Slovinsko 2013

Už od návratu z loňskýho Italskýho tripu mi v hlavě ležela myšlenka, kam vyrazit příště. Jsem cestovatel začátečník, a proto mě toho láká víc a víc. A čím víc ujedu, tím víc chci dál a dál. Ono to motorkaření je vlastně taková malá závislost :-)
K věci…
Nerad věci plánuju do detailů, spíš si potrpím na improvizaci a momentální situaci, proto když se mi v červnu 2013 naskytlo 8 dní volna v kuse, neváhal jsem, a během pár dnů vše „spáchal“.

Den 1., Středa 19.6.

Ráno vyzvedávám u kamaráda Romana přezutou motku, a nemůžu se dočkat na první km na novejch motobotkách. Honem domu, dobalit pár věcí, naflákat je na mašinu, nasoukat se do „futrálů“ a vyrazit. Jenže… Tohle slovo nerad používám, ale bohužel se mu občas nelze vyhnout. Poslední drobnosti jsme dobalili v pravé poledne, kdy bazén ukazoval 36st.C, teplota vzduchu ve stínu 33st.C, a o tom kolik bylo na sluníčku jsem se ani přesvědčovat nechtěl. Zvolna jsme se „vařili“ v bazénu a čekali, zda se třeba nezatáhne, nebo alespoň neochladí, protože upéct se ve vlastní šťávě v kombinéze se nám nechtělo.
V 15 hodin opouštíme domov a vyrážíme přes Prahu, pauza na dotankování ve Strakonicích, hraniční přechod Strážný, a dál přes Passau, kde jako loni, místo objezdu po dálnici, bloudíme mezi rodinnými domky. Jsem fakt neponaučitelnej! Ale zase jet po dálnici mě neba.
Po vymotání se z Pasova jedeme podél řeky Inn a už mi v hlavě šrotuje myšlenka, kde večer složíme hlavy. Původní plán byl vyjet ráno a dojet do Zell am See, ale vzhledem k našemu zdržení bylo jasný, že za odpoledne je to nadlidskej výkon a zbytečnost. Při přejezdu mostu přes Inn, v Braunau, jsme si řekli, že se někde vykoupeme a třeba i rozbalíme stan a přespíme „na divoko“. No ono se to takhle řekne, ale sjet z hlavní silnice, najít cestu k řece a najít pěknej plácek na koupání, natož na přenocování, není tak úplně jednoduchý. Váhal jsem, na kterém břehu řeky zakotvit, jestli v případě nějakého problému budou shovívavější Němci, či na druhém břehu Rakušáci. Rakousko to vyhrálo. Koupání v řece bylo nemožný, páč byl proud, že i mě, „vícjakstokilovýho“ vorvaně by vzal s sebou. Tak jsme na tajňáka rozbili tábor hnedle vedle obrovských zdymadel kousek od Braunau. Vypili jsme místního plechovkáče a za šumění, ba spíš hučení zdymadel, šli na kutě.
Ubytování free, 0kč, pouze trocha strachu :-)

Najeto 360km

Den 2., Čtvrtek 20.6

Ráno jsem se budil brzo strachy, jestli se něco nestalo motce, nebo okolo stanu neobchází četníci.
Vše v cajku. Balíme a prcháme z místa činu po silnici č.156 na Salzburg. Cestou mě zlobí usb nabíječka na mobil, tak hledáme elektro krámek. Takový město a nikde nic. Ptáme se paní v nějakém místním elektru a ona že cestou na „Alpen štráse“ je gróse gešeft, tak jedeme dál. Možná myslela dálnici, protože cestou do Zell jsme nic takovýho nepotkali. Fičíme podél horské říčky Saalach, která se klikatí pod stále více rostoucími kopci a kocháme se krásnou krajinou. V Zell am See po chvíli hledání kupujeme nabíječku a s klidnou dušičkou hledáme místo na vykoupání, protože se blíží poledne a na to že jsme v horách, na jejichž vrcholcích je ještě sníh, je teda pěknej pařák.
Koupačka super, voda teda pěkně osvěžující, a jedeme dál, směr Grossglockner. Platíme 23E za průjezd, což se někomu může zdát dost, ale podle mě ta cena odpovídá kvalitě silnic a vybavenosti okolních odpočívadel apod. Kdyby byly takhle zpoplatněné všechny větší passa a jejich kvalita by se rovnala GG, tak bych neváhal a platil všude.
No GG asi nemá cenu popisovat, z kopce, do kopce, doprava, doleva, támhle pěkná kukačka, támhle fajnová fotečka… No prostě krása. Kdo projel, zná. Kdo neprojel, určitě by měl. Snad to rejpalové přežijou, že jsem si dovolil o GG napsat .

 Po čtvrté hodině odpolední opouštíme GG štráse a přijíždíme k městečku Lienz, které už známe z minulých cest. Zvažujeme kudy dál a tentokrát už dopředu přemýšlím o noclehu. Vyrážíme po silnicích B100, B110, B111 do vesničky Jenig, kde sjíždíme na o stupeň horší, za to ale motorkářsky zajímavější silnici, směrem k Italským hranicím. Projíždíme lyžařským střediskem Sonnenalpe Nassfeld přes passo Pramollo, kde  zastavujeme na pár fotek a kochačku. Všude mrtvo a na můj vkus tak nějak ušmudlano, jak v našich střediscích pře X lety.

Sjezd z Pramolla je pro mě zatím jeden z největších zážitků, co jsem na motorce zažil. Ani nevim kolika stupňové klesání, potok valící se několikrát přes silnici, tunely ve skalách, svodidla z roku 123 a celkovej dojem, jakože to snad ani není silnice pro běžné účastníky silničního provozu. Fakt mazec! Byl jsem tak zažranej do cesty, že jsem ani jednou nezastavil a nic nevyfotil-škoda, slovy se to těžko popisuje. Ale kdyby měl člověk pořád jen fotit, nic by neujel.
Tak a jsme v Itálii. Fičíme podél řeky Fella po silnici SS13, kterou několikrát mosty míjí dálnice na Villach. Nechápu, jak jsem to tudy mohl jezdit po dálnici, za kterou chtějí ke všemu taliáni nekřesťanský love. V Tarvisiu to stáčíme doprava na Cave di Predil, okolo jezera Lago di Predil. Krááása!  Fakt pěkný jezero, plážička, i parkoviště. Žádná cedule „zákaz kempování“ apod. 

 

Váhali jsme, že přenocujeme, ale nebylo ještě tolik hodin a my neměli žádné zásoby. Potkali jsme tu dva čecháčky s kočkama, na motkách, kteří tu pobývali v dodávce. Asi si vychutnávali místní silničky. Proč ne.
Jedeme dál na italsko-slovinské hranice. Po silnici 203 pěknej sešup dolů, podél řeky Soči. Tudy už jsem jednou jel, tak mám natrénováno a můžu brousit stupačky :) Projíždíme ceduli Triglavský národní park. Na Slovinsko jsem se strašně těšil, je to paráda. Kdo tudy nejel, nepochopí. Ráj motorkářů, cyklistů, vodáků a turistů vůbec….
Navigace mi našla kemp přímo u řeky, sluníčko pomalu zapadá a my máme chuť na pivo, zadky už taky necítíme, tudíž zastavujeme, stavíme stan a otevíráme plechovkáče :-)
Autokemp KLIN***,  22E/noc (dva lidi, moto, stan) GPS: 46.330156,13.643485

Najeto 420km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE