europ_asistance_2024



Slunečník, Větrník a Nekonečník - španělská pouť

Tak jsme po roce s Jirkou zase vyjeli... Píše se červen 2023 a my hned začátkem měsíce cestujeme na Gibraltar a chceme při tom více poznat Španělsko. Tentokrát jsme přibrali do party ještě našeho společného kamaráda Lukáše a naši nepočetnou skupinu měl doplňovat také Jiří Havlík. Ten si ovšem při představě toho, že s námi bude 14 dní sdílet společné pokoje, raději zahrál na Palacha... Ošklivě se popálil a to mu nakonec nedovolilo s námi odjet. Níže vám tedy představím všechna úžasná místa, která jsme cestou navštívili a tentokrát použiji i mé osobní zápisky z cesty, ve kterých vám přiblížím některé naše zážitky a vysvětlím třeba, jak jsme přišli k našim přezdívkám.

Kapitoly článku

Nic na plat, vyrážíme tedy ráno 3. 6. pouze ve třech a musíme s Jiřinkou šikanovat jen Lukáška, protože má divnou motorku a to se neodpouští!😜 Už 2x brečel, 3x se chtěl vracet domů a jednou se pokusil nám ujet, tak jsme ho seřezali👊 a musí pokračovat s námi! Ne, kecám samozřejmě...3x brečel, 4x se vracel a ujet se nepokusil ani jednou, protože ví, že BMW Hondě nikdy neujede!😜

První den jsme přejeli celé Německo po nudné dálnici a zakotvili kousek za Lyonem v malebné oblasti francouzského venkova v Pommiers-en-Forez. Jen zázrakem jsme unikli hrozivě vypadající bouřce a den jsme zakončili výbornou večeří od domácích.

Druhý den se nesl v duchu transferu skrz francouzské vnitrozemí. Ani nevím, po kolikáté jsem v této krásné zemi, po kolikáté tudy projíždím, ale vždy poznám nová nádherná místa! Úžasná země! Tyto pocity nám nemůže pokazit ani věčný problém při placení na mýtných branách, kdy buď nevyjede lístek, nebo automat nebere peníze a nebo se prostě nezvedne závora. Už se tomu jen smějeme. Na benzinkách nechtějí brát hotovost, a tak se tu bez karty téměř neobejdete. Pokud tedy nic jiného než cash nemáte, musíte složitě nejdříve na pokladně nechat vyšší zálohu, poté natankovat a následně jít zase zpět na kasu, aby vám pokladní vrátila zbylý přeplatek. Ale jinak fakt nádhera.

Cestu si zpestřujeme zastávkou nejprve u Garabitského viaduktu, což je obloukový železniční most vedoucí přes řeku Truyère. Jedná se o přední dílo architekta Gustava Eiffela a ve své době byl nejvyšším železničním mostem světa a dodnes je řazen mezi ty nejvýznamnější 19. století.

Další plánované zdržení proběhne u úchvatného dálničního mostu Millau, který byl k roku 2014 nejvyšším v Evropě a druhým nejvyšším na světě. Téměř 2,5 kilometru dlouhý most stojí na sedmi betonových pilířích o výšce od 77 do 246 metrů. Vede přes údolí a řeku Tarn u města Millau, kde byl slavnostně 14.12.2004 otevřen za přítomnosti tehdejšího francouzského prezidenta Jacquesa Chiraca.

Mimo původní plán jsme to v podvečer zapíchli v jihofrancouzských Lurdách v podhůří Pyrenejí, jejichž zasněžené vrcholky už jsou v dohledu a které zítra cestou do Španělska projedeme. Na první pohled viditelnou dominantou města je zachovalý hrad z 11. století. Lurdy však hlavně proslavilo až 18 mariánských zjevení mladé Bernadetty Soubirousové v roce 1858. Staly se tak záhy jedním z nejdůležitějších římskokatolických poutních míst světa. Později exhumované a v městečku Nevers vystavené tělo Bernadetty zůstalo dodnes neporušeno. Novodobějším zázrakem bylo uzdravení Delízyi Cirolli v roce 1989, které lékaři v deseti letech diagnostikovali zhoubnou rakovinu kostí. Dívka se 2 měsíce po návštěvě Lurd ráno probudila a cítila se zdravá, což prokázalo následné vyšetření kostí. Lékaři si tato zázračná uzdravení nedokáží vysvětlit a vznikl na to dokonce speciální lékařský úřad, který tyto vyléčené pacienty zkoumá.

My s přicházejícím stmíváním stíháme alespoň dojít a prohlédnout si zdejší nádhernou Růžencovou baziliku s přilehlou novogotickou bazilikou Neposkvrněného početí, které tvoří jeden celek a vévodí místu zjevení. Jsou tím prvním, co poutníci cestou z centra uvidí. V tento čas je to tu už vylidněné, což nám vyhovuje a v klidu si vše procházíme. Večer končíme v nějakém místním baru, kde probíhá něco, co má připomínat diskotéku. I s námi je tu tak 10 lidí, tak místo tance trávíme čas na baru a už jen s Jiřinkou nasáváme místní lahodné moky.

Den třetí... Tak nejprve jedna podstatná věc. Díky svým dnešním konečníkovým variacím💩💩💩, které neberou konce, si náš 3. člen osádky, šikanovaný milovník německé značky BMW, Lukášek, vysloužil přezdívku Nekonečník!😂 Navíc se nám tu rozmohl takový nešvar. Nekonečníka svými kolaborantskými výroky o našich jednostopých strojích podporuje z dáli a bezpečí domova jeho přítelkyně Ivanka. Chce nás tak s Jiřinkou rozhodit, ale to se jí nemůže podařit, protože pro nás je HONDA FOREVER!!!😜✌️👌

A teď k samotné cestě. Po nočním diskotékovém zjevení se nám daří kolem desáté vypadnout z hotelu a tím zažít další lurdský zázrak.😂 Projedeme překrásné Pyreneje, které svými sytě zelenými porosty zahalenými v mlze připomínají džungli. Je to fakt neskutečná nádhera. 

Nejvyšší vrcholky pokrývá stále sníh a průsmyky jsou zatím, bohužel, neprůjezdné. Brzy se ocitáme konečně ve Španělsku a tady si zase připadáme jak v americkém Utahu. Úžasná hornatá panoramata se nám tu nabízejí v plné své kráse a barvy a složení skal se v průběhu cesty stále mění. Pořídit parádní fotku vždy znemožňuje úsek dálnice, kde je riskantní stavět a fotit. Nicméně dnešní dálniční přesun nám to dost zpříjemňovalo a mohli jsme se kochat těmi výhledy a zároveň pohledem a vůní žlutě kvetoucích janovců a růžových oleandrů, které lemují silnici. Všudypřítomné bouřky se nám daří objíždět, máme prostě štěstí, takže do dnešního nocoviště přijíždíme suší.

Zakončili jsme to v Aranjuezu za Madridem a ukrojili další stovky kilometrů nutných ke zdolání našeho cíle, za 3 dny zatím najeto necelých 2400km, nyní už se denní dávky budou konečně zmenšovat a bude to víc na „kochačku“.

Město leží na soutoku řek Tajo a Jarama a je známé hlavně díky renesančnímu královskému paláci, který si alespoň za tmy po obvodu obcházíme. Stavba započatá v druhé polovině 16. století a dokončená až v polovině 18. století je od roku 2001 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Den čtvrtý... Včerejší noční návštěva pivního baru v Aranjuezu ve mně zanechala dojem...hlavně v mých útrobách. To, co se ze mě line – no comment! OK, budiž, přijímám...jsem tedy Větrník!😂 Jiřinka každou dovolenou ukazuje někde tu svou bílou prdel, která svítí jak jitřenka, takže jasnej Slunečník!😂 Silná trojka jsme!🤦😂 Doplňuje nás z Plzně kolaborantka Ivanka alias Večernice! Teď tedy víte, jak jsme přišli k našim přezdívkám, které s úsměvem používáme dodnes, když se společně sjedeme.

Projíždíme zemědělskou krajinou. Kam oko dohlédne, jsou vidět políčka převážně s olivami a vinnou révou, ale je tu také dost obilí, slunečnic a ovocných stromů. Nekonečník se chce všude stavit a všechno vidět, tak mu Slunečník vysvětlil, že všechno navštívit nelze a uklidňuje ho, že máme v plánu vidět ještě mnohem krásnější místa, která jistě ocení. Občas mu udělám radost a nečekaně sjedu z naší předem připravené cesty a snažím se zachytit na fotoaparát tu krásu všude kolem. Asi i proto mi jako projev vděčnosti Nekonečník každé ráno nabízí své uchošťoury (díky bohu nepoužité 😜) a sadu na manikúru, zatím vždy zdvořile odmítám!😂

Navštěvujeme don Quijotské větrné mlýny a pevnost La Muela nad ospalou Consuegrou. Dýchá tu na mě nostalgie v podobě vzpomínek na rok 2018, kdy jsme to tu prolezli s bývalou ženou cestou domů z našeho mototripu Portugalskem. Ty vzpomínky mě znovu párkrát při naší cestě doženou, protože několik míst, která už znám, ještě projedeme. Slavné bílé větráky, které původně sloužily ke mletí kukuřice, jsou v této malebné oblasti rozesety téměř všude. Liduprázdné a krásně upravené vesničky dodávají tomuto kraji dojem, že se tu zastavil čas.

Dálnici opět dělí vzrostlé, nádherně kvetoucí oleandry, které neskutečně provoní vzduch. Za Córdobou vídíme v dáli stojící a zářící vysokou věž Gemasolaru. Jedná se o solární elektrárnu uvedenou do provozu v roce 2011, která je díky unikátní technologii schopna vyrábět elektřinu i v noci a za deštivých dnů, kdy je zataženo. Na 195 hektarech je v kruhu rozmístěno 2650 fotovoltaických panelů, v podstatě zrcadel o ploše 120 metrů čtverečních každého z nich, která soustřeďují odražené paprsky do jednoho ohniska na vysoké věži umístěné ve středu jejich kruhu. Roční množství vyrobené energie pokryje průměrnou spotřebu 30 tisíc španělských domácností, což představuje asi 90 tisíc lidí. Slunečník z věže nemůže spustit oči, protože její zář mu připomíná domov a opět si chce aspoň stáhnout kalhoty. Jen stěží ho přemlouváme, ať si to nechá na později, že bychom rádi pokračovali dál v naší cestě.😂

Ubytujeme se v nádherné jihošpanělské Seville, hlavním městě Andalusie, kde dnes budeme nocovat a kterou si chceme více projít. Máme překrásný hotel v klasickém španělském stylu v centru města a nasáváme zdejší atmosféru. Teplota se vyšplhala na 37 stupňů a máme zatím najeto zhruba 2900 kilometrů.

Čtvrté největší město Španělska ležící na řece Guadalquivir v sobě snoubí výbornou gastronomii, fascinující kulturu a historické památky, z nichž zmíním alespoň na seznam UNESCO zařazenou Katedrálu Panny Marie v Seville. My se krásy města nemůžeme nabažit a do pozdních nočních hodin si to tu procházíme.

Den pátý... Noc proběhla na pohodu. Dvakrát jsem si spletl Slunečníka s Večernicí a přiblížil se nebezpečně blízko jeho pozadí na naší manželské loži.😂 Nekonečník se zbaběle zabarikádoval vedle v místnosti a pojistil se špunty v uších.😂 Až na to děsné vedro se nám všem ale spalo dobře. Dopoledne věnujeme ještě prohlídce Sevilly, protože to město je skutečně úchvatné!👌

Po dvanácté se přesunujeme na nejjižnější cíp kontinentální Evropy, do přístavní Tarify, odkud je v dohledu 14 kilometrů vzdálené africké pobřeží Maroka. Dojíždíme tedy konečně k moři na jižní výběžek Pyrenejského poloostrova k Gibraltarskému průlivu, kde se stýká Středozemní moře s Atlantským oceánem.

Tato 70 kilometrů dlouhá úžina mezi Evropou a Afrikou láká stejně tak jako Lamanšský průliv plavce ke zdolávání rekordů. Zdejší pobřeží Costa de Luz je známé jako místo pro vodní sporty hlavně v podobě windsurfingu a kitesurfingu. K místnímu majáku Punta de Tarifa na ostrově Palombes, který je od roku 1808 spojen s pevninou hrází, se bohužel nelze dostat, jelikož celý ostrůvek s malou vojenskou, dnes už téměř nepoužívanou, pevností patří armádě a pro veřejnost je uzavřený.

Před návštěvou Tarify ještě stihneme prohlídku archeologické lokality Baelo Claudia, což je 2000 let stará římská vesnice s nádhernými stavebními pozůstatky té doby. Opodál v dohledu se kocháme 30 metrů vysokou a 200 metrů širokou písečnou dunou Duna de Bolonia, která zakončuje zdejší krásnou pláž ve stejnojmenné zátoce Bolonia v přírodním parku Estrecho. Jedná se o jednu z nejvíce nedotčených oblastí pobřeží Cádizu.

Jsme vlastně v půli naší cesty, zároveň jsme dnes byli nejdále od domovů, najeto máme lehce přes 3100 kilometrů a teď se budeme pomaličku každým dnem vracet zpět. Užíváme si kilometr za kilometrem naší cesty, je to náš život, plnění našich snů.👌❤️                                              Ubytováváme se v Guadacorte, Gibraltar je v dohledu a zítra na řadě!

Jinak malý kvíz pro vás... Nekonečník se dnes na chvilku zdejchnul, že prý musí něco koupit Večernici... Přitáhl POMADA PROTECTORA!🤦😂 Malá nápověda...vyje to na měsíc 🐺 a tímto se to zažene!😂 To nebude pro Večernici!😂

Den šestý... Gibraltar, britské zámořské teritorium! Původní název z arabštiny zněl Džabal at-Tárik, tedy Tárikova skála. Pojmenoval ji tak islámský vojevůdce Tárik ibn Zijád, který sem dovedl svou armádu z Afriky v roce 711. Zkomolením Džabal at-Tárik na "džibl al tar" vznikl posléze nynější Gibraltar. Kdo čekal fotky s našimi opičími 🐒 makakovými prapředky, bude zklamán. Předpověď bohužel nelhala a dnes byl jediný den v týdnu, kdy tu pršelo.🌧 Jelikož se tady z toho stala taková ždímárna peněz a výjezd nahoru na skálu nestojí zrovna nejméně, rozhodujeme se zůstat dole, protože viditelnost díky mrakům a dešti byla stejně dost mizerná. Celý prostor skály je rezervací a bez zaplacení vstupu je tam volný pohyb zakázaný. Za kluky mě to trošku mrzelo, protože já tu před pěti lety v roce 2018 už byl a užil jsem si tehdy azurového nebe a nádherných výhledů ažaž. Tenkrát jsme se zde mohli volně pohybovat a turistů zde nebyla ani polovina, co nyní. Fotku s opicí si prostě budou muset Slunečník s Nekonečníkem pořídit jindy... I tak to celé má své kouzlo a ani horší počasí nám radost pokazit nemohlo. Oproti rokům minulým je pro mě další změnou fakt, že už se nemůže přejet přes přistávací dráhu letiště. Vstup je sem pouze pro pěší a koloběžkáře a tak nás při padlé závoře a čekání na přistávající letadlo místní policisté otáčejí a ukazují nám směr, kudy se dostaneme ke spodní stanici lanové dráhy vedoucí na zdejší 426 metrů vysokou vápencovou skálu zvanou Rock of Gibraltar.

Díky tomu si mohu prohlédnout a vidět Gibraltar i z jeho východní části a pořizujeme pár fotek u majáku Europa Point a nedalekého Sikorského památníku, který připomíná havárii letounu, který se zde v roce 1943 zřítil a na jehož palubě zemřeli všichni kromě jednoho ze 17 cestujících. Přeživším byl pouze pilot letounu a mezi obětmi byl i polský generál Wladyslaw Sikorský, po němž nese památník jméno.

Projdeme alespoň část města, za lehkého deště vyfotíme naše jednostopé stroje se Skálou v pozadí a odpoledne se přesuneme do překrásné starobylé Rondy, kde strávíme noc. Projížděli jsme hnízdištěm čápů, které jsme v takovém počtu pohromadě snad ještě nikde neviděli, a také městečkem, na Španělsko s neobvyklým názvem, Los Ángeles. Silnice vedoucí horami byla neskutečná, plná zatáček, tak jsme se tady vyřádili i jízdně.🏍👌

Ronda nás už z dálky vítá krásným pohledem na město a jeho okolí. To se totiž rozkládá na dvou skalních masivech oddělených hlubokou roklí, jíž protéká řeka Guadalevín. Kolem ho pak obklopují pásy hor, které tvoří skvostné panorama.

Turistům Ronda nabízí celou řadu historických památek a možností procházek buď v okolní divoké přírodě nebo v úzkých uličkách s klasickou arabskou strukturou. Výhledy do okolí jsou opravdu dechberoucí. Fotíme si zdejší býčí arénu Plaza de Toros a pak hlavně Nový most Puente Nuevo nad hlubokým srázem, který odděluje staré a nové město.

Večer zakončujeme na našem pokoji a naplňujeme naše útroby dobrotami a pivíčky, která jsme si nakoupili. Nekonečníka to celodenní martyrium zmohlo a opojený lahodným mokem usíná na terásce zabalený v dece.

Jedna perlička z dnešního dne opět ale nechyběla, Nekonečník zase exceloval. Nejprve při proplétání se kolonou aut k celnici na Gibraltaru málem urazil zrcátka tím svým německým korábem dvěma Španělům, kteří ho svými pohledy téměř zabili a dodělal to tím, když si svůj pas, předávající celníkovi, vytáhl z úst...to byl teprve fičák!🤦😜😂 Nekonečník měl štěstí, že zůstal bez kontroly svého konečníku!🤦🙏😂

 

Den sedmý... Ráno jsme celí nedočkaví, co se z Nekonečníka vylíhne, když se nám večer tak krásně zakuklil.😂 Díky bohu u něj k žádné metamorfóze nedošlo, takže je to pořád náš bratr.😜 Překrásná Ronda se s námi loučí za deště a ten setrvává i prvních 100 kilometrů dnešního přesunu. Parádně vlhneme, protože, proč bychom se převlékali do nepromoků, když je s sebou táhneme, že?🤦😂 Vjíždíme do přírodní rezervace El Torcal de Antequera v pohoří Sierra del Torcal. Oblast je považována za jednu z nejpůsobivějších krasových krajin v Evropě. Jsou tady neskutečně krásné vápencové skalní útvary s otisky trilobitů.

Já zaregistroval jen otisk lejna na mé botě, ale díky vroubkování to trilobita také připomínalo!🤦💩😂 Bohužel stále prší a tak za deště v totální mlze nejsou skály vůbec vidět a z výhledů do údolí nemáme také nic. Pak se ale stal zázrak. Slunečník máchl svým mocným prutem....tedy nemocným proutkem....no prostě něco divného udělal v kalhotách a co se nestalo? Obloha se rozjasnila, mraky jsou pryč a nám se odkryla ta okolní nádhera. Děkujeme ti bratře!😂

Jen tedy nechápu, proč si s tím něco neudělal už včera na Gibraltaru...🤔😂 Fakt je prostě takový, že během hodiny se počasí úplně otočilo a my si konečně můžeme užívat veškerou tu krásu kolem nás.

Pokračujeme odtud do Sierra Nevady nejvýše, kam až se na motocyklech dá, do 2550m.n.m.. Silnice sice vede až do výšky nad 3 tisíce metrů, ale tam je vjezd už zakázaný. Je to každopádně nejvýše vedoucí asfaltka v Evropě. Pohoří bylo v roce 1986 vyhlášeno biosférickou rezervací UNESCO a v roce 1999 část území jako národní park. Po Alpách se jedná o nejvyšší horské pásmo v západní Evropě, vrchol Mulhacén (3479m) je pak nejvyšším v celém kontinentálním Španělsku.

Sněžné hory, jak se pohoří ve španělštině nazývá, jsou logickým názvem pro zdejší rozpálenou Andalusii. Úchvatné pohledy z vrchu trošku kazí pohybující se neprůhledné mraky a mlhovina, ale svezení sem bylo neskutečné!👌

Den zakončujeme v dalším nádherném městě ležícím v podhůří Sierra Nevady, v Granadě. Zítra nás tam čeká prohlídka středověkého komplexu Alhambra, na což se moc těšíme! Večer už jen stíháme krátkou procházku městem zakončenou v jednom parádním pivním baru, který našel a vybral bratr Nekonečník. Opět jsme za dnešek plni úžasných zážitků.

 

Den osmý... Granadská Alhambra je překrásná.❤️ Vyčleňujeme si na ni zhruba půlden, ale logicky se za tu dobu vše stihnout nedá. Jedná se o středověký komplex paláců a pevnosti maurských panovníků Granady. Celý komplex je obehnán opevněnou zdí, kterou lemuje celkem 13 věží. Jeden z názorů na název Alhambra, který v arabštině znamená „červená“ říká, že je zřejmě odvozen od sluncem vypálených cihel vyrobených z kvalitního štěrku a jílu. Užíváme si výhledy na Granadu z věže Torre de la Vela, stihneme nahlédnout například do Paláce Karla V. nebo také navštívit za roklí severně od Alhambry položený letní palác Generalife s úchvatnými přilehlými zahradami, který je od roku 1984 společně s palácem Alhambra a historickou čtvrtí Albayzín zařazen ke světovému dědictví.

Snažíme se toho vidět samozřejmě co nejvíce, ale čas nás nutí po několika hodinách prohlídku ukončit a musíme pokračovat dál. 

                         

Poté tedy jedeme úzkými malebnými horskými silničkami skrz Sierru Nevadu na astronomickou observatoř Calar Alto Observatory nacházející se na hoře Calar Alto ve výšce 2168m.n.m. v pohoří Sierra de Los Filabres. Cestou míjíme původně středověký maurský hrad ze 13. století Castillo de La Calahorra, který se nachází na návrší nad obcí La Calahorra a je opředen zajímavou historií a také dojemným příběhem lásky a oddanosti. Do nynější podoby byl přestavěn až v průběhu 15. století a dnes tu naleznete muzeum, pořádají se zde různé výstavy a uvnitř můžete spatřit zajímavé artefakty, které dokumentují historii Granady. Se stoupající nadmořskou výškou opět nastupuje dokonalý asfalt a nespočet zákrut. Neskutečně jsme si to s Nekonečníkem a Slunečníkem užili! Počasí nám přálo, takže svižná jízda v zatáčkách při výjezdu k observatoři byla strašně zábavná a následné výhledy od ní dechberoucí. Nabíráme zde síly při pohledech do nekonečných dálek.

      

Do dnešního nocoviště v městečku Tabernas ležícím ve středu stejnojmenné španělské pouště jedeme offroadovou vložkou, kterou Slunečník již předem připravil a která vedla po šotolinové cestě skrz kopcovitou krajinu pokrytou lesním porostem. Zdejší přírodní scenérie jsou skutečně malebné.

Poblíž Tabernasu se nachází westernové ateliéry Texas Hollywood, které byly postaveny počátkem 70. let 20. století pro natáčení mnoha kasovních trháků tehdy hlavně od slavného režiséra Sergia Leoneho. Vzhled okolní krajiny a zdejší kulisy posloužily světoznámým filmům jako třeba Tenkrát na Západě nebo novodobějšímu béčkovému akčňáku Rambo III. Dnes už to nestihneme, ale zítra si je v klidu projdeme.😉

 

Den devátý... Dopolední prohlídka ateliérů Texas Hollywood, až na předražené vstupné, byla pěkná. Díky zmíněné okolní španělské poušti a rozpálenému slunci máte opravdu dojem, že se ocitáte někde na divokém západě. Nekonečník z toho byl tedy zklamaný, ale mně a Slunečníkovi se to tu líbilo.

Dnes si chceme odpočinout a nabrat trošku síly, tak se přemístíme pouze necelých 100 kilometrů z Tabernasu k pobřeží do Mojácar Playa a odpoledne trávíme válením se na pláži 🏖🏝 Má to také něco do sebe...😉👌 Slunečník🌞 opět vypustil svou Jitřenku✨, takže naše cesta splnila až teď konečně svůj cíl a mise je téměř dokončena!😜 Celkem máme zatím najeto zhruba 4000km. Odpočinkový den nás všechny dostatečně nabil a připravil na další úsek cesty, který máme ještě před sebou.

 

Den desátý... Jednalo se o kilometrově náročnější přemisťovací den, který měl mít jiné zakončení, než jaké nakonec bylo. Dálničním přesunem jsme zdolali téměř 800 kilometrů s cílem, že se ubytujeme a alespoň trošku poznáme Barcelonu. Problém je v tom, že nemáme vstup do emisní zóny, kterou celé město je. To jsme bohužel zjistili až dnes, pár kilometrů před metropolí... Znamená to udělat registraci našich motorek přes španělský web, který je totálně zasekaný a vyřízení může navíc trvat až 14 dní!🤦😡 Navíc informace se různí, tak ještě zítra zkusíme zavolat na český konzulát a zjistit, jak to skutečně je, aby nás neosolili hrozící pokutou až 1800EUR!🤦🙏 No nic, jsme tedy nedaleko hlavního města Katalánska v obci Capellades, zítra navštívíme blízký, téměř tisíciletý benediktinský klášter Montserrat ležící nad městem Monistrol de Montserrat. Jsou odtud v dohledu již Pyreneje, kam se po několika dnech opět vrátíme. Snad se nám tedy zítra dopoledne podaří alespoň krátká návštěva Barcelony, která měla být takovým vyvrcholením naší cesty Španělskem.

 

Den jedenáctý... Ráno volám na českou ambasádu v Madridu a snažím se získat informace ohledně vjezdu motorových vozidel do Barcelony. Slečna mi potvrzuje vše, co jsme si zjistili, ale říká, že systém zatím moc nefunguje a Španělé pokuty od turistů nevymáhají, nicméně rozhodnutí je na nás. Takže hurá ke 170 metrů vysokému chrámu Sagrada Família, který je nejvýznamnějším dílem slavného katalánského architekta Antonia Gaudího a jehož stavba započala již v roce 1882 a trvá dodnes. Dokončen by měl být v roce 2026 a pokud se odhady vyplní, bude to přesně na sté výročí od Gaudího smrti a celkem 144 let od zahájení výstavby.

Dopoledne si užíváme alespoň krátce krásy tohoto pestrého, barevného a rozmanitého města, na jehož prohlídku by nám jinak nestačil ani celý týden. Náš sen, dojet k famóznímu Chrámu smíření jsme si ale splnili a to pro nás bylo hlavní. Ještě zajedeme do městského parku Parc del Guinardó, ze kterého je krásný pohled na pobřeží a celé město se všemi jeho dominantami včetně samotné Sagrady. Pak už se s Barcelonou loučíme a odpoledne zamíříme do zmíněného mystického opatství Montserrat, kde nás zastihne déšť. I tak jsou odtud nádherné výhledy, jejichž dramatičnost zvyšuje zatažená obloha s převalujícími se mraky přes okolní hory a kopce. Nakonec zde bereme ubytko a budeme tu nocovat, je to tady fakt nádherné. Neuvěřitelný klášter Benediktinů je postavený ve skále vápencového masivu, který je přírodním parkem. Místu se také říká „Zubatá hora“. Nynější podoba kláštera pochází až z 19. století, protože ten původní byl zničen napoleonskými vojsky. Centrálním bodem a zároveň jeho nejstarší dochovanou částí je románská bazilika. Nachází se zde také nejstarší chlapecká pěvecká škola, muzeum a celá řada turistických stezek. Uvnitř baziliky můžete spatřit sošku černé Madony opředenou mnoha legendami. Opatství dodnes obývá 80 mnichů, kteří jsou činní ve výrobě vína a také ve zpěvu. Měli jsme štěstí a možnost poslechnout si při naší prohlídce baziliky konec jednoho pěvecké vystoupení, při kterém se nám doslova tajil dech. Místo rozhodně stojí za návštěvu a vyčlenění si alespoň jednoho dne.

Zítra by mělo být počasí bez deště, tak přejedeme Pyreneje a přes Andorru vjedeme zpět do Francie. Blížíme se pomalu domů...

 

Den dvanáctý... Opět máme před sebou náročnější delší přesun, který zbrzdil přejezd skrz Pyreneje. Z Montserratu vyjíždíme bez deště, ale čeká nás zpočátku mlha a sychravo. Španělská část Pyrenejí nás vítá už protrhanou a celkem vyjasněnou oblohou, takže dost stavíme, fotíme a užíváme si nespočet zatáček.

Brzy jsme v Andorrském knížectví, kde trávíme více času hlavně v jeho hlavním městě Andorra la Vella, které je nejvýše položeným hlavním městem v Evropě (1023m.n.m.). Pak nás už čeká přejezd přes nejvyšší pyrenejský silniční průsmyk Port d´Envalira dosahující do 2408m.n.m. a zastávka v pod ním položeném obrovském nákupním a lyžařském středisku El Pas de la Casa, kde jsou pecka ceny díky duty free obchodům. Francouzskou, opět mlhavou částí Pyrenejí klesáme níž a níž a den zakončujeme ve starobylém městě nacházejícím se na levém břehu Rhôny na soutoku s řekou Durance, v Avignonu, kde mají ten slavný nedokončený most, na kterém prý všichni tančí...💃😜

Slunečník byl už celý nesvůj z toho, že několik dní po sobě nikomu neukázal svou jitřenku, tak alespoň užaslému francouzskému publiku kdesi na nejmenované dálniční pumpě předvedl svůj mistrovský kousek a při parkování položil svého Crosse na bok. Marně pak česky vysvětloval, že za to nemůže, že má jednu nohu o půl metru kratší a vždy při zastavení na to zapomene!🤦😂 Naštěstí motorka i Slunečníkova duše utrpěly jen drobné šrámy a vysmátí jsme pokračovali dále. Mě se štěstí také drželo. Už se mi moc stýskalo po těch parádních mýtných branách... Hned ta první mě obere o 12 "éček", protože to je přesně ten rozdíl navíc, který platím oproti bratrům za stejně dlouhý ujetý úsek dálničního přesunu... Jak se říká: no a co, že mám prachy!😂

 

Den třináctý... Tak čím začít?🤔 Asi tím, že poslední včerejší ubytko v Avignonu zařizoval Nekonečník a byla to zřejmě jeho pomsta, protože v třílůžkovém pokoji si zabírá sólo postel, která je tedy tvořena dvěma křesly 🤦😂 a nám se Slunečníkem opět nechává „letiště“, které je tentokrát tak úzké, že jsme se cítili jak novomanželé!😱😂 Fakt máme se Slunečníkem hodně blízký a intimní vztah po této dovče! 🙏😂 Navíc nám Nekonečník vyžral láhev Krakena 🥃🐙, protože jinak není možné, kam by ten obsah zmizel...🤔😂 Láska, stesk, touha nebo pudy?? Čert ví, co v Nekonečníkovi převládalo, ale po dopolední prohlídce Avignonu nám dává sbohem a pádí za svou Večernicí...dnes v noci se země zachvěje, přátelé!😜❤️😂

Od roku 1995 je centrum Avignonu zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. V letech 1309 – 1377 zde sídlili uprchlí papežové z Říma. Střed města s dominantou v podobě gotického Papežského paláce je kouzelný a úzké provoněné uličky plné krámků se zbožím z místní produkce lákají k nahlédnutí a utracení nějakých těch eur.

Jak jsem zmínil, Nekonečník nás opustil, zůstáváme se Slunečníkem tedy sami a z prosluněné Provence přejedeme k Azurovému pobřeží a navštívíme Monako, nejmenší stát západní Evropy a zároveň druhý nejmenší na světě.

Jsem tady celkově už asi po čtvrté, tak dělám Slunečníkovi průvodce a ukazuji mu všechny zdejší zajímavosti v podobě například Knížecího paláce, katedrály Neposkvrněné Matky Boží, ve které jsou uloženy ostatky mnoha vládců a členů rodu Grimaldiu včetně kněžny Grace, dále Oceánografického muzea, přístavů Fontvieille a Port Hercules, kde kotví mnoho miliardářských jachet, a v neposlední řadě třeba budovy kasína ve čtvrti Monte-Carlo. Dnes chcalo 🌧 z celé Evropy snad jen zde, tak jsme si prostě vytáhli Černého Petra!😂 Ale nebylo to nic strašného, spíš příjemné osvěžení po tom dopoledním vedru.

V podvečer se ubytujeme už více směrem do vnitrozemí v nádherném městečku Tourrette-Sur-Loup, které vděčí za své jméno opodál protékající řece Loup. Umístěné je na skalnatém výběžku, vnější domy tvoří hradbu s výhledem na okolní zalesněné rokle a v dáli na Středozemní moře. Město je také známé pěstováním netradiční plodiny v podobě voňavých fialek. Zítra odtud vyrazíme do hor na úžasný, přes 300 kilometrů dlouhý úsek silnice RN85 - La Route Napoleon vedoucí od pobřeží až ke vnitrozemskému Grenoblu.

 

Den čtrnáctý... Dva týdny na cestě a zároveň předposlední den našeho mototripu. Nekonečník ještě včera v noci v pořádku dojel ke své Večernici, která ho evidentně vzala k sobě na noční oblohu a tam se musely dít věci, panečku...🤦🙏 Tak hustá Mléčná dráha už dlouho nebyla k vidění! 😂😂😂 My se Slunečníkem dnes vyrazili také k domovu po zmiňované silnici N85 - La Route Napoleon. Pokud vám někdo bude tvrdit, že je stejně nebo podobně krásná jako souběžně opodál vedoucí Route des Grandes Alpes, nevěřte mu! Je to stejná blbost, jako že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý! (milovníci Járy Cimrmana pochopí 😉). Krajina hlavně z Gapu do Grenoblu je úžasná a okolní hory 🏔⛰️🗻 jsou nádherné, to ano, ale silnice vede většinu trasy skrz města a vesnice, takže je to tu samé omezení a moc nám to neubíhá. S vysokohorskou RdGA je to skutečně nesrovnatelné. Poslední fotografii tohoto dne děláme nedaleko Grenoblu u městečka Laffrey na břehu Velkého Laffreyského jezera, kde stavíme u památníku v podobě jezdecké sochy Napoleona.

Ten se zde při svém návratu z Elby v březnu 1815 setkal s královskými vojsky, která byla zodpovědná za jeho zatčení. Pak už zastavujeme jen na protažení se a pelášíme dál na sever. Teprve kolem páté hodiny odpolední se nám „Napoleonku“ podařilo dojet do cíle a chceme se dostat za hranice do Německa někam na úroveň Štrasburku. Ukrojili jsme velký kus z posledních zbývajících kilometrů k domovu a ve čtvrt na jedenáct v noci jsme překročili hranici do Německa. Očekávaná nižší cena ubytování se nekoná a trošku nám to komplikuje nalezení dnešního noclehu, což se nám daří až téměř o půlnoci. Jsme hladoví a jedinou možností je nákup na nedaleké čerpací stanici s nonstop provozem, kde se zazásobíme jídlem a pitím a rozebíráme pak na hotelovém balkónku naše zážitky z cesty ještě dlouho do noci. Zítra už budeme spát zase ve svých postelích.🛌

 

Den patnáctý... Nejprve popis našeho posledního ubytka. Jednalo se nejspíše o nějaký bývalý "bordel", ale protože jsme ho sháněli až pozdě v noci (zdržely nás zmíněné francouzské hory a chtěli jsme pak nahnat co nejvíc kilometrů, včera nakonec téměř 900!!) a v rozumné dojezdové vzdálenosti nebylo cenově nic dostupného, bereme. Společné sociálky na patře neřešíme, stejně je nepoužijeme a brzy ráno vypadneme. Po probuzení nacházím ve svých lůžkovinách cizí, kdysi asi bílé, fusekle. Tvl, snad jsou aspoň dámské 🙏 ...ano, jsou to určitě dámské osmačtyřicítky!🤔🤦😂 No tvl, pryč odtud, čistota půl zdraví!☝️😜😂 Následuje zpáteční dálniční přesun Německem do našich domovů.

Je tedy na čase malé zhodnocení. Motorkář, pokud není s někým propojen interkomem, a to my záměrně nejsme, tráví vlastně při jízdě většinu dne sám se sebou. Vedeme si v hlavách konverzace se svými "já" a odpovídáme si na mnoho otázek. Co se nám v životě podařilo, co jsme třeba naopak pohnojili... myslíme na své blízké, na místa, která vidíme, prostě na tisíce nejrůznějších věcí, osob nebo zážitků. Máme tedy na sebe spoustu času, je to taková sebeočista, při které si krásně srovnáte myšlenky a je vám pak fajn.                                                                                                                     My jsme toho tentokrát viděli fakt mnoho!👌 Hodně míst jsme navštívili záměrně, některá jen díky náhodě, některá jsme zahlédli za jízdy jen ze sedel našich strojů. Vše se stihnout prostě nedá a člověk má alespoň důvod se vždy vracet a poznávat další krásy. Já na tomto cestování zbožňuji tu volnost. Téměř nikdy předem přesně nevíme, kde budeme spát, koho poznáme, co a koho nám náhoda a život připletou do cesty. Miluji objevování, těším se z té krásy, která je všude kolem. Jakékoliv cestování a poznávání nového vás neskutečně obohatí, dává vám nadhled, vlastní názor, pocit svobody a spoustu dalších věcí, které si zprvu ani neuvědomíte.

Projeli jsme celkem šest států... Německo, Francii, Španělsko, Gibraltar, Andorru a Monako, a ujeli přitom mnoho tisíc kilometrů. Já konkrétně něco málo přes 7200km. Kdybych měl odpovědět, co bylo pro mě to NEJ, neřeknu vám místo, ale tentokrát zážitek. Úžasný pocit, kdy sedíme v překrásném benediktinském klášteře v opatství Montserrat, kde zastihneme konec mše. Zpěv mnichů a místního chlapeckého pěveckého sboru ze školy Escolania, to celé za doprovodu varhanů a neskutečná akustika v chrámu. Pokud znáte skupinu Gregorian, tak k tomu bych to přirovnal. Bylo to naprosto úžasné, snad v životě jsem neslyšel tak čisté a dokonalé tóny. Ještě teď mám husinu, když si to zpětně vybavím. Jen jsme tam mlčky seděli, poslouchali a bylo nám fakt parádně...

Závěrem už jen zbývá poděkovat bratrům, že to se mnou těch 15 dní vydrželi (Nekonečník o 2 dny méně...😜) a Slunečníkovi konkrétně za úžasně naplánovanou a připravenou cestu. Loučíme se a třeba zase někdy příště.😉                                                                                                                    Nekonečník, Slunečník a Větrník...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (17x):


TOPlist