S pcxkou a dvěma parťáky tentokrát až do Řecka.

Severní Makedonie, Bulharsko.

   Ráno v osm odjezd směr na sever. Projížděli jsme úrodnou částí Řecka. Oblast Makedonie. Cesta nás vedla k přechodu do Severní Makedonie na přechod Mrdaja u jezera Dojran, kde se již zvedají hory. Přes Strumici na náhorní planině jsme stoupali do dalších kopců krásnou silničkou na Berovo. A odsud již do Delčeva. Město ničím významné, prohlédli jsme centrum a vydali se na přechod do Bulharska. Ještě jedna zajímavost. Nevím, je li to ještě v nějaké evropské zemi, ale v Severní Makedonii je povolena v obcích šedesátka.

   Přechod do Bulharska byl asi nejproblémovější. Žádná fronta, ale ukažte občanku, techničák, zákonné pojištění, řidičák. Nevezete cigarety. Vopruz. Sjeli jsme z hor na bulharskou stranu a vydali se ke klášteru Rilský manastir , světová památka Unesco . Klášter krásný, jen nás mladík prudil s výběrem parkovného. Tři euráky, jinak vypadněte. Do té doby jsme nikde žádné parkovné neplatili. No budiž. Vstup zdarma, za parkovné to stálo. Cestou od kláštera jsme objevili celkem dostupné ubytko, dali si k večeři šašlik, Jirka kuřecí, doplnili tekutiny místním pivem a šli zalomit.

   Ráno nás čekal zase náročný den. Do Sofie jsme nechtěli. Tak jsem ji začal objíždět z jihu. No samé kopečky, mizerné značení a nakonec jsem za iskarským jezerem kluky vtáhl na silnici do kopečků. Asi 35 km jen lesy, zrezlá svodidla, nic vysekáno, žádná vozidla, žádná obydlí. Prostě koncem světa. Až jsme sjeli na hlavní směr Burgas, musel jsem kluky pozvat na kafe, abych tu trasu, na kterou budou určitě dlouho vzpomínat, trošku odčinil. Dále po dobré hlavní až do Karnare, kde jsme uhnuli vlevo na další cíl naší cesty, Troyanský průsmyk. Nahoře je ve výšce 1600 mnm památník míru, stavba z osmdesátek minulého století. Cesta nahoru krásná, místy v rekonstrukci. Bulhaři servou asfalt, odvezou ho, ale nechají tam moře drobného prachu. Na jízdu nic moc. Zastavili jsme pod vrškem . Jirka mě asi neslyšel, že se sejdeme nahoře. Jel furt. Říkám si, chce nás překvapit, nahoře nestojí, asi jel k památníku. Tak jsme se tam vydali se Zdeňkem. Pořád jsme ho neviděli. Tak jsme jeli až po chodníku do 1600 metrů přímo k památníku. Nebyl tam. Za chvilku volal, že již sjíždí dolů a nedočkal se nás. Že už nahoru nepojede. Se Zdeňkem jsme vše obhlédli, nafotili a jeli dál dolů směr městečko Troyan.

V Troyanu si kluci něco nakoupili a rozhodli jsme se bivakovat. Našel jsem lux apartmán na naší trase, pár kilometrů vzdáleném městu Loveč. Apartmán v centru, pár kroků na náměstí. Starší dům, apartmán s dvěma ložnicemi a obývacím pokojem. V každé místnosti TV, klimatizace. Nový, krásný, jen těch 70 schodů nahoru s bagáží nám dalo zabrat. Parkovali jsme na chodníku před domem a musím říct, že bezpečně. Já se ještě vydal na obhlídku města s dřevěným pěším mostem s krámky po stranách, hradem nad starým městem a hezkými domy nad řekou. Dal si výbornou pizzu se Staropramenem, něco pokoupil a chvíli koukal na nějakou dětskou taneční šou na náměstí.

Rumunsko, Maďarsko a Slovensko.

   Ráno v osm směr trajekt přes Dunaj do Oryahova. Rychlé odbavení, nějaké čekání a za necelé dvě hoďky jsme vyjížděli k rumunskému pasovému a celnímu odbavení. Příšerné pracoviště. Proti nám šílená kolona kamionů. Bulharský řidič mi říkal, že čekáním na ferry stráví minimálně 12 hodin. Děs. A my jedeme dál. Na Craiovu a dále na Novaci pod Transalpinu. Transfargaš, kam jsme měli původně namířeno, je uzavřen do 1.7. z důvodu opravy tunelu.

  V Novaci jsme byli po čtvrté odpolední. Trasa otevřena do 18 hodin. No, zítra má pršet, tak to ještě dáme. Já šel do nepromoků, kluky jsem varoval. Nedali si říct a nepromoky nasazovali až před vrcholem trasy. Silnice krásná. Jenom asi prvních šest kilometrů nám pokazila předchozí jízda mixu, kterému v každé zatáčce vycákl řídký beton.  Nahoře pěkně funělo a začalo poprchávat. No jo, nad 2000mnm je znát. Sjeli jsme první část dolů, zastavili u kouzelného kláštera Obarsia Lotrului a uháněli na druhou půlku Transalpiny, již zalesněnou trasou okolo jezera Oasa k Sebes. Trasa je prima, více času a trošku lepší počasí by navadilo. Prima bylo, že jsme jeli prakticky sami.

V Sebes jsem našel ubytko v Alba Lulii. Sídliště nic moc, apartmán malý, ale pěkný. Zase nám pomohli milí lidé, neb disposice pro ubytko z Bookingu jen v rumunštině, nešlo mi to přeložit. Chlapíček, z kterého to táhlo jak ze sudu však vytasil angličtinu a text přeložil.Super.

Další den ráno měl Jirka třetí příhodu. Nesvítilo mu přední světlo, tak opravoval. Prasklé pérko na žárovce dal nějak dohromady a vyrazili jsme směr Turda.  Jasně, Salina Turda. Muzeum dolů na sůl. Zajímavá podívaná.

 Směřovali jsme na Kluž. Město jsme celkem dobře projeli. Přestože jsme natáhli nepromoky , deštík se změnil ve strašnou průtrž, tak jsme ji strávili v průjezdu domu, který Jirka objevil. Za chvilku bylo po průtrži.

Vyrazili jsme směr na západ. Nakonec jsem našel apartmán za rozumný peníze kousek pod Debrecínem v lázních Hajdúszoboszlo. Proto jsem změnil trasu a pokračovali jsme přes Oradeu na přechod Bars. Lázně s venkovními termály vypadaly pěkně, městečko také. Obchody pomalu zavíraly , a tak jsem musel na okraj města nakoupit večeři do nějaké Aldiny.

   Ráno jsme vyrazili směr Miškolc. Foukal silný vítr, tak to nebylo v rovinách nic moc. Zastavili jsme u městečka Murhi u památníku bitvy, kdy v roce 1241 Mongolové na hlavu porazili uherská vojska a započalo plenění země nájezdníky z východu. V plánu jsem měli ještě cestu přes Slovensko. Jirka se však od nás před hranicemi oddělil a vydal se napřímo domů. Když jsem říkal první den výpravy, že ten konec takto dopadne, dušoval se, že ne. A vida, bylo to tu.  Večer dal zprávu, že dojel dobře.

  My jsme se Zdeňkem pokračovali na pomezí Slovenského krasu a Slovenského raje do Popradu. Přes přechod u jeskyně Domica, s obědem v Plešivci. Menu za 6 euráků, já si dal se Zdeňkem bramboračku s hříbky a perkelt s trhaňou. Udělali jsme si zastávky se vzpomínkami na naši společnou cestu před padesátitřemi lety na Slovensko na Stadionu a Mustangu. Zastavili jsme u jezera v Dedinkách, pod Tatrami, v Liptovském Mikuláši. Na výjezd na tatranskou magistrálu nebylo vhodné počasí. Ubytovali jsme se na Liptově u Mary.

  Po bohaté snídani v motorkářském penzionu jsme objeli za slunečného počasí jezero a uháněli za plného slunce po předchozí dohodě k našemu bývalému spolužákovi na Hanou, kam předchozí den Zdeněk domluvil návštěvu. Cestu přes Makov mám rád. U kamaráda jsme zažili hezké odpoledne a večer. Přijali jsme i nabídku na ubytování a u Honzy přespali. Honza byl cykloturista. Jezdil sám a má za sebou v sedmdesátých a osmdesátých letech tisíce km na favoritu po všemožných koutech Evropy, kam ho režim pustil.

 Ráno přestalo pršet a v půl desáté jsme vyrazili na Prahu. Dojeli jsme trasou mimo dálnice přes Chrudim, Čáslav a Kolín ok a v předpokládaném termínu.

Bylo to prostě celé prima !

Závěr:

Trocha statistiky a postřehů určitě neuškodí.

Navštívili jsme 11 zemí

Ujel jsem     5 150 ,-  km

Spali jsme           v 16 postelích

Nejkrásnější úseky: bylo jich moc

Průměrná cena za nocleh :   16,50  euráků /osoba     / nepočítám v tom u kamaráda zdarma/

Trajekty:  69 euráků.  Na Korfu z Ksamilu, z Korfu do Igumenici a přes Dunaj Orahyovo

Parkovné : 3 euráky -Rilský manastir. 

Náklady na pohonné hmoty: nejdražší Albánie a Řecko, skoro 50 Kč/ltr, jinak jako u nás a levnější                                                                                                                                                                                     

                                                             Celkem pcx cca 1Kč/1km     

Co jsme míjeli na silnicích: psy, kočky, kravičky, koně, oslíky, ovečky, kozy ale i stádo domácích prasat, želvy, plazy a další drobné živočichy. Taky různé kamení a pár magorů.

Počasí nám letos hodně přálo. Někdy až moc. Déšť jsme zažili asi jen ve třech dnech. Vedra byla zvlášť při zpáteční cestě balkánem úmorná.

Moje pcxka šlapala bez problémů, už s ní mám najeto asi 45 000 km. Klukům fachaly stroje taky ok.

Kam bych se chtěl vrátit: Asi bych dal více toho Rumunska. Hodně mě překvapilo. Jo, to snad jednou ještě půjde. Poznat více sever země a schází ten Transfargaš. No a u moře v Ksamilu a na Korfu bych to bral také.

Jak se stravováním?  Ubytka jsme měli vždy alespoň s mini kuchyňským koutem, někdy s pořádnou kuchyní i s myčkou, tak snídaně a večeře nebyl problém. Když jsme bydleli více dní, vždy jsme něco ukuchtili. Hlavně Jirka. Vaření má v DNA. Obchodů je všude dostatek s ochotnými prodavači a restaurací také. Je dobré ochutnat místní stravu.

A jak s ubytováním?  Přes Booking žádný problém. Kapacity v tomto období mimo prázdniny násobně převyšují požadavky. Je to tedy otázka, aby se vám to líbilo a ceny.

   A jinak, to víte, tři chlapi v průměrném věku 70 let. Občas nějaký to dusýnko bylo, to je ale asi vždy, když jedou více než dva. Ale jo, dali jsme to celkem v pohodě.         

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE