Rumunsko v roce 2022

Ráno v chatce je mírně líné, z důsledků večerního rozjímání u piva a únavy z dnů předešlých. Ovšem nejsme zde, abychom se tu váleli jak čuně v chlívku, takže nalejem si kafe do hlavy, k tomu sousto chutného už nevim čeho, zabalíme, poděkujeme, zaplatíme a my s bráchou mažeme směrem Satu Mare, stále po silnici číslo 19 k ukrajinským hranicím, podél nich k městu Sighetu Marmatiei na silnici čislo 18, která nás vede krásnou kopcovitou krajinou. Plánem bylo totiž projet si rumunská pohoří od severu dolů pod Transfagarasan a tam se druhý den potkat se skupinou číslo dvě. Ti měli zase v plánu nejprve projet Transalpinu ze severu na jih a traverzovat na již zmíněné misto setkání. My si to tak frčíme tedy různými menšími průsmyky, údolími, kopci a vůbec veselou krajinou. Samozřejmě že nás to občas popotáhne i hlavním tahem v údolí podél řek, kde je to jeden dlouhý a pomalý štrůdl všech různých aut, naklaďáků a různých povozů. Co se dopravy týká, tak v Rumunsku se jezdí celkem svižně, obec neobec, dost nám to vyhovuje. Tam ještě na sebe ohleduplně bliknou, když je na silnici třeba kontrola. Dále bylo hezký i to, jestliže jel třeba po frekventované silnici koňský povoz (a zrovna málo jich tam není), tak návěs či jakékoliv nákladní i osobní auto za ním zabrzdil, když nebylo možný to spřežení předjet a vůbec neměl potřebu blikat, troubit, vytlačovat či jinak po česku dávat svojí nadřazenost najevo.

Tímto způsobem dopravy a přepravy frčíme vytyčeným směrem k cíli setkání, ovšem to je v plánu až další den, tudíž si vyhlídnem místo na spaní někde kus od hlavní cesty na pastvě. Což nám dojde až ve chvíli, kdy máme postavený stany, nu což ,přesunovat se nemáme v úmyslu a kravám je to evidentně taky jedno. Pojíme, pivo vypijeme, den zhodnotíme a dobrou noc. Ujetá vzdalenost 450 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE