Ze Španělska do Čech, s malou odbočkou přes Gibraltar

1. den Cesta do Španělska

Ve 13:00 odjíždíme vlakem do Liberce, tam nasedneme ke Zdeňkovi a Irče do auta. Jejich syn Honza nás veze na letiště do Prahy. Ještě během cesty do Prahy nám Honza říká, že letadlo bude mít asi zpoždění, letíme totiž letadlem, které letělo do Řecka, ale nad Chorvatskem se muselo otočit a letět zpátky do Prahy, prý z důvodu požáru v Řecku. No tak uvidíme. Plánovaný odlet do Malagy je v 17:20 hod. Zatím vše vypadá, že zpoždění nebude. Jsme vpuštěni do odbavovací haly. Tady se dozvídáme, že let bude opožděn asi o hodinu. Super, co se dá dělat. Čekání v odbavovací hale nám zpestřuje EZO rodina s uřvanou dcerkou, která se válí po podlaze, utíká od matky a já doufám, že neletí stejným letadlem. Letí. Naštěstí zpoždění není hodinové a tak v 18:00 hod. odlétáme. Uřvaná dcerka v letadle přestává brečet, bohužel ji nahrazuje jiná holčička, která se dožaduje blízkosti matky a nechce sedět s otcem. Holčička hystericky řve a kope do sedadla před sebou. Maminka má zřejmě problémy při vzletu a přistání s tlakem v uších, protože si je po celou dobu ucpává. Po vzletu dcerka přesedá k matce a je klid. Na chvíli. Štafetu opět přebírá holčička, co už řvala v hale. Ještě, že na palubě letadla prodávají alkohol. V Malaze dosedáme na přistávací plochu ve 21:10 hod. Protože jedeme bez kufrů, jsme z letiště rychle pryč. Do ubytování se přesuneme taxíkem, teď přichází Zdeňkova chvíle, našeho specialistu na aplikaci UBER. Po chvílích zmatků s aplikací objednává taxi a do 10 minut pro nás přijíždí slečna s Lexusem. Bezpečně násdoveze do ubytování The Queen House. Podle návodu najdeme klíč, ubytujeme se a jdeme do města nakoupit nějaké jídlo. Nacházíme večerky, kde u Afroameričanů nakupujeme na snídani a nějaké pivko na večer. Ubytování je totiž luxusně vybavené, disponuje kávovarem, ledničkou, pračkou a sušičkou. K dispozici jsou všechny hygienické prostředky a potřeby. Postele pohodlné a pokoje prostorné. Po nákupu zajdeme na točené pivo a večeři do restaurace u 100 Montaditos.

2. den Malaga

Na dnešní den máme naplánovanou procházku po Malaze s návštěvou hradu maorského původu. Alcazaba. Po snídani se tedy vydáme na 6km pěší trasu. Procházíme čtvrtí Mármoles, kde toho moc k vidění není, pouze nás fascinují obrovská vrata u domů. Pak přecházíme koryto řeky Rio Guadalmedina, které je obrovské, ale beznadějně vyschlé. Přicházíme do historické části, kde kolem Katedrály Malaga a Muzea Malagy přicházíme k hradu. Jsme tady brzy a tak před námi je asi 5 turistů. Hrad je hezký, upravené zahrady, spousta vodních prvků a je z něj krásný výhled na moře. Začíná se to tady nějak zaplňovat, naštěstí máme prohlídku za sebou a tak odcházíme. Před pokladnou je fronta asi na hodinu. Podíváme se ještě naTeatro Romano de Malaga a míříme si to přes přístav k moři. Je tady spousta luxusních lodí. Omrkneme je a bez špetky závisti pokračujeme na pláž. Moře se mi zdá být docela studené, když to přirovnám k teplotě vody letos v květnu na Helu, tak je určitě studenější. Stejně tam vlezeme, jsme přeci u moře. Sprcha na pláži ovšem nefunguje ani jedna, kvůli nedostatku vody. Nezbývá než vydržet nasolený přesun do ubytování. Procházka Parque del Malaga je uvolňující. V obrovském vedru, které zde panuje se zde dá skrýt ve stínu vzrostlých stromů, palem a využít chladu od vodních prvků. Po příchodu na penzion a odsolení jdeme opět na jídlo do stejné restaurace. Ráno nás čeká přesun pro motorky a tak Zdenda trénuje s aplikací UBER.

3. den Gibraltar

V noci na nás trochu útočili komáři, Irča se probouzí s bolestmi v krku, neví jestli to je následek klimatizace, studeného piva nebo studeného moře. Zdendovi se na první dobrou podařilo objednat taxík. V 09:01 hod. kontrolujeme a přebíráme motorky. V Malaze zdoláváme menší zácpu a jedeme z města pryč. Navštěvujeme Castillo Monumento Colomares, ale máme smůlu, že mají zavřeno. Buď kvůli tomu, že je pondělí nebo proto, že tam něco opravují. Pořídíme několik fotek aspoň zvenčí. Pokračujeme dál na Gibraltar přes vesnici Monda, kde je hezké vyhlídkové místo. To bohužel nepochopitelně míjím a tak se aspoň uspokojujemevýhledy z cesty. Za Mondou mě to svede na šotolinovou cestu, z čehož má asi největší radost Zdeněk na GS a po necelých 30 km z ní sjíždíme u přehrady Embalse de la Concepcion. Přes Esteponu přijíždíme do Gibraltaru.

U hranic je zácpa, ale naštěstí jedeme středem mezi dvěma řadami aut, která nás ochotně pouští. Protože jsem si nestáhl mapu Gibraltaru, tak nějakou dobu bloudím, než nalezneme parkoviště u lanovky. Moc dobře to značené nemají a tak ji hledám podle lan. Míříme si to pro lístky na lanovku, když nás zastavuje chlapík a říká, že nás vyveze na Signal Hill autokarem. Cena je ale podstatně vyšší než lanovkou. Odmítáme a pokračujeme ke kase. Překvapení. Fronta na lístky a lanovku je asi na hodinu, ne-li déle. Po poradě jdeme za chlápkem a že tedy jedeme s ním. Naše nejlepší rozhodnutí. Měli jsme to s výkladem, zavezl nás tam, kam bychom kdybychom jeli lanovkou ani nedošli.

Bylo by to z několika důvodů, jedním byl zhoršující se stav Irči a druhým časová náročnost. Takhle jsme viděli Jews Cemetery Battery s mezníkem starověku a moderního světa. Jeskyni St. Michaels a Skywalk. Poznali několik opic, s kterými se průvodce přátelí a udělali si s nimi fotku. Nakonec jsme ho naučili během cesty větu maminka má miminko, protože jedna z opic měla na zádech mládě a on nám ji ukazoval. Před odjezdem z Gibraltaru tankujeme benzín, vychází na 32,38 Kč/litr. Nejlevnější benzín za celou cestu. Z Gibraltaru nám zbývá posledních 90 km do ubytování, které máme v Casa Quercus v Almanzoru. Stoupáme od moře a cesta se krásně klikatí do 850 m.n.m. a pak klesá do 600 m.n.m. Ubytování je v pohodě, motorky dáváme do garáže a po nákupu potravin v nedaleké prodejně se jdeme osvěžit do bazénu.  Najeto 249,5 km.

4. den Ronda

Ráno se probouzíme a všichni, kromě Peťuly, pociťujeme škrábání v krku. Naše pohledy se stáčí k Irče, která se tváří jako by za nic nemohla. Dnešní první zastávkou je Ronda, město, které leží na dvou skalních masivech oddělených hlubokou roklí, jíž protéká řeka Guadalevin. Jako první památku

v Rondě navštěvujeme lékárnu, kde nakupujeme Strepsil. Ne, lékarná byla vlastně až třetí památkou. Zaparkujeme v podzemním parkovišti a jdeme Parque Almeda del Tajo k vyhlídce nad údolím. Výhledy jsou tady opravdu impozantní. Pokračujeme kolem Plaza de Toros de Ronda, býčí arény a dostáváme se k mostu Puente Nuevo. Popisovat hloubku nemá smysl, to se opravdu musí vidět a protože nám to nestačí vidět jenom z výšky, tak se rozhodujeme, že si zajedeme pod most. Při cestě na parkoviště se stavujeme ve zmíněné lékarně. Opouštíme Rondu a kolem přehrady Embalse del Guadalhorce si to míříme k Rio Guadalhorce a soutěsce Caminito del Rey. Na stavu vody v přehradě je vidět, že Jižní Španělsko opravdu trpí nedostatkem vody, hladina je asi tak 15 metrů pod normálem. Omrkneme tedy soutěsku pohledem ze silnice. Lístky na daný den již byly vyprodané. Nahrazujeme si to výjezdem do pohoří El Torca. Výhledem ve výšce 1220 m.n.m z Mirador Las Ventanillas shlížíme do přírodního parkuTorcal. Silnice jsou tady perfektní, spousta zatáček a jako na houpačce. Před příjezdem do Granady trochu bloudíme, protože tady opravují silnici, nakonec se dostaneme na prašnou silnici, po které uzavírku objedeme a v 18:00 hod. přijíždíme do ubytování v Porcel Alixares. Při stoupání po silnic Avenida Santa Maria vidíme ve svazích místní slumy. Motorky jdou do garáže a my na pokoje. Večeři si dáváme formou bufetu v hotelu a stejně tak učiníme i ráno se snídaní. Najeto 285 km.

5. den Alhambra

Hlavním cílem je pro dnešek Alhambra. Alhambra je středověký komplex paláců a pevností maurských panovníků Granady. Nachází se na území jižního Španělska. Zaujímá prostor kopcovité terasy na jihovýchodní hranici města Granady. Plošina, která měří přibližně 740 m do délky a 205 m v nejširší části, zabírá asi 142 000 m². Je obehnána opevněnou zdí, jež je lemována třinácti věžemi. Na tuto

památku jsme si kupovali lístky již v únoru. Přesto do hlavní části byly vyprodané, nebo jedině s průvodcem za nekřesťanské peníze, no tak stavěli to maurové. Máme ovšem štěstí, nefunguje jim internet a tedy nemohou kontrolovat podle QR kódu kam máme vstup. Zkontrolují nám vstupenky, pasy a pouští nás dál. Je až neskutečné, co kdysi dávno dokázali postavit holýma rukama. Jak přemýšleli a dokázali využít vzdálené vodní zdroje. Prohlídka stojí za to, dokonale propracované vodoteče, zalévání zahrad. Asi po třech hodinách Alhambru opouštíme a míříme opět výš, do pohoří Sierra Nevada. Jedeme po silnici A-4026, A-395 přes Collado de las Sabinas až ke Cascada de los Militares. Zpátky jedem kousek po silnici A-395, odbočujeme směrem na Collado del Muerto a sjíždíme na okraj Granady. Je tady spousta hezkých výhledů, zatáček, skoro žádný provoz a udržované silnice. Někde u

Modújaru, asi 90 km od cíle Zdenda ztrácí rukavice, které si položil na válce. Po vyhlášené pátracírelaci a úspěšně provedené pátrací akci je nachází a tak může nerušeně pokračovat dál. Po silnici A-348, plné zatáček a panoramat se dostáváme do dnešního ubytování v Lajuar de Andarax, kde jsme ubytováni ve VillaTuristica. Ubytování se nachází kousek za městem. Je tady naprostý klid. Pokoje jsou samostatné malé dvojdomky s terasou. K dispozici máme bazén, je jen pro nás, nikdo jiný tady není. Dnes večer v restauraci vaří také jen pro nás. Lepší už to být nemohlo. Najeto 209 km.

6. den Texas Hollywood

Po skvělé snídani, která byla v ceně ubytování a jejíž součástí byla mimo jiné káva, čaj a džus, jsmespokojeně vyrazili za dalšími zážitky. Přijíždíme do Tabernasu, navštěvujeme městečko Texas Hollywood. Není bez zajímavosti, že se v této oblasti natáčeli filmy např., Tenkrát na Západě, Lawrence z Arábie, nebo Indiana Jones a poslední křížová výprava a mimo jiné i scény do filmu Muži, kteří nenávidí ženy.

Procházíme westernové městečko po zaplacení 20€ na osobu. Mají tady funkční saloon, kde se můžete občerstvit, prodejnu suvenýrů, ale pozor fotit v klobouku se nesmíte, jedině až si ho koupíte. Filmové rekvizity v podobě kamenných bloků, které lehce zvednete. Vyskakoval si tam ne mne jeden ombré, ale jednou ranou jsem ho poslal do věčných lovišť. Prohlédneme si i pevnost Fort Bravo a nakonec se podíváme na nádraží, kam už asi žádný vlak nepřijede. Po hezkých silničkách vyjedeme na vyhlídkové místo v Sorbasu a pokračujeme k mini pláži v Agulias. Nakonec si to zamíříme do El Mojón u Cartageny, kde máme ubytování v White & Blue Village. Apartmán s přístupem k bazénu. Volíme procházku k moři. Oproti Malaze tady jsou vysoké vlny, pláž je kamenitá. Když popojdeme ještě dál, dostaneme se na pláž, kde jsou surfaři, vlny jsou tady ještě vyšší, ale pláž je z drobných kamínků. Překvapuje nás, jak je tady moře teplé. Ve vlnách si zablbneme, Irču, která se snaží si nenamočit vlasy jedna pohltí a Zdeněk z toho má neřízenou zábavu. Odsolení provedeme v bazénu, překvapivě jsme tam jenom my. Voda je tady úplně nejteplejší. Jediné co nám kazí radost, je ubytování.  Jedná se o dvoupokojový apartmán, jeden pokoj s manželskou postelí, druhý s dvěma samostatnými postelemi. Jenže to není tak zcela pravda. Ve druhém případě se jedná o přistýlku, kdy postel vytahujete z druhé postele, tudíž jeden spí výš než druhý. Nejhorší ovšem bylo, že Irča, když odestlala postel, tak na ní byla vrstva prachu. Evidentně ji nikdo dlouho nepoužíval. Najeto 232 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE