Rumunsko 2021

1. den - přesun k hranicím

Je pátek 25.6.2021 den odjezdu. Máme zamluvený penzion U řeky ve Vojkovicích a sraz tam. V práci jsem skončil dřív a po 14.00hod jsem vyrazil na cestu. Honily se mraky nad Prahou, chvílema pršelo a tak jsem počítal s tím, že se nepromoku nevyhnu. Nakonec jsem nepromok nepotřeboval. Nepršelo a cesta utíkala rychle. Do penzionu jsem přijel první a než jsem se ubytoval, tak přijel Jarda. Šli jsme se podívat po okolí, než přijedou kluci. Večer jsme šli do hospody.

 

2. den - rychlý přesun

Ráno jsme vyrazili směr Rumunsko. Nechtěli jsme se nikde zdržovat a tak jsme to vzali po dálnici. Navigace nás vzala přes centrum Budapešti a tak jsme to měli i s prohlídkou města v kolonách. Jardovi v Budapešti upadl držák mobilu a tak jsme měli o jednu navigaci míň. Budapešť jsme projeli a pokračovali k hranicím. Pak se začalo kolem nás blýskat a zatáhlo se. Nasadili jsme nepromoky a čekali prudký déšť. Dálnice byla mokrá. Za sucha jsme dojeli na hranice, kde byla fronta a my si mysleli, že je to díky příjezdovým formulářům díky Covidu. Já už ho měl vyplněný a kluci ho vyplnili na hranici. Nakonec ho po nás nikdo nechtěl. Dojeli jsme do kempu ve městě Oradea, kde kluci už byli a líbilo se jim tam. Byli jsme tam skoro sami,vybrali si místo a rychle jsme stavěli stany, protože se blížila bouřka. Postavili jsme stany, Jarda zamluvil přes Booking ubytování na druhý den a šli jsme do města. Oradea je hezký město, prošli jsme si ho, dali si večeři a šli zpět do kempu.

Když jsme přišli do kempu, zjistili jsme, že už tam sami nejsme. Přijelo asi 100 poláků a asi s padesáti auty, která stála v celým okolí. Bylo nám jasný, že to nebude moc klidná noc.

Mezi stanama se nedalo skoro ani projít a ti, co neměli místo na stan, tak spali na zemi.

Večer volala paní ze Salina Turdy, kde Jarda objednal ubytování na druhý den a potrvrdil jsem jí, že přijedeme kolem druhý hodiny odpoledne. Popíjeli jsme u stanů a paní volala znovu, jestli přijedeme zítra ve dvě ráno. Řekl jsem jí, že ne, že až odpoledne a ona mi řekla, že Jarda objednal ubytování odedneška. Domluvili jsme se, že to zrušíme a přijedeme zítra odpoledne. Dali jsme si ještě pár panáků a šli spát. Moc jsme se nevyspali, poláci pařili až do rána.

 

3. den - Salina Turda

Ráno jsme vstávali v 6.00 a zjistili jsme, že s odjezdem to nebude tak jednoduchý, protože poláci autama zablokovali výjezd z kempu a ještě spali po pařbě.

Po snídani Martin nastartoval motorku a trochu jí tůroval, aby věděli, že chceme odjet. Moc to nepomohlo a tak jsem obešel pár poláků, aby nám uhnuli s autama a my mohli vyjet. Nakonec se to podařilo a to jsme měli štěstí, protože na několika autech dělali generální opravu a pohnout s nima by nešlo. Byly to včechno auta z osmdesátých let a divil jsem se, že s nima jedou tak daleko. Namířeno měli do Turecka. Po obědě jsme dorazili do Salina Turdy, ubytovali se a šli do solný jeskyně a vykoupat se do solnýho jezera. Jeskyně byla hezká hluboká asi 100 metrů s různýma chodbama. Prošli jsme si chodby a sešli po schodech dolů. Pak jsme museli vystoupat po schodech zase nahoru a to byla síla.

Solný jezero bylo zavřený a tak z koupání nic nebylo a Marek byl zklamaný. Pak jsme se šli podívat do města a do doporučený restaurace. Jídlo bylo strašný, rumunský gastroporno. Večer jsme seděli na terase, koukali na fotbal a popíjeli.

Google stále ukazoval, že Trasfagaraš je kvůli sněhu uzavřený a tak jsme změnili trasu. Na Transfagaras pojedeme později.

4. den - Bicaz

 

Ráno jsme jeli k Molce na snídani. Nic tam neměli a tak jsme si dali jen kafe a jeli dál na Bicaz. U jezera jsme našli ubytování a šli se projít.

Šli jsme k jezeru, kde to vypadalo strašně a ani jsme se neovážili si tam v restauraci dát něco k jídlu. Vrátili jsme se do kempu, kam mezi tím přijel autobus dětí a ubytovali se tam. Šli taky do restaurace na jídlo a tak jsme na večeři čekali asi hodinu. Večer jsme tradičně popíjeli.

 

5. den - Transfagaraš

Ráno jsme vyrazili zpět stejnou cestou krásnýma soutěskama na Transfagaraš. Našli jsme si kemp Casa Duse hned pod Fagarašem. Cestou byl několika kilometrový offroad. Nejdřív skončil asfalt a pak se několik kilometrů jelo po navezených kamenech. To nebylo nic pro mě, ale nakonec jsem to zvládnul a doufal jsem, že už mě nic takovýho nečeká. Dojeli jsme do kempu, pronajali si chatu o třech pokojích.

Večer jsme si jeli nakoupit a na večeři do restaurace. Zamluvili jsme si ubytování na dvě noci.

6. den - Transfagaraš a problém s policií

Ráno jsme si dali snídani a vyrazili jsme na Transfagaraš. Bydleli jsme hned na začátku. Fagaraš je nádherný.
Jeli jsme bez kufrů a cestu jsem si užíval. Jel jsem první a kousek před přehradou jsem projel zatáčkou a uprostřed silnice byl medvěd a druhý byl na kraji silnice.

Zastavil jsem a přijeli kluci. Medvěd šel na kraj silnice a tak jsme jeli dál, ale moc jistý jsem si nebyl. Nevěděl jsem, co takyvý medvěd může udělat, když pojedu kolem.

Pak jsme dojeli k přehradě, Marek vyndal dron a natáčel. Z dálky, z druhé strany přehrady, nás pozoroval policajt. Marek něco natočil a dron uklidil. Ještě jsme tam chvíli kecali. Za chvíli přijelo civilní auto a z něj vystoupili dva policajti. Říkali, že se tady nesmí nic natáčet a že jsme ve vojenský zoně. Chtěli vidět záznam z dronu. Marek jim ho ukázal v mobilu. Řekli, ať to Marek vymaže a po vymazání se rozloučili a odjeli. Marek nás ujistil, že o záznam jsme nepřišli. Byl ještě uložený na kartě v dronu.

Kluci zjistili, že se jezero dá objet z druhý starny a že to bude asi pěkný offroad. Já jel stejnou cestou zpátky, zase kolem medvědů a domluvili jsme se, že se potkáme za jezerem.

Byl jsem rád, že jsem s nima nejel. Byl to opravdu offroad a chvílema jeli i hlubokým bahnem, kde Marek položil motorku. Měl jí celou od bahna.

Večer jsme si dali jídlo v kempu. Moc jsme si nepochutnali, ale dalo se to a měli jsme něco nakoupenýho a tak jsme si večer nakrájeli salám a sýr a seděli jsme před chatou. Do kempu přijel autobus s cyklistama z Čech a jeden motorkář ze Švédska. Měl namířeno do Turecka. Večer jsme popíjeli a pak jsme se dali do řeči s cyklistama a sedli si k nim. Jarda došel koupit k majitelce kempu litr Jagermeistra a zábava se rozjela. Já jsem šel kolem půlnoci spát.

Kluci ještě zůstali.

7. den - Brezoi

Ráno bylo krušný. Kluci s cyklistama pařili do dvou a ráno jim nebylo nejlíp. I cyklisti se motali po kempu. Po snídani jsme vyrazili k Transalpině. jeli jsme zas kolem medvědů, kteří byli na stejným místě jako včera. Jarda si je chtěl vyfotit. Zastavil kousek dál, nechal nastartovaný motor a šel blíž k medvědům. Udělal jednu fotku a když chtěl udělat další fotku, přijeli policajti, ukázali mu, ať jde pryč a medvědy sirénou vyhnali od silnice. Odpoledne jsme dojeli do města Brezoi a začali hledat ubytování. Nakonec se podařilo a ubytovali jsme se v penzionu RAMONA.

Dnešní večer byl bez panáků.

 

8. den - Transalpina

 

Ráno pršelo, ale než jsme se nasnídali a sbalili, tak přestalo. Vyrazili jsme směr Transalpina. Za chvíli začalo zase pršet a tak jsme se nepromokům nevyhnuli. V dešti jsme si Transalpinu tolik neužili a ani jsme jí neprojeli celou. Aspoň mám důvod se do Rumunska zase vrátit. Kolem 15.00 jsem přijeli do Aradu a začali hledat ubytování. Našli jsme penzion na netu, ale když jsme tam přijeli, byl zavřený. Po několika marných pokusech jsme našli hotel, který měl volný pokoje. Ubytovali jsme se a šli se podívat do města a na jídlo.Město Arad mě nijak nezaujalo.

 

9. den - jedeme na Balaton

Ráno jsme vyrazili směr Balaton. Cestato byla dlouhá a nudná po dálnici. Po obědě jsme dorazili do kempu ve městě Siofok. Kemp byl hezký a velký. Postavili jsme si stany a šli se vykoupat. Balaton je mělký a moc se v něm plavat nedalo.

 

Marek se ponořil pod vodu, ale neuvědomil si, že má sluneční brýle a přišel o ně. Chvíli jsme je hledali, ale nenašli. Pak jsme šli ke stanům. Přišel za námi motorkář ze Slovenska, který právě přijel a ptal se , jestli si vedle nás může postavit stan. Když ho postavil, koupil piva a přišel k nám. Vyprávěl, že byl s kamarádem v Rumunsku a poslední noc byli u známých v Rumunsku. Domácí rumunský jídlo prý kamarádovi neudělalo dobře, dostal srač.. a tak jel raději rovnou domů. My jsme šli večer na večeři a dívat se na fotbal a řekli jsme mu, ať večer přijde k nám ke stanu. Když jsme večer seděli u stanu, tak k nám přišel a říkal, že ho taky dohnala "Rumunská pomsta" , je mu blbě, zvrací a má sra... a že jede do nemocnice. My jsme ještě chvíli seděli u stanu a pak jsme šli ještě na panáka. Byl to poslední večer a zítra jedeme domů.

 

10. den - cesta domů

Ráno jsme vstávali brzy. Soused ze Slovenska se z nemocnice nevrátil a tak doufám, že to nebylo nic vážnýho a dorazil jsi v pohodě domů. V 7.00 jsme se vydali na závěrečný přesun po dálnici domů. Byla to strašná cesta, ale po 14.00 jsem byl doma.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE