Na SVčku do Rumunska

7. den - Čtvrtek 26. 6. 2014 (204,5 km)

Vstáváme v půl osmé, obloha je úplně vymetená, jen docela fouká. V klídku si posnídáme a po krásném asfaltu podél Dunaje jedeme na Orsovu. Stavíme u přehrady, která je zároveň přechodem do Srbska a děláme fotku. Problém je, že je tu zákaz focení, a tak tu máme celníka, který od nás chce pasy. Mluví anglicky, což je tu docela vyjímka. Nakonec všechno v pohodě, pokecáme, ukáže ná jizvu z motopádu, popřeje šťastnou cestu a jedeme dál.
Dnes chceme navštívit Banát a nejlépe dostat se do Srbska, uvidíme, jak to pojede. Z Orsovi jedeme po rozpadlé silnici vinoucí se přes kopec, kde narazíme na skupinku psů. Zatím to je největší úprk před psy tady v Rumunsku. Tři psi zuřivě štěkají a vrhají se nám na nohy, radši beru rychle za plyn. Pak sjíždíme opět k Dunaji a pokračujeme směrem do Sv. Heleny. Údolí kolem Dunaje je nádherné, silnice je občas pěkná, občas tankodrom plný bláta a kaluží, ale za to úplně bez provozu.
V půl druhý vjíždíme do české vesnice Sv. Helena. Stavíme u krámku, který je zároveň hospoda a za 40 Kč si dáváme dvě piva. Já chtěl nealko lahváče, ale když cítím, jak mi začíná stoupat do hlavy, zjišťuju, že to nealko nebylo. Pivo teda předávám Veronice, ta už má v sobě jedno a po tom druhým v tom horku už ji má pěknou, a tak se šla trochu projít. U paní prodavačky se ptáme, jestli je možnost se tu najíst, ta ihned volá nějaké sousedce, která nám prý uvaří domácí jídlo. Hodinu a půl čekáme, povídáme si s místním pánem, co tu žije, o situaci v Sv. Heleně. Před pár lety tu postavili 21 větrných elektráren a změnili ráz téhle pěkné krajiny. Místní na ně docela nadávají, jsou i dost hlučné. Jak tak sedíme, procházejí se okolo nás skupinky Čechů, zrovna dnes ráno přijel plný autobus turistů a stanují za vesnicí. Holt turismus a komerce se nedají zastavit, tak sem jezdí kdejaká cestovka, ale na druhou stranu se místním daří snad o něco lépe. K hospodě přijeli taky tři motorkáři a hrozně se divili, jak málo věcí máme. Ten nejstarší má sebou manželku a ta má sebou i fén. 
Oběd máme hotový, a tak jdeme k rodině na návštěvu. Paní nám uvařila slepičí polévku a karboše se šťouchanými brambory. Hned na uvítanou dostává Veronika panáka. Příjemně si s paní popovídáme, dáme ji 2 x 200 Kč za luxusní oběd a za čtyři pětky kupujeme 350 g kozího sýra. Mají i stohlavé stádo koz, jenže zrovna dnes se syn opil a stádo se mu nějak poztrácelo. Rozloučíme se a sjíždíme po klikaté silničce už vyasfaltované, zpět k Dunaji a pak do Nové Moldavy. Tam beru benzin, mimochodem je to první benzinka z Orsovi (10,21 l; 6,47 lei/l; spotř. 3,9).
Poté pokračujeme po prázdné silnici směrem na Srbsko. Na hraničním přechodu nikdo nebyl a tak během 3 min. vjíždíme do Srbska. Směnárna nikde, je to takový přechod mezi poli, tak snad nebudeme muset hned něco platit v hotovosti. Jedeme po úzké silnici rovně několik kilometrů až do Bela Crkvy, kde je několik jezer a velký kemp. Je sedm hodin večer a na recepci nikdo není. Ochotný srbský pár, který tu je ubytovaný se nás přijde zeptat, zda nepotřebujeme pomoc. Mluví na nás srbsky, Veronika se s ním hned pouští do družného hovoru, umí trochu chorvatsky a srbština je dost podobná. Já nerozumím ani slovo. Ptáme se na platbu kartou, která tu ale není možná. No v nejhorším zajedu do města a snad tam bude bankomat, dnes už opravdu nikam jet nechceme. Pán nám ukazuje celý kemp a říká nám, že když odjedeme před sedmou, platit nemusíme. Postavíme stan a jdeme se projít po kempu a k jezeru. Mají tu moc zajímavé apartmány, v takových pestrobarevných a kýčovitých domech.

8. den - Pátek 27.6. 2014 (627,7 km)

Nevíme jak s budíkem, jestli se změnil čas, ale nakonec usoudíme, že se čas posunul. Vstáváme v 5:50 (pro nás naštěstí jako by bylo o hoďku později) a za půl hoďky odjíždíme. Snad jsme se ničeho nedopustili. Oni by se měli přizpůsobit otevírací dobou. Včera jsme zas tak pozdě nepřijeli a dnes nás čeká dlouhý přesun k Balatonu. Projíždíme vesničkami 100 km do Bělehradu, cestou se nic zvláštního neděje, příjemně to ubíhá. Míjíme ale celkem dost přejetých psů. V Pančevu obcházíme směnárny a nikde nechtějí vzít rumunský lei. Eura už nemáme, a tak vybírám z bankomatu 2000 dinárů a jelikož jsem si zapomněl zjistit kurz, bude překvapení kolik jsem si vůbec vybral. V obchodu kupuju něco ke snídani a po rychlostní silnici pokračujeme do Bělehradu, kde v parku u Dunaje snídáme. Je půl desátý a teď se musíme připravit na dlouhý přesun po dálnici.
Počasí je nádherné projíždíme ucpaným Bělehradem a kousek za městem najíždíme na dálnici do Maďarska. Dáváme kávu na benzince a už začíná být pěknej hic! U mýta platíme 240 dinárů a za zbytek beru v hotovosti benál 9,58 l; 151,40 RSD/l; spotř. 4,0.  Po nějaké době platím další mýto 330 RSD a před hranicemi pauzírujeme na oběd. Na hranicích čekáme půl hodiny a celníkům otevíráme jen kufr. Zeptají se nás na chlast a cíga a po chvíli už mažeme po maďarské dálnici. Veronika si stěžuje, že na ni moc fouká, a tak zpomaluji na 120-130 km/h. Navigace mě sice žene přes Budapešť, ale to nepřipadá v úvahu, a tak na sjezdu Kecskemét opouštíme dálnici a úplně stejným tempem, ženu po rovinkách silnice č. 52 přímo k Balatonu. Z naší minulé cesty máme vytipovaný luxusní kemp, který bychom chtěli znovu navštívit, jenže je na té nejvzdálenější straně Balatonu, no máme ještě co dělat, je to pořád dost daleko. Znovu stavím na benzince, kde beru 12,47 l; 422 Ft/l; spotř. 4,6. V Penny marketu dáváme sváču a po pobřeží Balatonu jedeme do kempu Eldorado, který nacházíme po paměti, protože v GPS sice byl, ale někde úplně jinde. Před devátou stavíme stan a děláme polívku k večeři, dnes byl opravdu náročný den…

9. den - Sobota 28. 6. 2014 (0 km)

Ráno se jdeme zaregistrovat, kde platíme kartou 9600 Ft za dvě osoby na dvě noci. Do 1. července je v ceně i snídaně, což je opravdu super! Jdeme na míchaný vajíčka a kávičku na snídani a poté prostě relax, koupačka v Balatonu, praní a tak. Sluníčko sice svítí, ale zas takové vedro není…

10. den - Neděle 29.6. 2014 (29,4 km)

Dnes se rozhodujeme, že s důvodu počasí v ČR, kde předpovídají silné bouřky, tu zůstaneme ještě jeden den a pojedeme to najednou. Původně jsme si chtěli cestu rozdělit do dvou dnů, ale zrovna na Moravě mají být deště nejsilnější. Po snídani jedeme nakoupit do Lidlu v Topolce, kde beru 7, 16 l; 427 Ft/l; spotř. 3,8. Odpo jdeme navštívit bazén v kempu a do Balatonu lezeme jen jednou. Je úplně hnědý a jelikož fouká, jsou tu vlny jako v móři.

11. den - Pondělí 30.6. 2014 (550 km)

Probouzíme se před 8 hodinou a už dlouho hustě prší. No nic, jdeme na snídani, kde do 10 hodin čekáme a bavíme se se slovensko – polským párem, kterým doporučujeme hrad Sümeg, který známe z minula. V půl 12 téměř neprší, a tak rychle balíme a odjezd.
Jedeme rovinkami směrem na Sopron okolo moc pěkného hradu Sümeg, poté za městem Sárvár odbočujeme na Csornu. Do toho začíná pršet a zvýšil se i počet kamionů, který nejdou moc předjíždět. Co chvíli, máme spršku od protijedoucího kamionu.
Na hranicích se Slovenskem najíždíme na dálnici, kde dáváme na odpočívadle pauzu na chleba se sýrem. Za Bratislavou stavíme na benzínce, na které mají zátah všechny složky policie. Je jich tu opravdu spousty, staví každé auto na dálnici a zrovna prohlíží autobus Student Agency. Nás pustili bez zastavení. Beru benzín 12,48 l; 1,555 EUR/l; spotř. 4,3 a dáváme kávu. Poté přichází hrůza dne v podobě D1, ale naštěstí jsme ji projeli celkem pohodlně s přestávkou kvůli dešti. Před Prahou se luxusně nadlábneme v motorestu, kde i beru 11,57 l; 38,9 Kč/l; spotř. 4,8. V devět hodin večer přijíždím k domovu a náš letošní výlet je u konce…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE