci filtru nastavit preference jako toalety, sprcha, ohniště, odpadkový koš, plac pro stan apod. a podle ní vyhledávali „ubytování“ během celé cesty. Srubové přístřešky jsou velmi jednoduché, ale čisté a okolí upravené a jsou po celém Dánsku. Chystali jsme večeři, když dobrá paní ze sousední budky přinesla na tácku grilované maso a zeleninu, které už s partou seniorů nezvládali sníst. Asi jsme vypadali hladově a jak říká brněnský bratránek Jara „dary neodmítat!“ tak jsme pěkně poděkovali a plátky panenky s chutí snědli. Večer přišla ke slovu i moskytiéra, kterou jsem zakotvil do dřevěného stropu.

Neděle 28.7. 238km

Hlavním bodem nedělní trasy byla návštěva křídových útesů Mons Klint. Úžinu na ostrov Mon jsme nepřekonali po mostě, ale zvolili jsme přívoz z hezkého malého přístavu Stubbekobing do Bogo. Po prostudování jízdního řádu jsme usoudili že do odjezdu stihnem ještě kafe i zákusek, ale v zápětí se posádka šífu vrátila z oběda a zavelela k odplutí, řád neřád. Docela foukalo a byly vlny a kapitán na mě z můstku volal, abych zůstal u motorky a postaral se, aby nespadla (teda aspoň si to myslím). Tak jsem na ní seděl na stojánku a pohupovali jsme se celou cestu společně.

Vnitrozemím ostrova Mons jsme dojeli na malé parkoviště u Villa Huno. Plánovali jsme asi 3 hodinovou vycházku kolem křídových útesú, tak jsme se převlékli za turisty. Když jsme byli v nejlepším, vracela se z vyjížďky karavana jezdců na koních a jen koukali co tam na parkovišti ve spodním prádle děláme, až se kůň vedoucího jezdce poplašil. Cesta k útesům vedla bukovým lesem. Ten les byl buď zakletý, nebo jsem jenom neměl navigační den. Nakonec jsme se naštěstí zdárně vymotali k cíli i když na Dakaru by nás už vezl sběrný kamion. Výhledy mezi stromy byly sporé, ale dávaly tušit vysoké srázy spadající k moři. Po dřevěném schodišti jsme sestoupili na pláž a mezi hledači zkamenělin jsme 130m vysoké a 70mil let staré usazeniny obdivovali zezdola.

Dnešní ubytování, pro změnu v přístřešku, jsme našli u jezera Himmelsoen, ležícího nedaleko Roskilde. Pro lepší orientaci jsme ho přejmenovali na Himlhergot. Shelter bylo třeba zabukovat předem, ale byl zdarma. Celý den byl silný vítr, ale příjemné teploty kolem 22 stupňů. Do pozdního večera se k jezeru přicházeli koupat obyvatelé nedalekého města, což jsme nad sklenkou vína se zájmem pozorovali. Mimo jiné taky tento výjev:
Neděle 21:30. K lavičkám na pláži  přichází 7 člená skupina s 10 letou dívkou. Společně vypíjí šampaňské, vezmou rybářské náčiní, všechno ostatní nechají na stole a vydají se za soumraku na rybářskou pouť okolo jezera. Ještě ve 22:45 vidíme, jak se jejich čelovky míhají na protějším břehu. Pak se postupně začali vracet s kbelíky plnými úlovku. Chytali raky.

Pondělí 29.7. 104km

Ráno jsme přejeli do Roskilde, kde je velké vikingské muzeum. V přístavu mají řadu replik historických lodí, na kterých se zájemci mohou plavit a u vesel vyzkoušet, jakou dřinu a nepohodlí zažívali někdejší námořníci.

