Nejvýchodnější bod Evropy aneb jak jsme tam nakonec nedojeli.

19 den - Někde za Uralem – Velikyj Usťug, 776 km

Kolem půlnoci naše nervozita stoupá, máme slíbenou pomoc místních motokrosařů ze Sosnogorsku s vyložením motorek, které musíme stihnout za 23 minut, co vlak stojí v zastávce. Pokud to nestihneme tak nám motorky odjedou do Moskvy a už se asi nikdy neuvidíme. 00.29 přijíždíme do Sosnogorsku a na perónu stojí min. 20 lidí ze dvou místních klubů. Znovu tisíceré díky Voloďo! Za 10 minut jsou motorky dole z vlaku a po upřímném děkování se loučíme se všemi, co nám přišli pomoct. Jedeme na Uchtu, kde se ráno máme potkat s mou virtuální kamarádkou Elenou, která nám obrovsky pomáhala při plánování cesty a řešení všech problémů před vyjetím. Ráno při čekání opět chvilku a opět neúspěšně rybaříme. Po krátkém setkání s Elenou vyrážíme na západ. Dopoledne je cesta super, ale potom se začíná kazit počasí a poprvé za naši cestu nám prší při jízdě. Jsou to ale jen přeháňky takže nepromoky zůstávají schované. Taky je pěkná zima, kterou odnesu nachlazením. Za polárním kruhem 20 st. a tady toto. Večer totálně vyšťavení po hledání noclehu usínáme jako dřeva v domovině Dědy Mráze. Pokud byste byli v této oblasti, můžem doporučit super ubytování za skvělou cenu.

20 den - Velikyj Usťug – Petrohrad, 1111 km

Díky mizerné předpovědi počasí v Petrohradu měníme plány, rušíme den na prohlídku Petrohradu a chceme tam dojet už dnes. Je to hrozná porce, ale když nebudou problémy tak by to mohlo jít. Dopoledne bylo celkem tragické. Na NC padá řetěz a řešíme co dál. Nakonec se rozhodujeme jet dál na Petrohrad. Cesta je katastrofální, 400 km jedeme přes 7 hod. Já na CR ohýbám v jedné díře oba ráfky, naštěstí pneu drží… Navíc na jedné prehistorické benzínce neodhadnu množství benzínu a pistole nejde zastavit, takže cca 1,5 litru teče na motorku a na zem. Potom se cesta mění a v pohodě (až na to, že jsem cestou ztratil a vracel se pro spacák) dojíždíme před desátou večer do Petrohradu. Město bylo ucpané jako prase, CR dokonce hlásil občas přehřátý motor, ale město je to opravdu krásné. Čekali jsme na otevírání mostů. Úžasná atmosféra, tohle opravdu stojí za to.

21 den - Petrohrad – Estonsko, 501 km

Stanujeme kousek za Petrohradem, ráno po vykouknutí ze stanu vidíme pasáka, co žene stádo koz, hezký obrázek. Předpovědi se naplňují a začíná pršet. Poprvé vytahujeme nepromoky a konečně chápu, proč se píše – nasoukali jsme se do nepromoků. Prší až skoro na ruské hranice, takže nepromoky jdou dolů až tam. Po překročení hranic jedeme na „povinnou“ zastávku všech Čechů, do Kundy. Najdeme kundí box i deník a zvěčňujeme se do něj. Pak razíme na jih. Večer je hnusný vítr a zima tak měníme plány, kupujeme pivo a jdeme na penzion.

22 den - Estonsko – Polsko, 844 km

Tento den byl opravdu zážitkový. Dopoledne krásně jasno, potom vytrvalý déšť, potom vedro jak v peci, bouřky a velmi silný vítr. Jediné co chybělo, byla sněhová vánice. Po cestě se stavujeme na Hoře křížů, hezké poutní místo se zajímavou atmosférou a potom už jen domů. V Polsku se před náma objevuje temno jak od Jiráska a furt se rozhodujeme jestli nepromoky ano nebo ne. S povelem – nejsme z cukru – jedeme bez nich. Velká chyba. Do minuty jsme totálně promoknutí až na kost. Potom přichází vítr jak z amerického filmu. Jedeme mezi polámanými stromy, ohnutými sloupy vysokého napětí, shozenými billboardy, no prostě spoušť. Hledáme hotel, protože v tomhle větru stavět stan se nám nechce a taky musíme dosušit věci. V hotelu nejde elektřina (což je pochopitelné), dostáváme 2 teplé lahvové piva do špinavých sklenic. Po reklamaci sklenic servírka vyleští jiné a pivo nám tam přelije z těch špinavých. No jiný kraj jiný mrav.

23 den - Polsko – Břeclav, 722 km

Poslední den našeho výletu. Když vidíme po přechodu hranic vzdálenosti na značkách, máme pocit, že tam někdo zapomněl dopsat vzadu nulu. Transit si zpestřujeme malým výletem z dálnice na Budišov nad Budišovkou a trochu se projíždíme po okolí, jinak jedeme přímo domů. S Robinem se loučím u Vyškova, kam jede za přítelkyní a kulturou a posledních cca 100km jedu sám. Home sweet home

Doporučení pro cestu do Ruska

1. Minimálně základní fráze se naučte rusky (čím víc tím lépe), anglicky se nedomluvíte. My potkali za celou cestu 4 lidi, co aspoň trochu mluvili anglicky (z toho byl jeden Brit)
2. Dolary, co jsme vezli s sebou jsme přivezli všechny zase domů, žádné úplatky jsme neplatili
3. Koupě ruské sim karty – pokud jedete na sever, rozhodně ne Beeline, velmi špatné pokrytí na severu
4. Bankomaty a platby kartou jsou bezproblémové
5. Vemte si kvalitní repelenty (DEET min 25%)
6. Rozhodně nespoléhejte na google maps mimo hlavní tratě
7. Pokud máte půjčené vozidlo, rozhodně je třeba dokument o půjčení, ověřený a i v ruštině (můžu poslat vzor)
8. Připravte se na debilní systém benzinek. Nejdřív odhad kolik chcete, zaplatit a teprve potom tankovat. Občas se nám podařilo se domluvit na klasickém postupu, když jsme u obsluhy nechali peníze jako zálohu.
9. Na benzinkách nejde koupit žádný alkohol
10. Perfektní věc na dlouhé cesty je interkom, možná rozmazlenost, ale nám se to fakt líbilo
11. Dárky, vemte něco s sebou na rozdávání (moc se nám osvědčili minilahvičky s produkty z vlastní zahrádky :-) )

Celkem najeto moto - 9718 km

                        loď – cca 700km

                        vlak – 826 km

Spotřeba CR      5,81

Spotřeba NC      4,54

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE