K Růžovému jezeru 2023

Plánování cesty

            Nápad na tuhle cestu vznikl už v závěru naší loňské výpravy, když jsme poslední večer seděli v Barceloně na pivu a v televizi běželo, že obnovili provoz trajektů do Maroka, který byl přerušen kvůli covidu. Dohodli jsme se, že příští jaro zajedeme až do Dakaru.

            Začalo plánování cesty, já vyměnil 1290 za lehčí 890 a v lednu jsme už měli koupené lístky na loď, hrubý plán cesty a nachystané motorky. Asi měsíc před odjezdem jsem musel Davida požádat o přesun cesty na podzimní termín, protože jsem nemohl na jaře odjet. Naštěstí souhlasil a lístky na loď nebyl problém s poplatkem přebookovat. Parťák si zatím dal na rozehřátí cestu trajektem do Řecka a návrat přes Albošku.

            Termín odjezdu byl stanoven na 16.9. Mezitím ještě vyměnil stroj i David a stihl si natrhnout rameno.

            Vše je tedy “výborně” připraveno a můžeme vyrazit.

16.9. Den první

            Je 14:00, měli jsme právě vyjíždět. David už čeká u mě na dvoře a já ještě na zahradě sekám trávu. Prostě potížista.

            15:15 Dobaleno, naloženo a vyrážíme přes Prahu na D5 a dál na Rozvadov. Na Svaté Kateřině dáváme už tradičně gulášovku a dotankujeme stroje. Cestou přišla zpráva, že trajekt odplouvá o šest hodin později. Objednáváme ubytováni kousek pod Řeznem a mně už se v hlavě rodí nápad, jak využít posunutý čas odjezdu a nejet do Janova po dálnici.

            Hotýlek má restauraci, dáváme si obrovské porce řízků a vymýšlíme plán na druhý den.

Ujeto 365km

17.9. Přes Alpy

            Kolem osmé jsme vyrazili po dálnici přes Mnichov a pak pokračovali na Ga-Pa. Na pumpě se Davidovi zdá, že má moc napnutý řetěz a trochu ho povoluje. Dále frčíme přes Imst a pak stoupáme do Nauders. Udělali jsme zastávku u Lago Resia a dali si oběd, po kterém jsme vyjeli nahoru na Stilfserjoch. Nebyl ani moc velký provoz a počasí nám dovolilo prohlédnout si ledovce.

            Ze sedla jsme pokračovali pěkně zakroucenými silnicemi přes Bormio, Santa Caterinu a moje oblíbené Passo Gavia dál na jih.

Den jsme zakončili na motelu v Monte Crevasco, odkud pojedeme ráno na trajekt. A dali si výbornou pizzu v nedaleké restauraci.

Ujeto 550km

18.9. Do přístavu

            Po probuzení děláme údržbu řetězů a David si dává níž řídítka. Vypadá to dnes na déšť, tak oblékáme nepromoky rovnou a možná i proto nakonec zbytečně.

            Jedeme přes Piacenzu a z ní po krásné silnici SS45 do Janova. Cestou se zastavujeme na kávu v hotýlku Miramonti ve vesnici Gorreto.

            Majitel, pan Paolo je velký sympaťák, který miluje motocykly a má část rodiny v ČR. Ukazoval nám fotky ze svých cest na 950 Advíku po Tunisu a trvá na tom, že se při návratu musíme zastavit.

            V Janově se ještě zastavujeme v Decathlonu, protože nejmenovaný parťák ráno zjistil, že vytuněný spacák, který vybíral asi měsíc, mu leží doma. :D

            Přístav trochu musíme hledat, v okolí se opravuje mnoho silnic. Děláme check-in a zakládáme frontu před italskou celnicí. Asi po hodině přichází celníci a vše je rychle vyřešeno.

            Na seřadišti před lodí se seznamujeme s Rolandem z Německa, který cestuje na R100 GS Paris-Dakar až do JAR a taky jeho krajany Timem a Marcusem, kteří jedou jen do Barcelony a projedou španělský TET. Večer se s nimi scházíme u piva na zádi lodi a postupně se k nám přidávají další. Argentinsko-maďarský pár vytahuje kytaru a je z toho bezva večer.

Ujeto 185km

19.9. Na lodi

            Ráno není kam spěchat, vstávám až kolem poledne. Ve dvě hodiny připlouváme do Barcelony a loučíme se s většinou nových známých, které jsme na lodi potkali..

            V 17 hodin se otevírá marocká policejní a celní přepážka. Já procházím bez problémů, ale Davidovi při minulé cestě nedali razítko, že opustil Maroko i s motocyklem a teď jede na novém. Takže to budeme muset vyřešit na celnici v Tangeru.

            Z Barcelony odplouváme až kolem osmnácté hodiny a jdeme brzy spát.

Ujeto 0km

20.9. Afrika nás vítá

            Celý den zabíjíme nudu - hrajeme prší a sledujeme provoz na moři. Do přístavu v Tanger-Medu přijíždíme ve třičtvrtě na deset večer a z lodi vyjíždíme mezi prvními.

 

            Pro mě a Rolanda je celní odbavení otázkou pár minut. David začíná řešit problém s chybějícím razítkem z minulé cesty. Nakonec se to podaří a kolem jedné hodiny ráno jedeme na ubytování, které zatím zajistil Roland v nedaleké vesnici.

            Přivítání v Africe tak bylo poněkud zdlouhavé.

Ujeto 10km

21.9. Pohoří Ríf

            Ráno sedáme na motorky a popojedeme jen pár set metrů na snídani. S plnými břichy se pak společně s Rolandem přesunujeme do Tetouanu vybrat v bance peníze. Já to zkouším úspěšně v bankomatu. Roland se odpojuje, a tak už do Chefchauenu pokračujeme sami.

            V modrém městě si dáváme výborný oběd, dohodneme se s majitelem bistra, že nám ohlídá motorky a jdeme na rychlou prohlídku města.

            Pak pokračujeme pohořím Ríf na Bab Taza, Oued Malha, Kissane, kolem přehrady Al Wahda a dále přes vesnici Ourtzagh. Všude kolem jsou políčka plná konopí, dokonce i v upuštěné přehradě.

            Před Sahel Boutahar odbočujeme na Bouarouss a krajina se úplně mění. Kolem sebe vidíme zoraná pole na krásných kopečcích.

            Fez objíždíme přes Ain Bida a den končíme v Imouzzer Kandar. David sehnal volný byt od pána na ulici, motorky máme v garáži a jdeme na první marockou večeři.

Ujeto 370km

22.9. Poprvé v poušti

            Ráno vyrážíme v půl osmé. Vzal jsem si na sebe vrchní nepromokavou bundu a jsem rád, protože brzy stoupáme do 1700 m.n.m. k městu Ifrane, kde je letní sídlo krále a teplota padá na 10 stupňů.

            Na odbočce do Azrou mě překvapuje nafta na silnici, ale naštěstí se neopakuje loňský pád. Po chvilce v kopci potkáváme starý Bedford přeložený kanystry a nádržemi s naftou, která z něj teče.

            V cedrovém lese fotíme opice a pokračujeme přes Midelt krásnou hornatou krajinou místy přes 2000 m.n.m.

            V Er-Rachidii si dáváme oběd a krajina se zase začíná měnit - teď už na poušť.

            Na pumpě v Erfoudu doplňujeme všechny nádrže a pak před Merzougou odbočujeme na pisty a objíždíme celý Erg Chebbi. Místy trošku bloudíme, občas je na pistě navátý písek, ale nakonec asi po 100km přijíždíme na Asfalt vedoucí do Merzougy z jihu.

            Na druhý pokus nacházíme ubytováni, dokonce s bazénem a pivem.

Ujeto 470km

23.9. Pisty a písek

            Po vydatné snídani popojedeme do Merzougy doplnit zásoby vody a podívat se k dunám. Rozhodujeme se, že vyzkoušíme jet na osadu Ouzina, kam by prý měla vést hotová silnice a pak pokračovat pistami do Mhamidu.

            Ukazuje se, že do Ouziny je cesta rozestavěná, ale jede se vedle, po pěkné pistě. Horší to začíná být u osady Ramlia, začíná písek. Za vesnicí trochu bloudíme ve vyschlém řečišti, stopy v písku vedou sem i tam a těžko nacházíme tu správnou. Pak už si na písek zvykáme a přichází menší duny, které musíme překonat. Při přejezdu jednoho převisu David padá, tak zastavujeme a dáváme menší pauzu.

            Předjíždí nás skupina Defenderů a pick-upů a říkají, že ještě 2-3 malé duny a jsme na pistě. Když vyrazíme za nimi, už tam vyprošťují jedno zapadlé auto. Hledáme, jestli by to nešlo objet, ale nakonec to bereme těsně kolem nich a jsme z toho venku. V Sidi Ali najíždíme na asfalt, dáváme si za odměnu studenou limču a domlouváme se, že kvůli parťákovu ramenu budeme pokračovat po asfaltu. Jedeme přes Alnif, Zagoru a před Foum Zguid bereme ubytování.

Ujeto 485km

24.9. K oceánu

            Po snídani jedeme hornatou krajinou do Taznakhtu, pak náhorní plošinou do Taliouine. Za ním odbočujeme doleva, silnice vede údolím a spousta mostů je strženo vodou. Objížďky korytem jsou však projeté auty, takže žádný problém. Pak se silnice začne zvedat a je to samá krásná zatáčka až do Ighermu, kde obědváme.

            Dotankujeme do plna a dalšími krásnými zatáčkami projíždíme Antiatlasem do Tafrautu. Z něj se pak silnice vlní k pobřeží, projíždíme město Tiznit a u Mirleftu přijíždíme k oceánu. Při první příležitosti děláme pár fotek a pak už jedeme ke skalnímu oblouku v Legziře.

            Projíždíme kátéemky po pláži a jdeme se zchladit do vln. Ubytování máme přímo na pláži a k večeři je výborný tajin z ryb.

Ujeto 540km

25.9. Na Západní Saharu

            Vstáváme do zataženého rána a vyrážíme do Guelmimu, kde se napojujeme na hlavní silnici vedoucí do Tan-Tanu. David slyší z motorky zvláštní zvuky. Zastavujeme a zjišťujeme, že řetěz je moc fest. Povoluje ho a při tom si všímáme, že se přepnutím ulomil přední kluzák řetězu. Snad to bude ok.

            Do Tan-Tanu se buduje dálnice a části jsou už zprovozněné. Z něj pak pokračujeme po pobřeží do Tarfayi s malou zastávkou u Gouffre d’Aghfenir. V Tarfaye děláme fotku u památníku St. Exuperyho a dáváme si výborný tajin.

            Dále pokračujeme přes Al Ajůn - moc pěkně upravené město a El Marsu, kam míří více než 90 km dlouhý pásový dopravník na fosfáty z dolů v Boukraa, které se zde zpracovávají a nakládají na lodě. Rozloha areálu je obrovská.

            No a odsud už to dojedeme do Boujdouru, kde bereme kemp. Taky jednou vytáhneme stany, když už je vezeme. I když parťák by radši stan nechal zabalený. Bolí ho to rameno a na nějaký offroad to už moc nevypadá. Byla v plánu v Mauritánii cesta k monolitu Ben Amera, tak uvidíme.

 

Ujeto 710km

 

26.9. Přes obratník raka

            Ráno jsme sbalili stany a jeli se do města nasnídat. Dnes bude celý den jen o přesunu, takže jen tankovačka u odbočky na Dakhlu, fotka s cedulí na Obratníku Raka, a jinak jen zastávky na policejních checkpointech. Potkali jsme 3 cyklisty z Velké Británie, kteří jedou také do Dakaru. Prý vyrazili už v květnu. Vůbec si to nedovedu představit.

            Den jsme zakončili v Barbasu poměrně brzy a šli jsme vyprat a nabrat síly na zítřejší přechod hranic do Mauritánie. David mě prý k Ben Ameře samotného nepustí, tak ještě uvidíme, jak to bude.

 

Ujeto 555km

 

27.9. Do Mauritánie

 

            Na hranice jsme vyrazili hned za rozbřesku, bylo to asi 100 km. Dotankovali jsme tam i do tašek na benzín a začala celní procedura. Na marocké straně jsme u okének strávili asi 40 minut. Pak následoval průjezd územím nikoho, kde je již na půlce cesty asfalt a pak byla projetá pěkná cesta pískem.

            Na mauritánské straně se nás neustále někdo snažil přesvědčit, že ho potřebujeme k přechodu hranic. Dařilo se nám je úspěšně odhánět. Koloběh kanceláří nám zabral asi dvě hodiny. Na 55€ vyšlo vízum a 10€ passavant pro motorku. Po projetí závory jsme ještě vyměnili peníze, koupili pojištění a SIM kartu, kterou se mi ale nepodařilo zprovoznit.

 

            Z hranic jsme potom pokračovali do Boulenoir, kde jsme se měli vydat cestou pískem k Ben Ameře a Choumu podél kolejí, kde jezdí nejtěžší vlak na světě vozící železnou rudu z dolů v Zoueratu. Bylo ale už po obědě a teplota stoupala nad 40 stupňů, tak jsme se s parťákem domluvili, že pojedeme rovnou do Nouakšottu.

            Cestou se mi začal vlnit motocykl. Myslel jsem, že je to silnicí, ale při předjíždění auta jsem málem šel na hubu a zjistil, že mám defekt zadního kola. Takže zastavit u krajnice, sundat kolo a vyměnit duši. Bohužel se roztrhal i ochranný pásek niplů. David měl naštěstí náhradní s sebou. Výměna netrvala déle než půl hodiny, horší bylo, že každé auto co jelo kolem, na nás hodilo kolečko písku.

            V Mauritánii je opravdu pestrý vozový park a vidět starou dodávku Mercedes bez podlahy a boků, kde vzadu na rámu jede 10 lidí, byl fakt zážitek. Stejně jako provoz v Nouakšottu, kam jsme přijeli kolem šesté večer. Třeba když stará Vectra nabourá z boku do taxikáře s Mercedesem 190D a mává na něj ať jede, že spěchá. Taky červená na semaforu vůbec neplatí.

            Ubytování jsme sehnali v hotelu Mauricenter, kde nám motorky schovali na dvůr k bazénu.

 

Ujeto 535km

 

28.9. K Růžovému jezeru

 

            Ráno se promotáváme provozem Nouakšottu a pak frčíme, jen se zastávkami na checkpointech, až do rezervace kolem řeky Senegal. Potkáváme velké ještěrky, divoká prasata a spoustu ptáků, kteří zde žijí.

            Hranice překračujeme na přechodu Diama. Mauritánská celnice je bez problému, jen s malou platbou za parkoviště. Za most musíme zaplatit 10000CFA nebo 20€, protože CFA nemáme. Je to moc, ale jinak neprojedeme.

            Senegalská celnice nám vystavuje passavant za 10€ a na Carnet, který nemáme, se nikdo neptá. Kupujeme ještě pojištění, měníme trochu peněz a vyrážíme vstříc Senegalu. Z počátku je provoz mírný. Objíždíme Saint Louis zkratkou na Gandon, ale pak od města Tivauane začíná peklo. Doprava úplně stojí a jedeme prostředkem mezi auty. Mezitím cyklisti, bruslaři, kteří se drží skútrů nebo Hiluxů. Senegal má velkou oblibu ve zpomalovacích prazích,které jsou úplně všude.

            K Růžovému jezeru přijíždíme kolem půl sedmé, a to je půlka naší cesty. Ubytujeme se v chatičce v Tool-bi hotelu na břehu jezera a dáváme si zaslouženou orosenou Gazelle.

 

Ujeto 505km

 

29.9. Do Dakaru pro pneu

            Po snídani jsme se opět oblékli do propocených motohadrů a vypravili jsme se do servisu Mad Bikes v Dakaru, kde jsme měli objednané pneumatiky. Provoz byl velmi hustý a některé ulice připomínaly brody. Asi po hodině a čtvrt přijíždíme na místo.

            Majitel Mamadou Bocoum je několikanásobný účastník Africa Eco Race. Má na skladě spoustu pneumatik, olejů, mazadel a filtrů pro KTM, všichni jsou moc fajn. David kupuje sadu Motoz Adventure, protože jeho Desert to už mají za sebou. Já se rozhoduji nechat mou sadu E13 a E12 i na cestu zpět. Kluci motorku rovnou přezují a my pak ještě jedeme na poštu, abych poslal dopis domů, jak jsem slíbil.

 

            Zbytek dne trávíme u bazénu v Tool-bi a pereme vzduchové filtry. K večeři je výborný špíz z mořského ďasa s rýží.

 

Ujeto 60km

 

30.9. Volný den

            Dneska na motocykly nesedneme. Po snídani mažeme filtry olejem, lepíme duši a kontrolujeme techniku. Pak následuje velké prádlo, včetně motooblečení.

            No a když máme vše hotovo a prádlo visí na šňůře, vyrážíme na asi kilometr a půl dlouhou procházku kolem Lac Rose k oceánu, který je příjemně teplý. Cestou z pláže ještě nakupujeme suvenýry u neodbytných obchodníků, se kterými nakonec usmlouváme přijatelné ceny.

            Zbytek dne potom balíme tašky a chystáme se na cestu domů. K večeři si dáváme opět rybí špíz s rýží a cibulí a po jedné Gazelle jdeme spát.

 

Ujeto 0km

 

1.10. Zebrabar

            Po snídani startujeme naši cestu domů. Loučíme se v Tool-bi a jedeme zpět na sever. Cestou fotíme veliké baobaby a po poledni přijíždíme do Saint Louis, kde se jedeme podívat na známý ocelový most. Vybíráme z bankomatu a jdeme do fastfood restaurace, která je u cesty, protože se nechceme moc zdržovat. Jídlo nám donesou asi po hodině a půl.

            Pak už míříme na jih do krásného kempu Zebrabar, kde se koupeme v moři a pak večeříme s majitelem, který je původně Švýcar, a také moc fajn sourozenci z Německa, kteří jedou v 30 let starém Hiluxu do Kapského Města. U Gazelle potom probíráme jejich plány. Třeba se tam taky jednou na motorce vypravím… Po terase u toho běhají velcí krabi.

 

Ujeto 270km

 

2.10. Zpět do Mauritánie

            Okolo půl osmé vyrážíme ze Zebrabaru a po projetí okrajem Saint Louis se zastavujeme dotankovat. Bohužel si u toho ulomím plastový holendr odvětrání nádrže. Provizorně to řeším a jedeme až na hraniční přechod Diama. Senegalská strana je za půl hoďky vyřízená, ale na mauritánské jsme asi 2 hodiny.

            Využívám čekání a lepím na ulomený díl uštípnutý holendr z náhradního téčka dvousložkovým lepidlem. Vypadá to, že se problém vyřešil.

            Následuje asi 50 km po polní cestě skrz rezervaci. Potkáváme zase prasátka a cesta hezky utíká. Pak už najedeme na asfalt a pokračujeme až do Nouakšottu. David cestou chytá do zadního kola kus drátu, a tak musí měnit duši. Je rychle hotovo a stavujeme se ještě dotankovat, abychom i s plnými vaky, které jsme natankovali kvalitnějším senegalským benzínem, dojeli až na Západní Saharu. Při tom zjišťuji, že lepidlo kterým jsem to předtím slepil, se nemá rádo s palivem a měkne. Takže po příjezdu na hotel v Nouakšottu vytahuji z nářadí dvousložkovou kovovou plastelínu a věřím, že ta už držet bude.

            Dostáváme pokoj, kde nefunguje klimatizace, a tak prosíme o výměnu za jiný, protože je hrozný hic. Když přijdeme do nového, běží tam po zemi šváb. :D David ho rychle zneškodňuje před koupelnou sandálem o velikosti 48. Pereme a připravujeme se na zítřejší porci kilometrů a přechod hranic.

            Večer se ještě domluvíme na přesunu trajektu z 16. na 11. 10.

 

Ujeto 330km

 

3.10. Čekání na hranicích

            Z Nouakšottu vyjíždíme časně ráno a jedeme až na hranice, jen s malou zastávkou na dotankování z pytlů. Mauritánská hranice je asi za třičtvrtě hodiny vyřízená.

            Přejíždíme na marockou stranu přes území nikoho, a tam nás u brány zastavuje oficír, že právě začala hodinová pauza na oběd. Dali nám 2 židle do stínu a máme si počkat. Tak jsme vydrželi, a když se naobědvali, následovala pasovka a celní kontrola. Nejprve nás zkontrolovali dva pejsci a pak celník, který nás nechal vyskládat ven všechno z tašek. Pak ho zaujaly mapy. Vadilo mu, že je Západní Sahara kreslená zvlášť (Jak jinak by se tam asi vešla?), a s tím, že jsou tyhle mapy v Maroku nelegální, nám je zabavil.

            Po uklizení věcí do tašek a dalším čekání, jsme šli za šéfem celníků pro razítko. Tam už čekaly naše mapy a on se mě ptá: “Kde jsme my? Kde je Guerguarat?”, ukazujíc severní část Maroka. Odvětil jsem mu, že na druhé straně, mapu jsem mu otočil a ukázal na Guerguarat prstem. Hned se mi vybavila scéna z Černých baronů s foťákem :D. Pak už byly mapy v pořádku a vrátili nám je i s potřebným razítkem. Ještě následovalo okénko pro vydání marockého techničáku a rentgen motorek. Pak už jen kontrola razítek na vrátnici a dotankovat na první pumpě. Protože celá taškařice na marocké straně trvala přes 3 hodiny, rozhodujeme se místo do Dakhly dojet jen na Barbas, kde jsme spali cestou dolů, a dohnat to zítra.

 

Ujeto 520km

 

4.10. Písek všude

            Vypálili jsme ještě před svítáním a užívali si chladného ranního vzduchu. Jakmile ale vylezlo sluníčko, začala teplota stoupat výš a výš a zvedl se nepříjemný protivítr, který s sebou nesl hodně písku. U Dakhly jsme zastavili na tankování a na pumpě jsme potkali dva kluky ze Slovenska na velkém GS a T7, kteří jedou do Kapského Města.

            Teplota pak stoupala až na 41 stupňů a stále foukal ten silný vítr s pískem. V Boujdouru jsme zastavili na oběd, doplnění dirhamů v bance a trošku jsme vysypali písek z očí. U El Marsy najednou teplota spadla na připjemných 25 stupňů, udělali jsme pár fotek u dopravníku fosfátů a pokračovali do cíle tohoto dne - Aj Ajůnu, kde se to zase přehouplo nad 35 stupňů.

            Dneškem jsme přejeli skoro celou Západní Saharu. Teď začne být krajina zase zajímavější a teploty příjemnější.

 

Ujeto 750km

 

5.10. Mlha a Roland

 

            Z Al Ajůnu startujeme opět časně, ještě před svítáním. Frčíme kolem Tarfayi a začíná hustá mlha. Vlastně mrholí a jsem rád, že jsem si ráno oblékl nepromok, aby mi nebyla zima. Je vidět tak na deset metrů, takže malinko zvolňuji, protože místňáci jezdí bez světel, a také se v té mlze předjíždějí.

            Mlžný opar se začne trhat až před Akhfenirem, kde zastavujeme na domluvenou snídani s našim známým z trajektu - Rolandem. Chudák včera ztratil kufr s nepromoky a hlavně s Carnetem. Teď se ho snaží najít přes místní policii. Snad bude mít štěstí.

            Loučíme se a jedeme dál přes Tan-Tan a Guelmim, kde se krajina začíná pomalu měnit. Doplňujeme palivo a pokračujeme přes Bouzikarne, Taghjijt a Akka do Taty. Tam sedáme k pozdnímu obědu a domlouváme se, že budeme pokračovat dál.

            Před Tissintem řeka vyhloubila krásné údolí, podél kterého jedeme. Moc zajímavá krajina, zvlášť při zapadajícím slunci. Den ukončujeme nad Foum Zguid v hotelu, ve kterém jsme spali cestou dolů. Jsou tu skupiny Francouzů na EXC, Himalayanech a s bugynama.

 

Ujeto 865km

 

6.10. Jezero Iriqui

            Na dnešek jsme si po těch kilometrech z posledních dnů pěkně přispali a z ubytování vyrážíme až v půl deváté. Ve Foum Zguid dotankujeme a jedeme na asi 150km dlouhou cestu kolem jezera Iriqui. Na začátku jsou kamenité pisty, kde to pěkně skáče po roletách a kamenech. Krajina se pak otevře a objeví se uježděná planina, na které se dalo upalovat i 140 km/h. Víc jsem si kvůli malé viditelnosti nedovolil. Po této planině začíná konečně písek a tentokrát si ho moc užívám, i když s jedním pádem jak u mě, tak u Davida. Tyto tři typy cest se ještě několikrát prostřídají a my pak přijíždíme do Mhamidu a dáváme si oběd.

            Odsud už po silnici jedeme do Zagory. Stavujeme se v Garage Zagora pro samolepky a kupujeme pár suvenýrů v místních obchůdcích. Opět tankujeme a jedeme přes Tazzarine a ubytujeme se před Alnifem. Cestou ze Zagory se mi začínají ozývat, při větším otevření plynu, rány z motoru. Hledám co by to mohlo být, snad řetěz, a ne nic horšího. Nevím, vše se tváří normálně.

 

Ujeto 400km

 

7.10. Soutěsky

            Po snídani v Kasbah Mateorites jsme vyjeli směrem na Alnif, ale hned v Tazlarte jsme odbočili na šotolinovou cestu vedoucí přes hory do Ikiouenu. Zhruba v polovině cesty vedoucí asi v 1700m.n.m. nás zastavil místní, že cesta je neprůjezdná, ale zhruba 4 km zpět je odbočka na druhou cestu, která vede severně od té naší. Cestu, kterou nám poradil, jsme našli a byla v dobrém stavu. Z Ikiouenu jsme potom pokračovali už po silnici do Tinghiru a následovalo tankování a oběd.

            Davidovi není dobře, má zimnici a navrhuje, že pojede sehnat ubytování do Dadés a počká na mě.

            Já se vydávám do soutěsky Thodra a pak dál na sever kolem nově dokončené přehrady, krásnou silnicí s výhledy na hory až do Agoudalu. Tam odbočuji doleva na R704, po úplně nové silnici stoupám do sedla Col du Ouano 2910m.n.m. Hned jak se cesta přehoupne přes horizont, začíná krásná šotolina s dechberoucím výhledem na okolní krajinu, která je plná serpentin. Zhruba od vesnice Boujam je pak dál dolů zase asfalt. Projíždím pak soutěskou Dadés a potkávám se s Davidem na krásném ubytování v Ait Youl.

            Po natankováni v Timghiru jsem pozoroval, že divný zvuk z motoru začal mizet, a tak to vypadá, že jsem vzal v Zagoře nějaké špatné palivo a dál to snad bude v pořádku.

 

Ujeto 340km

 

8.10. Marakéš

            Po výborné snídani v Kasbah la famille berbére se jedeme podívat na termosolární elektrárnu Noor kousek od Ouarzazate. Zastavujeme se i u filmových atelierů a jedeme omrknout skalní město v Ait Ben Hadou, kde obědváme. Odsud potom jedeme hezkou horskou silnicí na Amnifer, na níž jsou vidět sesuvy kamení způsobené nedávným zemětřesením.

            Z Amniferu vede na Tizi n’Tichka úplně nová široká silnice, stejně jako přes průsmyk, který je teď již spíše pro superbiky, jak nám ukazuje místňák na RSV4.

            Odpoledne přijíždíme do Marakéše a ubytujeme se v hotýlku uprostřed Mediny. Bohužel se tam necháme dovést jedním z místních vychcánků, který je až podezřele moc ochotný. Ještě nám ukazuje cestu na nedaleké parkoviště a chce za to pak dost dirhamů, které mu raději dáme, protože ví kde máme motorky. No, poučení pro příště.

            David zůstává na pokoji a já se jdu projít do Mediny a fotit. Večer pak společně jdeme jíst na trhy, které jsou na náměstí Jemma el-Fna. Dáváme si keftu v jednom ze stánků a kupujeme v uličkách suvenýry. David zkouší i místního holiče.

 

Ujeto 330km

 

 

9.10. Cathedral a vodopády

 

            Den začal procházkou Marakéšem s rolkami v rukou k zaparkovaným motorkám. Rychle vše přikurtovat a vymotat se hustým provozem z města směrem na Tamelelt. Vybíráme ještě trochu peněz z bankomatu a jedeme do Azulalu. Tankujeme a pokračujeme před Ait M’Hamed na perfektní zamotanou silničku vedoucí do 2800m.n.m. Krásné výhledy a super zatáčky.

            Silnička pak padá do údolí a projíždíme vesnici Ism Souq. Odtud míříme pořád po RR302. Ta se pak mění na pěknou šotolinku ke skále Cathedrale Mastfrane, která opravdu vypadá jako impozantní katedrála. Zastavujeme, děláme pár fotek a ve vesnici Tillouguite si dáváme oběd. Silnice pak objíždí přehradu Bin el Ouidane nad jejíž hrází můžeme vidět pozůstatky lanovky z její stavby.

            Dál pak frčíme do Ait Atab po zbrusu nové silnici a pak už do dnešního cíle Ouzoud. Ubytujeme se nedaleko vodopádů, David jde odpočívat a já fotit dolů k vodopádům. Den zakončíme pořádnou večeří a Roland nám píše, že se našel jeho ztracený kufr. Skvělá zpráva.

 

Ujeto 390km

 

10.10. Kolem Rabatu

 

            Ráno se jdeme v klidu nasnídat k vodopádům a vyrážíme dnes trochu později, stejnou cestou, kterou jsme včera přijeli. Dál potom na Oued Zem a v Rommani si dáváme výbornou keftu k obědu. Rabat objíždíme po dálnici, protože si chceme prohlédnout most krále Mohammeda VI. Z dálky vypadá krásně, ale je dost zprohýbaný a nevypadá moc důvěryhodně. Cestou jsme potkali kamiony závodních týmů jedoucí na Rally du Maroc.

            Den jsme zakončili na motelu v Sidi Yahua du Gharb, před kterým jsme mohli vidět továrnu koncernu Stallantis. Dneska to byl takový přesun blíž k přístavu. Večer jsme uvařili ze zásob a udělali velké prádlo.

 

Ujeto 430km

 

11.10 Na loď

            Máme celý den na to dojet do přístavu. Loď nám jede o půlnoci. Vyjíždíme až ve 12. Jedeme přes Ksar-el-Kebir a v Asilahu tankujeme. Davidův řetěz už to má za sebou, strašně se vytáhl. Malinko ho došponuje a jedeme do přístavu po dálnici, aby nemusel brzdit a akcelerovat. Cestou kolem Tangeru míjíme fabriku Renault-Dacia a před přístavem dáváme oběd, kupujeme pití na loď a jedeme na check-in do kanceláře GNV.,

            Celnice je bez problémů, Davidovi motorku odepsali a pak už jen čekáme v čele seřadiště. Před sedmou má loď zaparkováno a začíná vtipná vykládka přeložených dodávek s přeloženými vleky. Hlavně kvůli lanu nataženému napříč před nájezdovými rampami.

            Před desátou jsme na palubě, jsme ubytovaní a už sedíme na pivu. Loď vyplouvá po půlnoci, a to už dávno spíme.

 

Ujeto 240km

 

12.10. Odpočinek, karty a řetězovka

            Ráno jdeme na snídani a potom jen zabíjíme čas. Já přepisuji tento deníček do telefonu a občas jdeme otestovat nabídku piva na zádi lodi.

            Odpoledne se nám ještě podařilo sehnat řetězovku u dealera KTM v Janově. Budeme ji tam mít v sobotu ráno připravenou.

            Pak už jen večeře a jdeme brzy spát.

 

Ujeto 0km

 

13.10. Barcelona a karty

            Od rána mi není moc dobře, asi jsem včera něco špatného snědl. Po dietní snídani se radši zdržuju na pokoji v blízkosti toalety. Ráno má trajekt asi tříhodinovou zastávku v Barceloně a pak střídavě hrajeme prší a přepisuji deníček.

 

Ujeto 0km

 

14.10. Paolo a zima

 

            Hned po opuštění lodě jedeme pro objednanou řetězovou sadu. Jsme tam trochu dřív, tak David zatím roznýtuje řetěz a povoluje šrouby, abychom to pak měli rychleji hotové. Po deváté už máme novou sadu v ruce a půjčili nám i 27 ořech na pastorek. Nová sada má však snýtovaný řetěz z továrny, a tak musí dolů ještě držák stupačky. Asi za 40 minut je hotovo a my jedeme z Janova opět po krásné silnici SS45 k Paolovi.

            Má velkou radost, že nás vidí. Vyprávíme zážitky a dáváme si výborné těstoviny s ragú z divočáka. Pak se loučíme a pokračujeme po té bezva silnici, která je očividně hodně oblíbená mezi místními motorkáři.

            V Piacenze najíždíme na dálnici a pak kromě malé zkratky, kterou nám vymyslela navigace, jedeme na Brenner po dálnici. Tam je nějaké zúžení a v kolonách ztrácíme hodně času. Zastavujeme až na Kufsteinu, tankujeme a objednáváme ubytování nad Mnichovem, protože už padá tma. Začíná kapat, oblékáme nepromoky. Po vyjetí začíná průtrž mračen, která trvá až do Mnichova. Tma, déšť, zima, ale už to chci mít za sebou a jsme na dálnici asi nejrychlejší. Přijíždíme kolem půl deváté, ubytko je skoro nové, součástí je řecká grill restaurace. Hned po příjezdu dostáváme na rozehřátí ouzo a po rozmrznutí si dáváme výbornou večeři.

 

Ujeto 732km

 

15.10. Návrat domů

            Ráno je pěkná kosa, 7 stupňů, bereme poprvé za celou cestu i mikiny a s jednou zastávkou na snídani frčíme směr Rozvadov. Tam na zahřátí sníme gulášovku. Pak už se začíná trochu oteplovat a cesta do Prahy je snesitelnější. Loučím se s Davidem na pumpě na Štěrboholské radiále. David pokračuje po D11 domů a já zas svou cestou.

 

Ujeto 365km

 

Ujeto celkem 11302km

 

Na závěr bych chtěl Davidovi moc poděkovat, že i přes své bolestivé zranění cestu nevzdal a má můj obdiv, že to vše zvládnul.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE