Ze Španělska do Čech, s malou odbočkou přes Gibraltar

7. den Rezervace plameňáků v San Pedro del Pinatar

Ráno od bookingu zpráva, že je problém s rezervací ubytování na dnešní den, které máme v Alzira. Naštěstí se hned vše vyřešilo a nemusíme hledat jiné ubytování. Irča se sice zbavila bolesti v krku, tím že ji přenesla na nás ostatní, ale za odměnu dostala nějakou neznámou alergii, která ji zvětšila horní ret asi na trojnásobek. Vypadá jako papuánský domorodec. Zdenda tvrdí, že ji pošle na vlak, ale nakonec se slituje a jede s námi. Navštívili jsme rezervaci plameňáků v San Pedro del Pinatar, jsou tady ještě bahenní lázně, saliny a větrný mlýn.

Druhou rezervaci plameňáků jsme chtěli navštívit v Torrevieja, kvůli čemuž jsme podstoupili strašný průjezd městem, ale marně. Nic jsme neviděli. Za Torrevieja sjíždíme k nákupáku Mercadona, kde si děláme vlastní pomerančový džus, nakoupíme nějaké jídlo, posvačímea jedeme dál. Přes Santa Pola projíždíme kolem laguny, kde je velké množství plameňáků a salin. Kolem Alicante vjíždíme do kopců u města Xixona a Benifallim. Po silničkách CV-708, CV-711, CV-700 sjíždíme přes Gandia do  Alzira, kde máme ubytování v Hotel Avenida Plaza. Motorky parkujeme v podzemním parkovišti za 2€ na noc. Hledáme co si dát k jídlu,dojdeme na nedaleké náměstí, kde je nějaká oslava a posloucháme španělský rock. K jídlu jsme nic neobjevili, tak jsme si každý dal 4 piva a je po hladu. Irče ret lehce splasknul. Na hotelu si ještě na ráno domlouváme snídani. Já ještě dodělávám videa, no to bude asi hrůza. Najeto 332 km.

8. den Zřícenina větrného mlýna, vodopády Navajas

Snídaně byla převážně sladká, takže po včerejší ne večeři budeme mít asi brzy hlad. Jak to včera s Irčou vypadalo dobře, tak o to je to dnes ještě horší. Naštěstí se ještě vejde do helmy. Navštěvujeme zříceninu větrného mlýna u Gátova, než tam dojedeme tak stoupáme klikatými silnicemi a jeden z protijedoucích cyklistů se málem nevešel do zatáčky, kdy mne těsně minul a Zdendu ještě těsněji. Ale to byl jediný nepříjemný zážitek s cyklisty. Od větrného mlýna jedeme k vodopádům Navajas. Ano i ve Španělsku jsou vodopády a bylo i dost vody. Následně navštívíme hrad Puertomingalvo. Nejvyšší bod je ve výšce 1644 m.n.m Mirador de laTarayvela. Sjíždíme k přehradě Embalse de Calanda, zatahuje se nebe a padají na nás první a poslední španělské dešťové kapky. Opravdu jen kapky, nic velkého. Do ubytování ve Valmuel dojíždíme za sucha. Máme pro sebe prázdninový dům Casa Rural Javier. Ubytování je na špičkové úrovni. Parkujeme v uzamčeném dvoře pod střechou, kde je i venkovní posezení. Večer hledáme ubytování, kvůli tomu trochu měníme trasu. Jo a se Zdendou jsme dopili lahev Dominikánského rumu, kterou Zdeněk koupil už ani nevím kde…  Najeto 337 km.

9. den LLeida Castel del Rei, Coll de Faidella, Coll de Bóixós

Ráno je slunečno a po včerejší zatažené obloze nikde ani památky. Přes Caspe jedeme k řece Rio Ebro, ve městě LLeida chceme navštívit Castel del Rei/La Suda. Zaparkovat se nám podaří těsně u vchodu do hradu. Vstup se platí jen do určitých částí hradu, po nádvořích můžete chodit zadarmo. Hrad Suda neboli Castell del Rei byl as-sudda neboli citadela města Lérida andaluského původu. Pozůstatky Sudy, nyní zrestaurované, se nacházejí na kopci La Seu Vella za starou katedrálou v Léridě. Její existence je doložena od roku 882, kdy Léridu obsadili Saracéni. Součástí hradu je i Katedrála Panny Marie Seu Vella. Je to bývalý katedrální kostel římskokatolické diecéze Lleida ve městě Lleida v Katalánsku ve Španělsku, který se nachází na vrcholu kopce Lleida. V roce 1707 byla gotická katedrála z rozhodnutí španělského krále Filipa V. přeměněna na vojenskou citadelu. Nová katedrála, známá jako Seu Nova a umístěná dole na kopci Carrer Major, byla vysvěcena v roce 1781.

Za vstup do ní se musí platit, ale vynaložených prostředků nelitujeme. Její součástí je i zvonice, z které je úžasný výhled na město. Jen musíte vyšlapat 276 schodů po velmi úzkém schodišti, které se ve vrcholu ještě zužuje. Ale výhledy tedy parádní. Po vydýchání z náročného výstupu pokračujeme k přehradě Noguera Pallaresa, tady je o poznání více vody než nad Malagou. Navštívíme zříceninu Castell de Sant Oisme s výhledem na tutéž přehradu. Nad přehradou fotíme malý mostek přes řeku Noguera Pallaresa. Následně stoupáme do hor na Coll de Faidella a Coll de Bóixós. Tady se člověk opravdu nenudí. Krajina se velmi často mění, silnice udržované a s velkým množstvím zatáček. Směřujeme do ubytování v la Seu d’Urgell, hotel Nice. U hotelu sundáme bagáž a motorky odvážíme do krytého parkoviště hotelu. Ubytování je dobré, na ráno si objednáváme snídani a jdeme se do města najíst.

Nakonec skončíme u Arabů na kebabu. Noc byla plná vášní, celý večer a noc stříleli petardy, poslední odpal jsem zaznamenal v 04:55 hod. Probíhaly oslavy Svatojakubské noci. Večer objednávám ubytování na druhý den v La Piere, zaplatím nevratnou zálohu a do poznámek píši příjezd okolo 18:00 ho. Za chvíli mi přijde od ubytovatele zpráva, kde jsme, že na nás čeká. Dívám se znovu na rezervaci a já bloud jsem to objednal na dnešní den. Naštěstí byl majitel v poho a když jsem mu vysvětlil, že to mělo být na zítra, tak po okamžitém zrušení rezervace mi peníze vrátil. Na následující den měl již plno a tak jsme hledali ubytování jinde. Najeto 287 km.

10. den Andorra Coll d'Ordino, Francie pevnost Carcassonne

Dnes projedeme Andorrou a vjedeme do Francie. Ve Španělsku je dneska svátek a obchody jsou zavřené.

Andorra je vzdálena od místa ubytování 12 km. Překračujeme hranice a za 4 km se vrháme do kopců Národního parku Andorry, NaturLand, vyjíždíme na La Rabassa ve výšce 2037 m.n.m. Spustíme se zpět do údolí, abychom projeli mezi krásnými vrcholy a začali stoupat  Mirador Solanes de la Peguera a následně na Coll d‘ Ordino. Zatím jako vždy hezké klikaté silnice, které nás dovedou přes Collet de Montaup na Mirador Roc del Quer. Nakonec v Andoře vystoupáme na Port D’Envalira než sjedeme do Francie. Na jedné z pump děláme zastávku na občerstvení. Zdendovi není nějak dobře, kromě bolestí v krku, které pomalu odcházejí, přichází potíže z druhé strany. Ve Francii navštěvujeme pozůstatky kostela Saint Pierre de Mérens ve Village d’En Haut. V Alet-les-Bains omrkneme riuny kláštera Alet a kostel Saint André. Přijíždíme do Carcassonne, kde máme ubytování v hotelu Adonis. Je kousek od pevnosti. Původně jsem si myslel, že se tam půjdeme podívat následující den, ale měníme plány. Zdeněk ze zdravotních důvodů zůstává na hotelu a já s Peťulou a Irčou jdeme na večeři. Cesta nás vede do pevnosti Carcassonne.

Věděl jsem, že je to něco velikého, ale tak impozantní jsem pevnost nečekal. Pořád je zde živo, jsou zde hotely, restaurace, obchody a to vše v původních domech. K večeři si všichni dáváme kuře po provensálsku a vaječnou omeletu se sýrem. Prohlídka pevnosti byla dechberoucí, kdy ji navíc umocnil západ slunce. Druhý den ráno bychom takový zážitek neměli.  Kdo tam pojedete, jděte se podívat. Jenom na jedno místo jsme se nedostali, protože tam byla nějaká akce pouze pro zvané. Najeto 262 km.

11. den Jeskyně Gouffre de Cabrespine a špatný zážitek

Pro dnešek mám naplánovanou odpočinkovou trasu o délce 154 km. Chci dojet k moři pod Narbonne, ubytování tam máme na dva dny s tím, že druhý den bude odpočinkový a užijeme si francouzského moře. Ráno při snídani si Peťula na papírovém prostírání všimla, že v okolí je nějaká jeskyně. Zjišťujeme kde se nachází a provádíme úpravu trasy. Naše první kilometry směřují tam. Jeskyně Gouffre de Cabrespine byla objevena v roce 1934. Její hloubka je 145 metrů a šířka 80 metrů. Celková rozloha podzemních prostor je 22,5 km a hloubka 504 metrů. Byly zde nalezeny četné pozůstatky svědčící o jejím starověkém užívání lidmi, včetně keramiky a nástrojů všeho druhu. Rozsáhlou podzemní síť protíná řeka, jejíž koryto je vyryto v modrém mramoru. Veřejnosti přístupná je od roku 1988. V současné době se v ní nechává dozrávat víno. Během cesty jsme chtěli navštívit opatství Lagrasse, ale bohužel měli zavřeno. Stejně se nám nevedlo i v klášteře Fontfroide. Kolem Narbonne do ubytování v Saint Pierre la Mer, které se nachází 30 metrů od pláže a podle toho se také jmenuje Appartement Saint Pierre 30m de la plage. Předtím uděláme nákup v místním obchodě. Moje přání bylo ochutnat pravé Champagne, vidím v regále několik druhů, většina jich se Brut, volím tedy demi-sec. Večer si ho dáme na ubytování, chutnalo opravdu skvěle, ale to byl jediný světlý bod z ubytování. Ubytování je apartmán se dvěma pokoji, společným wc a sprchou. S tím nemáme problém, takhle se ubytováváme. Pokoje jsou ovšem dost malé a není si kam pořádně odložit věci, budiž to přežijeme. Koupelna je pidi sprcháč, kde se nemám možnost pořádně umýt. WC je malá místnůstka, kde je mísa šikmo a stejně se praštíte kolenem o dveře. Nejhorší jsou ovšem postele, při výšce 185 cm mi paty koukají přes její okraj. Již začátek ubytování byl podivný, když mi pronajímatel po zaplacení nevratné zálohy napsal, že v ceně nejsou ručníky. Na moji odpověď, že je v nabídce má, uvedl, že to pro letošní rok již neplatí, přitom mi napsal, že pokud neprovedeme úklid, bude si účtovat 30 €, o čemž při sjednávání ubytování nebyla ani zmínka. Napsal jsem mu tedy, že se mi to nelíbí, že to měl uvést do popisu nabídky. Na to reagoval tím, že neumím dát prostor pro chybu. Šli jsme k moři, přeci jen to byl pro dnešní den jeden z cílů. Pláž i moře nás docela zklamalo, voda byla studená skoro jako v Malaze a na pláži nebylo vůbec nic, takové pusto prázdno. Ani v okolí to nevypadalo na velké zajímavosti. Na pláži jsem Zdeňkovi řekl, že bych byl pro to, abychom jeli dál již druhý den a že mu ubytování zaplatím, protože to byl můj nápad tady bydlet 2 noci. Zdeněk se mnou souhlasil a na uhrazení ubytování netrval. Druhý den jsem pronajímateli napsal, že opouštíme pokoje a jedem dál, protože nesplnilo naše očekávání. Chtěl vědět v čem, tak jsem mu to popsal, zejména délku postelí. Tvrdil mi, že to jsou běžné postele a takhle to ve Francii prostě funguje. Do hodnocení jsem vše vypsal, navíc ještě s tím, že uváděl, že parkování je možné v prostoru hotelu či areálu, jenže parkování bylo na ulici a místo poloviny dvojdomku se jednalo o čtvrtinu. Po zveřejnění hodnocení mi odespal, že jsme banda špinavých nedělních motorkářů. No, tak vím, že tady se už nikdy neubytuji a jsem rád, že jinak jsme měli s ubytováním dobré zkušenosti. Najeto 157 km.

12. den Arles a Les-Baux-de-Provence

Ráno jsme opustili ubytování a trochu nudný přesun pod Alpy si zpestřujeme prohlídkou Theátre Antique a Colosea ve městě Arles. Hezký úsek cesty je z Arles do Les-Baux-de-Provence, kde navštěvujeme starobylé město se zříceninou hradu. Na vrcholu je navíc zřícenina větrného mlýna. Po výšlapu do nejvyššího bodu využíváme vyhlídkových míst, abychom se pokochali pohledem dolů do údolí a skalnaté masivy. Ubytování máme v prázdninovém domě Chambre d’hostes en Provence Les Coquelicots u městečka La Tour-d’Aigues. Majitelé už na nás čekají i se svým psem a všichni nás radostně vítají. Manželský pár, který tady bydlí a my teď s nimi. Jazykovou bariéru lehce překonáváme pomocí google překladače, kdy majitel s úsměvem říká, že to je „magic“. Jídlo si můžeme dát k nim do ledničky, prádlo, které jsme předchozí den vyprali a nestačilo nám uschnout si dáváme k nim na zahradu na šňůru. Zahrada je obklopena vinicemi. Paní nám nabízí, že si u nich můžeme klidně i vyprat, když k tomu dodávají, že teď jsme tady doma a máme se podle toho chovat, tak si uvědomuji, jak velkou smůlu jsme měli v předchozím ubytování. Majitel nám nabízí návštěvu místního pivovaru s ochutnávkou, což s díky odmítáme. Povečeříme na venkovní terase a jdeme si lehnout, postele mají správnou délku. Najeto 276 km.

13. den Kaňon Verdon, Col de la Bonette

K snídani nám připravili palačinky, kávu a džus. Na dnešní den se moc těším, pojedeme kolem kaňonu Verdon a najedeme již na Route des Grandes Alpes. Nejdříve ovšem míjíme rozkvetlá levandulová pole, opravdu je to úžasná podívaná. Pak jedeme kolem jezera Lac de Sainte-Crox, objedeme ho téměř ze tří stran a stoupáme ke kaňonu Verdon. Počasí nám přeje, je slunečno a užíváme si nádherné výhledy, příroda opět čarovala. Sjedeme k přehradě La Verdon a po N202 a D28 vyjíždíme na Valberg, jeden z častých cílů Tour de France. Sjíždíme do Roubionu, který bude 20.7.2024 cílem 20 etapy Tour de France. Je tady spousta aktivních cyklistů, všichni je respektují. Roubion je ve výšce 1605 m.n.m. a protínají ji velmi úzké silničky. Parkujeme na parkovišti za skalním průjezdem. Procházíme vesničku, ale máme smůlu, všechny obchůdky jsou zavřené a restaurace také. Jediné je otevřené informační centrum. Tak aspoň za kostelem projdeme na místní hřbitov, který se nachází na skalním výstupku a kocháme se pohledem z výšky. Z Roubionu jedeme na Col de la Bonette. Projíždíme nespočetné množství zatáček, které doprovází výhledy na pohoří a údolí. Míjíme ubikace vojáků, které sloužily vojákům na Maginotově linii. Máme trochu smůlu a do nejvýše položené části se nedostaneme. Cesta k Cime de la Bonette je uzavřena sněhovým závalem, pravděpodobně z důvodu možného sesuvu tajícího sněhu. Fičí tady vítr a do očí nám vnáší prach, přesto je to úžasný zážitek. Při cestě dolů si prohlížím opevnění Maginotovy linie. V Barcelonnetě si kupujeme potraviny na večeři. Mimochodem dnes, když píšu cestopis, tak Barcelonneta je dojezdovým místem 18. etapy letošní TdF. Ubytovaní jsme v Le Loup Blanc v Uvernet-Fours. Máme prostorné pokoje s výhledem do údolí. Jsem zvědavý na snídani, ve Francii jsme zatím měli jenom sladké snídaně. Najeto 345 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE