Kreténně terénní dovolená
Text: Filip Tichý | Foto: Filip Tichý | Zveřejněno: 8.11.2004 | Zobrazeno: 40 274x
Letos v létě nám na dovolenou nějak nevyšel čas, tak jsme to odložili na podzim s tím, že vyrazíme někam na jih. Původně jsme uvažovali o Korfu, ale když jsme si na konci prázdnin na motorkářích přečetli Mimouchův online cestopis z cesty na olympiádu a na Krétu, bylo rázem jasno. Pojedeme si po vzoru našeho enduro-testmana zajezdit po horských kri-kri stezkách na Krétu!
Kapitoly článku


Nakonec jsme si zamluvili pro začátek dva levnější stroje Honda XR250 s pořádnými zdvihy. Motoden první

Jedeme vyzvednout holky a vyrážíme na první výpravu. Rozkoukáváme se v místním provozu, prodíráme se centrem Rethymnonu a protože motorky tady můžou úplně všude, projíždíme celým přístavem podél mohutného kotvícího trajektu Anek Line až na konec dlouhého mola pro nákladní lodě. Na konci pořizujeme pár fotek pod majákem, ale rostoucí vedro nás zase rychle nutí do sedel. Po celý pobyt jezdíme poměrně poctivě v helmě, bundách a džínách. Asfalt tu klouže jak namydlená podlaha ve sprše a silniční lišej by holkám opálení asi moc nevylepšil. Sice jsme kolem sebe měli možnost vidět asi 30 způsobů jak vozit helmu, ale až na turisty ji nikdo neměl na hlavě. Za hlavou, na ruce, na řidítku, mezi koleny, v ruce, přivázanou na nosiči, v kufru, kolem kolena atd. Při podrobnějším zkoumání domorodců jsme zjistili, že se dá na motorce telefonovat, psát SMS, kouřit, pít rakii přímo z flašky, nadávat manželce, vozit další tři osoby, stěhovat kus kuchyňské linky, psa a další šílené objekty. Vše samozřejmě v plném provozu a při průjezdu na červenou nebo v protisměru s ohlušujícím rachotem z 80% poladěných čtyřtaktních stopětadvacítek. Někteří skútraři za křižovatkami po zadním kole ukazovali jaké vymoženosti si nalepili zespoda na svoje oře.

Vymotáváme se z Vryses a šplháme asi 10 km po stále se zmenšující silnici až na úpatí hory, kde silnice přechází v polňačku a končí úplně někomu na dvorku. Hhmm, tak tudy ne. Takže zpět a ještě jeden pokus.
Vyšlo to, najeli jsme na větší silnici a znovu míříme do hor. S motorkama už jsme se vcelku skamarádili. Honda XR 250 má nečekaně dost výkonu a díky terénnímu zpřevodování se s ní dá i ve dvou do kopce docela upalovat. Marek dojíždí půjčovenského Golfa s turisty, ten mu dělá místo a Marek předjíždí. Řadím se těsně za Golfa a za další sérií zatáček taky jdu na předjíždění a snažím se dohnat ztrátu na Marka. Ždímám z motoru co to dá, když najednou pufpufpufpuf, motorka přestává táhnout a zastavujeme v oblaku šedého dýmu z výfuku. Míjí nás Golf s pobavenými pohledy turistů, za chvíli se shora vrací druhá posádka a začíná zkoumání závady. Motor plive olejový film z výfuku, vypadá to na těsnění pod hlavou, po chvíli běhu naprázdno ale přestane a zase se chová normálně, takže to těsnění asi nebude? Rozhodujeme se, že tomu nerozumíme, a že pojedeme dál.
Jedeme tedy zase první a Marek s Magdou nám hlídají zadek. Vše se zdá v pořádku, jen když motor pod plnou zátěží vytočím až nahoru, někde si dá frťana oleje olej a mohutně zakouří. Olej v zásobníku ale neubývá, takže to až taková tragédie nebude.



Jedeme po pobřeží ještě kousek na západ do letoviska Hora Sfaklion, kde chvíli posedíme na molu, pak se vracíme k pumpě BP za městem a poprvé na Krétě tankujeme. Prima, motorky si berou jenom něco okolo tří litrů, olej neubývá, jenom se nám už nějak připozdívá. Míříme po pobřežních tazích na východ, na totálně prázdné silnici si chvíli zařídí i holky, aby nevyšly ze cviku. Zastavujeme na chvíli u zříceniny pevnosti Francocastello (nebo tak nějak, nic moc k vidění) a na jedné z opuštěných pláží neodoláme a jedeme se trochu vyřádit do písku.

Dál na východ. Silnice se odpoutává od moře a projíždí desítky malých vesniček. Mezi vesničkami je poměrně často široká silnice s novým povrchem, který se stejně často náhle bez varování chvíli změní ve štěrkovaný úsek. Ve vesničkách se silnice zase místy zúží na 3 metry a bůh ví, jak tudy projede náklaďák. S motorkama už jsme se docela sžili, jedeme co to dá a zkoušíme větší náklony. Občas maličko ucukne zadek, ale předek drží, takže pořád čekám, kdy konečně škrtnu stupačkou, protože enduro je po obsazení dvěma osobami docela nízko...
Stáčíme se na sever a začínáme stoupat. Jedu zase na Hondě XR250, motorka už od rána nezakouřila, takže se rozhoduji ji vyzkoušet. Aspoň zjistím, jestli má cenu s ní jezdit do půjčovny k opravě. Nakládám jí plný plyn a štvu ji do táhlého stoupání. Obrovský oblak kouře ale ihned varuje, že to není dobrý nápad. No tak jo, vezmeme tě večer do servisu.
Přejíždíme další náhorní planinu, ale okolní krajinu už moc nevnímáme, máme toho pro dnešek dost. Přejíždíme po větší silnici číslo 97 hory, pak ještě kousek po státovce k našemu bydlišti a jsme doma. Večer jedeme dát motorku do půjčovny, máme se zastavit ráno, buď bude opravená, nebo nám prý dají jinou. Dnes najeto 170 km a vůbec se mi to nezdá málo.
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?
Náš tip