V dílnách tu tesaři pod širým nebem vyrábějí nové lodě, povětšinou za použití tradičních nástrojů a postupů. V muzeu mají vystavené zbytky pěti lodí které tu byly kolem roku 1070 záměrně potopeny, aby přehradily cestu nepřátelské flotile. Díky bahenní konzervaci přežily 900 let a v šedesátých letech minulého století byly vyzvednuty a zrestaurovány.

Další zastávkou na cestě byl přístav Helsingor s hradem Kronborg, který vystupuje v Shakespearově Hamletovi pod názvem Elsinor. Hrad je rozlehlý a impozantní, v té době však byl obalený lešením a bez vstupenky nedobytný. Z hradeb jsme pozorovali lodi plující do 4km vzdáleného švédského Helsingborgu. V přístavu se mimo jiné nachází velká, originálně vybavená streetfoodová jídelna. Za přiměřené ceny si tu lze vybrat z množství jídel a nápojů různých světových kuchyní.

Poté již následoval přesun do Kodaně a ubytování ve čtvrti Vanlose u paní Lindy. Po počáteční nedůvěře k této severské Hekaté se nám v neokázalém, ale útulném domě s prostornou zahradou zalíbilo. Dvě noci pro dvě osoby stály na Bookingu 4100Kč. Později večer jsme se zašli podívat na nedalekou stanici metra Flintholm abychom okoukli jak to tady funguje, až se zítra budeme dopravovat do centra.

Úterý 30.7.

Kopenhagen 16km pěšky
Po celkem pozdní snídani jsme v automatu na nádraží, už naostro, koupili dva lístky a nadzemko-podzemkou se přemístili do centra Kodaně. Prošli jsme kolem zábavního parku Tivoli, kde vysoko nad našimi hlavami ječely dívky na divokých veletočích, viděli jsme královský palác s posmutnělým párem kladrubských běloušů a na nábřeží spatřili pozůstatky velmi pěkné, bohužel nedávno zcela vyhořelé budovy kodaňské burzy.

Přes most jsme se dostali do "Staré papírny", vyhlášeného streetfoodového centra na břehu kanálu. Po jídle jsme prošli část squatterské čtvrti Christiania, což je takové město ve městě s osobitými stavbami, vlastními zákony, vlajkou a zákazem vjezdu motorových vozidel. Její obyvatelé tvoří velmi svéráznou liberální komunitu. Vrátili jsme se zpět do centra, abychom si prohlédli velmi profláknutý a velmi fotogenický starý přístav Nyhavn s barevnými domy a velkým množstvím lidí.

Aby bylo turistickým povinnostem učiněno zadost, zbývalo dojít k sošce Malé mořské vily, obklopené zástupy ctitelů ze břehu i z moře. Pak už jsme vyhledali zastávku metra a zanedlouho spočinuli v zahradě našeho dočasného domova na opačném konci města.

Během jízdy jsme se bavili tím, že jsme se snažili odhadnout jak se čtou názvy jednotlivých stanic. Nepoznali jsme ani jednu. Dokonce ani jednoduchý název Forum, které z reproduktoru zaznělo asi jako fchrrm. A to nechtějte slyšet jak se čte třeba Kongens Nytorv.

Dopravní vsuvka:

Kodaňské metro jezdí každé 2 minuty a hodinová jízda v pásmu centra stojí 24dkk (což je asi 81Kč).
Že jsou všude cyklisti je všeobecně známo, ale je potřeba ten cyklomasakr zažít v reálu. Pak teprve člověk pochopí jak vypadá vzájemná toletrance a skutečná podpora města tohoto způsobu dopravy. Cyklisti zleva, zprava, zezhora, zespoda, muži, ženy, starci, krásné dívky, kola krátká, dlouhá, široká, nákladní, kolo mikrobus, kolo kavárna... prostě to si ani člověk nevymyslí co tu jezdí a jakou rychlostí se to pohybuje. Na trojmostě s křižovatkou tří cyklostezek jsme viděli i totální kolaps cyklodopravy jak na Baranďáku.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE